Saga Prazskeho uzenarstvi
na Kralovnine ulici v Torontu
Zacalo to davno. Pristi rok to bude 60 let. V roce
1952 Jaroslav Rousal otevrel v dome cislo 638 Queen Street West
v Torontu "J. Rousal Prague Ham Shop". Byl to prvni
podnik v Torontu, kde delali prazske uzeniny. Rousalovi podnik
vedli az do roku 1968. Chodil jsem tam, ale ponevadz uz je to
davno a pamet uz mi zvlast dobre neslouzi, tak si toho o vlade
Rousalova rodu moc nepamatuji a prejdu rovnou k dynastii rodiny
Pichlikovy. Toho roku, kdy se v Praze a po cele zemi zacalo rozvijet
Prazske jaro a pak prisly tanky z vychodu, na podzim podnik koupil
Jiri Pichlik.
Jiri Pichlik se narodil 1. dubna 1917 v jihoceskem meste Protivine.
Jak rika pekny nekrolog, ktery o nem rodina sepsala po jeho smrti
4. listopadu 2010, Jiri "vyrustal v male hospudce, kterou
vlastnil jeho deda a kde se uz jako maly kluk naucil marias a
kseftovat." Byl dvakrat zenaty. Z prvniho manzelstvi mel
dve deti, Jirku, ktery zije v Praze a dceru Elisku, ktera prisla
za otcem do Kanady. Nekdy v sedesatych letech prevzal v Praze
na Tylove namesti prodejnu, ktera pod jeho vedenim vzkvetala a
kde potkal svoji druhou zenu, Marii. S Marii odesel v lednu 1967
do Vidne a v lednu 1968 do Kanady. A na podzim, jak uz jsme se
zminili, koupil Rousalovic podnik. To uz Jirimu bylo pres padesat.
Nejsem si jist, jak se tehdy podnik jmenoval, ponevadz nekolikrat
zmenil jmeno. Jednu dobu se na priklad jmenoval "Prague Meat
Products", potom "Prague Deli", a poslednich nekolik
let "Prague Fine Foods Emporium". Ale tak jako ruze
voni stejne, at ji nazveme jakkoliv, prazsky uzenarsky obchod
(kde rovnez vari knedliky a pecou znamenite pecivo) vzdycky nabizel
prvotridni vyrobky a vzornou obsluhu. A vzkvetal a pozvolna se
menil. Pichlikovi zacali sve produkty prodavat i na tanecnich
zabavach a plesech... A tady se musim zminit o osudu dvou selat,
obetovanych na oltar ceske a slovenske zaliby v pojidani veproveho.
Jiri a Marie Pichlikovi
Prvni seleci prihoda se udala jeste v dobe, kdy nase komunita
vlastnila Masarykovu halu na Cowan Avenue v Toronte (hala byla
pozdeji prodana mestu, ale porad nese Masarykovo jmeno, i kdyz
ponekud - alespon loni tomu jeste tak bylo - prekroucene). V te
hale se cvicilo, hralo divadlo, poradaly schuze, tanecni zabavy
a plesy. Radu let se tam konaly i zlatokopecke baly. Nemyslim,
ze mely mnoho spolecneho s kopanim zlata, ale lide se znamenite
bavili. Jednou se poradatele rozhodli, ze by bylo zahodno zpestrit
tombolu. Po dlouhe debate se dohodli, ze na pristim plese bude
v tombole prvni cenou selatko. A bylo. Obstaralo ho torontske
Prazske uzenarstvi. Selatko privezli do haly. Bylo pekne
ruzovoucke a kolem krku melo cervenou masli. Proste selatko k
pomilovani. Jenomze selatko jim nejak vyklouzlo a zacalo se prohanet
po sale. Do cesty mu prisel pytel se strouhankou. Selatko do pytle
hupslo a ponevadz bylo trochu vlhke, od hlavy az k pate (i selatka
maji hlavu a patu, paty dokonce ctyri) se obalilo strouhankou.
