Frank Tesar - 95 romantickych
let
Nedlouho po konci druhe svetove valky (v cervnu 1947) obdrzeli
brnensti manzele Kapounovi dopis, ktery je musel alespon trochu
privest z rovnovahy. Dopis prisel z Aby v Nigerii, tedy z mista,
s kterym si brzy po valce moc lidi v Ceskoslovensku asi nedopisovalo.
Dopis zacina docela zdvorile a nevinne: Predne bych Vas chtel
poprosit o prominuti, ze Vam pisi aniz mne znate. A hned v
druhe vete bomba: Jiste je Vam vsak jiz znamo od Svatavy (Kapounovic
dcerusky), ze jsme se domluvili o tom, ze prijede za mnou do Afriky,
aby se stala moji zenou. Nasleduje filosoficka uvaha: Jelikoz
mi neni mozno pozadat Vas o ruku Vasi slecny Svatavy osobne, dovoluji
si Vas pozadat touto nezvyklou cestou a sice dopisem. Za dalsi
vetu by se nemusel stydet ani Clark Gable v Jihu proti Severu:
Jiste je to pro Vas velmi tezka vec dat dceru nekomu, koho
neznate Pristich par slov mne uzemnilo: a ktereho nezna
osobne ani Vase dcera.
Po takovemto zacatku zbytek dopisu je docela strizlivy: Jiste
je Vam tez znamo, ze jsme si jiz pred valkou dopisovali a po valce
zase nasi korespondenci obnovili. Poznali jsme se totiz jen dopisy
a verim, ze natolik, abychom verili jeden druhemu, ze budeme stastni.
Jsem zamestnan u firmy British Bata Shoe Co. Ltd., Tilbury v Anglii
a jsem zde v Aba v Nigerii poveren nakupem, produkci na nasich
plantazich a exportem gumy a zaroven vedoucim dvou prodejen. Jelikoz
pracuji z vetsi casti na provizi, cini prumer meho prijmu 100
liber mesicne, to je asi 20,000 Kcs. Zivotni standard je zde ponekud
vyssi nez u nas doma, ale presto da se snadno usetriti polovina
prijmu. Slibuji Vam, ze se budu o Svatavu starat a poskytnu ji
klidny, pohodlny a hlavne stastny zivot, po kterem sam tolik touzim.
Doufam, ze mi prominete tento velmi kratky a nesmely (tak
docela nesmely se mi dopis zase nezda) dopis a ze nebudete
cinit namitek proti nasemu snatku.
Podpis je necitelny, ale pachatel se priznal. Jeho jmeno? Frantisek
(nebo take Frank nebo Franta) Tesar, ktereho jsem mel poteseni
navstivit v jeho torontskem domove dva mesice pred jeho petadevadesatkou
(a odnesl si aktovku plnou dopisu a jinych dokumentu), kterou
oslavi 2. prosince 2009. Nejstarsi dopis je datovan jeste pred
valkou (5. 8.1939). Jeho autorem je Frank Tesar a je adresovan
Mile slecne Svatave: Jiste Vas prekvapi, kdo Vam pise, ackoliv
Vas nezna... Byl jsem poveren zarizovati nase nove prodejny na
severu Nigerie a moje nove pusobiste je nyni v Kanu. Bydlim s
panem Neumanem, ktery mne hned na uvitanou hlasil, ze nejaka slecna
si chce rada se mnou dopisovat. Mile mne prekvapilo, kdyz jsem
hned prvni den po prijezdu nasel na stole listek, kde jsem videl
sve jmeno... Opravdu pozdrav z domova. Ale od koho. Slecna Svatava,
tak krasne jmeno, az jsem se nad nim zamyslil... Osud -
cesta, ktera vede cloveka po cely zivot, aniz by vedel jak si
s nim zahrava. Byla to nahoda, ze jste dostala od p. Neumana jeho
fotografii, na ktere jsem byl snad stastnou nahodou i ja?...Snad
se budete strasne divit tomuto dopisu a osloveni - vzdyt Vas vubec
neznam a Vy neznate mne, ale prece mne neco donutilo takto psat.
Nerad bych, abyste to brala nejak tragicky, ale muzete se tomu
zasmat a rici si tak a ted zas ja odepisi a snad se Vam podari
najiti tu nejvhodnejsi cestu, ktera nam udrzi nase pratelske dopisovani.
