Dve tecky za diskusemi v
minulych cislech
Tecka prvni: O bratrech
Masinovych a Milanu Paumerovi
V minulem cisle jsme venovali odpovedim na clanek Josefa Cermaka
temer celou prvni stranu. Vladimir Cicha se mne zeptal, proc jsem
neotiskl i nazor opacny, ktery by oponoval Josefu Cermakovi. Odpoved
je jednoducha: protoze zadny takovy nazor v te dobe v ohlasech
nebyl. Az 9. zari 2010 prisel Milos Suchma s protiutokem: Prezidentske
zastaveni anebo zbabelost (http://czechfolks.com/plus/2010/09/09/milos-suchma-prezidentske-zastaveni-anebo-zbabelost/)
a opet se objevila rada reakci. Nektere, a to byla tentokrat vetsina,
s Josefem Cermakem nesouhlasily, jine naopak mu davaly opet za
pravdu. Velmi kriticky je filmovy reziser Martin Vadas. Kritizuje
mne, ze jsem si jako redaktor neprokadroval, z ktereho zdroje
Josef Cermak cerpal. To skutecne delam velice zridka, to bych
se utopil v internetu. V tom nevidim chybu. Chyba je asi trochu
jinde. V clanku se spekuluje s tim, ze "kdyby tam bylo dite"
Jenze historie nezna "kdyby." Dite tam zkratka nebylo.
Takze o tom nediskutujme. Ale byl tam jiny zivy clovek, ktery
bezesporu zemrel.
A ted, abychom se dostali k jadru sporu: Jednalo se o hrdinstvi?
Farar Marek Zikmund z Boskovic si vybral pro pohrebni poboznost
nasledujici text: "Kdo chce jit za mnou, zapri sam sebe,
vezmi svuj kriz a nasleduj mne. Nebot kdo by chtel zachranit svuj
zivot, ten o nej prijde; kdo vsak ztrati svuj zivot pro mne, nalezne
jej. Jaky prospech bude mit clovek, ziska-li cely svet, ale svuj
zivot ztrati? A zac ziska clovek svuj zivot zpet? Syn cloveka
prijde v slave sveho Otce a tehdy odplati kazdemu podle jeho jednani."
Matous 16, 24-27
Nechci se poustet do teologickych diskusi, ale v kralickem prekladu
je pouzito nikoliv slova zivot, ale duse. Zustanme
vsak u ekumenickeho prekladu z roku 1973. Milan Paumer nechtel
svuj zivot ztratit, ale chtel se prostrilet na Zapad. Nerozhodl
se tedy obetovat svuj vlastni zivot.
Pred casem jsem znal zde v Torontu Martu Gabrielovou. Vdala se
a kdyz byla v jinem stavu, lekari zjistili, ze ma rakovinu. Nabizeli
jedinou alternativu: preruseni tehotenstvi a chemoterapii. Odmitla
to, zvolila jinou cestu. Narodilo se ji zdrave dite a devet mesicu
po porodu zemrela. Kdyby se rozhodla pro prvni cestu, nebylo by
asi cloveka, ktery by to nepochopil. Ale ona se obetovala pro
nekoho jineho.
Za hrdinstvi povazuji to, kdyz nekdo dokaze nasadit svou kuzi
pro druheho, nikoliv kdyz nekdo dokaze nekoho jineho obetovat,
aby si svuj vlastni zivot zachranil.
Milos Suchma konci filozoficky: Narodu, ktery si nevazi svych
hrdinu hrozi, ze nebude zadne mit, az je bude skutecne potrebovat.
Milana Paumera a bratry Masinovy muzeme chapat, muzeme obdivovat
jejich sikovnost, bojove schopnosti, pevne nervy, ale delat z
nich moralni priklad pro budouci generace znamena, ze si cenime
hlavne akcni hrdiny a nasili,
Proc treba nevyzvednout Premysla Pittera, ktery zachranil behem
valky desitky zidovskych a po valce nemeckych deti a pomahal,
kde se dalo v uprchlickych taborech. Proc neocenit Ladislava Hejdanka,
ktery v okamziku, kdy bylo zavreno deset prednich predstavitelu
VONSu, vzal na sebe dobrovolne vedeni disentu. Statecnost spise
muzeme videt v tom, cemu filozofove rikaji "existencialni
ruceni".
Pokud chceme, zde by mohl byt priklad i pro budouci generace.
Ales Brezina
***---
Bojkotovani Vladimira Cichy
v Novem domove
V cisle 15 Satellitu Vladimir Cicha napsal clanek o
svych strastech s Novym domovem, na ktery Jiri Adler odpovedel
v cisle 16 za redakcni radu Noveho domova. Clanky v nadpisech
byly o tom zda jde zabomysi valku ci ne. Vec je prosta, jde o
bojkotovani Vladimira Cichy v Novem domove, coz byl take
nazev meho dopisu redakcni rade.
