Finale opet prekvapilo
Na muj dotaz, proc prijel na plzensky filmovy festival,
odpovedel novinar z Berlina, ze to je jedine misto, kde muze videt
prehlidku ceskych filmu. Na otazku, proc nejede na festival do
Karlovych Varu, odpovedel, ze tam by videl mnoho filmu z celeho
sveta, ale jen nekolik malo filmu z domaci produkce. Letosni Finale
to potvrdilo, i kdyz nejlepsi film, ktery se na festivalu objevil
byl z Nemecka od rezisera Wim Wenderse, ktery se z vetsi casti
odehraval na Sicilii, presneji receno v Palermu. Jestlize tento
reziser a da se rici jeden z nejvetsich soucasnych filmovych tvurcu
odvolava na dve velke postavy nedavne minulosti Michelangela Antonioniho
a Igmara Bergmana, pak pravem. Navaznost na dva skvosty svetove
kinematografie na Zvetseninu a Sedmou pecet je zrejma
na prvni pohled. Pri tom obe legendy zemrely ve stejnou dobu temer
behem jednoho tydne.
Jestlize dialog rytire se smrti je u Bergmana zasazen do stredoveku,
pak pribeh fotografa, ktereho zpodobnuje David Hemings v Antonioniho
Zvetsenine patri jasne do sedesatych let. Zrovna tak Wenders
zasazuje sveho modniho fotografa Finna do soucasnosti. Prvni cast
se odehrava v meste proslulem umeleckou avantgardou v Düsseldorfu,
kde je vse dostupne a kde se prezentuje nejen modni fotografie,
ale kde se vytvari i nova realita. Potrebujete fotografii Sao
Paola s australskymi cervanky? V dobe digitalni fotografie neni
nic nemozneho. Fotograf Finn doda za patricny honorar v patricne
velikosti, s patricnym rozlisenim i v patricnem formatu. Cely
svet ma Sao Paolo jako na dlani. A co takhle tehotna modelka mezi
dvemi kosmonauty ci slevaci. I to je mozne. V Düsseldorfu
je vsechno mozne. Jenze fotografii chybi neco jako duse. Pro trochu
toho tepla a pro snimek, ktery v zapeti obleti svet neni problemem
odletet nekam, kde je tepleji nekam na jih, treba do centra mafie
do Palerma. Jenze velky nemecky reziser je vzdalen vsem zhovadilostem,
ktere provazeji soucasny film, pocinaje pornem, pres nasilnosti,
konce upiry. A presto je film nabity erotikou, hrdina je zasazen
nekolikrat smrtici strelou - sipem neznameho strelce a tajemstvi
smrti, misty pohadkove je zde v plne sile, podobne jako u Bergmana
a Antonioniho.
Kdyz jsou fotografie i s dusi hotove, najednou se hlavni postava
filmu fotograf Finn rozhodne hledat to, co mu chybi, potka krasnou
restauratorku starych fresek a zacne si klast otazky, na kterych
zalezi. Klade si otazku, o cem je zivot a co je na nem dulezite.
Podobne jako u Bergmana v Sedme peceti se pta, jak vyuzije
odkladu, protoze i v tomto filmu a jako v kazdem zivote, se jedna
nikoliv o nesmrtelnost, ale o prodlouzeni casu na teto zemi. Jedna
se vsak take o realiteu, o tom, jak si pretvarime skutecnost,
podobne jak se tomu deje u mistru digitalni fotografie, kteri
vytvareji novou skutecnost.
Pochopitelne nevidel jsem vsechny filmy na plzenskem festivalu,
ale jediny film, ktery se v otazce zivota a smrti, absurdity naseho
zivota tomuto filmu priblizil byl film Ivo Trajkova Ocas jesterky.
