Za Dr. Eduardem G. Kosinkou
(1921-2010)
Dr. Kosinka mel za sebou vynikajici karieru jako sef ortopedicke
kliniky na Masarykove Univerzite v Brne, kdyz v roce 1968 - jako
jeden z asi stovky lekaru, kteri po srpnove invazi armad Varsavskeho
paktu opustili Ceskoslovensko - rozmnozil krajanske rady v Kanade.
Po slozeni predepsanych zkousek (nasim nove prislym lekarum tehdy
hodne pomahal prof. Otakar Sirek a dr. Kosinka s nim spolupracoval)
ve sve kariere pokracoval v Torontu jako specialista v ortopedicke
chirurgii ve Women's College Hospital.
Dr. Kosinka zemrel 22. brezna 2010 ve veku 89 let.. O respektu,
jemuz se tesil svedcil veliky pocet pratel a byvalych pacientu,
kteri se s nim 28. brezna prisli rozloucit v kapli pohrebniho
ustavu McDougall & Brown. Mezi temi, kteri ho postradaji
je i jeho milovany pes Endy.
Jeho choti, pani Gabriele Kosinkove, dceram Jitce a Vere a vnoucatum
Mikeovi, Barbare, Paulovi a Matthewovi, vyslovujeme uprimnou soustrast.
***
Za Jindrichem Krausem (1924
- 2010)
Byl z nejnenapadnejsich hrdinu, ktere jsem znal (a mel jsem cest
poznat jich peknou radku). Zdal se byt uhneten ze samych nejcennejsich
vlastnosti: statecnosti, skromnosti, inteligence, laskavosti k
druhym a prisnosti k sobe... Jeho pristup k zivotu mi pripominal
moudrost dnes uz davneho ceskeho basnika J. V. Sladka: Z osudu
rukou vzal jsem svuj los, jak zrno, jez vlozil na brazdu kdos.
Ne pasivni podavani se silam mimo nas, ale ztotoznovani se s osudem,
sitym na nasi miru. Na Halasovu otazku: Z blata si zivot svuj
uhnetem, nebo ho ulijem z kovu? Bez vahani odpovedel: ulijem
z kovu...
Narodil se v roce 1924 v Teplicich. V roce 1939 se svymi rodici
uprchl do Palestiny, kde se prihlasil do Ceskoslovenske armady.
Podilel se na slave tobruckeho vitezstvi nad Rommelem a pozdeji
- jako clen Ceskoslovenske tankove brigady - pomahal zastavit
nemecky prulom u Dunkirku. Po valce se vratil do sve rodne zeme
a zacal pracovat v hotelovem prumyslu. S novymi pany sve zeme
se vsak nedokazal spratelit o nic vic nez s nacisty: pomahal nekomu
pri uteku a to ho stalo osm roku zivota stravenych ve vezenich
a koncentracich. Potom se mu podarilo dostat se z jejich dosahu
a v roce 1964 dorazil do Kanady, kde pokracoval v kariere zapocate
pred skoro dvaceti lety v Ceskoslovensku. Nekolik roku ridil Heritage
Restaurants v Niagara Falls, potom pracoval jako reditel Food
and Beverage Operations, Ontario Science Centre v Torontu
a poslednich 15 roku pred odchodem do penze byl generalnim reditelem
Sheraton - Triumph Hotelu, rovnez v Torontu. V roce 1994
- uz jako penzista, byl ustanoven poradcem a stycnou osobnosti
behem prazskeho pobytu prezidenta Clintona mezi Bilym domem a
hotelem Atrium v Praze.
Za jeho mimoradne sluzby v roce 1982 Sheraton Corporation
Jindrichu Krausovi i hotelu, ktery ridil, udelila Award of
Excellence a v roce 1986 ho poctila titulem Life Chairman
of the Canadian Regional Council. Jindrich Kraus popsal svuj
zivot v knize vzpominek s prostym nazvem Zivot (A Life), o niz
jsem tehdy napsal, ze je to "ridce fakticky, nesentimentalni
a optimisticky zaznam zivota, ziteho s odvahou, poctive a cestne".
Tak take zil zbytek sveho zivota, jehoz posledni tretina nebyla
o moc lehci nez ty predchazejici - osud jako by byl rozhodnut
zkouset tvrdost kovu, z nehoz byl Jindrichuv zivot ulit, az do
konce. Od poloviny osmdesatych let ho zlobilo srdce. V roce 1985
a znovu v roce 1997 se podrobil vaznym operacim. Posledni rok
se pridruzily dalsi potize. Nakonec umrel pokojne (snad ani nevedel,
ze umira - jeho srdce se zastavilo), s zenou, kterou miloval,
vedle sebe. Az do konce zil podle sve viry, ze duch vitezi na
hmotou. I nad bolesti.
Jeho pani Nade a cele rodine vyslovujeme uprimnou soustrast.
Josef Cermak