Kdyz se na mne pan Cicha obratil jako byvaleho redaktora Zapadu,
zda je normalni odmitat vsechny jeho clanky redaktorkou Verou
Kohoutovou, rekl jsme mu, ze to normalni neni a ze s ni budu komunikovat.
Vera Kohoutova mne sdelila, ze nektere clanky jsou dobre, ale
ze Vladimir Cicha je jizlivy a slizky a ze se nechova zdvorile.
Vzhledem k tomu, ze pana Cichu nikdy nevidela ani s nim nikdy
nemluvila, je to podivne oznaceni, nehlede na to, ze to neni pravda.
To ze Vladimir Cicha chtel videt svuj clanek po editovani neni
nic nenormalniho, zvlaste kdyz to byl prvni clanek. Ale odmitnout
vsechny nasledujici a napsat at ji jiz nic neposila je nezdvorile
vuci potencialnimu dopisovateli. Snad je to tim, ze Vera Kohoutova
je velmi vztahovacna osoba.
Protoze si Vera Kohoutova najmenovala redakcni radu v poctu jedenacti,
je to jako trener fotbalu, ktery si najmenuje hrace a beda kdyby
nehrali dobre, pak si jiz take nemusi zahrat. Vladimir Cicha nebyl
uspesny ani u vedeni MMI, ktery ND vydava. Minule vedeni panu
Cichovi sdelilo, ze mu bude odpovezeno tiskovym vyborem MMI. Odpovezeno
mu nebylo, mozna take proto, ze v tomto organu sedel Petr Kohout,
manzel redaktorky. Soucasne vedeni zatim na tri dotazy pana Cichy
neodpovedelo dosud vubec. Vyse uvedene je take odpoved na otazku
pana Adlera, proc jsem se do teto zalezitosti dostal. Ze nebyl
pan Adler moji korespondenci okouzlen mu ale rad verim.
Kdyz jsem posilal redakcni rade dopis se zadosti o vysvetleni,
poslal jsem tento pro korektnost take redaktorce a pochopitelne
take panu Cichovi, o ktereho se vlastne jedna. Tedy ne "o
nas bez nas", ale naopak, aby byl kazdy informovan. To snad
neni nic nenormalniho, ostatne i nektere vedecke casopisy z me
zkusenosti otiskuji obcas nazory clenu redakcni rady jako oponenturu
autorovi. Novy domov ale neni zadny vedecky casopis, ale noviny
pro krajany, kde by se melo komunikovat uprimne.
I kdyz alergie redaktorky vuci panu Cichovi je ten hlavni motiv,
dulezite je posoudit merit veci a to zda clanky pana Cichy jsou
tak nekvalitni.
Vladimir Cicha pise do exilovych a nyni krajanskych tiskovin jiz
radu let. Je to clovek, ktery se o literaturu, jazz a sport zajima
a take mu neni lhostejna situace v Kanade a v Ceske republice.
A to jsou predmety jeho zajmu.
V Zapadu byl nekolikrate uverejnen a Josef Skvorecky v
te dobe rekl, ze Vladimir Cicha ma literarni talent a ze by mel
napsat knizku povidek, kterou by pripadne 68 Publishers
uverejnilo. Pise do dalsich novin a casopisu vcetne Noveho
domova za predesleho redaktorstvi a zda se, ze redaktorum
to nevadilo a nevadi vcetne redaktora Satellitu, ktery ma tak
trochu na me gusto zeleno-levicove videni a jiste nektere konzervativni
clanky pana Cichy zpusobuji, ze mu vstavaji vlasy na hlave. K
jeho cti ale budiz receno, ze clanky uverejni.
I redakcni rada ND nebyla v nazorech jednotna. Jedna clenka rekla,
ze pan Cicha ma velky potencial, druha rekla, ze zaslana basen
se ji velmi libi, redaktorka napsala, ze basnim nerozumi. Dokonce
doporucenou ukazku z poradu Melancholicke blues, ktera by se velmi
hodila k vyroci popravy Milady Horakove byla redaktorkou tvrdohlave
odmitnuta (na zaver tuto ukazku prikladam).
Jiri Grosman, clen redakcni rady ND ve svem clanku v ND, c. 13
"Jazz a poezie na zapadnim pobrezi", kdy vystupoval
jako hudebni doprovod jazzove poezie Vladimira Cichy v poradu
Melancholicke blues" napsal mj., ze "vystoupeni ve
Vancoveru patrilo ke spickovym zazitkum me kariery. nic se neda
srovnat s bourlivym nadsenim, se kterym vancouverska komunita
privitala Vladimirovu poezii a mou muziku. Dekuji Vladimiru Cichovi
za pozvani a jedinecny zazitek.
