Bohaty (a unavny) letosni
mesic revy a brazd v kanadskem Torontu
Tri mesice se mi zahnizdily do pameti. Brezen 1939 (okupace zbytku
Ceskolovenska Hitlerovou armadou), unor 1948 (komunisticky puc),
zari 1948 (demonstrace, Benesova smrt a kratky pobyt v kriminale).
To zari 1948 si nejvic pamatuji pro uhrancivou krasu Seifertovych
versu: "Mesici revy, mesici brazd...", jimiz se basnik
loucil s Benesem (a hned vam naskoci verse tehoz basnika o kalnem
ranu, jimiz se o jedno desetileti drive loucil s TGM).
Nic tak osudoveho se nestalo v ceskem ci slovenskem zivote v Torontu
v zari 2010. Jenom se vsechny krajanske organizace tuzily a ty
starsi z nas, pokud se jeste ucastnime, malem uondaly k smrti
(ja zacinam mit na smrt celkem kamaradsky nazor - pokud mi
slibi, ze nebude bolet).
***
Letni tabor v Masaryktownu
Mel bych vlastne zacit Letnimi sokolskymi hrami na
Masaryktownu, ale ty se jednak konaly uz v srpnu, za druhe o nich
bohate napsal Ales Brezina a za treti jsem tam nebyl a ono, kdyz
o necem pisete, prece jenom pomuze, kdyz jste u toho byli (ja
si nikdy neodpustim, ze jsem tam nebyl, kdyz to vsecko (svet) zacinalo,
ale to uz bych byl opravdu letity).
***
Zahajeni sokolske cinnosti 11.zari
Na skok jsem se zucastnil zahajeni sokolske cinnosti v kostele
sv. Vaclava 11. zari 2010. To bylo tak: ja mel na ten den (vlastne
pozdni odpoledne) listky na koncert kanadskeho legendarniho
hrdinskeho tenora Heppnera. Koncert se mel konat uz pred pul rokem,
ale Heppner onemocnel, tak zpival az 11. zari. Nekterym kritikum
se moc nelibil a ja na hrdinske tenory taky moc nejsem (mozna
taky proto, ze zpivaji hlavne Wagnera a Wagnerovy opery jsou
prakticky nekonecne). Ale tentokat slo o neco daleko dulezitejsiho:
u sv. Vaclava starostka torontske jednoty, Hana Juraskova (kdypak
tu uz prohlasi za vsechnu jeji praci se sokoliky a u kamen v kostele
sv. Vaclava za svatou?), na zahajeni sezony varila veprove s knedlikem
a se zelim a ja uz to v domacim vydani nemel leta a najednou se
ve mne ozvalo to nejbytostnejsi cesstvi a ja vetsinu Heppnerova
koncertu myslil na Haninu veprovou. A tak po koncertu si to zenu
k sv. Vaclavu, vtrhnu do salu, kde se neduchovni veci odehravaji,
sal prakticky prazdny, jen sestra starostka a jedna nebo dve dalsi
sestry uklizeji ubrusy. Ocima jsem se zavrtal do Haninych oci
a vykoktal neco o veprove. Misto soucitu se Hana rozzarila a s libeznou
samozrejmosti mi oznamila, ze vsecko prodala. Ani naznak soucitu.
Dokonce si myslim, ze mi mirne vynadala, ze jsem prisel pozde.
Tak jsem podekoval a jel zkrousene, hladovy, domu... Az druhy
den jsem se dozvedel, ze sokolske deti byly ve znamenite forme
(jak taky ne, prave se vratily z dvoumesicnich prazdnin), cvicitelsky
sbor (i kdyz neuplny) byl plny elanu a veprova byla z onoho sveta
- A ja o to prisel!
***
Nocturna v meste - 12.zari
Prvni program teto dnes uz legendarni serie koncertu,
kterymi jiz radu let krajansky zivot obohacuje dr. Milos Krajny,
nebyl koncert, ale poutava prednaska profesora Iana Scotta,
nazvana Mozart v Praze. Profesor Scott, v prednasce doprovazene
filmovymi vlozkami z Mozartovych oper, nejen pripomnel giganticky
Mozartuv talent, ale i pro nas lichotivou skutecnost, ze zatimco
Viden a Salzburg se chovaly k Mozartovym operam prehlizive, Prazaci
pochopili, ze na svetove hudebni scene zazarila velika a jasna
hvezda.
***
TIFF
Nedostal jsem se na filmovy festival v polovicce mesice s vyjimkou
filmu Of God and Men, ktery ve mne, stejne jako v
pastoru Slovenskeho Luteranskeho kostela sv. Pavla v Torontu,
Rev. Ladislavu Kozakovi, s nimz jsem film videl, zanechal silny
dojem. Rad bych se k filmu jeste vratil.
***
Knizni trhy na Masaryktownu - 19. zari
Zivot v rytmu Strausse - 19. zari
Nedostal jsem se ani na Knizni trhy na Masaryktownu 19. zari.
