Navrat na hlavni stranu

Z vystoupeni Brandy Leary

Voices Within Walls
Nazev vecera Voices Within Walls, ktery pripravila Zuzana Hahnova pouziva mnozneho cisla zdi. Prestoze v podtitulku se rika, ze je to k dvacatemu vyroci padu Berlinske zdi, myslim si, ze bylo spravne pouzit mnozneho cisla. Rovnez si myslim, ze bylo dobre, ze behem programu vystoupila Lilka Trzcinska-Croydon, ktera prezila Osvetim.

L. Trzcinska-Croydon

Zastupkyne z Tibetu

Predstavitel sverokorejskeho disentu

Jak rekl Vaclav Havel na sjezdu spisovatelu v roce 1967: "Svoboda je nedelitelna a je-li potlacovana svoboda jednech, je potlacovana svoboda vsech." Totez plati i o totalite. Komunisticka totalita mohla se u nas ujmout diky nemecke okupaci, ktera ji predchazela. Otazkou je, do jake miry k nastupu fasismu prispela VRSR a diktatura v Sovetskem svazu, ktera nasledovala.
Kdyz se me Marketa Resovska zeptala po predstaveni na moje dojmy, tak jsem byl trochu v rozpacich. Ne kvuli samotne performanci, ktera byla skvela, i kdyz mne trochu vadilo to, ze vlastni predstaveni bylo spojene s dobrou veceri. Ne vzdy dve skvele veci daji dohromady ten nejlepsi vysledek a jsem velice rad, ze Nokturna, ktera se odehravaji v kostele svateho Vaclava maji vetsinou dve casti. Horni cast, kde je koncert - a jak je videt z vystoupeni Felixe Slovacka a Borise Krajneho, muze to byt i jazz - a dolni cast, kde je obcerstveni.
Hlavne jsem si na tomto veceru uvedomil, jak komunismus ci komunisticka diktatura je slozitym pojmem. Vzdyt i pamatnik, na jehoz financovani se vecer konal, ma byt obetem totalitniho komunismu.
Muze byt vubec komunismus, ktery neni totalitni? Vzdyt i jednotliva obdobi komunismu se od sebe lisi. Jina byla brutalni Stalinova diktatura v letech 1936-1938, kdy bylo popraveno kolem 1,5 milionu lidi, z toho 700 000 zastrelenim, jina byla diktatura v padesatych letech a tezko se da zjistit, kolik lidi zahynulo v gulagu, jak o tom pise Alexander Solzenicyn. Jina pak byla i diktatura Mao Ce-Tunga v Cine behem kulturni revoluce v sedesatych letech. Na veceru byli pritomni i zastupci ze Severni Koreje, kde je v soucasne dobe asi nejhorsi komunisticky system. Byli zde i zastupci z Tibetu, o kterem se radeji dnes nehovori. Slyseli jsme pribeh bratra Edy Ottove z padesatych let, pribeh, ktery byl podle vypraveni jeho manzelky Sylvie Jarosove. To jsou vsechno pribehy totalitniho komunismu.
Pak existuji pribehy komunismu, ktery jiz jaksi nebyva oznacen jako totalitni, pribehy normalizace. Nostalgie po teto dobe je zretelna. V ceskem radiu se hraje hudba z tohoto obdobi. Bezi televizni serialy. Slavny major Zeman se dockal reprizy. I slovensky premier Fico si tuto dobu nedavno pochvaloval, jak mohl vystudovat prava i vycestovat na svatebni cestu.
Pokud nekdo udelal patricny ritual poklony vladari, a tento ritual mame zachyceny jiz v starozakonni knize proroka Daniela v pribehu o trech muzich Sidrachovi, Mizachovi a Abdenagovi, pak se mu nic nestalo.
Ta poklona mela ruzne stupne: nejhodnotnejsi pro system bylo spojenectvi s StB, nasledovalo clenstvi v KSC, na nizsi urovni bylo SSM a ROH. Poslednim takovym stupinkem byla ucast pri volbach a i zde jaksi rezim povoloval cestu uniku. Takovou zajimavou obezlickou bylo, ze kdyz nekdo nechtel volit, tak se v miste bydliste odhlasil a na jinem jiz neprihlasil. I to se bralo jako urcity respekt vladci. Komunismus, kdy se jiz nepopravovalo az na vyjimky (zoufali a asi ne prilis inteligentni bratri Baresove se pokusili unest skolni autobus). Politicti veznove, krome Pavla Wonky, jiz neumirali. Disidentum se pouze zabavovali psaci stroje.
Jak nam to vetsinou prezentuji media, v dobe normalizace byl veznen pouze Vaclav Havel, nekdo z mladsi generace si jeste vybavi treba Petra Uhla nebo Ivana Jirouse.
Ta doba vsak byla jinak zla. Lhalo se denne v rozhlase, televizi, v novinach, lhalo se i ve skole a obeti nebyly jiz tak viditelne.