Trajkov, ktery prednasi na prazske FAMU, natocil v roce 2004
vynikajici film Velka voda. V roce 2007 sokoval tim, ze
udelal 8 mm celovecerni film Movie. Jiz v tomto filmu zapracoval
andela, jako nekoho, kdo nemluvi, ale kdo ovlada nas zivot. Tentokrat
vsak upustil od cernobileho experimentu a vratil se k barevnemu
35 mm filmu. Archandel Gabriel ma zcela lidske rozmery. Obcas
hlavniho hrdinu Josefa Bartu, kteremu se hrouti svet, privadi
do pruseru, jindy ho z pruseru zachranuje. Nekdy ho v kritickych
okamzicich zase opousti. Na otazku, proc tomu tak je, odpovida
reziser, ze pro nas muze byt dobre, kdyz v nejakem maleru zustaneme
sami. Film je na motivy pohadky Bozeny Nemcove Andel strazce.
Neni to jediny film, ktery je venovan autorce, pisici v polovine
devatenacteho stoleti. Je zajimave, ze o teto superceske spisovatelce
vznikl nemecky film s ceskymi herci (v hlavni roli s Bolkem Polivkou,
ktery hraje jejiho manzela despotickeho Josefa Nemce). Dagmar
Knöpfelova to pojala jako zapas umelkyne, ktera bojuje o
svou identitu. Film je nekdy schematicky a vychazi z poslednich
peti dopisu adresovanych Vojtovi Naprstkovi.
Snad prvnim cesko-albanskym filmem je snimek Piro Mikaniho Smutek
pani Snajderove. Zatimco v Ceskoslovensku je v roce 1960 obroda,
v Albanii komunismus dosahuje vrcholu. Filmar Leke ma, co nejrychleji
dokoncit studia a vratit se domu. Pri tom prave objevuje svobodu.
Studenti FAMU toci dokument o plochodraznich motocyklech v Ceskem
Stemberku. Je to autobiograficky pribeh Piro Mikaniho, ktery byl
po padu komunistickeho rezimu prvnim albanskym velvyslancem v
Praze. Po letech se tedy vraci k filmu. Film je hlavne zajimavy
tim, ze podobne jako si emigranti pamatuji zemi, kdy z ni odesli,
tak i albansky student presne vystihuje sedesata leta, pamatuje
si nejen pisnicky, ktere v tu dobu byly hity, ale i auta, ucesy,
ale hlavne jazyk te doby. Film pusobi skutecne dojmem jako kdyby
byl natocen v roce 1960.
Prestoze rada odborniku chvalila film Vaclava Marhoula Tobruk,
nenasel jsem zatim odvahu na tento film jit. Zazil jsem prilis
mnoho valecnych filmu v dobe povinne skolni dochazky a doba vzniku
filmu az napadne korespondovala s obdobim, ktere jsme opet prozivali
v minulych letech.
Zatimco filmy Jana Hrebejka Nestyda a Deti noci Michaely
Pavlatove nepresahly prumer a hlavni hrdina ci hrdinka nic od
zivota nechteji a nikam se nedostavaji film Sestra je originalni
a skutecne znamena osvezeni ve festivalove produkci. Podobne jako
v Ocasu jesterky se zde setkavame s charismatickou makedonskou
hereckou Vericou Nedeskou. Reziser Vit Pancir si pro svuj prvni
celovecerni film vybral stejnojmennou knizku Jachyma Topola a
hudba, na ktere je vse postaveno delal Filip Topol a Psi vojaci.
Jde o utek z mesta, o utek pred kycem, ktery nas obklopuje.
Pri tomto uniku se setkavame s Romy, kteri nejsou schopni se zorganizovat,
ale na druhou stranu, diky tomu nebyli schopni nikdy vest zadnou
valku.
Pomerne velka sekce je venovana na plzenskem festivalu dokumentum.
