Videno osmi a letosni Mezinarodni
torontsky filmovy festival
V roce 1972 pri olympijskych hrach v Mnichove byl natocen film
Videno osmi. Osm svetovych reziseru: Milos Forman, Jurij
Ozerov, Mai Zetterlingova, Arthur Penn, Michael Pfleghar, Kon
Ichikawa, Claude Lelouch a John Schlesinger se divalo z ruznych
uhlu na olympiadu. Zaroven techto osm snimku vypovidalo neco o
mentalite jednotlivych reziseru a o prostredi, z ktereho pochazeji.
Film se stal skutecne v sedmdesatych letech hitem prazskych kin.
Nikoliv kvuli olympiade, ale protoze lidi mohli videt zakazaneho
Formana. Mne se vic libil film nez Formanuv pohled na desetiboj,
na ktery se soustredil. Jiste, filmovy divak se bavil: Rozhodci
pri desetiboji s neuveritelnou rychlosti kmital se svou zidlickou.
Kdyz starter zmackl kohoutek startovaci pistole, ozvala se dechovka.
Lidi se pokapavaly horcici. Vsude pivo a parky. Zkratka sranda.
Pokud nekdo zkusil v te dobe delat film, a tech lidi nebylo mnoho,
tak ho napadly desitky podobnych grotesek. Jenze tehdy nebylo
video a dnes muzeme videt desitky stejnych video-klipu v televizi.
Zkratka Forman predbehl dobu. Nevim, jestli k dobremu nebo ke
zlemu. Ja jsem mel tehdy pocit, ze bych nechtel, aby se timto
smerem film ubiral. To byl vsak pouze muj osobni pocit.
Me osobne zaujal Arthur Penn. Bez jedineho slova se smyslem pro
detail dokazal zachytit emoce, stav mysli. Svym zpusobem i jakousi
zlomyslnost ve sportu (radost z toho, kdyz souper shodi latku).
Bylo to neco jako cit starych mistru na obrazech.
Romanticky Claude Lelouch se zabyval porazenymi a Jurij Ozerov
neprekrocil svuj stin: sport je usili a drina. Mozna, ze kvuli
nemu ten film v Praze pustili. Osm lidi, osm ruznych pohledu.
Letosni filmovy festival byl presnym opakem, alespon podle toho,
co jsem videl. Nova budova, novy hotel, nove misto, kde se filmy
promitaly pro tisk, ale vetsina filmu na jedno kopyto, podle stejneho
schematu. Jiste, byly zde i vyjimky, ale ani jeden film mne nejak
zvlast neoslovil. Udivilo mne, ze zde nebyl ani jeden cesky nebo
slovensky film, protoze treba Hrebejkova Kawasakiho ruze
je rozhodne lepsi nez jeho film Nestyda, ktery byl uveden
vloni. Zatim na muj dotaz, proc zde nebyl ani jeden film, od vedeni
festivalu neprisla odpoved.
Hned v uvodu festivalu se predstavil film, ktery pry trhal rekordy
svedskych filmovych pokladen Easy Money (Snadne penize). Zeme,
ktera odchovala vedle Ingmara Bergmana radu skvelych reziseru,
prisla s filmem, za ktery by se ani poklesly Hollywood nemusel
stydet. Mozna proto ten komercni uspech. Nic nerikajici souboj
arabske a srbske mafie. Hodne strileni, hodne nasili. Uprostred
toho male deti. Clen mafie je zaroven i dobrym otcem. Preskocim
hned na polsky film Krtiny rezisera Marcina Wrony: Mlada
rodina, ktera bydli v peknem byte. Opet male dite. Rodina se chysta
na krtiny. Pred krtinami prijede navsteva. Je to stary kamarad
hlavniho hrdiny. Ale hrdina je ve spojeni s mafii. Neni uniku.
Musi se podilet na nasili, coz naplnuje asi sedmdesat procent
filmu.
