Studentsky vudce v unoru
1948, Vratislav Stafl, devadesatnikem
Poprve jsem se s nim setkal (aniz bych o tom vedel) vecer pred
tim, nez prezident Benes podepsal osudny dokument, jimz prijal
demisi ministru a formalne (i kdyz proti svemu presvedceni) predal
vladu nad Ceskoslovenskem (kterou v tom okamziku uz komuniste
prakticky stejne meli) Klementu Gottwaldovi. Ten vecer v Obecnim
dome v Praze pronesl k studentum vasnivou rec Vladimir Krajina,
po mem soudu nejvetsi hrdina naseho naroda ve dvacatem stoleti.
O urovni tohoto muze svedci i jeho odpoved, kdyz jsem mu tento
hold slozil nekdy pred triceti lety: "Prestal jsem byt hrdinou,
kdyz jsem odesel z Ceskoslovenska." Ale nazpet k Vratovi
Staflovi. Jsem si jisty (i kdyz si to nepamatuji a tehdy jsem
ho neznal), ze sedel s Vladimirem Krajinou za predsednickym stolem
spolu s Viktorem Ficem a jinymi vudci studentu. O Viktoru Ficovi
se zminuji proto, ze po Krajinove reci to byl on, ktery pritomne
lapidarne vyzval: "Jde se na hrad!" A ktery (kdyz jsme
na Hrad dosli) - byl s Vratislavem Staflem a tremi dalsimi k
prezidentu Benesovi pripusten.
Vratislav Stafl se narodil 28. srpna 1920 v Dobrovicich. Jako
vysokoskolsky student se zapojil do Cs. strany narodne socialisticke
a hral vyznamnou roli v studentskem hnuti. Po komunistickem vitezstvi
se moudre doma dlouho nezdrzel. Pri vsesokolskem sletu v lete
1948 uprchl. Ve stejne skupine byla i zena poslance Oty Hory a
jejich syn, maly Otik. Vrata - vedle toho, ze byl ovesen samopalem
- nesl i maleho Otika. Do Kanady emigroval v roce 1949. Dostudoval
v Kanade na University of Toronto a nasel zamestnani u Canadian
General Electric. V roce 1954 ziskal Master's degree v Business
Administration. Do penze odchazel jako Vice-President, Corporate
Finance.
S Vratou jsem se setkal v Torontu zacatkem padesatych let. Jednak
v Klubu Milady Horakove a take v Ceskoslovenskem narodnim sdruzeni,
v nemz Vrata zastaval nejaky cas funkci generalniho jednatele.
Myslim, ze hned pri prvnim setkani jsme se domluvili, ze jsme
byli na Krajinove projevu a Vrata mi povedel, ze o poschodi pod
nami v te dobe zasedala obrozena (tak nejak to jmenovali) Narodni
fronta: Gottwald, Zapotocky, Fierlinger, cela ta nechutna banda
a Vrata se skoro recnicky zeptal:" Predstav si, jak by to
dopadlo, kdybychom se na ne vrhli a udelali dalsi defenestraci..."
Bohuzel neudelali, Vrato. Neudelali.
Nekdy v te dobe se Vrata sesel s Dagmar, ktera - jako dalsi clenove
jeji rodiny - stravila v druhe svetove valce tri roky v koncentracnim
taboru. Po komunistickem puci uprchla do Rakouska a kdyz Kanada
hledala 'domestics' (zajimavy je cesky preklad pridavneho jmena
"domestic": 1 domaci, domacky 2 krotky, ochoceny -
hlavne terminy pod c. 2 jsou v pripade Dagmar naprosto nepouzitelne),
Dagmar se prihlasila, odpracovala si rok v New Brunswicku, premistila
se do Toronta, promovala na University of Toronto, pracovala pro
Canada Life, potom Sun Life a nakonec 22 roku jako Chief Economist
pro Ontario Ministry of Consumer and Commercial Relations). S
Vratou se vzali, maji dva syny a oba pracovali v charitativnich
organizacich. A ted je Vratovi 90 a Dagmar 84 (jako kralovne)
a nikdo nevi, kam se ta leta podela.
Vratovi k jeho devadesatce blahoprejeme a doufame, ze tech pristich
deset let se k nemu zivot bude chovat presne tak, jak mu naridi.
Josef Cermak