Za Jaroslavou (Jaruskou)
Opratkovou - Pletichovou
Zemrela v Mississauga, Ontario dne 15. dubna 2009.
Dcera rolnicke rodiny z Podlesina (jeji pribuzny, Cenek Torn,
byl agrarnim politikem, ktery valecne roky prozil v nacistickem
koncentraku a po valce - do komunistickeho puce - poslancoval
za Ceskoslovenskou stranu narodne socialistickou), Jaruska Pletichova
se narodila 17. listopadu 1925. Navstevovala (s blizkou kamaradkou
Marcelou Tornovou) realne gymnazium Vaclava Benese Trebizskeho
ve Slanem (kde jsem je obe z povzdali obdivoval) a po valce studovala
na Univerzite Karlove v Praze. Pak prisel puc a vsecko se zmenilo.
Jarusce se podarilo uprchnout (nemylim-li se s rodinou Cenka Torna)
do Nemecka, kde se v lete 1948 konal mezinarodni studentsky seminar,
sponzorovany International Student Service of Canada (ISS).
Kanadsti studenti, kteri se seminare zucastnili, navstivili uprchlicke
tabory a setkali se s nekterymi kolegy. Po navratu do Kanady organizovali
sbirku na vsech kanadskych univerzitach, ktera umoznila pripusteni
skupiny studentu-uprchliku do Kanady. Profesor Marcus Long z University
of Toronto (prednasel filosofii a s oblibou zpochybnoval kazdou
pravdu) po interview v taborech vybral 24 studentu, The International
Refugee Organization a kanadska vlada uhradily cestovni naklady,
univerzity se vzdaly skolneho a ISS se postarala na jeden rok
o ostatni vylohy. V teto skupine bylo 9 studentu z Ceskoslovenska,
mezi nimi nase Jaruska a jeji budouci manzel Vaclav Opratko. Jarusky
se "ujal" profesor Long (na priklad tak, ze ji bez varovani
vyzval, aby v deseti minutach povedela priblizne 500 studentum
inzenyrstvi, co se deje na prazskych vysokych skolach). Jaruska
graduovala v roce 1951 a ten rok se take provdala za Vaclava v
odlehle oblasti severniho Quebecu, kde Vaclav pracoval pro quebecke
ministerstvo hornictvi v laboratori znovu otevrene sachty. V prvnich
letech pracovala pro mistni dulni spolecnosti na vyplatach zamestnancum
a po prestehovani do Elliot Lake zacala ucit na stredni skole.
V roce 1959 na lekaruv prikaz prestala vydelecne pracovat a venovala
se dobrovolne cinnosti. Cinnosti, ktera, jak rikala, ji prinesla
nejen vnitrni uspokojeni, ale i uznani a ceny, z nichz si nejvic
vazila The Order of Red Cross-Officer, The Ontario Bicentenial
Medal, The Commemorative Medal for the 125th Anniversary of the
Confederation of Canada 1867-1992, and the Golden Jubilee Medal
1952-2002 .
Jaruska byla - se svym manzelem, ktery ji predesel o nekolik malo
let, vernou podporovatelkou kultury, nejen ceske a slovenske,
ale i kanadske. Nebylo mnoho koncertu a divadelnich predstaveni,
na kterych by chybela. Pres zdravotni potize zila zivot s intenzitou,
kterou by ji mohli mnohem mladsi a zdravejsi lide zavidet. Odesel
v ni nekdo ne snadno nahraditelny. A mne dalsi spolu-student ze
slanskeho gymnazia.
Josef Cermak
***
Dr. Vladimir M. Kabes - clovek
z nejpeknejsich
Narodil se v Praze 6. ledna 1918 (tedy vrstevnik Ceskoslovenske
republiky) a zemrel ve Washingtonu 11. dubna 2009 ve veku 91 let.
Jeho otec (pravnik jako Vladimir, humanista a vlastenec) zalozil
pozdeji slavnou automobilku celostatniho vyznamu, Aero a po narozeni
Vladimira se rozhodl podnikat i v oboru letectvi. Jeho maminka
byla jednim z piliru prazske spolecnosti. Jablko nepadlo daleko
od stromu.
Po promoci na pravnicke fakulte Univerzity Karlovy prisla zkouska
v tovarne, kde - jak uvadi autor zdravice k Vladimirovym 80.
narozeninam, Ing. Karel Jicinsky, v casopise Aero car clubu,
Aerovkar, v roce 1998 - "i vypeskovani od zkusenych zamestnancu
jiste patrilo k Vasi zkusene a prineslo neco k Vasim ucednickym
letum, ceho jste nikdy nemusel litovat.... Take jste pry nebyl
svym otcem jako jedinacek nijak rozmazlovan - spise naopak."
Po zkusene v tovarne se Vladimir stal tajemnikem a pak prokuristou
firmy, tedy spojkou mezi zavodem a sefem. Ackoliv se behem nacisticke
okupace otec i syn chovali jako vzorni vlastenci, po roce 1945
nebylo - jak uvadi Karel Jicinsky - ani pro jednoho ani pro druheho
v znarodnene firme mista a firma Aero, ackoliv "jeji zamestnanci
pripravili behem valky dva skvele modely automobilu, byla firma
pres veskere usili vyrazena z leteckeho a automobiloveho prumyslu."
