Navrat na hlavni stranu

Dve tecky za diskusemi v minulych cislech
Tecka prvni: O bratrech Masinovych a Milanu Paumerovi

V minulem cisle jsme venovali odpovedim na clanek Josefa Cermaka temer celou prvni stranu. Vladimir Cicha se mne zeptal, proc jsem neotiskl i nazor opacny, ktery by oponoval Josefu Cermakovi. Odpoved je jednoducha: protoze zadny takovy nazor v te dobe v ohlasech nebyl. Az 9. zari 2010 prisel Milos Suchma s protiutokem: Prezidentske zastaveni anebo zbabelost (http://czechfolks.com/plus/2010/09/09/milos-suchma-prezidentske-zastaveni-anebo-zbabelost/) a opet se objevila rada reakci. Nektere, a to byla tentokrat vetsina, s Josefem Cermakem nesouhlasily, jine naopak mu davaly opet za pravdu. Velmi kriticky je filmovy reziser Martin Vadas. Kritizuje mne, ze jsem si jako redaktor neprokadroval, z ktereho zdroje Josef Cermak cerpal. To skutecne delam velice zridka, to bych se utopil v internetu. V tom nevidim chybu. Chyba je asi trochu jinde. V clanku se spekuluje s tim, ze "kdyby tam bylo dite" Jenze historie nezna "kdyby." Dite tam zkratka nebylo. Takze o tom nediskutujme. Ale byl tam jiny zivy clovek, ktery bezesporu zemrel.
A ted, abychom se dostali k jadru sporu: Jednalo se o hrdinstvi?
Farar Marek Zikmund z Boskovic si vybral pro pohrebni poboznost nasledujici text: "Kdo chce jit za mnou, zapri sam sebe, vezmi svuj kriz a nasleduj mne. Nebot kdo by chtel zachranit svuj zivot, ten o nej prijde; kdo vsak ztrati svuj zivot pro mne, nalezne jej. Jaky prospech bude mit clovek, ziska-li cely svet, ale svuj zivot ztrati? A zac ziska clovek svuj zivot zpet? Syn cloveka prijde v slave sveho Otce a tehdy odplati kazdemu podle jeho jednani." Matous 16, 24-27
Nechci se poustet do teologickych diskusi, ale v kralickem prekladu je pouzito nikoliv slova zivot, ale duse. Zustanme vsak u ekumenickeho prekladu z roku 1973. Milan Paumer nechtel svuj zivot ztratit, ale chtel se prostrilet na Zapad. Nerozhodl se tedy obetovat svuj vlastni zivot.
Pred casem jsem znal zde v Torontu Martu Gabrielovou. Vdala se a kdyz byla v jinem stavu, lekari zjistili, ze ma rakovinu. Nabizeli jedinou alternativu: preruseni tehotenstvi a chemoterapii. Odmitla to, zvolila jinou cestu. Narodilo se ji zdrave dite a devet mesicu po porodu zemrela. Kdyby se rozhodla pro prvni cestu, nebylo by asi cloveka, ktery by to nepochopil. Ale ona se obetovala pro nekoho jineho.
Za hrdinstvi povazuji to, kdyz nekdo dokaze nasadit svou kuzi pro druheho, nikoliv kdyz nekdo dokaze nekoho jineho obetovat, aby si svuj vlastni zivot zachranil.
Milos Suchma konci filozoficky: Narodu, ktery si nevazi svych hrdinu hrozi, ze nebude zadne mit, az je bude skutecne potrebovat. Milana Paumera a bratry Masinovy muzeme chapat, muzeme obdivovat jejich sikovnost, bojove schopnosti, pevne nervy, ale delat z nich moralni priklad pro budouci generace znamena, ze si cenime hlavne akcni hrdiny a nasili,
Proc treba nevyzvednout Premysla Pittera, ktery zachranil behem valky desitky zidovskych a po valce nemeckych deti a pomahal, kde se dalo v uprchlickych taborech. Proc neocenit Ladislava Hejdanka, ktery v okamziku, kdy bylo zavreno deset prednich predstavitelu VONSu, vzal na sebe dobrovolne vedeni disentu. Statecnost spise muzeme videt v tom, cemu filozofove rikaji "existencialni ruceni".
Pokud chceme, zde by mohl byt priklad i pro budouci generace.
Ales Brezina
***---
Bojkotovani Vladimira Cichy v Novem domove
V cisle 15 Satellitu Vladimir Cicha napsal clanek o svych strastech s Novym domovem, na ktery Jiri Adler odpovedel v cisle 16 za redakcni radu Noveho domova. Clanky v nadpisech byly o tom zda jde zabomysi valku ci ne. Vec je prosta, jde o bojkotovani Vladimira Cichy v Novem domove, coz byl take nazev meho dopisu redakcni rade.
Kdyz se na mne pan Cicha obratil jako byvaleho redaktora Zapadu, zda je normalni odmitat vsechny jeho clanky redaktorkou Verou Kohoutovou, rekl jsme mu, ze to normalni neni a ze s ni budu komunikovat.
Vera Kohoutova mne sdelila, ze nektere clanky jsou dobre, ale ze Vladimir Cicha je jizlivy a slizky a ze se nechova zdvorile. Vzhledem k tomu, ze pana Cichu nikdy nevidela ani s nim nikdy nemluvila, je to podivne oznaceni, nehlede na to, ze to neni pravda. To ze Vladimir Cicha chtel videt svuj clanek po editovani neni nic nenormalniho, zvlaste kdyz to byl prvni clanek. Ale odmitnout vsechny nasledujici a napsat at ji jiz nic neposila je nezdvorile vuci potencialnimu dopisovateli. Snad je to tim, ze Vera Kohoutova je velmi vztahovacna osoba.
