Na okraj
Emil Hacha
(12. 7. 1872 - 26. 6.1945)
Neni mezi nami mnoho lidi, kteri by mohli rici, ze se s protektoratnim
prezidentem Emilem Hachou prochazeli po lanskem parku. Jednim
z nich je Hana Pelnarova, kterou hodne torontskych krajanu potkava
na koncertech a jinych krajanskych udalostech a jeste vice krajanu
i nekrajanu z celeho sveta se s ni setka v Batove muzeu obuvi
v Torontu, kde uz leta (letos dostala od ministra pro imigraci
jehlici za haldu let a tisice hodin dobrovolne prace) pracuje
jako pruvodkyne.
Ono pravdepodobne neni docela spravne napsat, ze se pani Hana
prochazela po lanskem zamku s dr. Hachou. To bylo tak: tatinek
Hany byl Dr. Vladislav Klumpar, v tom case ministr zdravotnictvi
a socialni pece v protektoratni urednicke vlade a dr. Hacha,
prezident toho, co z Ceskoslovenska zbylo, pozval Klumparovu rodinu
na odpoledne do Lan. Po caji se vsichni (dr. Hacha s dcerou, pani
Radlovou, ktera se mu - jak se v mene vznesenych kruzich rika
- starala o domacnost, dr. Klumpar s pani a dcerkou Hanou) vydali
na pochazku po parku. Po kratke dobe se panove odpojili a sli
jinou cestou. Tehdy tomu Hana nevenovala pozornost, ale o hodne
pozdeji - to uz byla cela rodina v Kanade - si to vsecko - vcetne
toho, co ji tatinek rekl - zesumirovala a usoudila, ze to pozvani
do Lan bylo zaranzovane, aby dr. Hacha dr. Klumparovi mohl predat
informace, o ktere by mohla mit zajem exilova vlada v Londyne.
System pracoval tak, ze cas od casu dr. Klumpar jel svoji tatrovkou
s gen. Eliasem nekam do Brd a tam gen. Elias ulozil zpravu pro
Londyn na umluvenem miste, kde byla vyzvednuta cs. vyzvednou sluzbou.
Pani Hana si vzpomina, ze dr. Hacha byl prijemny stary pan (pri
jine prilezitosti si pekne povidal s detmi), zrejme v nevalnem
fyzickem stavu, ale - po jejim soudu - v dobrem stavu dusevnim.
(A take si vzpomina - i kdyz to sem patri jen neprimo - ze ji
tatinek uderil jen jednou: to kdyz 28. rijna 1939 mavala z otevreneho
okna jejich bytu trikolorou - tatinek se zdesil, a s poznamkou:
"Vsecky nas privedes do nestesti" ji vrazil pohlavek.)
Emil Hacha nebyl clovek zvlastniho osobniho magnetismu. Narodil
se v Jiznich Cechach v miste zvanem (vzdycky obdivuji nekonecnou
pestrost ceskeho nazvoslovi) Trhove Sviny (odtud pochazi i rodina
Jana Waldaufa). Gymnazium studoval v Ceskych Budejovicich, v
roce 1896 promoval na pravnicke fakulte Karlovy univerzity, byl
zamestnan u Zemskeho komitetu Ceskeho kralovstvi, na zacatku
valky byl jmenovan soudcem Nejvyssiho administrativniho soudu
ve Vidni, v roce 1919 se stal vice-prezidentem a v roce 1925 prezidentem
- byl vybran T. G. M - Nejvyssiho administrativniho soudu CSR.
Byl jednim z nejpozoruhodnejsich soudcu v CSR , take jako specialista
na anglicke zvykove a mezinarodni pravo. Zaslouzil se o prvni
ceskoslovenskou ustavu z roku 1920. Sbiral umeni, prekladal anglickou
literaturu (jako prvni prelozil znamou knihu od Jerome Klapka
Jerome Tri muzi ve clunu - vyslo u Topice 1902) a psal
basne (Omyly a preludy). Ani se neda rici, ze se
v jeho zivote az do roku 1938 stalo neco fascinujiciho.
