Torontsky rijen
(prvni tri tydny)
Navsteva Very Noskove na Masaryktownu a oslava
60. vyroci svatby manzelu Verflovych; zprava torontske pobocky
CSSK; upominka na 23. srpna 1939 (doslov Markuse Hesse) a vitani
ceskych Romu; tleskali jsme (dvakrat) skvelemu houslistovi Vitu
Muzikovi (i kdyz nebyl ve smokingu); pili jsme Milose (zatim zadarmo);
precetli jsme si novy jidelnicek Johnse Hopkinse (tak nevim);
loucili jsme se s letem...
Ani v rijnu jsem vsecko nestihl. Take by to bylo nelidske ocekavat
to od kmeta, bliziciho se devadesatce - ja si v teto vekove kategorii
docela lebedim - aby se denne (a nekdy nekolikrat za den) prohanel
pesky, autobusy, tramvajemi a podzemkou po Torontu a sirokem okoli.
Jako na priklad 2. 10. bych byl byval musel byt (povsimnete si
prosim spolecneho slovesneho korene ctyr z poslednich peti slov)
v Streetsville (bravcove hody), nebo - dokonce stejny vecer
- v Mississauze (3. ples klubu M. R. Stefanika) - obe mista jsou
sice v Ontariu, ale prece jen kousek od sebe. Hody zacinaly v
17 a ples v 18 hodin, takze pesky bych to byval zcela urcite nesvedl.
A proc bych to vlastne mel svadet? Aby z me prace, z mych mozolu
(i kdyz jen na mozku) majitel Satellitu bohatl? Ten clovek, ktery
- zatimco ja si v Torontu mozolnim mozek je ve Florencii,
kde jeho pani pul roku vyucuje na malirskem ucilisti - jako kdyby
ve Florencii nemeli domacich maliru vic nez nadbytek - a projizdi
se na gondole po kanalech v Benatkach. To by z jednoho udelalo
komunistu!
Ta jeho pani ale musi byt dobra, kdyz si ji pozvali do Florencie
- co kdyby nekdy namalovala mne? Jestli to opravdu umi, tak by
bylo zajimave videt, jak clovek vlastne vypada. Jak jste nepochybne
postrehli, nejak se nemohu dostat in medias res (jak mi latinici
rikame), nebo jak my normalni lide rikame: do prostredku veci.
Ale uz se blizim.
3. rijna navstivila Masaryktown vyznamna ceska spisovatelka
Vera Noskova. Ja tam nebyl, a je to skoda, protoze podle vsech
zprav si svoji reputaci zaslouzi - uz i proto, ze doporucuje ochranu
muzu. Nebyl jsem tam, ponevadz jsem skoro ve stejne dobe pomahal
oslavovat vzacne vyroci (vzacne zvlast v case, kdy se behem nekolika
let po svatbe velke procento manzelstvi rozvadi, a o par let
pozdeji i dalsi znacne procento: staci se podivat na manzelsky
stav uchazecu o prezidentskou nominaci v USA pred dvema roky,
zvlast u republikanu - zatimco na demokraticke strane dva hlavni
uchazeci, Obama a Hillary Clinton byli v prvnim manzelstvi, mezi
republikany vsichni predni uchazeci, vcetne sen. McCaina, byli
alespon jednou rozvedeni): 60. vyroci svatby dvou velmi peknych
lidi - Jiriho a Jarmily Verflovych. Pred odchodem z CSR Jiri
pusobil na Kladne jako trener, hlavne hokejistu. Zalozil hokejovou
skolu, zacal s triletymi kluky, a vedl je , az v roce 1968 vyhrali
(jednim z hracu byl Milan Novy) juniorsky prebor republiky. Jarmila
dalkove vystudovala pedagogickou skolu. V roce 1968 Ceskoslovensko
prepadli jeho spojenci a Verflova rodina odesla do Nemecka a skoncila
v Kanade, kde Jarmila v padesati letech vystudovala Faculty of
Education a pak az do penze ucila a Jiri - jako rada jinych -
nasel zamestnani v tovarne Ladislava Myslivce, Aircraft Appliances
and Equipment Ltd. Oba byli pri oslave ve vyborne forme (i
kdyz samozrejme ne tak dobre, jako kdyz se v roce 1950 na Kladne
brali). Zvlast Jiri svitil, povidal, hral na kytaru a zpival
pisnicky s rozmarnymi a laskovnymi texty i odrhovacky sveho mladi,
kterymi pomahal vychovavat sve vnuky, Iana a Brandona, kteri se
oba (spolu s maminkou Zuzanou Hahnovou a tetou Dagmar Benedikovou
oslav zucastnili.
7. rijna - s tim datem rozeslala svoji podzimni zpravu
torontska pobocka Ceskeho a Slovenskeho Sdruzeni v Kanade. Zaujal
mne hned prvni bod zpravy: referat o oficialnim Black Ribbon Day
v Kanade, letos oficialne poprve vzpominanem po cele Kanade. Vzpomina
se 23. srpna, v upominku na Molotov-Ribbentrop Pakt, podepsany
23. srpna 1939. Letosni vzpominka, organizovana The Eastern
and Central European Council of Canada (jehoz je sdruzeni
clenem) a sponzorovana U of T Centre For European, Russian
and Euroasian Studies, se konal v Munk School of Global
Affairs na Torontske univerzite.