Vladimir Cicha spolupracoval s vancouverskym Divadlem Za rohem
20 let, kde pripravil sest veceru jazzu a poezie (pet z nich z
poezie jeho vlastni) a dve dramatizace her.
Ja sam jsem ND doporucil podle meho nazoru k uverejneni dobre
clanky Vladimira Cichy o americkem spisovateli Salingerovi a k
vyroci jednoho z nejvetsich ceskych spisovatelu Karla Capka. Opet
redaktorka a redakcni rada jako sehrane muzstvo, ani jedna odpoved.
Je Vladimir Cicha clovek, ktery produkuje nekvalitni prispevky?
Urcite ne, i kdyz nektere jsou lepsi, nektere mene, tak jak to
je u kazdeho dopisovatele.
Ja pana Adlera neznam a nevim co v Ceskoslovensku delal, ale snad
si mohl odpustit prirovnani ke zpusobum pouzivanych za vlady jedne
strany. Pan Cicha v zadne redakci v komunistickem Ceskoslovensku
nepracoval, ale o metodach by se mohl zeptat Very Kohoutove, ktera
zkusenost z redakce tam mela.
Pred casem Josef Cermak odmitl psat do ND z duvodu redaktorky.
Ja jsem s nim nesouhlasil, protoze si myslim, ze Vera Kohoutova
mu svuj nazor osobne vysvetlila. V Novem domove se snazi,
ale tato jeji nevrazivost a predpojatost vuci Vladimiru Cichovi
a synchronizovane i redakcni rady je pro mne velkym zklamanim.
Ignorovani vsech clanku a korespondence Vladimira Cichy je urazlive
a znacne neeticke. Takto jsem skutecne myslel, ze se nikdo v Kanade
chovat nebude. Dokud se situace nezmeni, budu dalsim, ktery do
Noveho domova psat nebude.
Milos Suchma
***
Melancholicke blues (ukazka)
Vladimir Cicha
(Pasmo jazzu a poezie)
Hudba ...... Black Orpheus
Nase rodina podoba se v mori barce
nechranena je clenstvim ve strane
a prece proplouva vlnobitim podivne doby
Mym systemem imunnim je mladi
couracky kolem zdymadla
kde trpelivost znehybnuje rybare
u Libenskeho poloostrova
Mala kabinka na jeho spici
petrolejem lampy vonici
dodnes nevim kdo ji tam postavil
nam ale patrila pokrtena polibky
pokusy o promenu
hocha v muze
a divky v zenu
Kabinka pohadkova
jen pro nas a nase opojeni
na stenach fotky Emila Zatopka
za nim v zavesu Schade ...
V ten krasny cas meho mladi
ti besi, verozvesti lepsich casu
vzdelanou zenu vesi
nechrani ji ani
profesionalni znalost prava
a opratku ji navlekaji Cesi!
Jaci to reznici
jaka to hovada!
a prece rodi se
podpurne petice
tohoto rezniceni!
Po smrti nevinne zeny
volaji delnici rolnici i urednici
ale hlavne spisovatele
jako ke hvezdam ktere inspiruji
hledi k sibenicim a zda se jim
jakoby jich nebylo dost!
***
Tak, jak to delame obvykle, pozadal jsem
o vyjadreni i druhou stranu tedy Veru Kohoutovou.
Uvedl jsem to slovy: Abych rekl pravdu, tak me cela zalezitost
netesi
Dostal jsem nasledujici odpoved: At je tomu jakkoliv, konecne,
pravda je jenom pravda. Dik, Vera.
***
Trochu to pripomina stary vtip, co je Rusky
zazrak: Kdyz se zaseje obili na celinach a sklizi se v Kanade.
Poslal jsem dotaz Vere Kohoutove do Scarborough a prisla odpoved
od Jiriho Adlera z Vancouveru. Ke vsemu jeste po uzaverce.
Abychom zachovali fair-play, presto ze jsme vse uzavreli, uvadime
tuto odpoved alespon na internetu:
Pan Suchma by asi mel byt politikem. Je to az prekvapujici,
jak se mu dari vytrhovat veci z kontextu a snaset dukazy,
ktere i pri pomerne povrchnim zamysleni neznamenaji nic, ale na
prvni pohled vypadaji duveryhodne. A stejne jako politici, i pan
Suchma doufa, ze se nikdo prilis zamyslet nebude.
Ovsem pravdu v te zakladni premise ma. Vec je opravdu jednoducha
redaktorka ND, a s ni i redakcni rada, neshledali vytvory
pana Cichy hodne zverejneni, protoze proste nebyly dost dobre.