Po Mnichove a odletu prezidenta Benese byl vybran jako jeho nastupce,
hlavne pro svuj katolicismus a konzervativnost (za mozne kandidaty
byli povazovani i prezident Zivnobanky Preis, Jan Bata a Frantisek
Chvalkovsky). Podle Vaclava Krale v knize Pravda o okupaci
(jde o komunistickou verzi pravdy), Hacha byl dobre "zapsan
v Nemecku, zejmena pro sve styky s prezidentem pruskeho spravniho
soudu Drewsem a zvlast pak pro styky s Hansem Frankem, ktery jej
od roku 1933 zval na zasedani Nemecke akademie prava". Malo
znamou Hachovou zalibou byla rychla auta.
Nejtrpci mesic jeho prezidentske kalvarie prisel nekolik mesicu
po nastoupeni uradu. Pod natlakem Berlina Hacha svolal na 14.
brezna 1939 do Bratislavy slovensky snem, ktery se usnesl na samostatnosti
Slovenska. Druhy den jel na Hitleruv prikaz s Chvalkovskym do
Berlina. Na risskem kanclerstvi je Hitler nechal hodiny cekat
(rikalo se tomu "hachovani"), pak mu oznamil, ze nemecka
armada prave obsazuje Ceskoslovensko, ze Ceskoslovensko je ze
tri stran obklopeno Nemeckem, a dal Hachovi na vybranou: bud spolupracovat
s Nemeckem, coz by Cechum zarucilo snesitelny zivot, miru autonomie
a narodni svobody, nebo, kdyby se Ceskoslovensko pokusilo o obranu,
bude rozdrceno vsemi prostredky. Göring vyhrozoval bombardovanim
Prahy. V 16 hodin Hachu ranila srdecni mrtvice.. Francouzsky vyslanec
Robert Coilombe v pul pate hlasil, ze Hacha byl "ve stadiu
totalniho zhrouceni a udrzovan injekcemi". Hacha a Chvalkovsky
podepsali akt, kterym se "dobrovolne" vzdali suverenity
ceskych zemi a "vlozili" osud ceskeho lidu do rukou
Nemecka. 16. brezna 1939 byl Hacha donucen prisahat vernost nejen
Hitlerovi, ale i protektoru Konstantinovi von Neurathovi. Ten
osklivy, destivy den jsem se dival pres slanske namesti na obsazujici
nemeckou armadu a ucil se zit se zoufalstvim.
Behem okupace bylo snadne videt kazdeho, kdo mel neco spolecneho
s Nemci jako kolaboranta a lumpa. Rozhodne pro komunisty byl Hacha
kolaborantem a zradcem. S rostoucim vlivem komunistu (zvlast
po Benesove moskevske navsteve) se k nim pridali i lide silne
protikomunisticti, jako na priklad Hubert Ripka, ktery 10.brezna
1944 v Cechoslovaku (organ londynske vlady) uverejnil clanek,
z nehoz vyjimame: "Udobi mezi mnichovskym paktem a breznovou
okupaci bylo obdobi vnitrniho zmatku, deprese a demoralizace...
Z odstupu casu padlo dosti svetla take na ulohu, kterou mel v
techto kritickych casech soudce dr. Hacha. Mohlo se vsak od nej
ocekavat aspon osobni, lidske gesto, kterym by vstoupil do dejin
ne jako zradce. Neucinil niceho za sve hruzne cesty do Berlina,
ani cestou zpatky, kdyz byl podepsal ortel nad svym narodem, ani
po navratu...". Nemyslim, ze tato vytka je spravedliva.
