Cerne na bilem
Moje zena docetla Automat svet Bohumila Hrabala a pravila
vlidne: "On ten Hrabal byl stejne trhlej, nerekl bys?"
"To je slovo do pranice," rekl jsem jako hrdina Havlovy
Zahradni slavnosti Plzak. A myslim, ze to byla docela trefna odpoved.
At byl Hrabal normalni nebo vystredni, byl dle meho mineni spisovatel
nejen originalni a vnimavy k nejjemnejsim detailum jake zivot
nabizi a prinasi, ale i poctivy a nepredstirajici. A v mirne nadnesenem
smyslu v same podstate pravi o svem dile a o sobe samem vse a
to navic zpusobem naprosto fantastickym. Je to vlastne navod jak
cist jeho knihy. Rekl bych, ze snad uplne vsechny. Tim navodem
je text, ktery uz jsem si precetl ne jenom jednou: Rukovet
pabitelskeho ucne. Ac se ctenar pri jeho cetbe muze usmivat,
bavit a obdivovat autorovu fantazii, pokud dostatecne zna jeho
dilo, dochazi k zaveru, ze timto textem Hrabal napomaha k pochopeni
sebe sameho a sve tvorby ojedinelym a zcela osobitym zpusobem.
A ze ta zdanliva rozpornost a fantasmagorie vlastne nicim takovym
neni...
Jsem ctitel slunce v zahradnich restauracich, pijak luny zrcadlici
se ve vlhke dlazbe, kracim zprima a rovne, zatimco moje manzelka
doma, ac strizliva, dela chybne vykony a vravora, humorny vyklad
herakleitovske panta rhei mi proteka hrdlem a kazde pohostinstvi
na svete je skupina jelenu do sebe zaklesnuta parozim hovoru,
veliky napis memento mori cisici z veci a lidskych osudu, to je
duvod k napiti sub specie aerternitatis, olsanske hrbitovy, pankracka
veznice a Bartolomejska ulice zrovna tak, jsem proto dogmatik
alergie ve stavu fluidnim, teorie rakosu a dubu je mi hybnou silou
....tvarim se nekdy jako bych nadejne cichal k milionu, ac dobre
vim, ze nakonec vyhraju smejici se hovno, ze vsechna ta parada
zacala krupeji semene a skoncila v praskotu ohne, z tak krasnych
zazitku tak krasne konce, za fesnou tvarickou lze pomilovat veselou
kmotricku Smrt, zalivam kvetiny kdyz prsi, v parnem cervenci tahnu
za sebou prosincove sanky, za horkych letnich dni, abych se zchladil,
propijim penize, ktere mam na uhli, abych se v zime ohral... kravske
smutne oci vzdouvajici se zvedave nad sajtnami nakladaku, to jsou
moje oci, nezletila jalovicka, na kterou cekaji reznici s blyskavymi
nozi, to jsem ja, sykorka za mraziveho podvecera vypumpovana s
vyvracenymi kridly do kbeliku se studenou vodu, to jsem ja, plamen,
do ktereho se vraceji verne vosy, aby uhorely i s ostatnimi v
horicim hnizde .... jsem tedy dopisujicim clenem Akademie pabeni,
posluchacem katedry euforie, mym bohem je Dionysos, opily libezny
mladik, veselost, ktera se stala clovekem, mym cirkevnim otcem
je ironicky Sokrates, ktery se trpelive dava do hovoru s kazdym,
aby jej jazykem a za jazyk privedl az na samy prah nevedeni ...
atd. az k k zaveru ... jsem smichem odkrveny byk, kteremu
kdosi ji lzickou mozek jak zmrzlinu.
Pane vrchni, nebyl by tam jeste jeden gulasek?
Existuje snad krasnejsi basen v proze, nez je tato Rukovet?
Jeji precteni melo by predchazet cetbe Hrabalovych knih.
Nejlepe ke mne promlouva spisovatel, ktery, jak jej ctu, tak mam
pocit, ze nic nepredstira, nehraje se ctenarem byt velmi inteligentni
hru. Ale naprosto jinou nez je Hrabalovo pabeni, jehoz podstatu
takto dokonale popisuje prave zmineny text.
Takovym autorem se mi stal, (krome nekolika jinych, ale ten snad
mi prave ted napada) ... Henry Miller. Na me jeho knihy pusobi
tim zvlastnim kouzlem opravdovosti, vytvorenim atmosfery, ktera
me jakymsi kouzlem umistuje do popisovaneho deni. Zadna hra se
ctenarem jakkoli inteligentnim, pocit, jaky nekdy mam pri cetbe
M. Kundery, jakkoli samozrejme jej jako spisovatele cenim a nejsem
sam. Stal se nejznamejsim ceskym autorem ve svete. Neni to tedy
bez duvodu.
Ale zpet k Bohumilu Hrabalovi. Myslim, ze jeho Rukovet
je zcela ojedinelou pomuckou pro ctenare, kteri na nej a jeho
dilo mohou mit podobny nazor jako moje zena, jak shora zmineno.
A to je, dle meho nazoru, cosi v literature jevem zajimavym. Hrabalova
originalita se mozna stala oriskem pro prekladatele do jinych
jazyku (ac treba do teto kategorie nepatri Ostre sledovane
vlaky, uspesne prevedene Jirim Menzlem na filmove platno a
navic mezinarodne ocenene). Ale snad prave proto se bude vzdy
radit k tem nejlepsim dilum ceskeho pisemnictvi...
Vladimir Cicha - Vancouver