Dalsim koprodukcnim filmem, na kterem se podilelo hlavne Polsko
byl film Jerzyho Skolimowskeho Essential Killing (volne
prelozeno: Duvod k zabijeni). Jak jiz nazev napovida, ani
v tomto filmu nasili nechybi. Film se stal festivalovym hitem,
takze musel byt pro novinare promitan trikrat. Malo se vi, ze
tento reziser a malir, ktery nyni zije v Los Angeles vyrustal
v Podebradech a z teto doby se zna dobre jak s Formanem, tak i
s Havlem a hovori cesky. Nametem jeho filmu je terorista, ktery
utekl z transportu na Guantanamo pri zastavce v Polsku. Skolimowski
se na neho nediva jako na teroristu, ale jako na cloveka, ktery
bojuje o preziti. Je mozne, aby vubec nekde nalezl soucit? Bez
soucitu neni nadeje. Zena, ktera ho osetri a da mu kone zustava
lidskou bytosti, zachranuje lidskost ve svete, terorista umira.
Jeho ruda krev barvi bileho kone. Film pripomina svym zpusobem
Nemcovy Demanty noci.
Otazkou preziti se zabyva i americky film Meek's Cutoff
(Meekova zkratka). Vypravi o pristehovalcich, kteri jdou do
americkeho vnitrozemi. Jsou ztraceni. Zajmou indiana, ale mohou
mu verit? Nedomluvi se s nim. Podvede je anebo zachrani? Ani film
neda odpoved.
Na dvou filmech, ktere jsem videl se podilela Makedonie. As
If I Am Not There (Jako kdybych tam nebyla) natocila irska
reziserka Juanita Wilson a je podle romanu chorvatske spisovatelky
Slavenky Drakulicove, ktera byla tak kriticka k pomerum v Chorvatsku,
ze musela emigrovat v devadesatych letech do Svedska, kde nyni
zije. Ve filmu jde o ucitelku, ktera zaskakuje na venkove, kdyz
tam prijdou bosensko-srbsti vojaci a muze postrileji a zeny odvezou
do koncentracniho tabora, kde jsou castokrat znasilnovany. Hrdinka
se snazi projit pokud mozno bez odporu hruzami, ktere ji obklopuji.
To se ji celkem dari a prezije. Hlavni tragedie prichazi po navratu
do Sarajeva, kdy porodi nechtene dite.
Tri povidky Milco Mancevskeho ve filmu Mothers (Matky)
jsou tematicky zcela rozdilne. V prvni se jedna o holcicky, ktere
udaji nevinneho cloveka jako pedofila, ktereho si vytvorily ve
sve fantazii. V druhe se jedna o mladou zenu, kde vztah k matce
nahrazuje jeji vazbu na babicku, ktera zije opustena na jihu Makedonie.
Treti, nejdelsi snimek je dokumentem o novinari Vladu Tanovskem,
ktery byl obvinen z vrazdy a znasilneni tri starsich zen. Tanovski
sam o techto pripadech psal a vedel castokrat nektere podrobnosti,
ktere ani policie nevedela. Den po zatceni spachal sebevrazdu
tak, ze se utopil v kyblu s vodou. Sedm dni na to je odvolan
sef policie, ktery je usvedcen z korupce. Nabizi se nepravdepodobna
hypoteza, ze Tanovski, prestoze byl usvedcen testem DNA, mohl
byt i obeti policejniho komplotu.
Rumunsky dokumentarista Andrei Ujica v Zivotopise Nicolae Ceausesca
zrejme poprve ukazuje nektere zabery ze zivota rumunskeho
diktatora a jeho zeny Eleny. Muzeme videt cirkevni pohreb Ceausescovy
matky z roku 1977 nebo Ceausescovu cestu do Severni Koreje, kde
je na jeho pocest nejen velkolepa vojenska prehlidka, ale primo
na hlavnim stadionu v Pchjongjangu i spartakiada, na niz cvicenci
a divaci vytvareji surrealisticke ci soc. realisticke obrazy z
rumunskych dejin.
