Ami, go home
Nase puvabna sousedka v cinzaku na ulici della Cisterna odleta
pozitri domu, do Miami, Florida. Prisla k nam na americke kafe
a rozloucit se a vysvetlovat, proc mizi z Rima ponekud predcasne,
kdyz drive rikala, ze tu bude do konce rijna.
Sandra je architektka; uz vychovala tri potomky, a ted hleda v
Evrope inspiraci a napady pro svou stavebni profesi; foti mozaiky,
diskutuje s Evou o rimskych stavebnich metodach, fotografuje co
neutece na strom nebo do vody.
Minuly tyden si odskocila do Parize a vratila se cela otravena.
Zazila tam velkou stavku vladnich zamestnancu a vysvetlovala,
ze jakkoliv byli Frantici vzdy k turistum hrubi a neomaleni, tentokrat
byla jeji zkusenost se stavkujicimi Parizany hnusna. Mestska doprava
ochromena, letiste castecne nefungovalo, neochota na kazdem kroku.
Jelikoz Sandrina brilance patri spis do vizualni nez do lingvisticke
rise, tak nevedela, oc kraci. Eva ji vysvetlovala, ze Francouzi
stavkovali neb vlada chce zvysit vek odchodu do duchodu o dva
roky, ze 60 na 62 , ale ma to byt postupne az do roku 2018, jako
primy dusledek toho, ze pres svou vyhlasenou potenci nerodi dost
Francouzu, a tedy je malo mladych a mnoho starych.
Sandra, z USA a tedy s penzijnim vekem 65, se velmi divila. Eva,
znala svych drahych Evropanu a jejich touhy po starostlive peci
statu o obcany od kolebky do hrobu, o tom ani nechtela mluvit,
protoze samostatna, individualisticka Sandra to povazovala za
holy nesmysl.
"Odletas z Rima kvuli Francouzum?" zeptala se Eva. Sandra
rekla "moment" a odbehla, aby pritahla International
Herald Tribune, kde byl clanek o panevropskem protestnim hnuti
a stavkach, ktere se budou konat koncem zari v zemich EU. Stavky
proti narustu dani, kraceni socialnich davek, snizovani platu
statnich zamestnancu... "A v Evrope," rekla rozzurene
Sandra, "jsou vladni zamestnanci prakticky kam se clovek
vrtne! To bude strasne otravne a u toho nechci a nemusim byt."
Eva se zachechtala. "Jen se smej!" rekla Sandra, "az
stravis par dni na letisti; bylas ted treba na rimske poste?"
"Na rimske poste jsme byli vicekrat. Je to cas, ktery uz
nikdy nedostaneme zpet! Nejlepe se k teto zkusenosti hodi opona
zapomneni."
Sandra pokracovala: "Asi jsi nestravila pul dne na dalnici
zablokovane nejakymi protestujicimi, jako se mi stalo jednou v
Londyne. Ja tedy nehodlam zustat v zemi, kde lidi jdou na stavku,
aby se o ne vlada porad starala, jako o miminka. Je to odpuzujici
u dospelych.". Eva poznamenala, ze toho bude vic, neb miminek
je malo, a tak jejich ulohu prebiraji dospeli.
Vymenili jsme si emailove adresy, objali se a Sandra sla balit
kufry.
Po jejim odchodu jsme chvili popijeli kafe a Eva vytocila telefonni
cislo do Kanady a zeptala se na moznost prelozeni letenek z Rima
do Toronta po 20. zari.
Rekli ji, ze ji daji vedet do pul hodiny na email; a videl jsem,
jake je to pro Evu tezke rozhodovani, protoze se nam zivot v Rime
zamlouva. A tak jsem ji ujistoval, ze u panevropske stavky taky
nemusim byt. A vubec, rimsky prach a ovzdusi nam obema uz poradne
zaprasilo plice.
Prisel email s nabidkou dvou letenek na 21. zari pred polednem
a vecer budeme doma v Sudbury.
Kdosi zaklepal na dvere a byla to Sandra, ktera nam pritahla v
tasce obsah sve lednicky. Tak jsem ji hned hlasil nasi zmenu planu,
ze letime domu o tyden driv. Sandra zajuchala, objala nas, a rekla,
ze generalni stavka v Rime je neco, co nepotrebuje videt, vzdyt
videla katastroficky film 2012. Bude se tedy konat bez nas!
Usoudili jsme, ze potrebujeme doplnit zasobu cappuccina nez odjedeme,
a vydali jsme se do kavarny na Isolu.
Rosta Firla - Rim