Pak vyskocilo a pokracovalo v pobihani po sale, obcas skocilo
pod stul (a tech tam bylo pekna radka) a potom se rozbehlo napric
salem a pri tom behani setrepalo trochu strouhanky, ale ne moc,
takze kdyz ho chytli, jeste bylo pekne postrouhankovane (dalsi
nove ceske slovo). Skoncilo na Masaryktownu, kde ho vykrmili a
udelali zabijacku. A to se mi nezda spravedlive. Takovemu sikovnemu
selatku meli dovolit, aby se po Masaryktownu probihalo az do konce
sveho prirozeneho zivota.
Tady musim podotknout - a to plati i o druhem selatkovskem pribehu,
ze jsem osobne nebyl pritomen a ze nektere detaily se mozna ponekud
lisily od detailu vyse i nize uvedenych.
Druhy pripad se selatkem se uz odehral v krajanskem novoveku,
ktery se v Torontu pocita od (druheho) prichodu (poprve sem prisel
v minulem stoleti jako student) Richarda Krpace do tohoto blaznive
rostouciho mesta, ve funkci generalniho konzula Ceske republiky.
Obdobi jeho vlady (ktere uz bohuzel brzy skonci) budou historici
(ted si trochu zaprorokuji) povazovat za zlatou dobu zivota nasi
vetve v Ontariu - a hlavne v Torontu a nejen v kulture hudebni
a slovni, ale i v kulture pivni. Pan generalni konzul povazuje
za jeden ze svych nejdulezitejsich ukolu vytvorit z Toronta a
pak i Ontaria, vypadni zakladnu, z ktere se bude sirit slava ceskeho
piva po celem kontinente. Zacal s plzenskym, ale v poslednim roce
pridal Milose a kde to skonci, vi jen Buh. Pan generalni konzul
ma ovsem soustu spolecenskych povinnosti, jako je hosteni diplomatu
a jinych ruzne uzitecnych osobnosti. A jednou pana generalniho
konzula napadlo pohostit sve hosty pecenym selatkem. Na koho se
obratil? Otazka, ktera se odpovi sama: "Prazske uzenarstvi
(ted uz rozsirene o jidelnu) na Kralovnine ulici v Torontu. Prasatko
bylo dodano a pokud jsem spravne informovan, bylo znacne vetsi
nez ta zakladna, na nemz melo byt opekano.
Ted zacinam tapat, jak to vlastne bylo. Ja totiz s nasim chovanim
se k jinym zivocichum mam vazne problemy: Co nam dava pravo je
zabijet a konzumovat? Ne ze ja bych nekonzumoval. Ale tenhle problem
si musim nejak vyresit. Vsecko, co mi z kusych informaci v hlave
uvizlo je, ze najednou bylo vsude plno koure. Nekdo, kdo je mel
hlidat, si zrejme ze statnickych duvodu musel odskocit a selatko
se prakticky vznalo, lide litali kolem a ruznymi plachtami rozhaneli
kour. Kdyz vsak hoste prisli, byli vsichni moc spokojeni, jak
pekne bylo selatko upecene.
Jiri Pichlik
Co v Prazskem Emporiu dnes vlastne prodavaji a delaji?
Je toho hodne. Ale nejdriv snad bychom se meli podivat, kdo je
dnes majitelem Prague Emporia. V roce 1968, jak jsme se zminili,
podnik koupil Jiri Pichlik, ktery mel manzelku Marii. Jeho pani
- rozumim-li tomu spravne - mela syna z prvniho manzelstvi, Ladu
Krale a Lada Kral mel (a ma) za zenu Kvetu, jejimz otcem byl znamy
lyzar, Josef Buchar, clen cs. zavodniho druzstva pro olympiadu
v Lake Placid v roce 1936, ktery, bohuzel, na olympiadu neletel,
ponevadz si 14 dni pred odletem zlomil ruku. A ti vsichni pomahali
Jirimu Pichlikovi v budovani Prazskeho uzenarstvi na Kralovnine
ulici v Torontu. Pocinaje rokem 1972 Kralovi pomalu prebirali
vedeni podniku a vedli ho az do roku 2005, kdy podnik dostal dnesni
jmeno Prague Fine Foods Emporium a majitelem se stal jejich
syn Tom.
