Netrapme se tim, ze starne
i film
Gina Lollobrigida bude v cervenci slavit 83 let. Je protivne,
ze filmove krasky tez vadnou, ale Lola ve filmu Fanfan Tulipan
je navzdy krasna.
"Ale ten film valny neni," rekl Dino, kdyz se vratil
z Italie a sedeli jsme u kafe v Books&Beans.
Dino je Kanadan italskych rodicu, kteri prchli do Ontaria z Rima
pred fasismem; Dino mluvi italsky, udrzuje styky s bratranci v
Italii, a co par roku leti do Rima na navstevu. Nez na pocatku
kvetna odletel na tri tydny, optal se mne zertem, co mi ma privezt
a ja zertem rekl, at priveze nejake italske filmy.
Dino se koncem kvetna vratil, sesli jsme se na kafe, dal mi tricko
s natistenym obrazkem Kolosea a rekl, ze italska filmova tvorba
je mrtva, ze k videni jsou jen americke filmy v kinech i v televizi.
Protestoval jsem jen naoko (vzdyt jsme s Evou meli v Rime v 2007
stejnou filmovou zkusenost) a dotiral jsem otazkou: "Proc
by to melo byt tak chabe s italskou filmovou tvorbou?" "Nevim
proc," rekl Dino zlostne, "ale trosku jsem badal na
internetu a zjistil, ze v padesatych a sedesatych letech Italove
tocili 200 filmu rocne, v sedmdesatych jenom dvacet a v tomto
tisicileti mene nez deset rocne."
"To je zvlastni - takovy prudky zanik," rekl jsem, "a
jak je to s americkym filmem?" "Nahodou jsem to taky
zjistil, ze Amici vyrabeji 500 az 600 filmu rocne, cele dvacate
stoleti!"
"To jsem netusil, ze je to tak moc filmu."
A Dino poteseny mym zajmem rekl: "Na svete se toci 2000
filmu rocne, ale zeme, kde se toci, to se meni. Ted prave se
toci 1000 filmu rocne v Indii." "Neznam jediny indicky
film," povzdechl jsem. A Dino rekl, ze on taky ne, ale ze
tak to je. A pak dodal: "Tohle te bude zajimat, ze od pocatku
filmove tvorby bylo natoceno ctvrt milionu filmu a z toho jen
10 000 stoji za zminku v nejakem katalogu filmu a DVD, zbytek
jsou piliny." To si musim pamatovat, udelal jsem si mentalni
poznamku a vratil Dina k italskemu filmu, ktery si oba dobre
pamatujeme, myslim ale on daleko lepe a vypravel: "Kdyz
jsem jel do Rima koncem padesatych letech coby pubertak, tak jsme
chodili s bratranci do kina kazdy vecer na jiny film; Gina Lollobrigida
uz pohasinala, ale furt byla tahakem v tandemu s americkymi hvezdami.
Pamatujes si Ginu?"
"To vis, ze si pamatuji Ginu," rekl jsem, videl jsem
Fanfana Tulipana jako kluk v Ostrave..."
"Ano, to bylo s Gerardem Philipem, ona nenasla italsky protejsek,
zbesile se ucila anglicky, aby mohla do Holywoodu tocit s Gablem,
Curtisem, Sinatrou a natocila same blbosti. Asi nevis, ze Lola
natocila za 30 let 80 filmu a podarilo se jim, ze ani jeden
nemam ve sve sbirce filmu." Nemusel jsem Dina pobizet do
rimskych vzpominek a pokracoval: "Lec prisla na filmovy
obzor Sofia Lorenova, stala se senzaci a zastinila Lolu hereckym
sarmem i velikosti poprsi."
Usmal jsem se, a Dino rekl: "Sofia na tom poprsi vydelala
miliony driv nez natocila dobry film." "Nepovidej,"
spitnul jsem, a Dino rekl: "Sofia harcovala po filmovych
atelierech Anglie a Hollywoodu 10 let, touzila po slave a po
penezich a Carlo Ponti ji zaridil kontrakt na ctyri filmy v Holywoodu
v tandemu se Sinatrou, Cary Grantem, Marlonem Brando, ale nic
z toho - jen penize a piliny. Konecne Vittorio de Sica premluvil
Pontiho a povznesl Sofii z komerce k umeni a natocili Horalku.