Zamluvil jsem se ten den na koncert Klubu Martina Razusa
Zivot v rytmu Strausse v Slovenskem luteranskem kostele
sv. Pavla. Program s elegantni strucnosti zahajila predsedkyne
klubu Katarina Kozakova. Jednotlive skladby uvadela (pro nektere
z posluchacu, vcetne mne, trochu obsirne) prijemnym hlasem Vera
Kohoutova. Koncert mel podtitulek (v prekladu) Vecer oblibenych
klasickych skladeb a videnskych valciku. Nijak nevadilo, ze
zde nebyli zastoupeni ani slovensti, ani cesti skladatele
- v te dobe se moc nekonali. Vystoupili: Collegium Musicum Toronto
(Paul Frieder, prvni housle; Jolanta Bieniek, druhe housle; Andrej
Pevny, piano a barytonovy saxofon) a hoste Millan Brunner, fletna
a hudebni reditel; Marta Laurinc, klavir; Heather Dudzinski, housle;
a Miriam Tikotin, sopran. V prvni casti programu jsme
slyseli Mozartovu Videnskou sonatinu, Beethovenovo
Adagio z Pateticke sonaty a Suitu Ranni nalada
z Griegova Peer Gynta. V dalsi casti Millan Brunner a Marta
Laurinc zahrali ukazky z oper Giacoma Pucciniho, Giuseppe Verdiho a
Luigi Denzy. Prvni polovina programu byla zakoncena valcikem Vesela
vdova ze stejnojmenne Leharovy operety (vystoupili vsichni
umelci, vcetne - samozrejme - sopranistky Miriam Tikotin)
Druha polovina programu, v niz opet vystoupili vsichni ucinkujici, byla
venovana Johannu Straussovi st. (Radetzky - Marsch) a Johannu
Straussovi ml. (Kaiser-Walzer; Fruhlingsstimmen; Wiener
Blut; An der schonen blauen Donau, a Mein Herr Marquis). V
Mem panu markyzi se zvlast 'vydovadela' Miriam Tikotin, jejiz
vykon jakoby kvalitnel umerne s obtiznosti zpivane arie.
Vsichni ucinkujici odvedli dobrou a misty vybornou praci
a jestlize se zvlast zminim o nekterych z nich, je to proto, ze
jsem blize obeznamen s jejich karierami. Millan Brunner a Marta
Laurinc se zhostili svych ukolu (Millan Brunner jako fletnista
i jako dirigent souboru) s obvyklou inspirovanou rutinovanosti.
Kdo asi prekvapil vsechny, co ho znaji jako varhanika u Sv.
Pavla, byl Andrej Pevny. Kdyz sedi za klavesnici varhan, vidite
velmi dlouheho, vazneho, a skoro zarputile soustredeneho pana
neurciteho veku s tvari, ktera jakoby neznala usmev. Ale obleknete
ho do smokingu a posadte za klavir - nebo (jeste lepe) dejte mu
do rukou barytonovy saxofon - a ejhle: zrodila se hvezda! Na omladle
tvari usmev skoro svetacky, horni cast tela v rytmickem
pohybu - a jak mi rekli lide, kteri o hudbe vedi daleko
vic nez ja, klavir i housle pod jeho dotekem vydavaji zvuky
vysoce profesionalni hodnoty. Gratuluju a tesim se na pristi koncert.
***
80. narozeniny Blanky Rohnove
Svatovaclavske posviceni 25. zari
Take jsem se tesil na svatovaclavske posviceni v kostele
Sv. Vaclava (zvlast kdyz jsem se dozvedel, ze druhy a treti dil
Malych dejin velke myslenky Jana Waldaufa dorazily do Toronta
a autor je bude na posviceni podepisovat, ale uprimne receno i
proto, ze jsem predpokladal, ze starostka torontske sokolske jednoty,
Hana Juraskova, pripravuje veceri. My sokolove ji totiz nekdy
za vysoky poplatek Otci Liboru Svorcikovi pronajimane. A
jak starim duchovnim (od slova "duchovneti", ktere ale
mozna do teto chvile neexistovalo), plody teto zeme (umne zpracovane)
maji pro mne rostouci pritazlivost. A to jsem nevedel, ze posviceni
se zucastni, i kdyz jen kratce, generalni konzul Ceske republiky
v Torontu, Richard Krpac. Prislibil jsem totiz na stejnou dobu
ucast na oslavach velkeho vyroci Blanky Rohnove, mistopredsedkyne
(a byvale predsedkyne) Ceskeho a Slovenskeho sdruzeni v Kanade,
ktera se - spolu s Ruth Petrickovou a Ericou Vieznerovou
- mimoradne zaslouzila o pomoc uprchlikum v taborech v Evrope.
Byly to krasne oslavy. Ale proc nemuzeme byt ve stejnou dobu pritomni
na dvou mistech?
