Kardinalni chyba
Asi pred dvema roky, mozna mene, vyjadril jsem se na
strankach tohoto listu v textiku Konec ery RF...?
Na mysli jsem mel do te doby vice nez uspesnou karieru tenisty
Rogera Federera. Zacal necekane prohravat a valne se mu nedarilo.
Ano, na tom melo jiste vliv onemocneni mononukleosou, ale i po
uzdraveni jakoby onen fenomen RF zacal pozbyvat byvale dokonalosti
ve hre.
Ale pak vloni vyhral French Open a pote i Wimbledon, US Open,
ac cesta k poharum a penezite odmene nebyla snadna. Ale vysledek
je to, co se pocita.
Vcera v noci jsem si dival na finale Australian Open. Zdalo se,
ze talentovany mladik Andy Murrey, Scott hrajici za Velkou Britanii,
prijel do Melbourne ve vynikajici forme, slibujici ukoncit 36ti
lety pust anglickych tenistu v zapoleni o vitezstvi v nekterem
z klicovych ctyr nejdulezitejsich turnaju Grand Slams ...
(Australian Open, French Open, Wimbledon, US Open).
V poslednim turnaji pred timto prvnim veledulezitym ze zminene
ctyrky, Federer prohral s Davidenkem, v posledni dobe porazejicim
hrace na nejvyssich stupnich klasifikace.
Zdatny a ciperny Nikolaj ale dokazal na Australian Open nad Federerem
vyhrat jen jeden set.
Treti nejlepsi svetovy hrac (po Federerovi a Nadalovi) Hewitt,
posledni rok hrajici ve vyborne forme, neuhral s Federem ani jeden
set.
A tu webove stranky, stejne jako tisk, a to hlavne anglicky, venovaly
se dalekosahlym uvaham o vysledku letosniho finale v Melbourne.
Zcela pravem, v semifinalovem utkani s Marinem Cilicem Andy Murray
doslova zazaril. A v Anglii v nekolika dnech se stal tenis diky
vykonum Andyho stredem zajmu, snad i pred kopanou.
Nejsem sportovni reporter ani zasveceny informator tenisoveho
zapoleni, Jen rekreacni hrac tohoto dle meho nazoru inteligentniho
a zajimaveho sportu, pametnik casu Lendla, McEnroe, Connorse,
Samprase, Emersona, Beckera, Borga a dalsich mistru tohoto sportu,
vcetne naseho Javorskeho nebo Zabrodskeho davnejsiho casu.
Co me ale fascinuje na hre a vubec pocinani Rogera Federera na
kurtech, je jeho vystupovani, jeho zelezne nervy, jeho klid, ktery
zachova i po nekolika zbytecnych chybach, kterych se dopustil.
Byl to zazitek sledovat prubeh tretiho setu tohoto australskeho
finale, kdy po dvou celkem s prehledem vyhranych setech (6:3,
6:4) k memu a mozna i jeho udivu byl stav tretiho setu 2:5! Samozrejme,
profi-teniste maji dostatek schopnosti sehrat nejen tri sety,
ale i pet setu, ve stejnem tempu jako set prvni. Presto se mi
ale zdalo, ze tento treti set je pro Federera ztraceny, ale nejsou
vyjimkou utkani, kdy hrac po ztrate prvnich dvou setu vyhraje
pak dalsi tri. Coz by v tomto pripade byl Andy Murray.
Ani v teto celkem prekerni situaci, nasledujici po dvou vysoko
vyhranych setech, se na vyrazu Federera mnoho nezmenilo. Hral
dal, stejne jako dosud. Po svych chybach klidny a nadale soustredeny.
A stav se menil: z 2:5 na 3:5, 4:5, 5:5, Pak Murray vyhral na
6:5. Konec setu? Zdaleka ne tak rychle. Tiebreak. Bitva
nervu a presnosti uderu, razance a umisteni servisu. Lahudka pro
divaky, pritomne v Melbourne i tech u TV treba v Kanade. Dival
jsem se, noc pokrocila k ranu. A pak, za stavu 12:11 pro Federera
po jeho forehandu talentovany Skot, dnes hrajici v barvach Anglie,
praska dvourucni forehand do site ...
Ano, mylil jsem se ve sve predpovedi a domnence o pocatku konce
monumentalni kariery Rogera Federera.
Dneska se profesionalni tenis hraje malinko jinak nez za casu
Lendla a Samprase. Servis, ruce na sit, smec, konec. Jinak to
snad ani dneska nejde. Rakety jsou schopnejsi prudsich uderu,
technika uderu se pozmenila, prohozeni na siti je dneska snadnejsi.
Myslim si, ze je to posun k vetsi zajimavosti hry. A na te zajimavosti
se dnes pricinuje znacna rada prvotridnich profesionalnich tenistu.
Tim vice jsem ocenil jak Roger Federer dokazal zvratit uz tak
negativni prubeh tretiho setu. Ac jej to stalo tiebreak
az ke trinacti bodum.
Jsou okamziky, kdy pozornejsi oko rozezna mistra od velmistra.
K tomu byla zajemcum o tenis na letosnim turnaji Australian
Open v Melbourne nabidnuta bajecna prilezitost. A ja jsem
rad, ze jsem se ve sve predpovedi pocinajiciho se konce tenisove
ery R. Federera, mylil. Nebot tento hrac je nejen mistrem sveho
oboru, ale doslova dzentlemanem na svetovych tenisovych kurtech,
(podobne jako jeho stejne skvely predchudce Sampras), A jsem si
jist, ze i mimo ne. Ledaze bych se mylil
Vladimir Cicha, Vancouver