Otec zemrel a syn se v cervenci 1948 vydal na "prochazku
pres kopecky". Pristi dva roky stravil v Nemecku v americke
okupacni zone, v listopadu 1950 se vylodil v New Yorku a na Novy
rok 1951 se s rodinou usadil ve Washingtonu, kde se jednu chvili
rozhodoval mezi studiem a nabidkou k ucasti na dovozu evropskych
sportovnich automobilu. Tehdy - jak Vladimir rika - "se to
zdalo byt bezvyhlednou utopii a ja si nemohl dovolit sebemensi
risiko". Zvolil studia a za dva roky na George Washington
University ziskal kvalifikaci pro americkou pravni cinnost. Zvolil
spravne? Po letech napsal: "Za nekolik let byla Amerika zaplavena
evropskymi vozy a Volkswagen vyplnil napred mezeru levneho vozu
pro studenty, pak potrebu druheho vozu v rodinach vsech vrstev.
Nasledovaly Porsche, Jaguary, Mercedesy a BMW, napred pro Hollywood,
pak pro obecny zamozny lid. Kdo vi, zda jsem se tenkrat ve svem
odhadu nezmylil? Ale vime, co se stalo Lotove zene - koukat se
zpet se nevyplaci, hlavne ne, kdyz jde o budovani nove existence
z niceho."
At jakkoliv, Vladimir se neztratil: prave se tvorici Mezinarodni
pravnicka komise, se sidlem v Haagu, mu nabidla zastupovani mezi
nevladnimi organizacemi v Hospodarske rade Spojenych narodu (Vladimir
mluvil perfektne anglicky, francouzsky, nemecky a ovsem cesky)
a mel pasivni znalost rustiny, spanelstiny a italstiny). To bylo
v roce 1954 - a v roce 1966 se stal predsedou svetove vrcholne
skupiny Komise a nejstarsim nepretrzite slouzicim delegatem v
hlavnim sidle Spojenych narodu v New Yorku. V roce 1955 stravil
nejaky cas v Athenach a v roce 1959 v Dilli organizovanim kongresu
Komise a pak prijal - na dva roky - funkci zastupce generalniho
sekretare v novem sidle v Zeneve. Zustal v Zeneve 24 let - s odskokem
do Zaire, kde pusobil rok jako ustavni poradce ministerskeho predsedy
a dvourocnim odskokem do Curychu. V roce 1972 jeste jednou zmenil
zamereni sve prace: stal se generalnim sekretarem mezinarodni
turisticke organizace AIT, specializovane na usnadneni svetoveho
motorismu, cimz se - jak rekl - vratil "do sveta motoru".
Jeho nova funkce mu rovnez umoznila navazat spolupraci se zememi
tehdy za zeleznou oponou a - take s aerovkari... V pozoruhodne
studii psane v rijnu 1988 Vladimir analyzuje politicke usporadani
stredni Evropy v minulosti i soucasnosti a vyhmatava (v rijnu
1988) skutecnost, ze "uz se nepovazuje za zarucene, ze Soveti
nikdy nepripusti ani nejmensi zasah do jejich vlady nad vetsinou
stredni Evropy".
Vladimir mel pratele snad po celem svete. Rozhodne je mel v Kanade,
a hlavne v Torontu. V Kanade mel a dosud ma bratrance, Mateje
Blechu. V Torontu zije rada pratel, kteri ho znali jeste z Prahy:
Hana Pelnarova, Maria Hanusova, Dagmar Rydlova a v mladi jeden
z nejblizsich, ing. Vladimir Kavan. Oba Vladimiri byli v Praze
(s tremi dalsimi) cleny vylucne skupiny zvane molekuly, kteri
kazdy rok na Kabesove zamecku (nemylim-li se nekde u Tabora) poradali
sve vlastni "olympijske hry". Uz zbyl jen jeden...Ale
Vladimir Kabes ma v Torontu blizkeho pritele z daleko mladsi generace,
s kterym se nekolik let alespon jednou tydne schazel ve Washingtonu
na pivo: Richarda Krpace, Generalniho konzula CR v Torontu, tehdy
pracovnika ceskeho velvyslanectvi ve Washingtonu. Kdyz se pred
nekolika mesici Vladimir Kabes se svou pani Otylii (ktera za sebou
take zanecha znatelnou a hrdou stopu) vraceli z navstevy v Praze,
setkal se v hotelu u torontskeho letiste s Richardem a krasne
(i kdyz vedeli, ze je to naposled) si popovidali. Pani Otylii,
jejich detem i vnucce, na niz byl dedecek zvlast pysny, ponevadz
(ackoliv dokoncuje prava na Havardu) je ceskou vlastenkou, vyslovujeme
uprimnou soustrast.
Josef Cermak
***