Kdyz jsem prisel v lete 1977 do Napravne vychovneho ustavu v Libkovicich, jak se vznesene komunistickemu kriminalu rikalo, byli tam vetsinou mladistvi. Byl to jeden z mala kriminalu, kde byla dobra strava a snad jediny kriminal, kde se oslovovali bachari "soudruhu". Ucelem vezeni bylo prevychovat mlade vezne Prevychovat je, aby meli mozek pekne vojensky zeleny. K prevychove patrily hodinove dlouhotrvajici pochody okolo dvora. Pravidelne vymyvani mozku. Vyrabeni sosek Lenina, Stalina, Gottwalda a Gorkeho za moznost predcasneho propusteni. Sem posilal rezim delikventy, kteri meli pred zakladni vojenskou sluzbou. Mnohym to ani nedelalo problemy. Mladistvi zde byli od patnacti do osmnacti, pak zde byli jeste ti, co byli vekem blizci mladistvym. To byli ti, co neabsolvovali zakladni vojenskou sluzbu. Tato spolecnost se delila na krale a cimeliky. Cimelici byli vetsinou ti mladsi, co byli otroky tech starsich.
Kdyz jsem prisel na pracoviste automobilky LIAZ primo v arealu veznice, vypadalo to jako v jakemsi predpekli. Svarovalo se tvrde na normu. Jeden z mladistvych mel na svem ponku kridou napis PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE. Prochazelo mu to, protoze nikdo z mladistvych veznu ani bacharu o teto skupine nic nevedel. Pri prvni prilezitosti jsme se dali do reci. Ziskal jsem jeho duveru, protoze jsem Plastiky znal, on mi na oplatku sehnal Startku, coz tam byl hotovy poklad. Sedel za to, ze pri odvodu na vojnu se dopustil svatokradeze. Znesvetil tento obrad tim, ze se pri nem nevhodne choval, coz vyvrcholilo, kdyz pri projevu jednoho z lampasaku mu shodil mikrofon. Dostal devet mesicu za vytrznictvi.
Jednou jsem ho videl, jak pochodoval. Zatimco ostatni tento moment vychutnavali, na jeho tvari bylo videt, ze je zretelne otraveny. Jindy mu zase nekdo vypravel o homosexualni afere dvou veznu a cele sdeleni zakoncil slovy: "ale nerikej to nikomu!" Slavek tehdy vzplal spravedlivym hnevem: "To nemam rikat nikomu, to se musi rozhlasit, protoze jsme tu stale jeste lidi a ne dobytek!" Kdyz ubehlo devet mesicu, tak Slavka propustili. Rodice mu prijeli naproti a ociti svedkove vypraveli, ze odchazel v nove dzinove bunde, vstric novemu zivotu.
Setkali jsme se na Silvestra 1979, nevzpominam si, jestli tehdy nekde pracoval nebo ne. Nebyl na tom nejlepe se zdravim, kdyz se ohnul, pater mu viditelne chrastila. Rikal mi, ze je pro nej tezke sehnat nejakou praci. V roce 1980 jsem odjel do Kanady, pak Slavka zavreli pro prizivnictvi a tak se to opakovalo. Vzdycky k tomu pripojil nejakou neposlusnost rezimu. Psal mi o tom, jak je jeho situace stale tezsi a jak je pro nej i tezke sehnat praci, protoze vsude chteji zdravotni vysvedceni, ktere vsak nemuze sehnat. Tak ho po case zase zavrou a jeho zdravi se tim nezlepsi. Napsal jsem o nem do londynske centraly Amnesty International. Dostal jsem odpoved, ze to neni politicka, ale pracovni zalezitost, at se obratim na Mezinarodni odborovou ustrednu ve Svycarsku.
Kdyz ho naposledy zatykali, zahajloval, aby naznacil prislusnikum VB jejich podobnost s nacisty. U soudu to vsak bylo klasifikovano jako propagace nacismu a tentokrat ho osolili o trochu vetsim flastrem. Opet jsme se setkali po listopadu. Leta kriminalu se jiz na nem zretelne podepsala. Sli jsme na prehradu v Hostivari a Slavek byl potetovany, coz byl tehdy znak lidi, kteri prisli z kriminalu. V jednom z poslednich dopisu mne napsal. Myslel jsem, ze zivot doklepu do konce v kriminalu a najednou nevim, co s nim. Ke konci roku 1993 jsem posilal vanocni pozdravy. Poslal jsem i Slavkovi. Misto odpovedi prislo parte a dopis od jeho maminky pani Habichove, ze Slavek spachal 13. cervence 1993 sebevrazdu. Nezanechal zadny dopis.
A zde je snad i odpoved Markete na jeji otazku. Je dulezite mluvit o obetech komunismu, ale o vetsine z nich ani nevime a nekdy se zda, ze to obdobi nebylo ani tak zle a pri tom je mnohem zaludnejsi nez si myslime a nekdy lide na zlu participuji aniz by si to uvedomovali, ze delaji neco spatneho a je otazkou, jestli se nam dnes neobjevuje neco podobneho pod jinym zabarvenim a jinym nazvem.
Ales Brezina

Z predstaveni

Hudebnici

Brenda Leary

 

Recitatori

 

 

Navrat na hlavni stranu