Krome takovych filmu jako je treba dokument Rene od Heleny
Trestikove, ktery meli moznost videt i divaci v Torontu, jsme
zde meli moznost videt konfrontaci bezdomovcu s prazskym primatorem
Pavlem Bemem a mestskymi strazniky ve filmu Ivo Bystricana Trvale
bydliste Praha. Jindy suverenni politik Pavel Bem pusobi naprosto
nejiste, misty az trapne lidove receno jako debil.
Reziser Zdenek Tyc
Rezisera Zdenka Tyce, jsem mel moznost videt i na minulych festivalech
a letos mel v Plzni dva filmy El Paso a Male slavnosti.
Pokud jsem hledal nejake spojeni mezi temito filmy, pak jsem nalezl
jednoho spolecneho jmenovatele a to ve vyhosteni z bytu. Obe rodiny
ztratily sve zazemi. Zatimco film El Paso ziskal na festivalu
druhou cenu, nelitostna hlavne ceska kritika nemela pro Male
slavnosti mnoho pochopeni. Aniz bych vedel, ze prave El
Paso bude slavit uspechy, jsem pozadal po promitani obou filmu,
ktere se promitaly v jeden den rezisera Zdenka Tyce o rozhovor.
ABE: Jak dulezity je pro vas pojem domova a jeho ztraty?
ZT: Myslim si, ze je to katastrofa. V hlave mam stale otazku,
kam bych chtel letet, kam bych se chtel dostat ve snu a odpovidam
si nekam, kde je doma. Cili nerikam na Madagaskar nebo nesnim
o nejake cizi exoticke krajine, ale o necem, kde je cloveku dobre.
Kde jsou blizci lide, kde mam pratele, kde je bezpeci.
ABE: V prvnim filmu, ztraceji domov Romove. Nejprve rodina
ztrati otce, ktery tragicky zahyne. Nasleduje ztrata bytu a film
by mel koncit likvidaci rodiny. Jak jste dosel k tomuto tematu?
ZT: To je skutecny pribeh. Dovedel jsem se, ze je zena, ktera
ma nikoliv sedm, ale dokonce devet deti a ze ji hrozi jejich odebrani
a ona se nechce tech deti vzdat. Tak jsem se zacal zajimat o to,
jestli ji uz nekdo zastupuje. Dovedel jsem se, ze je jiz pravnicka,
ktera ji zdarma haji. Na tu jsem ziskal po case kontakt a pozadal
jsem ji o spojeni s touto zenou, ktera bydli v Ceskych Budejovicich
a ktera uz byla vystehovana na ubytovnu. Zacatek byl ponekud rozpacity,
protoze ona uz mela spatne zkusenosti s lidmi kolem, a byla k
nim trochu ostrejsi. I k lidem, kteri meli zajem o tento pripad.
Kdyz mi otevrela dvere, tak jsem se predstavil a rekl jsem ji,
ze znam jeji pripad, jestli by dokazala neco o sobe rici, protoze
by z toho mohl byt film. Ona chvilku zvazovala, jestli se se mnou
bude bavit nebo ne. Pak jsem tam jezdil stale casteji a libil
se mi jeji postoj. Zajimava byla zmena, ze se musela zabyvat novou
skutecnosti, najednou zila na jine planete. Musela se ucit nove
terminy, jednat s urady a bylo zajimave, ze si vedla docela dobre.
I film samotny byl pro ni jakousi emancipaci a vyznamenanim a
ze nemuze ani v mych ocich selhat. Chovali jsme se jako rovny
s rovnym. Uvedomoval jsem si, ze ma tezky ukol, starat se o devet
deti, ktere jsou nemocne, jsou v puberte, ktere jsou ve vekove
kategorii od tri do sedmnacti let. Pri tom ta zena byla velice
pritazliva, stihla a dbala na sebe. Z toho jsem zacal skladat
material. Film je nejmene z poloviny fikce. Nechtel jsem natocit
dokument o ni, ktery by ji spise ublizil a ani jsem nechtel chodit
za ni a byt ji stale v patach. To by ji pripravilo o zbytek jistot.