Muze tomu pan Suchma rikat bojkot jenom by si mel uvedomit,
ze nejde o bojkot pana Cichy, ale spise o bojkot horkou jehlou
spichnutych vytvoru.
Asi by take nezaskodilo, kdyby pan Suchma i pan Cicha prestali
zamenovat pricinu s dusledkem. Pan Cicha reagoval na nezverejnovani
jizlivymi dopisy a pani redaktorka na ne reagovala. V podani
pana Suchmy to zni, jako kdyby se pani Kohoutova (redaktorka ND)
rano vzbudila, necitila se dobre, sahla do sveho adresare a vybrala
si pana Cichu jako terc svych utoku.
Ze se cela redakcni rada shodla, a to naprosto nezavisle, ze clanky
pana Cichy nejsou dostatecne kvalitni je nepopiratelny fakt. Je
take mrzute, ze pan Suchma nevi, co to znamena, kdyz ma neco potencial
i presto, ze je to dost jednoduchy koncept. Jedna z clenek
redakcni rady se o potencialu zminila (nevzpominam si, ze by mluvila
o velkem potencialu) a to vrta panu Suchmovi od te doby hlavou
a neustale se o tom zminuje. Ale on je to opravdu dost jednoduche
- ja, napriklad, jsem mel potencial se stat vytecnym basketbalistou.
Jsem dlouhy, mam dve nohy a ruce, mic jsem udrzel a obcas se i
trefil do kose. A chybelo mi do NBA opravdu malo - asi tak 20
let tezke driny a taky talent ale potencial jsem mel, to
urcite.
Poznamky o panu Skvoreckem, ktery chtel pred lety (a to muselo
byt uz hodne davno) zverejnit neexistujici knihu povidek pana
Cichy jsou opravdu usmevne. K tomu se da pouze podotknout,
ze si nedovedu predstavit pana Skvoreckeho, jak zverejnuje clanky,
ktere pan Cicha poslal do ND.
A opet k tomu slovutnemu "o nas bez nas"
inu, co k tomu rici. Pana Cichu skutecne nikdo z niceho
neobvinil a do rozhodovani, zda se jeho dila budou tisknout ci
ne, opravdu nemuze zasahovat. Chce-li pan Cicha rozhodovat o tom,
co se bude tisknout; bude si muset zalozit svuj casopis. Takze
rec je opravdu pouze o posilani soukrome korespondence lidem,
kterym dopisy adresovany nebyly. Panu Suchmovi nikdo nemuze branit,
aby dal panu Cichovi "na vedomi", co pise on (pan Suchma).
To je to Cc, kdyby nahodou nevedel i presto, ze to pouzil. To
neznamena, ze se pan Cicha stal soucasti konverzace - pouze mu
bylo dano "na vedomi", ze pan Suchma napsal.
Posilat nase soukrome dopisy dal byla iniciativa pana Suchmy a
byla to iniciativa naprosto neeticka a neobhajitelna.
Co se tyce tech odbornych casopisu, ktere obcas tisknou nazory
redakcni rady inu, ono je to vetsinou jinak. Redakcni rada
nebo redaktor pozada odborniky z daneho oboru, kteri udelaji
odborny posudek na prispevek autora. Ten se vetsinou netiskne,
ale posila autorovi. To ovsem porad neni rozhodnuti, zda clanek
tisknout, ci ne. To je na redaktorovi a popripade na redakcni
rade. Teoreticky mohou byt odbornici clankem nadseni, ale otisknut
byt nemusi (coz se samozrejme asi moc nestava). Ale redakcni rada
nevstupuje do konverzace s autorem - a taky proc?
A ta fotbalova jedenactka, jak "vtipne" pojmenoval
pan Suchma redakcni radu? To je myslim jedna z nejveselejsich
casti jeho prispevku. Zrejme si pan Suchma mysli, ze si nas ND
plati a to hodne, takze se vsichni treseme, aby se redaktorka
nepohnevala a my neztratili sve tucne vyplaty. Inu, hezke by to
bylo, mam na mysli ty vyplaty
Ale, uprimne receno, tato cela afera se vlastne odehrava kolem
zraneneho ega jednoho autora a je opravdu zbytecna. Redaktorka
ND usoudila, stejne tak jako redakcni rada, ze ty clanky, ktere
pan Cicha poslal, se ND nehodi. Kdyby se redaktori museli vzdy
zabyvat kazdym nezverejnenym autorem do takove miry, jak se to
stalo v tomto pripade, tak by jim moc casu na vydavani publikaci
nezbylo. A tak vyjadruji nadeji, ze se od teto chvile budeme vsichni
venovat sve praci a nebudeme nadale marnit energii a cas.
Jiri Adler