Protoze si Vera Kohoutova najmenovala redakcni radu v poctu jedenacti, je to jako trener fotbalu, ktery si najmenuje hrace a beda kdyby nehrali dobre, pak si jiz take nemusi zahrat. Vladimir Cicha nebyl uspesny ani u vedeni MMI, ktery ND vydava. Minule vedeni panu Cichovi sdelilo, ze mu bude odpovezeno tiskovym vyborem MMI. Odpovezeno mu nebylo, mozna take proto, ze v tomto organu sedel Petr Kohout, manzel redaktorky. Soucasne vedeni zatim na tri dotazy pana Cichy neodpovedelo dosud vubec. Vyse uvedene je take odpoved na otazku pana Adlera, proc jsem se do teto zalezitosti dostal. Ze nebyl pan Adler moji korespondenci okouzlen mu ale rad verim.
Kdyz jsem posilal redakcni rade dopis se zadosti o vysvetleni, poslal jsem tento pro korektnost take redaktorce a pochopitelne take panu Cichovi, o ktereho se vlastne jedna. Tedy ne "o nas bez nas", ale naopak, aby byl kazdy informovan. To snad neni nic nenormalniho, ostatne i nektere vedecke casopisy z me zkusenosti otiskuji obcas nazory clenu redakcni rady jako oponenturu autorovi. Novy domov ale neni zadny vedecky casopis, ale noviny pro krajany, kde by se melo komunikovat uprimne.
I kdyz alergie redaktorky vuci panu Cichovi je ten hlavni motiv, dulezite je posoudit merit veci a to zda clanky pana Cichy jsou tak nekvalitni.
Vladimir Cicha pise do exilovych a nyni krajanskych tiskovin jiz radu let. Je to clovek, ktery se o literaturu, jazz a sport zajima a take mu neni lhostejna situace v Kanade a v Ceske republice. A to jsou predmety jeho zajmu.
V Zapadu byl nekolikrate uverejnen a Josef Skvorecky v te dobe rekl, ze Vladimir Cicha ma literarni talent a ze by mel napsat knizku povidek, kterou by pripadne 68 Publishers uverejnilo. Pise do dalsich novin a casopisu vcetne Noveho domova za predesleho redaktorstvi a zda se, ze redaktorum to nevadilo a nevadi vcetne redaktora Satellitu, ktery ma tak trochu na me gusto zeleno-levicove videni a jiste nektere konzervativni clanky pana Cichy zpusobuji, ze mu vstavaji vlasy na hlave. K jeho cti ale budiz receno, ze clanky uverejni.
I redakcni rada ND nebyla v nazorech jednotna. Jedna clenka rekla, ze pan Cicha ma velky potencial, druha rekla, ze zaslana basen se ji velmi libi, redaktorka napsala, ze basnim nerozumi. Dokonce doporucenou ukazku z poradu Melancholicke blues, ktera by se velmi hodila k vyroci popravy Milady Horakove byla redaktorkou tvrdohlave odmitnuta (na zaver tuto ukazku prikladam).
Jiri Grosman, clen redakcni rady ND ve svem clanku v ND, c. 13 "Jazz a poezie na zapadnim pobrezi", kdy vystupoval jako hudebni doprovod jazzove poezie Vladimira Cichy v poradu Melancholicke blues" napsal mj., ze "vystoupeni ve Vancoveru patrilo ke spickovym zazitkum me kariery. nic se neda srovnat s bourlivym nadsenim, se kterym vancouverska komunita privitala Vladimirovu poezii a mou muziku. Dekuji Vladimiru Cichovi za pozvani a jedinecny zazitek.
Vladimir Cicha spolupracoval s vancouverskym Divadlem Za rohem 20 let, kde pripravil sest veceru jazzu a poezie (pet z nich z poezie jeho vlastni) a dve dramatizace her.
Ja sam jsem ND doporucil podle meho nazoru k uverejneni dobre clanky Vladimira Cichy o americkem spisovateli Salingerovi a k vyroci jednoho z nejvetsich ceskych spisovatelu Karla Capka. Opet redaktorka a redakcni rada jako sehrane muzstvo, ani jedna odpoved.
Je Vladimir Cicha clovek, ktery produkuje nekvalitni prispevky? Urcite ne, i kdyz nektere jsou lepsi, nektere mene, tak jak to je u kazdeho dopisovatele.
Ja pana Adlera neznam a nevim co v Ceskoslovensku delal, ale snad si mohl odpustit prirovnani ke zpusobum pouzivanych za vlady jedne strany. Pan Cicha v zadne redakci v komunistickem Ceskoslovensku nepracoval, ale o metodach by se mohl zeptat Very Kohoutove, ktera zkusenost z redakce tam mela.
Pred casem Josef Cermak odmitl psat do ND z duvodu redaktorky. Ja jsem s nim nesouhlasil, protoze si myslim, ze Vera Kohoutova mu svuj nazor osobne vysvetlila. V Novem domove se snazi, ale tato jeji nevrazivost a predpojatost vuci Vladimiru Cichovi a synchronizovane i redakcni rady je pro mne velkym zklamanim. Ignorovani vsech clanku a korespondence Vladimira Cichy je urazlive a znacne neeticke. Takto jsem skutecne myslel, ze se nikdo v Kanade chovat nebude. Dokud se situace nezmeni, budu dalsim, ktery do Noveho domova psat nebude.
Milos Suchma
***
Melancholicke blues (ukazka)
Vladimir Cicha
(Pasmo jazzu a poezie)