Je v rozporu i s jeho nazorem (v kazdem pripade s nazorem jeho
podrizeneho dr. Kamila Kleinera, odpovidajiciho na pokyn sveho
sefa francouzskemu novinari Ellie J. Boisovi, ktery se v clanku
o Lavalovi otrel o Hachu. Kleiner napsal, ze Francouzi nemaji
pravo hazet kamenim po Hachovi, ponevadz sami svou politikou privodili
situaci, ktera Hachu privedla do Berlina. Vsechny zpravy, ktere
jsem o Hachove navsteve u Hitlera cetl, dosvedcuji, ze Hacha v
Berline malem umrel, ze podepsal "ortel", aby zabranil
bombardovani Prahy. Nevim o nikom, kdo Hachu povazuje za hrdinsky
zjev. Kdyby jim byl, byval by v radiu odsoudil zniceni Lidic a
Lezaku. Kdyby jim byl, ani by svuj odsudek nedokoncil a mezi mrtve
hrdiny by asi pribyli desitky dalsich. Nevim, co ho motivovalo,
aby protektoratni urad prijal. Rozhodne se nezda, ze to byla touha
po slave (slava v blizkosti Adolfa Hitlera, ktery ho desil?).
Nemyslim, ze bychom meli vylucovat, ze prijeti prezidentstvi povazoval
za svou vlasteneckou povinnost, ponevadz nekdo jiny by mohl s
nacisty aktivne spolupracovat. Jako vlastence ho rozhodne videli
jeho spolupracovnici v protektoratni vlade. Jeden z nejcestnejsich
z nich, clen Eliasova kabinetu, dr. Ladislav Feierabend (jeho
statecnost jsem obdivoval na volebni schuzi cs. strany narodne
socialisticke v roce 1947 ve Slanem v kladenskem kraji, kdy byl
i se svym stejne statecnym spolukandidatem Cenkem Tornem (Cenek
Torn a prakticky cela Feierabendova rodina stravili vetsinu valky
v nacistickem koncentraku) komunisty malem lyncovan. V knize dr.
Feierabenda, Ve vlade v exilu, najdeme tento zaznam,
datovany 'Vanoce 1940', o jeho prvnim Stedrem veceru v exilu:
"...Vroucneji nez kazdodenne jsem se pomodlil za setkani
s zenou a detmi a s celou nasi rodinou. Modlil jsem se, aby Buh
dal hodne sily vsem dobrym Cechoslovakum, hlavne Hachovi, Eliasovi,
kolegum z jeho vlady a vsem, s nimiz jsem pracoval v podzemi a
kteri mi zachranili zivot. Dlouho, dlouho jsem nemohl usnout."
Stejne poucny je tento Feierabenduv zaznam z kvetna 1941: "Kdyz
prisly zpravy, ze Nemci chteji doma poradat plebiscit a po nem
dat Protektoratu vetsi autonomii, president se se mnou dlouho
radil. Soudil jsem, ze ani Hacha ani Elias by plebiscit nepripustili
a radeji odesli z vlady... Po nejake dobe mi president rekl, ze
se potvrdilo me stanovisko, ze ani Hacha ani Elias (pozdeji nacisty
popraveny) zadny nemecky plebiscit nepripusti. Vzkazal Hachovi,
ze se plebiscit nesmi za zadnou cenu konat a Hacha mu obratem
posty odpovedel, ze by on i Eliasova vlada odstoupili, kdyby tomu
nemohli zabranit, a ze by sam, kdyby toho bylo treba, nasledoval
prikladu madarskeho ministerskeho predsedy hrabete Telekiho. Benes
mi rekl, ze mel z techto dopisu velkou radost a ukazal je Anglicanum.
Hachovy dopisy pry udelaly na Foreign Office ohromny dojem."
Nezda se mi, ze takto se chova zradce.