V Satellitu jsme o vzpomince referovali v cisle z 26. srpna.
Na mne snad nejmocneji zapusobil kratky doslov predsedy Councilu,
Markuse Hesse. Snad i proto, ze znovu nekteri lide exaltuji ne
prave vznesenou doktrinu 'oko za oko a zub za zub' (presto, ze
je to doktrina, ktera podle oficialnich statistik popravenych
v USA vedla k poprave desitek lidi, kteri nikomu ani nevypichli
oko ani nevyrazili zub). Cituji Hessuv doslov v ceskem prekladu:
"Nejzakladnejsim principem civilizovaneho sveta je ucta pro
prava jedince a tvorba spolecnosti, ridicich se kolektivni vuli,
ktera vyvera z individualni myslenky. Kazda spolecnost, ktera
nastoli vladu nereflektujici vuli lidu, je odsouzena k neuspechu,
bez ohledu na pouzite prostredky. Lidstvo se znovu a znovu presvedcilo,
ze mocnejsi nez nejvasnivejsi projevy, na nichz byla vybudovana
imperia, mocnejsi nez jakekoliv prinucovani k vzyvani falesnych
ideologii je sotva slysitelny sepot. Tiche hlasy starsich lidi
uprostred noci, za okny zastrenymi dekami a dvojnasobne na zavoru
zavrenymi dvermi, nabizejici pruzracnost a jistotu pravd, predavaji
pri kmitavem svetle svicek pamet a historii mladistvym usim. Je
to tento sepot a vedomi, ze tato slova se kupi dohromady a - jako
destove kapky se spajeji v oceany - vytvari trvalou ozvenu, ktera
bude znit - nicim neumlcitelna - v myslich a svedomi dobrych muzu
a zen v budoucnosti.
Tato konference pameti a historie je venovana tomuto statecnemu
zvucnemu sepotu. Jemu je venovan i tento narodni den vzpominky,
Black Ribbon Day."
Zprava pobocky se dale zminuje o ucasti predsedkyne pobocky, Radmily
Locherove a Hany Mrazove na privitani pro nove prichozi Romy,
vetsinou z Cech. V teto souvislosti stoji za zminku, ze vetsina
Romu, ktera prisla v devadesatych letech, dostala uprchlicky status
a zije v oblasti Hamiltonu, zatimco velka vetsina Romu, kteri
prisli v posledni dobe, se vratila do Ceske republiky, hlavne
proto, ze - na rozdil od Romu z devadesatych let - se jim uprchlicky
status podarilo ziskat jen vyjimecne.
10. rijna - v 10. serii Nokturen Milose Krajneho vystoupil
v kostele Sv. Vaclava v Torontu predni cesky houslista (prvni
houslista Moravskeho filharmonickeho orchestru v Olomouci a umelecky
reditel Camerata Moravia Chamber Orchestra) Vit Muzik. Vit Muzik
studoval, po studiich doma, na Manes College of Music v
New Yorku, University of Music v Cincinnatti, graduoval
na Music Festival v Aspenu, ziskal akademickou hodnost
Master of Classical Music na Canterbury University v Anglii
a graduoval na Prazske Mozartove Academii. 10. rijna hral
nasi klasickou muziku (Smetana / neprimo - ve Fantazii F. Drdly/,
Dvorak, Suk) a hral ji tak krasne (mel i skvely doprovod v kanadske
pianistce Elizabeth Acker), ze jsme mu (vetsina z nas ctitelu
klasicke hudby je uz trochu nebo i hodne pristarla a chceme, hlavne
nase damy, jako treba pani Hana Pelnarova, aby nasi hudebni umelci
pred nas predstoupili elegantne obleceni) skoro odpustili, ze
prisel v kosili ponekud neurcite barvy, volne plandajici kolem
jeho boku. Ma naprosto platne oduvodneni: smoking omezuje svobodu
pohybu. Naprosto chapu, ale Paganini a Kubelik (otec) taky slusne
hrali a nepamatuji se, ze by hrali v kosili. Ja mu to rad odpoustim
(taky rad chodim trictvrtecne obleceny - ale ja uz na housle nehraji),
ale pani Hana Pelnarova ma zrejme pocit, ze s jeho kosili pri
koncertu je to stejne, jako kdyz date zene krasnou ruzi zabalenou
do zmuchlaneho papiru. Ale tleskala mu...
13. rijen - Ten den (mozna) vstoupi do pivni historie Kanady.
Do jedne z prednich restauraci v Torontu, Duke of Westminster
(on je to cely retezec "vevodskych" restauraci)
byla generalnim konzulatem v Torontu (i jinymi) pozvana vselijak
promichana spolecnost, aby jeji individualni prislusnici okostovali
(a zamilovali se) nove ceske (vlastne cesko-kanadske) pivo. Pivo
se jmenuje Milos - po sladkovi, ktery s nim ma neco spolecneho.