Hudba ...... Black Orpheus
Nase rodina podoba se v mori barce
nechranena je clenstvim ve strane
a prece proplouva vlnobitim podivne doby

Mym systemem imunnim je mladi
couracky kolem zdymadla
kde trpelivost znehybnuje rybare
u Libenskeho poloostrova

Mala kabinka na jeho spici
petrolejem lampy vonici
dodnes nevim kdo ji tam postavil
nam ale patrila pokrtena polibky
pokusy o promenu
hocha v muze
a divky v zenu

Kabinka pohadkova
jen pro nas a nase opojeni
na stenach fotky Emila Zatopka
za nim v zavesu Schade ...

V ten krasny cas meho mladi
ti besi, verozvesti lepsich casu
vzdelanou zenu vesi
nechrani ji ani
profesionalni znalost prava
a opratku ji navlekaji Cesi!

Jaci to reznici
jaka to hovada!
a prece rodi se
podpurne petice
tohoto rezniceni!

Po smrti nevinne zeny
volaji delnici rolnici i urednici
ale hlavne spisovatele
jako ke hvezdam ktere inspiruji
hledi k sibenicim a zda se jim
jakoby jich nebylo dost!
***
Tak, jak to delame obvykle, pozadal jsem o vyjadreni i druhou stranu tedy Veru Kohoutovou.
Uvedl jsem to slovy: Abych rekl pravdu, tak me cela zalezitost netesi
Dostal jsem nasledujici odpoved: At je tomu jakkoliv, konecne, pravda je jenom pravda. Dik, Vera.