Neni take spravedlive pri znamkovani Hachova chovani behem protektoratu
ignorovat jeho zdravotni stav. Stav, ktery byl podle vsech pramenu
tak spatny, ze by mu daval pravo prezidentstvi odmitnout a sva
posledni leta stravit v klidu, nejlepe v nemocnicni peci. Vaclav
Kral, ve sve uz zminene knizce, zrcadlici komunisticke stanovisko,
o Hachove stavu pise: "Presidentem se stal ve veku, kdy se
u neho neklamne hlasily znamky senility. Kratce po nastupu do
noveho uradu rekl svemu lekari: ?Zda se mi, ze blbnu. Reknete
mi, az to budete pozorovat.? Odvykl jiz soustavne praci; bloudil
po kancelarich a zapradal nekonecne samomluvy bez konce a bez
obsahu. Obcas k sobe zval sve ministry a jeho chovani u stolu
i jeho reci vyvolavaly u nich trapne pocity v krajine zaludecni.
Nemcu se bal a mival tremu, kdyz mel jednat s Hitlerem nebo s
K. H. Frankem, ktereho nazyval krokodylem a sliboval, ze ho jednou
strci do klece s tygrem." Dr. Ladislav K. Feierabend v Soumraku
ceskoslovenske demokracie napsal: "Ve vlade jsme se 10.
brezna 1944 (tedy stejny den, kdy Ripka uverejnil svuj tvrdy soud
nad protektoratnim prezidentem) dovedeli, ze Hacha je se zdravim
u konce a je tak senilni, ze se ceka jeho brzky konec. Musi pry
byt doprovazen i na zachod, nevi, co podepisuje a kde se ma podepsat,
a nekdy zkazi mnoho dokumentu."
Po skonceni valky byl prezident Hacha spolu s protektoratnimi
ministry 14. kvetna zatcen (mezi zatcenymi byl i dr. Klumpar,
ktery byl za nedlouho propusten a pozdeji zprosten jakychkoliv
obvineni z precinu proti narodni cti). Hacha byl prevezen do vezenske
nemocnice, kde - za zahadnych okolnosti - 26 cervna 1945 zemrel.
Mnozi (vcetne mne), i ti, kteri si nejsou nevedomi masivnich zasluh
Edvarda Benese o zrizeni Ceskoslovenske republiky a cs. diplomacii,
by si prali (i kdyz take vedi, ze Edvard Benes se o druhe lidi
mnoho nezajimal), aby Benes v kvetnu 1945 dr. Hachu omilostnil
a dovolil mu zemrit doma. Konec jeho vlastniho verejneho zivota,
jak ho vylicil ve svych Pametech prof. Vaclav Cerny, nebyl
o nic laskavejsi: Cerny Benese navstivil na jeho zadost 12. brezna
1948 v Sezimove Usti. Benes byl ve velmi spatnem stavu: "Tvar
popelava, oci vydesene, zalite vodou. Pohyby loutky, mechanismu
pokazeneho ditetem: pri kroku vpred se mu noha sama vymrsti...
Mluvi neobratne, chvilemi spatne clankuje, v ustech se mu tvori
sliny a co chvili huste a bile pliva do misky na zemi po sve pravici.
Odvracim uzkostny mlcenlivy pohled, tak jsem si predstavoval
Hachu na konci valky..." Nic nedesilo Edvarda Benese vic,
nez predstava, ze by mel platit za Hachu cislo 2.
***
Vydavatelska udalost roku
V nakladatelstvi ATELIER IM Luhacovice vyjde v cervnu 2010 druhy
a treti dil knihy SOKOL male dejiny velke myslenky
od autora Jana Waldaufa.
Autor se v sesti kapitolach jiz v roce 2007 vydaneho prvniho dilu,
zabyva historii a ideou sokolske myslenky od jejiho vzniku na
uzemi byvale CSR (v ramci rakousko-uherske monarchie) az po obdobi
ceskoslovenskeho Sokola v exilu.. Jestlize byl prvni dil strucnym
prehledem sokolskych dejin do roku 1948, doplneny popisem zniceni
sokolske organizace komunisty v Ceskoslovensku, je dil druhy a
treti shrnutim cinnosti zahranicniho sokolstva.