Pivo se bude delat tak, ze v Ceske republice se namicha pivni
preparat a ten se priveze (v tomto pripade) do Kanady a namicha
se do kanadske vody. Kanada zrejme neni jedinym pokusnym kralikem.
Podobne akce (cesky preparat a mistni voda) probehly v rade jinych
zemi, takze Prazdroj bude mozna mit konkurenci. Mne pivo chutnalo,
chutove neco mezi plzenskym a kanadskym pivem. Vecera se zucastnil
i generalni konzul CR, Richard Krpac, jehoz zasluhy v Kanade,
nejen o pivo, ale take o ceskou hudbu, literaturu a kulturu vubec,
jsou bez poctu. Ale hlavni organizatorkou teto zajimave udalosti
byla pozoruhodna zena, Helen Notzl, s kterou jsem se pri teto
prilezitosti setkal v Torontu potreti a vzdycky slo o neco nezvykle
pekneho a uzitecneho: poprve v roce 1967, kdyz jsme vydali - k
stemu vyroci Kanady - zvlastni vydani Nasich hlasu a Helen
napsala vynikajici anglicke clanky o ceskoslovenske hudbe, slovenske
literature (o ceske psal profesor Rene Wellek, Sterling professor
na Yale University, a ceskoslovenskem filmu; po druhe jsme se
setkali pred nekolika malo lety na Torontske univerzite pri konferenci
o Ceskoslovensku; a ted pri kostovani Milose (a do toho
se zda byt zapleten prazsky bratr naseho Jerry Formanka, ktery
prave zazracne vstal z udajnych ekonomickych mrtvych.
14. rijna - A zase Vit Muzik. A zase v kosili, ale tentokrat
v kosili docela elegantni, do tmavofialova prechazejici. A hral
Beethovenuv Houslovy koncert, tentokrat s Torontskym filharmonickym
orchestrem rizenym Uri Mayerem, byvalym Hudebnim reditelem Edmontonskeho
symfonickeho orchestru. Koncert (striktne Beethoven: Houslovy
koncert a Symfonie cislo 7) jsme poslouchali v George Weston Recital
Hall v Toronto Centre for the Arts, 5040 Yonge Street, coz pro
lidi bydlici na jihozapade Toronta je skoro v severni Alberte.
No nic, po hroznych utrapach s tramvaji a podzemkou jsem se konecne
dostal..., ale nechci si kazit naladu, tak o tom radsi pomlcim.
A nelitoval jsem. Byl to pekny koncert, Vit Muzik hral skvele,
pro mne je prakticky nepochopitelne, ze nekdo dokaze ze ctyr preparovanych
strivek (nemam poneti, z ceho se struny delaji) vyloudit zvuky
tak naramne, nekdy skoro hrozive a jindy mazlive nezne, skrivanci
pisne i medvedi mruceni a Vit Muzik to umi tak dokonale, ze kdyby
prisel i bez kosile, proste bych zavrel oci a pokorne poslouchal.
V druhe polovine koncertu, v Beethovenove Symfonii cislo 7 jsme
zase slyseli naseho znameniteho fletnistu, Milana Brunnera.
16. rijna - To je datum nejnovejsich informaci Johnse Hopkinse
o tom, co jaksi bychom meli jist, nechceme-li dostat rakovinu
anebo chceme-li se ji zbavit, kdyz uz ji mame a ztratili jsme
viru v chemoterapii. Tyto velmi cenne informace rozeslal Henry
Komarek. Patri mu nas dik.
Na cem si rakovinove bunky pochutnavaji a cemu bychom se tedy
meli vyhnout?
Cukr a nahrazky (v malem mnozstvi je dovolen Manuka med a molasa),
sul (smime pouzit Bragg's aminos nebo morskou sul), mleko: nepit
(nahradit neslazenym mlekem ze soji), maso (krome ryb a obcas
kurete), kava, caj (zeleny caj je v poradku) a cokolada s vysokym
obsahem kofeinu.
Nemame jidlo (hlavne tucne) ohrivat v mikrovlnce a v plastickych
nadobach.
Doporucuje se jist: 80% stravy ma tvorit cerstva zelenina a stavy,
zrni, orechy a trochu ovoce, 20% varena strava vcetne fazoli.
Doporucuje se pit cistena nebo filtrovana voda.
Dobre chutnani!
Doporucuje se mit kladnou mysl, milujici a odpoustejici srdce,
vyhybat se stresu, nerozcilovat se a nehnevat se.
17. rijna - tri hlavni krajanske organizace, Masarykuv
ustav, torontska pobocka CSSK a Sokol Toronto usporadaly na Masaryktownu
piknik pro deti i pro dospele -jakesi rozlouceni s nadhernym letem,
snad nejhezcim, jake jsem v Kanade zazil. Omlouvam se, ze jsem
se nezucastnil - na vsecko uz proste nestacim.
Josef Cermak