***
Trochu to pripomina stary vtip, co je Rusky zazrak: Kdyz se zaseje obili na celinach a sklizi se v Kanade. Poslal jsem dotaz Vere Kohoutove do Scarborough a prisla odpoved od Jiriho Adlera z Vancouveru. Ke vsemu jeste po uzaverce.
Abychom zachovali fair-play, presto ze jsme vse uzavreli, uvadime tuto odpoved alespon na internetu:
Pan Suchma by asi mel byt politikem. Je to az prekvapujici, jak se mu dari vytrhovat veci z kontextu a snaset dukazy, ktere i pri pomerne povrchnim zamysleni neznamenaji nic, ale na prvni pohled vypadaji duveryhodne. A stejne jako politici, i pan Suchma doufa, ze se nikdo prilis zamyslet nebude.
Ovsem pravdu v te zakladni premise ma. Vec je opravdu jednoducha ­ redaktorka ND, a s ni i redakcni rada, neshledali vytvory pana Cichy hodne zverejneni, protoze proste nebyly dost dobre. Muze tomu pan Suchma rikat bojkot ­ jenom by si mel uvedomit, ze nejde o bojkot pana Cichy, ale spise o bojkot horkou jehlou spichnutych vytvoru.
Asi by take nezaskodilo, kdyby pan Suchma i pan Cicha prestali zamenovat pricinu s dusledkem. Pan Cicha reagoval na nezverejnovani jizlivymi dopisy a pani redaktorka na ne reagovala. V podani pana Suchmy to zni, jako kdyby se pani Kohoutova (redaktorka ND) rano vzbudila, necitila se dobre, sahla do sveho adresare a vybrala si pana Cichu jako terc svych utoku.
Ze se cela redakcni rada shodla, a to naprosto nezavisle, ze clanky pana Cichy nejsou dostatecne kvalitni je nepopiratelny fakt. Je take mrzute, ze pan Suchma nevi, co to znamena, kdyz ma neco potencial i presto, ze je to dost jednoduchy koncept. Jedna z clenek redakcni rady se o potencialu zminila (nevzpominam si, ze by mluvila o velkem potencialu) a to vrta panu Suchmovi od te doby hlavou a neustale se o tom zminuje. Ale on je to opravdu dost jednoduche - ja, napriklad, jsem mel potencial se stat vytecnym basketbalistou. Jsem dlouhy, mam dve nohy a ruce, mic jsem udrzel a obcas se i trefil do kose. A chybelo mi do NBA opravdu malo - asi tak 20 let tezke driny a taky talent ­ ale potencial jsem mel, to urcite.
Poznamky o panu Skvoreckem, ktery chtel pred lety (a to muselo byt uz hodne davno) zverejnit neexistujici knihu povidek pana Cichy jsou opravdu usmevne. K tomu se da pouze podotknout, ze si nedovedu predstavit pana Skvoreckeho, jak zverejnuje clanky, ktere pan Cicha poslal do ND.
A opet k tomu slovutnemu "o nas bez nas" ­ inu, co k tomu rici. Pana Cichu skutecne nikdo z niceho neobvinil a do rozhodovani, zda se jeho dila budou tisknout ci ne, opravdu nemuze zasahovat. Chce-li pan Cicha rozhodovat o tom, co se bude tisknout; bude si muset zalozit svuj casopis. Takze rec je opravdu pouze o posilani soukrome korespondence lidem, kterym dopisy adresovany nebyly. Panu Suchmovi nikdo nemuze branit, aby dal panu Cichovi "na vedomi", co pise on (pan Suchma). To je to Cc, kdyby nahodou nevedel i presto, ze to pouzil. To neznamena, ze se pan Cicha stal soucasti konverzace - pouze mu bylo dano "na vedomi", ze pan Suchma napsal.
Posilat nase soukrome dopisy dal byla iniciativa pana Suchmy a byla to iniciativa naprosto neeticka a neobhajitelna.
Co se tyce tech odbornych casopisu, ktere obcas tisknou nazory redakcni rady ­ inu, ono je to vetsinou jinak. Redakcni rada nebo redaktor pozada odborniky z daneho oboru, kteri udelaji odborny posudek na prispevek autora. Ten se vetsinou netiskne, ale posila autorovi. To ovsem porad neni rozhodnuti, zda clanek tisknout, ci ne. To je na redaktorovi a popripade na redakcni rade. Teoreticky mohou byt odbornici clankem nadseni, ale otisknut byt nemusi (coz se samozrejme asi moc nestava). Ale redakcni rada nevstupuje do konverzace s autorem - a taky proc?
A ta fotbalova jedenactka, jak "vtipne" pojmenoval pan Suchma redakcni radu? To je myslim jedna z nejveselejsich casti jeho prispevku. Zrejme si pan Suchma mysli, ze si nas ND plati a to hodne, takze se vsichni treseme, aby se redaktorka nepohnevala a my neztratili sve tucne vyplaty. Inu, hezke by to bylo, mam na mysli ty vyplaty
Ale, uprimne receno, tato cela afera se vlastne odehrava kolem zraneneho ega jednoho autora a je opravdu zbytecna. Redaktorka ND usoudila, stejne tak jako redakcni rada, ze ty clanky, ktere pan Cicha poslal, se ND nehodi. Kdyby se redaktori museli vzdy zabyvat kazdym nezverejnenym autorem do takove miry, jak se to stalo v tomto pripade, tak by jim moc casu na vydavani publikaci nezbylo. A tak vyjadruji nadeji, ze se od teto chvile budeme vsichni venovat sve praci a nebudeme nadale marnit energii a cas.

Jiri Adler

 

Navrat na hlavni stranu