Napsal jsem tedy scenar, pro ktery jsme nakonec ziskali prostredky.
ABE: Jak jste vybiral herce?
ZT: Hlavni roli hraje Irena Horvathova, hlavni postava ve
filmu se jmenuje Vera Horvathova. I to pomohlo ke ztotozneni se
s hlavni postavou, coz je pro Romy velice dulezite, protoze mysli
trochu jinak. Svet si osvojuji jinymi kanaly nezli my. Nechci
rikat, ze jsou lepsi nebo horsi, ale jsou jini. Irena Horvathova
je zpevackou v jedne brnenske skupine. Behem doby se zacala podobat
puvodni hrdince pribehu, ktera se jmenuje Valerie Puzova. Ve skutecnosti
jsem se k Irene Horvathove dostal pres jeji deti, ktere delaly
konkurs na film, ale neuspely. Nakonec tato zena zvitezila v konkursu
proti ostatnim zenam, ktere sice romsky vypadaly, ale byly to
Cesky. Dulezite bylo, ze chtela v tom filmu hrat.
ABE: Teto rodine neni prilis a nekdy az schematicky naklonena
skupina skladajici se z lidi z magistratu, socialnich pracovniku.
Jejich predstavitel je podobny primatorovi Bemovi, ale jsou zde
i pozitivni osoby: pravnicka, kurator a fotograf pro bulvarni
tisk
ZT: To je rozdil od skutecnosti, kdy pravnicka byla zapalena
a vedoma si, co dela a delala to zadarmo. Pripadalo mi to, ze
je vyjimkou a ze takovych pravniku je u nas hrozne malo, takze
to bude vypadat dost neverohodne. Takze jsem se rozhodl tuto postavu
zmenit a udelat z ni zenu, ktera nevi proc do toho jde, castecne
jde do toho kvuli priteli fotografovi. To je videt ve filmu, protoze
ma tisic chuti to vzdat a zabalit to. To bylo dulezite, aby divak,
ktery neni naklonen Romum, aby se vzil do teto situace. To ze
je to misty schematicke, to mi netrapilo, protoze mam rad, kdyz
je hrany film ve skutecnosti jednoduchy, ale pak musi mit film
dynamiku a presvedcivost. Ve filmu jsem se snazil pojmout postavy
z druhe strany barikady relativne neutralne, nikoliv extremne
zaporne, ale oni jsou daleko horsi. Ja jsem se snazil to snizit
a zlidstit. Nechtel jsem z nich delat bestie. Lide, kteri pracuji
v teto oblasti nemaji velke platy, neni jich moc a nemaji celkem
zadne uspokojeni, z toho, co delaji. Jedne rodine poradi, ale
nasleduje padesat dalsich a nez se dostanou k te prvni, tak ta
to zapomene a je to jako kdyz se hazi hrach na stenu. Cloveka
tesi prace, ktera ma nejaky vysledek, ale ten neprichazi. To je
spis ale chyba statu nebo systemu a jak jsou nastavena pravidla
hry. Neduslednost v teto oblasti se pak odrazi treba v emigraci
Romu do Kanady.
ABE: Klasickou ukazkou, jak mistni organy nefunguji je treba
azylovy dum na Sporilove, ktery fungoval, ale magistrat ho chce
zrusit
ZT: To je dalsi problem; urednici, kteri se casto meni. Kdyz
jsou novi, tak se chteji predvest svym nadrizenym, ze neco vykonaji
a chteji udelat nejakou zmenu, takze rozbori strukturu, ktera
fungovala a pak jiz to nikdo neni schopny napravit.
