Na rodinne veselce - pri
kostaricke dovolence
Den po navratu ze svatby syna Petra na kostaricke plazi jsem sedel
s Mervynem v kavarne Books&Beans a prohlizeli jsme
fotky.
Furt mi to pripada jako zazrak pokroku, ze fotky z digitalu stahnu
do laptopu bez cekani; je zajimave, ze digitalnich fotek je tisickrat
vice, a zajmu o prohlizeni stokrat mene. Lec s Mervynem mam kliku,
ze moje fotky s gustem prohlizi, zajima se o ne a dokonce je chvali.
A kazdy fotograf rad vymeni hrstku vymluvne chvaly za pytel kvalifikovane
kritiky.
Planovana svatba nasich mladych v Kostarice, coz nam rekli o Vanocich,
mne nejdriv znechutila svou exoticnosti a postrasila mne financni
stranka cele akce. Rekl jsem nasim mladym, ze diky tomu, protoze
nebude mnoho pozvanych hostu, si to asi mohou dovolit.
Mavli nad mym argumentem rukou, jak jest u mladych zvykem, a k
memu uzasu meli pravdu, protoze do San Jose priletelo tricet hostu
a byl nas plny autokar do Punta Leona. Vlastni obrad na bile plazi
byl delikatni udalosti zaramovanou palmami a dunicim pribojem.
Pravda, pro pozorneho pozorovatele byla chuze druzicek na vysokych
podpatcich v pisku za zvuku svatebniho pochodu tak trochu k popukani
a protoze muj starsi syn pripravil komickou vlozku, neb coby druzba
zapomnel prstynky v hotelu, v odpolednim tropickem hicu svatebcane
cekali na prstynky ponekud netrpelive. To se vse prominulo. I
nevesta byla vesela a nechtela ho utlouci kytici. Promluva kazatele,
velice dojemna, ponekud zanikala v priboji a kdyz se vlna prelila
mezi hosty a zaplavila neveste bilou vlecku, vsichni hoste zadrzovali
smich a Eva mi zaseptala, ze novomanzelum tece do bot.
Ale tyto drobnosti jsou jen pikantnostmi k vypraveni a celkove
dustojnosti svatebniho obradu neublizily. Po zaverecnem polibku
se novomanzele sli fotit na rozkosnem pozadi bile plaze a hoste
se presunuli na terasu nad pacifickym oceanem a pili a pozorovali
monumentalni zapad slunce.
"Doporucil bys takovou extravaganci pratelum?" optal
se Mervyn.
"Asi ne, protoze jsem stridmy clovek a protoze jsem vnimal,
kolik veci slo nasim mladym na ruku, coz by mnohym mohlo zpusobit
nemale problemy."
"Jake veci?" ptal se dal.
"Nu, v prvni rade pocasi bylo idealni, za druhe, jen jeden
clovek se spalil na slunci do ruda, za treti jen jeden host byl
hozen vlnou na skalu a roztrhl si kuzi na cele, za ctvrte jen
jednomu hostu nekdo ukradl fotoaparat, a to az po svatbe - ten
houf nasich hostu byl mimoradne disciplinovany, nikdo se nezatoulal,
vsichni se snazili byt stoprocentni a nebyl v tom houfu ani jeden
moula, ktery dovede zamotat kazde klubko."
"Tedy vasi mladi maji tip-top pratele, ale rodinne prislusniky
nemuze garantovat nikdo," mudroval Mervyn, ktery je dost
stary, aby mlade bral s rezervou.
"Rodice a sestra z Madarska byli prima lidi," rekl jsem.
"Sice nemluvili jinak nez madarsky," takze mluvili jen
mezi sebou a s nevestou, ktera trpelive prekladala, ale byli to
lidi, s kterymi byla sranda a kdyz se neco vypije, tak se lidi
domluvi i rukama..."
Videl jsem, ze Mervyn je se svatbou spokojen jako jsme byli my,
coz je znakem toho, ze vse pochopil.
"A jak se Ti libila Kostarika, kdyz svatba byla jen tresnickou
na dortu?"
"Jo, Kostarika je pamlsek," rekl jsem, "byli jsme
v Jaco Beach pred patnacti lety a nepoznali jsme to tam. Za 15
let se z vesnicky Jaco Beach stalo rekreacni velkomesto a nezustal
tam kamen na kameni - vsecko je nove, krasne a hlavne vkusne umistene
v tropickem terenu pralesa. Kazde rano jsme videli v Punta Leona
opice sedici na strechach, jesterky iguany se vyhrivaly na cestickach,
tukani sedeli na vetvich, motyli s kridly velikymi jako stranky
rozevrene knizky poletovali kolem. Hotel organizoval vylety do
prirody, potapeni a ruzne atrakce..."
"Kostaricane si ziji dobre?"
"Urcite, protoze o vikendu se plaze naplnily Kostaricany,
kteri mluvi spanelsky a tak je lze snadno mezi anglickymi a nemeckymi
navstevniky hotelu poznat. Myslim, ze Kostarika ma solidni stredni
tridu a vysoky zivotni standard."
"Co je tam spatne?" nedal mi Mervyn pokoj s otazkami
na telo.
"Tak jako Kanada je Kostarika totalne zavisla na elektricke
energii. Napriklad na panskem zachode velikosti dvakrat dva metry
jsem napocital sedm elektrickych spotrebicu: krome stropniho svetla
a hucici klimatizace tam byl elektricky susic rukou, fen na vlasy,
zasobnik na ubrousky a vedle toho elektricky otvirac konzerv a
elektricky rozprasovac vonavky. Klimatizace chladi kazdy obestaveny
prostor jako existencni nezbytnost."
Dopili jsme kavu a zvedli se k odchodu, kdyz Mervyn nadhodil posledni
otazku: "Prislo Ti neco vskutku otravne v tom kostarickem
nebicku?"
"Jedna vec," rekl jsem s usmevem, "kdyz jsme pustili
televizi a poslouchali alarmisticke zpravy o krizi a konci blahobytu,
pri tom jsme upijeli pinakoladu a hadali se, jak vysoky SPF si
mame poridit na kuzi, abychom se nespalili."
Tak to je muj uplny zaznam z me rozmluvy s Mervynem o kostaricke
dovolence.
Preji hezky den a vsecko dobre na kazdem kroku!
Ross Firla - Sudbury