Navrat na hlavni stranu

Studentsky vudce v unoru 1948, Vratislav Stafl, devadesatnikem
Poprve jsem se s nim setkal (aniz bych o tom vedel) vecer pred tim, nez prezident Benes podepsal osudny dokument, jimz prijal demisi ministru a formalne (i kdyz proti svemu presvedceni) predal vladu nad Ceskoslovenskem (kterou v tom okamziku uz komuniste prakticky stejne meli) Klementu Gottwaldovi. Ten vecer v Obecnim dome v Praze pronesl k studentum vasnivou rec Vladimir Krajina, po mem soudu nejvetsi hrdina naseho naroda ve dvacatem stoleti. O urovni tohoto muze svedci i jeho odpoved, kdyz jsem mu tento hold slozil nekdy pred triceti lety: "Prestal jsem byt hrdinou, kdyz jsem odesel z Ceskoslovenska." Ale nazpet k Vratovi Staflovi. Jsem si jisty (i kdyz si to nepamatuji a tehdy jsem ho neznal), ze sedel s Vladimirem Krajinou za predsednickym stolem spolu s Viktorem Ficem a jinymi vudci studentu. O Viktoru Ficovi se zminuji proto, ze po Krajinove reci to byl on, ktery pritomne lapidarne vyzval: "Jde se na hrad!" A ktery (kdyz jsme na Hrad dosli) - byl s Vratislavem Staflem a tremi dalsimi k prezidentu Benesovi pripusten.
Vratislav Stafl se narodil 28. srpna 1920 v Dobrovicich. Jako vysokoskolsky student se zapojil do Cs. strany narodne socialisticke a hral vyznamnou roli v studentskem hnuti. Po komunistickem vitezstvi se moudre doma dlouho nezdrzel. Pri vsesokolskem sletu v lete 1948 uprchl. Ve stejne skupine byla i zena poslance Oty Hory a jejich syn, maly Otik. Vrata - vedle toho, ze byl ovesen samopalem - nesl i maleho Otika. Do Kanady emigroval v roce 1949. Dostudoval v Kanade na University of Toronto a nasel zamestnani u Canadian General Electric. V roce 1954 ziskal Master's degree v Business Administration. Do penze odchazel jako Vice-President, Corporate Finance.
S Vratou jsem se setkal v Torontu zacatkem padesatych let. Jednak v Klubu Milady Horakove a take v Ceskoslovenskem narodnim sdruzeni, v nemz Vrata zastaval nejaky cas funkci generalniho jednatele. Myslim, ze hned pri prvnim setkani jsme se domluvili, ze jsme byli na Krajinove projevu a Vrata mi povedel, ze o poschodi pod nami v te dobe zasedala obrozena (tak nejak to jmenovali) Narodni fronta: Gottwald, Zapotocky, Fierlinger, cela ta nechutna banda a Vrata se skoro recnicky zeptal:" Predstav si, jak by to dopadlo, kdybychom se na ne vrhli a udelali dalsi defenestraci..." Bohuzel neudelali, Vrato. Neudelali.
Nekdy v te dobe se Vrata sesel s Dagmar, ktera - jako dalsi clenove jeji rodiny - stravila v druhe svetove valce tri roky v koncentracnim taboru. Po komunistickem puci uprchla do Rakouska a kdyz Kanada hledala 'domestics' (zajimavy je cesky preklad pridavneho jmena "domestic": 1 domaci, domacky 2 krotky, ochoceny - hlavne terminy pod c. 2 jsou v pripade Dagmar naprosto nepouzitelne), Dagmar se prihlasila, odpracovala si rok v New Brunswicku, premistila se do Toronta, promovala na University of Toronto, pracovala pro Canada Life, potom Sun Life a nakonec 22 roku jako Chief Economist pro Ontario Ministry of Consumer and Commercial Relations). S Vratou se vzali, maji dva syny a oba pracovali v charitativnich organizacich. A ted je Vratovi 90 a Dagmar 84 (jako kralovne) a nikdo nevi, kam se ta leta podela.
Vratovi k jeho devadesatce blahoprejeme a doufame, ze tech pristich deset let se k nemu zivot bude chovat presne tak, jak mu naridi.
Josef Cermak

 

Navrat na hlavni stranu