DRUHY DIL a TRETI DIL techto malych dejin velke myslenky vychazi
jako 24. a 25. svazek "Sokolske knihovny" Ustredi ceskoslovenskeho
sokolstva v zahranici. Jak pise autor, nejde o dejiny v obvyklem
slova smyslu, spise o kroniku cinnosti zahranicniho sokolstva,
ktera jako celek nebyla dosud popsana a je celkem neznama. Jak
pise, kronika obsahuje cetne, snad i nevyznamne a drobne udaje
s umyslem zaznamenat cinnost a zivot sokolskych zahranicnich jednot
pokud mozno verne, nezkreslene a v chronologickem sledu. Jen strucne,
z pohledu ze zahranici a na zaklade v zahranici dostupne dokumentace,
je zaznamenan pokus o obnovu Sokola v Ceskoslovensku v roce 1968
a obnova Ceskoslovenske obce sokolske po listopadu 1989.
Strucny prehled kapitol DRUHEHO DILU:
1. Zahranicni sokolstvo na zacatku r. 1952 (V Anglii, v Argentine,
ve Francii, v Kanade, ve Svycarsku)
2. Ustredi ceskoslovenskeho sokolstva v zahranici (slety v Torontu,
v Parizi, Montrealu, Sokol Botukebo)
3. Slavne sokolske dny ve Vidni 1956 (Svaz svobodneho sokolstva,
Sokol narodni nebo mezinarodni?)
4. Prvni slet Ustredi cs. sokolstva v zahranici ve Vidni (IV.
slet Kanadskeho Sokola, Sokolska postovni znamka)
5. Druhy slet Ustredi cs. sokolstva v zahranici v Montrealu 1967
(Cinnost Sokolske zupy Videnske)
6. Prazske jaro a pokus o obnovu Sokola v Ceskoslovensku (Sokolsky
rok 1968)
7. Treti slet Ustredi cs. sokolstva v zahranici ve Vidni 1972
(Pohreb Hany Benesove)
Strucny prehled kapitol TRETIHO DILU:
1. Ctvrty slet Ustredi cs. sokolstva v zahranici v Curychu 1976
(Prvni sokolovna v Australii)
2. Paty slet Ustredi cs. sokolstva v zahranici ve Vidni 1982 (1.
slet Sokolske zupy Svycarske)
3. Tyrsuv odkaz symposium Ustredi v Oetzu (3. zimni sletove
hry, sokolsky vliv v kanadske telovychove)
4. Sesty slet Ustredi cs. sokolstva v zahranici v Curychu 1986
(Sokolstvo Mistru Kubelikovi)
5. Sedmy slet Ustredi cs. sokolstva v zahranici v Parizi 1990
a obnova Sokola v Ceskoslovensku
6. Ukol splnen (XII. vsesokolsky slet v Praze 1994, Sokolsky rok
1995)
Druhy dil ma 656 stran, a obsahuje pres 200 snimku, treti dil
ma 730 stran, pres 300 snimku.
Cena byla stanovena se zvyhodnenim pri zakoupeni obou dilu, tj.
pri zakoupeni 2. a 3. dilu najednou CAD $45.00, cena jednotlive,
tj. bud jenom 2. dilu, nebo jen 3. dilu CAD $30.00. K cene bude
pripocitano postovne a poplatek za baleni a dovoz na postu.
Objednavky v Kanade a ve Spojenych statech vyrizuje knizni zasilkova
sluzba
CS KNIHA, 960A Duhamel, Pincourt, Quebec J7V 4H1
tel. (514) 425-0742,
e-mail: cskniha@sympatico.ca <mailto:cskniha@sympatico.ca>
***
V Ceske Republice muzete knihu objednat v nakladatelstvi "Atelier
IM", Podhradi 77 - Box 321, 436 26, Luhacovice, a zakoupit:
v Praze v knihkupectvi Fiser (Kaprova 10, Praha 1) a v knihkupectvi
Kanzelsberger (Dum knihy, Vaclavske namesti); v Brne v knihkupectvi
Borovic a Novotny (Ceska 31).