Prosil bych Vas, mila slecno, abyste mne sdelila, co Vas donutilo
k tomu, aby jste mne psala nebo lepe receno si chtela se mnou
dopisovat... Odpoved slecny Svatavy jsem bohuzel nenasel.
Pristi Frankuv dopis (jeho tehdejsi adresa: St/Sgt. Frank Tesar,
Czechoslovak Army Depot UNRA, Southend on Sea, England) je datovan
o sest let pozdeji - 10. 10. 1945. Ten uz neni tak sebejisty,
jako ten z 5. 8. 1939. Kdyz z zadneho jineho duvodu tak asi proto,
ze Frank nemel poneti, co se se Svatavou za sest roku mohlo stat.
A vy jeste nevite, co se vlastne delo s nim. A take nevite, kdo
ten St/Sgt. Frank Tesar vlastne byl - a jeste je.
Toz tedy: narodil se 2. prosince 1914 v Nedakonicich u Uherskeho
Hradiste. Vyucil se v kolonialnim obchode. V roce 1934 jako dvacetilety
zacal pracovat v Batove prodejne v Prostejove. Rok nato byl prelozen
do Zlina, do hlavni prodejny; pozdeji prevzal damske oddeleni
a jeste trochu pozdeji se stal prednostou Americkeho oddeleni.
Byl take poslan do kurzu hindskeho jazyka - cekal, ze ho asi poslou
do Indie, ale v pondeli 14. unora 1938 byl sefem poslan do zlinske
nemocnice na prohlidku, den nato si ho pozvali do kancelare, zeptali
se ho, ma-li pas a kdyz odpovedel zaporne, oznamili mu, ze pas
opatri a ze v nedeli, 20. unora jede ze Zlina rannim vlakem v
sest hodin do Afriky (pochopitelne s nekolikerym presedanim na
ruzne dopravni prostredky) a "...opatrete si informace o
Nigerii. Kdyz prisel domu a rekl mamince, ze jede lodi do Nigerie,
maminka rekla: "Ale Boze a kde to je?" Nechme vsak mluvit
Franka: "Kdyz jsem ji ukazal na mape Afriku a Nigerii, zalomila
rukama a hned se krizovala." Frank se spakoval, dal si u
Nehery usit nejake sortky a lehky oblek, na louceni cas
nemel (s bratry se rozloucil listkem uz z Londyna). Do Nigerie
jela, ale jinou lodi, take jedna slecna - jela se vdavat za Batova
zamestnance. Proc ne stejnou lodi? Frankovo vysvetleni: "Batovska
taktika: zadny z nas neznal anglicky, kdyby jsme jeli stejnou
lodi, mluvilo by se cesky, kdyz jsme jeli zvlast tak za tri tydny
lodi jsme se neco anglicky museli naucit." A taky naucili
...ti batovci holt byli fiskusove, ti vedeli co delaji... (ale
o tom nekdy jindy).
V Nigerii Frank zacal v Lagosu a pak byl poslan otevrit prodejnu
na severu Nigerie, v Kanu. No a v rijnu 194O se dobrovolne prihlasil
do Ceskoslovenske armady v Anglii (ale o tom take nekdy jindy,
pro ucely tohoto clanku valky a podobne pohromy proste slouzi
jako atmosfericke pozadi romance mezi Svatavou Kapounovou a St/Sgt.
Frankem Tesarem). Snad jenom podotknu, ze mimo jine absolvoval
parasutisticky kurz, a pak "sli skakat, napred nekolik skoku
z balonu a potom na letadla" a nakonec skoncil v Dunkerque,
kde ho zastihl mir. A uz jsme nazpet u Frankova dopisu Svatave
datovaneho 10. 10. 1945. A laskave si povsimnete, jak opatrne
Frank dopis zacina: Mila Svatavo, predne se chci omluvit u
Vaseho p. manzela (to se Frank zrejme naucil ve valce - vysila
vyzvedny oddil, aby omrknul pozice), coz predpokladam, ze jiz
jste jiste vdana. Dnes jsem delal zase poradek v korepondenci
po mnoha letech, kde jsem nasel Vas dopis a fotografii trech rozkosnych
ceskych devcat. Jsem Vam dluzen odpoved a proto to cinim s omluvou
predne u Vaseho pana manzela (ten si to u mozneho pana manzela
zehlil!). Chtel jsem Vam uz napsat z domova (po konci valky
se Frank vratil s ceskoslovenskou armadou do Prahy - kde ho jeho
sef, reditel Bata z Anglie pozval na snidani. Byla tam i stara
pani Batova. A kratce se zastavil doma.), bohuzel jsem nemel
adresu, az ted jsem ji nasel zase zde v Anglii... Tesilo by me,
kdybych slysel tez o Vas neco pekneho. Nebudte prekvapena, jelikoz
jsem Vam slibil, ze nezapomenu. S pozdravem Franta" (ale
kdyz ho Svatava v odpovedi oslovila jako Frantu, tak se
najezil).
