Vanocni stromecek Vlasty
Brankovske (skoro 90)
Obcas ji vidavam na koncertech a jinych krajanskych
spolecenskych udalostech. Statna (v cervenci ji bude devadesat,
ale to by ji nikdo nehadal), zrejme naprosto sebejista, sobestacna,
prakticky nezranitelna zena, o niz jsem vlastne vedel jen to,
ze uci hrat tenis, a ze ma syna, ktery pracuje v nemovitostech
a take hraje tenis. V prvni den roku 2011 jsem se dival na stanici
OMNI na reprizu televizniho programu torontske ceske televize,
Nova vize. Krasne opalena producentka Marketa Slepcikova-Resovska
(uz ma k dobru na 350 televiznich programu, z nichz mnohe - zvlaste
ty natocene behem poslednich dvou let s kameramanem Igorem Resovskym
- maji vysokou uroven) uvedla Vlastu Brankovskou u vanocniho stromecku.
Tomu stromecku Vlasta Brankovska rika Memory Tree. Jsou
na nem ozdoby z ruznych dob, jedna nese datum z polovice 19.
stoleti, kterou na svuj stromecek vesival jeji tatinek, ozdoba
z jejiho vlastniho vanocniho stromecku, ozdoba od kamaradky, kterou
popravili naciste, ozdoby od Vlastinych zacek, ozdoby od jejich
deti. Ten stromecek jako by k Vlaste nepatril - ukazuje jinou,
mile citlivou tvar zeny, ktera stromecek strojila.
Vlasta Brankovska jeste v Praze
Ono je to vzdycky trochu jinak. Ta naprosto sobestacna, sebejista,
prakticky nezranitelna zena neni tak docela sobestacna a zivot
ji, jako kazdeho jineho, trochu pocuchal.
Je rozhodne sobestacna, ale ne docela. A take neni zcela nezranitelna.
Pred nekolika lety zazvonil v jejim pokoji telefon. Vlasta ho
zvedla, ale driv, nez ze sebe vypravila jedine slovo, se svalila
na zem. Volajici pritelkyne zavolala 911. Vlastu Brankovskou
odvezli do nemocnice. Z bezvedomi se probrala za 4 hodiny. Jeji
nohy byly ochrnute. Tak ji nezbylo, nez se naucit znovu chodit.
A naucila se znovu nejen chodit, ale i hrat (a ucit jine) tenis.
Prozila si epizodu (pomalu neznam zenu, ktera by ji neprozila)
s rakovinou. I nad tou zvitezila. A porad jeste jezdi autem a
hraje (i uci) tenis.
V roce 2005
Jeji mladi bylo krasne. Pochazi ze zamozne rodiny, ktera si vedle
rodinne rezidence postavila tenisove hriste. A Vlasta se na tenisove
hriste (s vyjimkou zimnich mesicu) prakticky prestehovala. A
byla dobra. Vic nez dobra. Jednu dobu byla mezi deseti nejlepsimi
hrackami v CSR. Za nacistu pracovala v tovarne. Po valce si udelala
mistrovskou krejcovskou skolu a otevrela si modni salon. Po komunistickem
puci se Vlasta a jeji manzel rozhodovali: Zustat nebo odejit?
Vlastin manzel koncil techniku a chtel pockat na promoci. Akademicky
titul v oboru energetiky dostal, ale zatim - jak Vlasta poznamenala
- spadla klec, ale ponevadz byl opravdu dobry, mohl i za komunistickeho
rezimu pracovat na vyznamnych projektech. Vlastu komuniste nechali
chvili na pokoji a pak ji salon zavreli. A zase z jedne tovarny
do druhe, az ji nekdo poradil, aby se prihlasila do kurzu pro
tenisove trenery. Vlasta kurz skoncila mezi nejlepsimi. Zacala
trenovat deti a darilo se ji. Jeji specialitou bylo jak hrat s
palkou nebo jak hrat proti zdi, cimz skoleni, jak to jeden
z zaku oznacil, silne zintenzivnelo. Sve uspechy pani Brankovska
rovnez pricita sve metode okamzite opravovat chyby. Prisla invaze
(jeji manzel za kratko na to v roce 1969 zemrel) a Vlasta mela
tri moznosti: bud se starat o cely rod - a skoncit v blazinci.
Nebo si pustit pusu na spacir a skoncit ve vezeni. Anebo se vydat
"pres kopecky". Vlasta usoudila, ze "kopecky"
byly nejschudnejsi (a tehdy uz byly). Nejdrive - po dohode s pritelem
ve Vidni, poslala do Rakouska deti. Pak nasledovala sama. Brzy
se vsichni dostali do Kanady. A zase rozhodovani, co bude delat.
Bylo ji skoro padesat, anglicky neumela. Ale trenerstvi ji slo
v Praze, proc by ji nemelo jit v Kanade? Jeji potencialni zamestnavatel
v Torontu byl zrejme vysoce spokojen s jeji trenerskou kvalifikaci,
ale (jeji dcera Barbora prekladala): Jak se se svymi zaky dorozumite?
Barbora odpovedela za maminku: No problem, ukaze jim to. A ukazala.
Zacala s malou skupinkou. Kdyz koncila, mela sto zaku. Kdyz ji
bylo 82 let, zucastnila se sveho prvniho mezinarodniho turnaje:
v Rakousku. V kategorii osmdesatniku se umistila na druhem miste...A
porad neni spokojena. I kdyz se ji dostalo uznani od rady tenisovych
organizaci, neni spokojena s tenisovou vychovou v Kanade, hlavne
proto, ze Kanadane zatim neprisli na chut palkam. Ale Vlasta Brankovska
ma jeste spoustu energie a je ji dost tezko ignorovat.
Cemu vdeci za sve uspechy? Pani Brankovska odpovida pribehem,
ktery musi byt pravdivy, ponevadz by ho pani Brankovska jinak
urcite nevypravela. Je to pribeh skupiny zab, ktere se rozhodly
vystoupit na velmi vysokou vez. Z pocatku vsecky stoupaly stejne
rychle, kunkaly si pisnicky a tvarily se sebevedome. Tak po pul
hodine odpadla prvni. Pak zacalo fnukat hned nekolik zab najednou:
ze je boli nohy, ze ta vez je moc vysoka, ze by se cela skupina
mela vratit, ponevadz az vylezou nahoru, musi zase slezt a kdo
to ma vydrzet. Za chvili to vzdalo pet zab najednou. A kunkaly
cim dal vic, az presvedcily samy sebe, ze na tu vez proste neni
mozne vylezt. V tom okamziku se s navratilkami roztrhl pytel.
Az zbyla jen jedna jedina zaba, ktera si to vesele vykracovala
nahoru. A dosla az na samy vrchol veze. A pak dolu. Dole ji cekaly
vsecky kolegyne, ktere to vzdaly. Chvalily viteznou zabi divcici,
ale hodne kysele. A pak se zeptaly, jak se ji to podarilo vystoupit
az na vrchol. A vitezna zabka (ale otazku ji musely dat pisemne)
odpovedela: "Ja myslela pouze na to, jak doskakat az na vrchol.
Vase narky a stiznosti a porazenecke reci jsem neslysela. Jsem
hlucha."
Josef Cermak