Svatky svobody
V Cechach se rozjela kampan aby Velky Patek byl dnem pracovniho
volna. Zni to pekne a uz rada lidi se pod petici podepsala. Pamatuji
se, ze jako deti jsme mely velikonocni prazdniny. Ty se stale
zkracovaly az i v sobotu jsme musely do skoly. Mezitim se zmenily
casy a v sobotu se prestalo pracovat. My jsme vsak jeste do roku
1967 museli chodit do skoly. Byl to zvlastni pocit. Cely tyden
jsem jezdil narvanym autobusem, ale v sobotu byl autobus prazdny.
A jak to vyresilo reditelstvi skoly? Ucitelum dalo volno a ucili
tak zvani externiste. Ti pro zmenu brali svuj ukol zodpovedne
a chteli nas neco naucit. Byli vsak vetsinou velice nudni, takze
sest sobotnich hodin navic bylo jako za trest. A ani o Velikonocich
jsme nemeli v sobotu volno. Presto Velky Patek byl necim zvlastnim
a pri vecernich bohosluzbach byl kostel plny a byli tam i lide,
kteri jinak na posvatnou cirkevni pudu vstoupili pouze pri turistickych
zajezdech. Zkratka slavilo se nejak jinak nez se slavi dnes. Svatky
nebyly v tom uzit si volna.
Slysel jsem nazor venkovskeho farare: "Za komunistu si lidi
brali dovolenou, aby mohli na Velky Patek do kostela, ale ted
odjedou na Velikonoce na Kanarske ostrovy." Minulou nedeli
kazal v Ceskoslovenskem baptistickem kostele muj pritel Edmund
Bauer. V uvodu zduraznil, co velikonocni svatky nejsou a ze historicka
udalost, ktera se stala pred dvema tisici lety byla jedinecna
a ze ji nelze zopakovat, o coz se pokouseji ruzne filmy ci performance
nebo pasijove hry.
Zidovsky svatek Pesach, pripominajici vyjiti z egyptskeho otroctvi,
pravoslavne a zapadni Velikonoce se nekryji vzdy presne podle
data. Zide slavili Pesach 14.-21. den mesice Nisan. U Samaritanu
pripadly na prvni uplnek v dubnu. U krestanu byly Velikonoce Nicejskym
koncilem roku 325 stanoveny na prvni nedeli po 14. Nisanu. Pozdeji
byly tyto svatky premisteny na nedeli po prvnim jarnim uplnku.
Proto jsou Velikonoce pohyblivymi svatky.
Co je vsak vsem temto svatkum spolecne, jak v starozakonnim podani,
tak i v Novem zakone se hovori i kdyz jinym zpusobem o osvobozeni
cloveka z otroctvi. Hovori se o svobode, kterou jsme si nezaslouzili,
ale ktera nam byla darovana. A to je take poselstvi techto jarnich
svatku. Nikoliv tedy hrnce masa, po kterych se styskalo Izraelitum
na pousti, ale tvrda cesta do zaslibene zeme ci smrt Jezise Krista
v krestanskem pojeti to je cena, ktera se musela zaplatit za tuto
svobodu.
Ales Brezina