Je to knizni panorama, zivotopis
od Formana
Kniha je dobre napsana. Jeste jsem neprecetl ani tretinu knihy
a uz jsem Zdenka tak nasponoval, ze mi ob den telefonuje a zacina
otazkou, jak pokracuje zivotopis Milose Formana nazvany Co
ja vim? aneb Co mam udelat, kdyz je to pravda? Vydal Bookman
2007. Zdenek si chce straslive knihu precist a dotira, ze ctu
pomalu a uzivam si ji. "Formanova autobiografie," nasadil
jsem Zdenka minuly tyden v kavarne Books&Beans, "zacina
cekanim v ohromnem sale v Los Angeles na vyhlaseni Oscara za nejlepsi
film v roce 1984; tam byl Formanuv film Amadeus nominovan
na 11 vrcholnych oceneni a nakonec ziskal osm oskaru." Tuto
slavu si se Zdenkem pamatujeme na vlastni oci v televizi. Dodnes
se ujistujeme, ze Amadeus je nejlepsi film na zebricku
nejlepsich filmu, dokonce lepsi nez prvotridni Kmotr, ackoliv
se tyto dva filmy nedaji srovnavat ani tematikou ani pojetim a
umnym provedenim. "Co jsi o Formanovi vedel, nez jsi jeho
knihu zacal cist?" ptal se Zdenek vyzyvave.
"Pramalo," priznal jsem, "akorat, ze na Barrandove
zacinal rezirovat, ze natocil Lasky jedne plavovlasky a
Hori ma panenko, a ze se v USA chytil a proslul."
"Ze delal Laternu Magiku a ze byl manzelem krasne Jany Brejchove
jsi nevedel?" dotiral Zdenek. "Nevedel," rekl jsem,
ani ze byl sirotek, kdyz za valky nacisti zavrazdili Formanovy
rodice a Milos zil za valky u pribuznych a po valce se vypracoval
upornym a vlastnim usilim mezi prazskou kulturni elitu."
"Nemel to snadne," pokyval hlavou Zdenek, "a jak
je to napsane?" zajimal se jako ctenar. "Je to napsane
bajecne a podle meho gusta, jak se ma autobiografie psat, fakticky
a bez sentimentality." "Pise o ruznych politickych pomerech
padesatych let?" "Ano," rekl jsem, "prospikovava
sve osobni usili na politickem pozadi pocinani ministru Kopeckeho
a Kahudy, popisuje machinace s filmy a o svych pocatcich rezirovani
ve stinu Martina Frice; nevedel jsem, ze Max Fric spachal sebevrazdu
den po srpnove okupaci bratrskymi vojsky, a ze Forman necekal
na rozuzleni Husakovy normalizace a odtrhnul se od materstiny
i od milovane Prahy a prchl do Ameriky. Taky uvadi nekolik situaci,
za ktere se pozdeji stydel, coz je sympaticke, neb takove situace
s pozdni litosti ma snad kazdy z nas ve sve minulosti. "Jak
dlouho to budes cist?" zakricel Zdenek, ktery uz chtel knihu
mit a precist si ji. "Aspon mesic," rekl jsem rozvazne,
"protoze kazdy film, o kterem Forman pise si hned stahneme
z internetu a podivame se na film optikou informaci, ktere jsme
se od autora dozvedeli." Zdenek viditelne ukociroval svou
ctenarskou netrpelivost, a pozadal, abych ty Formanovy filmy zkopiroval
na DVD a pujcil mu Formanovu knihu i filmy na blizici se vanocni
tyden. "To udelam rad," slibil jsem s chuti, protoze
je mam ted a ctim ctenare, a obdivuji kazde zaujeti. Vysli jsme
ven z kavarny do nadherneho listopadoveho a slunecneho poledne
a cestou domu jsem byl rad, ze znam lidi, kteri maji podobne zajmy
jako ja a uz se tesim, jak si budeme o Formanovi v zamrzlem lednu
povidat.
Vzdycky mne potesi, jak malo staci nekterym lidem k poteseni a
radosti ze zivota.
Ross Firla - Sudbury