Presvedcit Sofii nebylo lehke, nechtela hrat matku, ale dceru,
fakt ale de Sica umluvil Pontiho i Sofii, roli vzala a ejhle -
byl z toho Oscar za nejlepsi zahranicni film." Sofii jsem
videl prvne v Horalce," rekl jsem... a Dino pokracoval
ve svem milovanem tematu: "Po Horalce, ktera by se
ti dneska sotva libila, Vittorio de Sica natocil dalsi dva filmy,
ktere by si ti urcite libily, Vcera, dnes a zitra a Manzelstvi
po italsku s protejskem Marcelo Mastroiannim. A to byla dvojice
z italskeho rodu a uchvatili cely filmovy svet."
"Ty dva filmy mam ve sve sbirce v dabingu," rekl jsem
nadsene, a Dino rekl, ze ty dva filmy se nikdy nechytly v Americe
a do anglictiny namluvene nejsou dodnes. "Veris tomu?"
Chtel jsem slyset vic o Sofii, ale Dinova mysl dlela u jineho
krasneho poprsi a rekl: "Sofia byla o sedm let mladsi nez
Gina, ale Sofii slapala na paty Claudia Cardinalova, jen o ctyri
roky mladsi."
"Copak to je tak dulezite, ten vek?" optal jsem se.
"Samozrejme," rekl Dino, "kdyz se prodava maso,
tak musi byt cerstve, ne?" Myslil jsem, ze Sofia prodavala
osobnost a herecky charakter, ale Dino mavl rukou a rekl, ze
Sofia natocila devadesat filmu, ze kterych jen ctyri nebo pet
stoji za podivani znova za par desitek let.
Dival se na me s udivem a zeptal se, jestli neznam filmove pravidlo
20-20? "Asi ne," rekl jsem nejiste a Dino vyslovil moudrost:
"Filmove pravidlo 20-20 znamena, ze kdyz jeden film z 20-ti
je mozne videt za 20 let od natoceni, pak herec ci herecka vstoupila
do dejin filmu." "Dekuji," rekl jsem uprimne, "hned
si to zapisu a natlucu do hlavy. A jak to je s Claudiou?"
"Claudia byla krasna a zacala filmovat ve dvaceti, natocila
osmdesat filmu, ale jenom dva stoji za shlednuti i dnes a oba
urcite znas; v 1964 natocila s Burt Lancasterem vytecny western
Profesionalove, a o dva roky pozdeji jeste lepsi s Henry
Fondou a Charlesem Bronsonem a zaroven asi nejlepsi western co
znam, Tenkrat na zapade."
Prikyvnul jsem, a pochvalil skvostnou hudbu k filmu slozenou mistrem
Ennio Morricone, ze film dobre znam; a snazive jsem rekl, ze
na ty dva filmy plati pravidlo 20-20.
Dino mel radost, ze jsem pojal jeho pravidlo za sve a dodal, ze
po tech krasavicich uz nemaji Italove ve filmu zadne zelizko
v ohni...
Chvili jsme mlceli a ja rekl, za par tydnu bude fotbalovy sampionat
a tam Italove zazari... "Pche," rekl Dino, syn italskych
rodicu a amatersky fotbalista, "Italove poleti z prvniho
kola ven."
"Ale jdi ty," rekl jsem zklamane, ze Dino setrel italsky
film a ted i fotbalove mistrovstvi.
"Chces se vsadit, ze se Italove nekvalifikuji do ctvrtfinale?"
"Nechci," rekl jsem opatrne, protoze vi vic o italskych
filmech i o italskem fotbalu.
"To mi ver, ze vim," rekl Dino, "a proto mne ten
upadek Italie velice stve." A odplivnul si, protoze jsme
sedeli venku na slunicku a plivanec hned osychal na horkem asfaltu.
Nikdy jsem Dina nevidel tak zlostneho nad italskou kulturou a
nad fotbalem.
Rosta Firla - Sudbury