V dalsim dopisu (z 9. listopadu 1945), upokojen, ze Svatava je
dosud slecna, Frank se zacal trochu odkryvat: Jiz jsem si na
to toulani svetem navyknul a ani by me snad jiz netesilo nic jineho.
Svet je prilis velky a prilis krasny, nesmime dovolit, aby si
s nami zahraval, ale musime se snazit, abychom si my zahravali
s nim. Uz se zase citil v kramflecich, ackoliv o kousek dal
pise (po mirne sebechvale), ze se neozenil jako nekteri jini vojaci:
Konecne nevim ani, co by to muselo byt za devce, ktere by si jiz
chtelo vzit me? Nedovedu si ji ani predstavit. Tohle mu neverim.
To je pokrytecka falesna muzska skromnost, zalozena na nadeji,
ze ti, kteri se ponizuji, budou povyseni. Snad jsem Vam psal
jiz pred lety, jak asi vypadam a neprejte si me videt ted. No
primo katastrofa. Radeji, kdyz Vam to nenapisi (prave to napsal).
Tricet let stary "Frank", no to uz snad staci.
Ti dva si pak vymenili desitky (ne-li stovky) dopisu. Ton dopisu
se menil, hlavne neznel. Zacali se krasne oslovovat, Svatava mela
daleko vetsi predstavivost: Pusinko, Mily protivo, Milovana
pusinko, Milovany rostaku, Mazlicku, Konvalinko... Frank se
zmohl jen na: Mila Svatus, Mila Svatulinko... A psali si
mila a casem milostna slovicka, az Frank pozadal Svataviny rodice
dopisem o jeji ruku, jak jsme si precetli hned na zacatku tohoto
rikani. A Svatavin tatinek odpovedel (i za svoji zenu) dopisem
datovanym v Brne 18. cervna 1947:
Vazeny pane Tesari!
Prave jsem dostal od Vas dopis, za ktery Vam srdecne dekuji. Prosite
me o ruku dcery Svaty. Vim, jak Vam bylo tezko se rozhodnouti,
co neznate, take me to neni prave nejlehci. Me moji rodicove take
nebranili, a take nebranim ja.
Davam rad souhlas, protoze pevne verim, ze co slibujete, take
dodrzite... Budeme se tezko loucit se Svatou, ale neni jineho
vychodiska...Dostanete Svatu, hodnou, skromnou, vzdelanou a poradnou.
Chtel jsem z ni mit Dr.M. Bohuzel ta nemecka bestie zmarila vsechno.
Nyni prosim Boha, aby vse dobre dopadlo, a dal Vam sve pozehnani,
by jste byli oba stastni.
Ku lidskemu stesti jest potrebi velmi malo, hlavne lasky a porozumeni,
jeden druhemu... Budeme se modlit za Vase budouci stesti.
At jejich stesti bylo vymodlene, nebo ho dosahli proto, ze byli
dva dobri a laskavi lide, kteri v sobe nasli zalibeni a chteli
jeden druhemu stesti davat, rozhodne ho nasli. V Nigerii, kde
se vzali v roce 1947 i pozdeji v Kanade, kde stastne zili a vychovali
sve dva syny, Petra a Pavla (jak biblicke) az do dubna 2005, kdy
Svatave vyprselo jeji pozemske vizum. A Frank, porad jeste rovny
jako vojak, usmevavy a pratelsky, zdravotne v dobrem stavu (obcas
ma trosku problem se sluchem nebo s necim jinym), kdyz je nekdy
namekko, otevre si slozku s dopisy, ktere si se Svatavou psali
a jsou zase spolu.
Josef Cermak
***