Svym zpusobem surrealisticky je i film madarskeho rezisera Kornela
Mundruczo Nezny syn Projekt Frankenstein (Tender Son
- The Frankenstein Project). Mundruczo sam hraje v hlavni
roli. Jiz uvodni scena, kdy uspesny reziser poskytuje rozhlasove
stanici predvanocni interview behem telefonickeho rozhovoru se
svou pritelkyni a pri tom ridi auto je vypovedi o trech rovinach,
v kterych reziser zije. Pres veskerou uspesnost nema domov ani
nema pevny vztah. Pri komparsu se mu na zkouskach objevi nezvladnutelny
teenager, ktery nema zajem o hrani, ale svym zpusobem zaujme rezisera.
Reziser mu da tedy do ruky kameru. Ozve se rana a kdyz vstoupi
do studia nalezne tam pouze telo mrtve divky, kterou mel komparsista
natacet. Ten vsak zmizi po leseni. Reziser zjisti, ze se jedna
o jeho syna, ktereho diky kariere opustil a ktery se od detstvi
pohyboval po kriminalech. Dvojice se pokousi ze zacarovaneho kruhu
uniknout nekam do rakouskych Alp. Neni vsak uniku, auto ve snehove
vanici havaruje a syn rezisera zahyne.
Bez vrazdy a nasili se neobejde ani ukrajinsko-nemecky film Sergeje
Loznicy Moje radost (My Joy). Jedna se o road movie,
kde ridic veze mouku, zabloudi a dostava se do oblasti Ruska,
kde je zivot jako v polovine devatenacteho stoleti. Jediny, kdo
ma ve spolecnosti moc a pristup k moderni technice je zkorumpovana
policie, ale to zde bylo vzdycky, jak doklada vypraveni starecka,
ktery byl vojenskou policii obran o vse, kdyz se vracel domu po
druhe svetove valce v roce 1945. Loznica je spis dokumentarista
a to se projevi i ve filmu. Zabery vesnicanu na trhu ci prostitutek
u silnice jsou skvele. Slabsi jsou hrane sceny.
Rusky film Edge (Okraj) se vraci na Sibir po valce, kde
byli jak Nemci, tak Rusove ci Lotysi. Film trochu pripomina doktora
Zivaga, protoze vse se toci okolo parnich lokomotiv. Ty vsak svazeji
drevo. Pro obyvatele lagru jsou vsak jedinou nadeji, ze prijde
svoboda. Film byl pocten ruskou nominaci na Oskara.
Vyjimkou byly meditativni filmy zabyvajici se zivotem, starnutim
a smrti jako rusky film rezisera Alexeje Fedorcenka Silent
Souls (Ztichle duse), kdy dva muzi jedou pohrbit zenu jednoho
z nich podle meryskeho ritualu, ackoliv nikdo z lidi ugrofinskym
jazykem nehovori, protoze proste nektere zvyky zustaly, ci film
islandskeho rezisera Fridrik Thor Fridrikssona Mama Gogo o
jeho starnouci matce, ktera ma Alzheimerovu chorobu.
Urcite jine zazitky z festivalu by mel nekdo, kdo se soustredi
na asijsky, africky ci dokumentarni film. Satellite se jiz po
leta soustreduje prevazne na ceske, slovenske a vychodoevropske
filmy. O filmu Modra jsme psali v predminulem cisle. A
tak muzeme jen doufat, ze v roce 2011 bude vyber filmu pro Torontsky
mezinarodni filmovy festival lepsi nez letos.
Jak jsem napsal v uvodu, clovek nemusi byt privrzencem sportu
a pri tom lze natocit o nejake udalosti skvely film, jak se to
podarilo z MS ve fotbale v roce 1966, kdy film Gol dostal
jedno z nejvyssich oceneni Literarnich novin od filmovych kritiku,
ci Videno osmi. Casteji se vsak stane, ze o zivotne dulezitych
tematech se natoci spatny a povrchni film, cehoz jsme byli svedky
i letos. Slysel jsem nedavno kritiku na Benatsky filmovy festival
a tam si stezovali na totez. Mozna, ze je to pouze problem nasi
starnouci generace, mozna, ze je to problem doby a filmu vubec.
Ales Brezina - Toronto