Stridani generaci
V podniku pracuje i dcera Helen Ninavaie. Jedine dite manzelu
Kralovych, ktere se odpoutalo od rodinne tradice, je dcera Barbora,
ktera uci na St. Joseph College. Ale samozrejme nemohli vsecko
delat sami. Behem tech let se tam vystridala hromada pomocniku
a hlavne pomocnic. Tak Liba Hoskova uz 24 roky pece vsecko, co
se v Prague Deli prodava a mimochodem nema rada Rusy -
bydlela u Milosovic, kde meli posadku. Nebo Pavol Kmet z Kosic,
ktery je v Kanade od roku 1988, vysoky stihly muz, ktery se po
obchode (jidelne...) pohybuje zavodni rychlosti a kdykoliv se
tam stavim na obed, mohu na nem oci nechat; nebo Vlasticka Sklenarova,
kterou vsichni zname z doby, kdy par dveri od Prague Deli
vlastnila velmi uspesnou Restauraci u Vlasticky, kam casto
zamirili divadelnici a ovsem kdekdo jiny, a ktera v Prague
Deli hodne vypomaha. Prague Emporium (doufam, ze jmeno
uz menit nebudou) obcas poskytuje na vikendy nebo prazdniny zamestnani
studentum (v posledni dobe na priklad Magdalene Vokacove).
A ted se muzeme vratit k tematu, ktere jsme nakousli: co vsecko
v tom Emporiu prodavaji a delaji. Je toho hodne a ja se omezim
jen na nejbeznejsi produkty: jitrnice, jelita, pastiky, klobasy,
chlebicky, vanocky, laskonky, vanocni cukrovi, kysele zeli, buchty,
knedliky (k obedu si muzete dat skoro cokoliv jako treba kachnu
atd.) A samozrejme vam opatri selatko a pravdepodobne i srnu nebo
divokeho kance. Take si je muzete objednat a oni vam udelaji hostinu
doma. Zvlast Tom "catering" hodne rozsiril. Casto jsme
ho vidali na Torontske univerzite, v rezidenci generalniho konzula
Ceske republiky v Toronte, i na mnoha soukromych hostinach. Jejich
produkty - na priklad knedliky - najdete i v takovych obchodech
jako je Starsky. Pro jejich burty si jezdivali i Weiderovi z Collingwoodu.
V Prague Deli, stejne jako v Restauraci u Vlasticky,
jste se setkali s kdekym, s torontskymi i prespolnimi: chodili
tam Rubesovi (Jan and Susan Douglas), Karel Ancerl, Antonin Kubalek,
manzele Culikovi, Bohous Maca, Ada Toman (ten se po prichodu do
Toronta nabidl, ze jim bude delat "salesmana", hlavne
na hamburgery), Pavel Kral, Tomas Masek, Jiri Skoda a vlastne
vsichni divadelnici; zastavil se tam Waldemar Matuska, Petr Dvorsky,
Eva Urbanova, Jan Triska, Adina Mandlova, Jiri Belohlavek, Jirina
Bohdalova, Boris Krajny, Zdenek Plech a desitky jinych navstevniku
Toronta. A skoro vsichni krajane...
Rodina Kralova
Prague Ham Shop, Prague Meat Products, Prague Deli,
Prague Fine Foods Emporium (a take Restaurace u Vlasticky)
byly daleko vic nez jen uzenarstvi nebo jidelna na Queen Street
v Toronte (a nevim o nikom, kdo by podcenoval jejich primarni
funkci - vsecko, udajne i laska - prochazi zaludkem). Byly - hlavne
v dobe, kdy Ceskoslovensko bylo kolonii sovetskeho komunismu -
mistem, kde jsme vedle jitrnic a vanocek a svickove nachazeli
i kousek svobodneho cesstvi a ceskoslovenstvi. Restaurace u
Vlasticky zavrela pred radou let. Kveta a Lada Kralovi zacinaji
citit unavu driny i let a radi by odesli do duchodu. Tom ma namireno
(po svatbe) do Britske Kolumbie. O dum je velky zajem. Kralovi
by chteli prodat Prague Emporium (vcetne domu) jako jdouci
podnik. Uz proto, aby tradice nebyla prerusena. Doufejme, ze jim
to vyjde.
Josef Cermak
Prague Deli v 70. letech