Zadny pokus o zabomysi valku
...
Souhlasim, ze ctenari tohoto listu si zaslouzi jinou
cetbu, nez jakou jim poskytnou nasledujici radky. V nedavne minulosti,
bohuzel, doslo k jiste udalosti, v jejimz stredu jsem se ocitl.
Protoze jde o zalezitost, ktera mne velmi prekvapila a udivila,
dovoluji si ted o ni co nejstrucneji zminit. Pokud je to sdeleni
delsi nez strucne, ctenari se omlouvam.
Nejsem spisovatel, jen milovnik psaneho slova ... a tato zaliba
mne vedla k tomu, ze jsem v roce 1979 poslal povidku do tehdy
existujiciho, dle nazoru mnohych vyborneho casopisu Zapad,
jehoz redaktorem byl pan Milos Suchma, nynejsi predseda CSSK.
Od te doby posilam obcas svoje literarni pokusy do nekterych krajanskych
periodik (Satellite, Novy Polygon, vancouversky Zpravodaj,
elektronicky CS-magazine a do nedavna i Novy domov).
Ovsem, ze ne vsechny jsou otisteny, ale stejne tak ne vsechny
jsou odmitnuty.
Nekdy na zacatku tohoto roku, po dotazu u redaktorky Noveho domova,
zda se muj prispevek k otisteni hodi, sdelila mi, ze ano, ale
po jeji edici. Pozadal jsem tedy, at mi edici doda, nebot se snazim
dodrzovat (ne vzdy uspesne, ale podobne si pocina i rada znamych
dopisovatelu) onu zasadu posilat text vzdy jen na jedno misto
a at tedy vim, jak prispevek v ND bude editovan. Slibeny revidovany
text jsem nikdy nedostal a text uverejnen nebyl.
Zato ale nedlouho pote dosel prikaz pani redaktorky, abych uz
do ND nic neposilal. Protoze jsem predplatitel tohoto tisku,
jeji prani mne velmi udivilo a optal jsem se pana Suchmy, z minulosti
zkuseneho redaktora, zda je toto pocinani v souladu takovou funkci.
Abych dlouho ctenare nezdrzoval popisem nasledujici posloupnosti
deni, uvedu jen nejpodstatnejsi fakta:
(1) Po jiste vymene nazoru pana Suchmy s pani redaktorkou pan
Suchma poslal ji, clenum redakcni rady ND a nekolika clenum MMI
opis ve smyslu, proc jsou moje prispevky do ND nejen ignorovany,
ale jejich posilani zakazano. Mezi adresaty dopisu jsem byl i
ja.
(2) Zcela logicky jsem predpokladal, stejne jako autor dopisu,
ze odpovedi na zmineny dopis prijdou i mne. To se nestalo. Tim
prekvapeny pan Suchma odpovedi mi preposlal a jejich odesilatelum
sdelil, ze tak ucinil, nebot jinak cela vec se bude dit dle onoho
O nas bez nas, s cimz mozna mnozi maji sve smutne zkusenosti
z neblahych let totality.
(3) Kdyz to zvedeli nekteri z dopisovatelu dali najevo svou nelibost,
cimz zcela logicky posunuli sva vyjadreni o mych textech do ND
zaslanych do ponekud zvlastniho svetla.
(4) Na zminene literarne kadrove posudky jsem odpovedel emailem
pani redaktorce a vsem adresatum v emailu p. Suchmy se sdelenim,
ze nektere z nich obsahuji to, cemu se nonsalantne muze rict vlastni
intepretace pravdy. Jak uz si ctenar snadno domysli, nedostal
jsem ani sluvko odpovedi.
(5) Presto jeden z clenu redakcni rady v zaveru sveho odsudku
mych textu sdelil, ze pokud se seberu, vzchopim a napisu neco
pekneho, necht jsem vzat na milost. Poslal jsem tedy pote do ND
dva textiky, po zakladni slusnosti odpovedet alespon zda dosly
nebo ne, ani stopy. Asi jsem se jeste nevzchopil.
(6) Navic pana Suchmu dva clenove vehementne nabadali, aby se
nikterak nepokusil o cokoli v teto veci publikovat, neb by vznikla
ona mezi nasinci ne tak zcela neobvykla zabomysi valka.
(7) Tato cela situace potvrzuje podstatu onoho dopisu pana Suchmy
o bojkotu predplatitele-dopisovatele V. Cichy v ND.
Ale, aby bylo zcela jasno: Je veci redaktorky-redaktora
tiskoviny, prispevek odmitnout a nebo prijmout, V tom smyslu
se take dotazani clenove redakcni rady vyjadrili. S tim nemohu
nezli souhlasit. Jake ale pak je poslani a funkce takove redakcni,
pripadne konzultacni rady, v pripade ND bezmala tak pocetne jakou
maji Literarni noviny?
Co je duvodem k napsani tohoto dopisu (duvodem take je, ze nadeje,
ze by muj dopis byl uverejnen v ND je nulova) je onen az neuveritelny
pokles zakladni etiky, uziti neslavne metody O nas bez nas. Mohlo
se totiz stat, ze v odpovedich na dopis pana Suchmy mohl jsem
byt oznacen za cokoliv, nejen za neumetela v pisemnictvi.
S takovou praxi mam, bohuzel, osobni zkusenost z byvaleho domova.
Stala me dva ztracene roky nez jsem mohl vejit do slavnych budov
CVUT....
Vladimir Cicha - Vancouver