***
Mse venovana Vlaste Scheybalove - 26.
zari
V cervenci minuleho roku zemrela ve Slanem Vlasta Scheybalova,
o niz jsme psali pred kratkym casem. Ve sve zaveti odkazala znacne
castky institucim jako Torontska univerzita, Prazska zoologicka
zahrada, Heart and Stroke Foundation, Princess Margaret Hospital
atd. Zanechala take slusne obnosy dvema krajanskym organizacim,
Kostelu sv. Vaclava a Masarykovu ustavu. A pamatovala na vystoupeni
hudebnich umelcu pri msi (i na koncertu 28. listopadu). Pri msi
zpival clen Kanadske opery Jan Vaculik Dvorakovy Biblicke pisne
# 2 (Skryse ma) a #4 (Hospodin je muj pastyr) a
Hymnus Ad Laudates in Festo. Na varhany ho doprovazela
prof. Dagmar Kopecka, na kterou se jeste mnozi pamatuji z Prazskeho
jara, ktera sve vystoupeni pametihodne zakoncila Bachovou
fugou.
****
Oslava zivota Tomase Maska - 26. zari
V nedeli 26. zari v 17 hodin se clenove Noveho divadla
v Torontu spolu s jeho rodinou a prateli rozloucili s Tomasem
Maskem, vyznamnym hercem a reziserem Noveho divadla (ale
i kanadskeho divadla) a jednim z prednich recitatoru Divadla
Poezie Milo Kubika, oslavou jeho zivota. Rozloucili jsme
se s nim v divadle, ve kterem Nove divadlo pod vedenim Adolfa
Tomana slavilo radu svych nejvetsich triumfu. Divadlo, tehdy zname
jako Limelight Dinner Theatre (dnes Mysteriously Yours Dinner
Theatre) hostilo posledni hru naseho souboru v minule sezone
a zrejme bude nasim domovem i v budoucnosti. Program oslavy ridili
(a to je dost nevhodne slovo) Tomasova partnerka Zdenka
Novotna a jeho blizky pritel Pavel Kral (byli to prave Tomas Masek
a Pavel Kral, kteri na sebe vzali bremeno vest Nove divadlo po
odchodu Adolfa Tomana do Ceskoslovenska). Ale zavzpominali si i
jini: Tomasovy dcery, filmovy reziser Vaclav Taborsky, syn Markety
Pribramske, ktera souboru prispela svou dramatickou osobnosti,
a byl promitan film, zachycujici Tomase v rade z jeho roli. Smali
jsme se (chvilemi zavojem slz) a zridka jsme byli daleko od place.
***
Voices within Walls -Torontsti ve Winnipegu
- 19. zari
Nepochybne jsem opomenul radu jinych akci v ceske a
slovenske komunite v Torontu a okoli, jako zapasu ve fotbale a
volejbalu (Slovaci jsou udajne lepsi ve fotbale, Cesi ve volejbalu),
ci slavnostnich obedu a veceri, behem mesice revy a brazd.
Take nepochybuji, ze jsou mesta, ktera se mohou chlubit pysnejsimi
i uctyhodnejsimi akcemi nez Toronto. Tak treba Mestsky stat Vatikan,
kde se ceska diplomacie utkala ve fotbalovem zapasu s muzstvem
Mestskeho statu Vatikan. Ceska diplomacie sice prohrala v pomeru
8:1, ale predstava, ze by se ceska diplomacie v Ottawe - nebo
i v Toronte - utkala s muzstvem provincie Ontaria (kdyby
takove muzstvo existovalo) mne naplnuje skoro nadpozemskou blazenosti.
Nebo - a ja nechci byt nevdecny za moznost v Torontu slavit Stedry
vecer hned ve dvou kostelech, slovenskem luteranskem a ceskem
katolickem, - ale prece jen trochu zavidim nasim ve Vatikanu (kde,
mimochodem, velvyslancem Ceske republiky je Pavel Vosalik, ktery
predtim zastaval stejnou funkci v Kanade a zanechal za sebou zavidenihodnou
reputaci), kteri budou v bazilice sv. Marka v Rime svedky provedeni
Rybovy Ceske mse vanocni pastoralni. Ale nemyslim, ze je ve svete
(mimo uzemi Ceske republiky) misto, ktere jednomesicni krajanskou
cinnosti predci rekord Toronta v mesici zari 2010. A to jsem se
jeste nezminil (coz timto cinim) o extrateritorialni cinnosti
torontskych: 19. zari skupina z Toronta, vedena Zuzanou Hahnovou,
predvedla ve Winnipegu (diky Eve Sailerove a krajanske komunite
ve Winnipegu) program Voices within Walls, rezirovany Elley-Ray
Hennessy, ktery mel pred rokem premieru v Torontu a jehoz filmova
verze (dilo Zuzany Hahnove) se tesila velke pozornosti na
letosnim Mene Tekel festivalu v Praze. Program, v
nemz podava strhujici vykon tanecnice na provaze, Brandy Leary,
a v nemz slysite hlasy veznu z komunistickych koncentracnich taboru
a vezeni, byl usporadan na podporu postaveni pamatniku obetem
komunizmu v Ottawe.
Josef Cermak