ABE: Druhy film, ktery byl na tomto festivalu - Male
oslavy, se odehrava v Bratislave. Je to snad jediny film, kdy
cesky reziser toci na Slovensku se slovenskymi herci
ZT: Ano, dostal jsem nabidku ze Slovenska, od producenta,
ktery mel rozpocet sedmi milionu korun (asi 350 000 kanadskych
dolaru). Protoze jsem mel pauzu od roku 2002, kdy jsem delal film
Smradi, tak jsem to prijal. Muj producent se zacal venovat
komercnimu filmu a ja zustal jako lod na pisku. Podobne jako malir
nebo hudebnik musi tvorit nebo cvicit pravidelne. Pokud z toho
vypadne, pak je to na jeho tvorbe znat. Byl jsem tak naivni, ze
jsem rekl, ze bych to delal i zadarmo, coz nebylo stastne, protoze
jsem nedal tomu producentovi zadne mantinely, a to se podepsalo
na filmu samotnem. Musim priznat, ze jsem se pri nataceni obcas
citil jako v exilu a musel jsem se pri nataceni chovat opatrneji
nez bych se choval normalne.
ABE: Ve filmu hraje slovenska hvezda Anicka Siskova, jak se
s ni natacelo?
ZT: Zacalo to u Terezy Nvotove, jeji dcery, ktera je neuveritelne
bezprostredni, charismaticka, originalni bytost, ktera vsak mnoho
o roli nestala. Tim padem doslo k tomu, ze jsem se dostal k jeji
matce Anicce Siskove. Tento vztah dodal filmu pravdivost. Anicka
je vzdy pripravena, vstricna a aktivni. Pro rezisera je to idealni
herecky partner. V druhe zenske roli je Agnes Kubikova, presneji
receno Kubik Agnes, protoze se jedna o Madarku se slovenskym obcanstvim,
ktera vystudovala na Slovensku a tu jsem ziskal pri konkursu.
Pripadala mne tajemna. Nakonec se ukazalo, ze to tajemstvi bylo
zpusobeno tim, ze nerozumela cestine a spoustu pozadavku si jenom
intuitivne dovozovala. To, ze mne nerozumela, jsem poznal az pri
nataceni. Dalo se to vsak lehce napravit, tim ze nekdo prelozil
pozadavek do slovenstiny.
ABE: Poslednim z hercu byl Bolek Polivka, ktery hraje pro nas
zajimavou roli Cecho-Kanadana a pri tom to vyjimecne neni zaporna
role
ZT: I kdyz ze zacatku tak nevypada, tak je to velice lidska
postava. Bolek byl pro mne od detstvi jakymsi idolem, ktery ma
velike charisma. Pamatuji si ho, kdyz hral na periferii v Praze
a delal alternativni divadlo. V predchozich filmech jsem nemel
postavu, kterou by mohl hrat. V Malych oslavach, jsem od
zacatku upravoval scenar tak, aby se do nej vesel. Trochu jsem
mel strach, ze postavu shodi, protoze bude ze sebe delat klasickeho
opilce, jak on to umi. Chtel jsem vsak dustojneho charismatickeho
cloveka, ktery ma velikou scenu v okamziku, kdy vypravi o umrti
sveho otce. Je to clovek pravdivy, osobnost, mimoradny format,
ktery by mohl hrat velke role i v hollywoodskych filmech. Myslim
si, ze by to zvladl, protoze ma velkou dusi. Chtel bych to dokumentovat
na jednom pribehu, kdyz jsme tocili na slovenskych vesnickach.
My jsme taborili na navsi a najednou se rozneslo po vesnici, ze
je tam Polivka a za nami prisla cela vesnice byl mezi nimi i nejaky
bezdomovec, ktery nemel zuby. Sedeli jsme v zahradni restauraci
a ten bezdomovec na nej pres plot neco huhlal. Kazdy jiny clovek
by ho odehnal jako mouchu nebo by ho ignoroval, ale Polivka se
na nej napojil, po chvili zacal rozeznavat jeho neartikulovane
huhlani, co on mu rika, zacal to opakovat po nem. Ten clovek byl
bez sebe stestim, ze mluvi s Polivkou a Polivka se s nim bavil
jako s partnerem a tomu cloveku tekly slzy, pak mu podal ruku
a ten clovek odchazel, jako kdyby se vznasel.