Doporucena cena: 2. a 3. dil najednou 750.- Kc; jednotlive, bud
jenom 2. dil, nebo jen 3. dil 450.-Kc.
***
Jan Waldauf nazval svoji knihu "Sokol male dejiny velke
myslenky". O velkou myslenku nepochybne jde. Ale tuhle knizku
bych nikdy nepopsal jako 'male dejiny'. Prvni dil, ktery vysel
v r. 2007, se zabyval Sokolem na uzemi byvale CSR a v exilu. Druhy
a treti dil, jak dolejsi oznameni uvadi, je shrnutim cinnosti
zahranicniho sokolstva. Waldaufova kniha je znamenite organizovany
zaznam sokolskeho deni, zvlaste pak cinnosti v zahranici, jejiz
Waldauf byl nejen ocitym svedkem, ale jednim z hlavnich tvurcu.
Ponevadz druhy a treti dil (dohromady skoro 1,400 stranek) vychazi
pouze v 500 vytiscich, po mem soudu kazdy, kdo ma zajem o Sokol
a zivot zahranicni vetve vubec, udela dobre, kdyz se knihu co
nejdrive objedna. Je to fantasticka cetba a za 45 dolaru prakticky
zadarmo.
Josef Cermak
***
Milada Horakova
(25.12.1901 - 27.6.1950)
Promlouvala na pravnicke fakulte Karlovy univerzity.
Pracovala v socialnich sluzbach mesta Prahy.
Zatcena gestapem v cervnu 1941, odsouzena k tezke praci v koncentracnim
tabore, kde zustala do konce valky.
Po valce zvolena poslankyni za Ceskoslovenskou stranu narodne
socialistickou.
Zvolena predsedkyni Ceskoslovenske narodni rady zen.
Zvolena mistopredsedkyni svazu osvobozenych politickych veznu.
Zvolena mistopredsedkyni spolecnosti Spojenych narodu v Ceskoslovensku.
Vyznamenana ceskoslovenskou a francouzskou vladou za statecnost
v druhe svetove valce.
Zatcena komunistickou policii v cervenci 1949.
Citat z obhajoby pred soudem:
"Verim ve svobodu a rovnost pro vsechny. Jsem proto zradcem?
Oponovala jsem tak zvane "lidove demokracii", ponevadz
ji nepovazuji za demokratickou. Pracovala jsem proti ni. Kdyby
se stal zazrak a ja byla propustena, pracovala bych proti ni znovu."
Odsouzena k smrti - obesena 27. cervna 1950 nepohrbena.
Z dopisu sestre, psaneho v noci pred popravou:
"Jsem pokorna a odevzdana do vule Bozi. Tuto zkousku mi urcil
a ja ji prochazim s jedinym pranim - abych splnila zakony Bozi
a zachovala sve cestne lidske jmeno.
Neplacte! Netesknete moc! Je to takhle lepsi nez pozvolna umirat.
Dlouhou nesvobodu uz by me srdce nevydrzelo.
Ptaci se uz probouzi. Zacina svitat. Jdete na louky a do lesu.
Zijte! Zijte!
Jdete do boru, divejte se na krasne a vsude budeme spolu. Divejte
se na lidi kolem. V kazdem se necim obrazim. Nejsem bezradna a
zoufala. Nehraji. Je to ve mne tak klidne, ponevadz mam klid ve
svem svedomi.
Vase, jen Vase, Milada
Kanadska poslankyne Margaret Aitken na vzpomince v Museum Theatre
v Torontu, 2. cervence 1953: "Az se toto stoleti bude uzavirat,
Dr. Milada Horakova bude legendou a jednim z nesmrtelnych jmen
tohoto stoleti."
Josef Cermak