***
Reziser Juraj Jakubisko
Oceneni divaku dostal film Filipa Rence, Hlidac 47, ktery jsme
bohuzel nevideli. Hlavni cenu Zlateho lednacka vsak dostala
reziserka Maria Prochazkova za film Kdopak by se vlka bal Ve
filmu je mala Terezka, ktera vyrusta ve zdrave rodine az do okamziku
nez se objevi jeji skutecny otec, hudebnik koncertujici po celem
svete. Dite musi resit sokujici skutecnost, kdo je pravym otcem.
Ten, ktery se o ni stara a ktereho ma rada nebo ten, ktery slibuje
dobrodruzstvi a cestu do neznama. Mala Terezka se diva na svet
dospelych skrze pohadky a to hlavne skrze pro ni nejoblibenejsi
pohadku O cervene Karkulce. Pohadka se prolina se skutecnosti.
Jelikoz jsme nestihli rozhovor okamzite po predstaveni, rozhodli
jsme se pro e-mailove interview s reziserkou:
Z filmu, kdopak by se vlka bal?
ABE: Kral Salamoun mel ve Starem zakone rozsoudit pravou a nepravou
matku, ve vasem pribehu se melo rozhodnout mezi pravym a nepravym
otcem. Vidite v tom urcitou paralelu?
MP: Tema vztahu rodicu s detmi a k detem je vecne...
ale myslim, ze vztah matky a otce vuci diteti je odlisny, protoze
proste muzi a zeny jsou jine typy bytosti. I proto je tak dulezite,
aby melo dite rodice dva, z tech dvou svetu... My jsem se
ve filmu snazili ukazat rodinou problematiku pohledem ditete.
Jde o dospele, jejich vztahy, tuzby, city, ale jak to ovlivni
male dite? Dite, ktereho se situace samozrejme dotyka citlive,
o to vic kdyz mu ji nikdo poradne nevysvetli?
ABE: Ve filmu jste kombinovala nekolik rovin, ktere se prolinaly,
jedna z nich je pohadka a druha je realitou, prolina se letiste
s lesem, navic jste do toho vlozila animaci, ktera realita byla
prvni a ktera druha, nebo se oboji zrodilo soucasne?
MP: Pohadkove, dobrodruzne, psychologicke i dojemne roviny
pribehu se rodily ve scenari navazne, jedna se prolinala do druhe,
tak jak to vnimam v zivote... emoce se meni, obcas staci
veta ci slovni obrat a vse je jinak, slunicko se schova za mraky
a zacne prset.
ABE: Do jake miry byly konverzace deti jejich vlastni a do
jake miry se deti musely dialogy naucit?
V nasem filmu se hodne mluvi. Pouzivame snove emotivni
sceny, ale vetsinu podstatnych situaci a informaci sdelujeme dialogem.
Dialogy byly jasne uz ve scenari a nemenily se. Tocili jsme s predskolaky,
a tak deti neznaly scenar predem a jednotlive sceny jsme s nimi
zkouseli az primo v dane scene s ostatnimi herci, rekvizitami,
kostymy a pripravenou kamerou. Predrikavala jsem jim text v intonaci,
ktera mi pripadala idealni a jakmile jim to zacalo jit, tocili
jsme. Vzdy slo tedy o momentalni zapamatovani pouze jedne sceny
ci jeji casti.
ABE: Jak dlouho byl film natacen a za jakych podminek? Jednalo
se o skutecne letiste?
MP: Meli jsme 31 natacecich dnu, coz opravdu neni mnoho, takze
jsme byli v permanentnim casovem stresu. Ale zase jsme meli
dve kamery, coz praci s detmi a zejmena nasledny strih usnadnilo.
Sceny z letiste jsou natacene na prazskem letisti Ruzyne
za plneho provozu. Je to verejny a bezpecnostne hodne sledovany
prostor, takze nebylo mozne jakkoli zasahovat do deni kolem, jen
se mu prizpusobit a snazit se vyuzit jeho moznosti. Tocili jsme
samozrejme oficialne, presto jsem se hodne bala u scen s volne
behajicim vlkem mezi davy lidi, vubec ne o ne, ale aby nam vlka
nekdo nezastrelil. Byla to dost zajimava zkusenost proti velmi
komornim domacim ci snovym lesnim scenam.
ABE: Materska skolka byla svym zpusobem luxusni,
jednalo se o nejaky model skolky anebo jste vzala nahodne urcitou
skolku, odkud byly deti?
MP: Materskou skolu jsme hledali dlouho, protoze moje
predstava byla dost presna. Nakonec jsme kombinovali vnitrni prostory
jedne se zahradou druhe. Vybaveni jsme si doladili, aby co nejmene
strhavalo pozornost a podstatne je, ze jsme tocili o prazdninach,
kdy je skolka zavrena. Deti jsme vybirali formou castingu
vsechny se puvodne prisly uchazet o dve hlavni detske role, ty
co nas zaujaly nejvic, jsme si "nechaly" jako spoluzaky
do skolky. Vsechny byly skvele a kazde jednotlive vyjimecne, coz
pak bylo pro nas stab pri hromadnejsich scenach jako je karneval
ci vylet znacne vycerpavajici.
ABE: Jak se lisil vysledny film od puvodni zameru a jak se
film libil detem?
MP: Samozrejme jsme ve strizne kratili. A docela zasadne.
Vnimam to tak, ze vysledny film a jeho tvar vznika vlastne az
ve strizne. Celou dobu mate jasny zamer, predstavu, ale strizna
je klicova. Od prvotni myslenky po premieru to byly tri roky,
takze posuny jiste nastaly, ale spis to byl prirozeny vyvoj od
obecneho ke konkretnimu. Ohlasy od detskych divaku mame moc pekne.
Enorme vstricne a nadsene detske publikum jsme zazili zejmena
na festivalu v Berline, kde 700 deti na projekci tleskalo
a volalo Terezka, Terezka. V tu chvili ma vsechno smysl a
jakekoli potize behem prosazovani a realizace filmu jsou zapomenuty...
ABE: Byly deti schopne pochopit problemy rodicu?
MP: Pracovali jsme s velmi inteligentnimi detmi z rodin,
ktere se jim hodne venuji, takze byly pomerne zasazene problemy
filmove holcicky a bylo jim ji lito.
ABE: Kolik film stal a jak byl financovan?
MP: Film stal zhruba 13 milionu korun (850 000 kanadskych
dolaru) a byl financovan kombinaci grantu od Statniho fondu pro
podporu a rozvoj ceske kinematografie, koproducentskym vstupem
Ceske televize a "zaklad" zaridil producent filmu Vratislav
Slajer, Bionaut. Samozrejme velkou roli hrala vstricnost zucastnenych
studii a spolutvurcu.
Reziserka Maria Prochazkova s Terezkou
(Dorotka Dedkova), ktera ziskala druhou cena za herecky vykon.
ABE: Cekala jste, ze by mohl ziskat prvni cenu?
MP: Bez veskere skromnosti, ne. Byla jsem naprosto presvedcena,
ze vyhraje Hlidac 47 Filipa Rence, protoze my jsme spis
takovy maly film, ktery s fantazii vypravi o opravdovych
situacich a starostech a i kdyz se hodne libime, a asi jsme svym
zpusobem blizci vsem divakum, nejsme proste velky film.
Ales Brezina, Plzen-Praha
Juraj Jakubisko diskutuje s M. Gabankovou, jestli Caravaggio mohl byt na Slovensku