Cesky velvyslanec Karel Zebrakovsky a Joe Schlesinger
Dva pribehy z obludneho
casu
How we escaped Hitler a o "Petru" Benesovi
Prvni pribeh: Vzpominkovy vecer k 100. narozeninam
Nicholase Wintona poradany generalnim konzulatem Ceske republiky
v Torontu ve spolupraci s Britskym generalnim konzulatem v Torontu
a Ceskym turismem v Kanade u prilezitosti prezidentstvi Ceske
republiky v Evropske unii. K atmosfere vecera prispela vystava
fotografii Jurije Dojce "What remains".
Druhy pribeh: zluta Davidova hvezda Petra Benese. Ty pribehy
jsou spojeny i rozdeleny casem. Spojeny, ponevadz k odjezdu Wintonovych
deti (jednim z nich byl Joe Schlesinger) a k odchodu Peter C.
Newmana a Hany Gartnerove z jiz okupovane Prahy do svobodneho
sveta a k deportaci 'Petra' Benese (za ziveho Boha si nemohu vzpomenout
na krestni jmeno sveho nejlepsiho pritele z gymnazia, tak jsem
ho 'pokrtil' na Petra) doslo v nevelkem casovem rozpeti; a rozdeleny,
ponevadz zatim co pozoruhodneho vzpominkoveho vecera 26. brezna
2009 na Innes College v Torontu k stemu vyroci Wintonovych narozenin
se zucastnili Joe Schlesinger, Peter C. Newman a Hana Gartnerova,
Petr Benes - s miliony jinych - zahynul v orgii nacistickeho silenstvi
uz v prvnich letech ctvrteho desetileti minuleho stoleti. A nejak
se mi v poslednich dnech hlavou toulaji zname verse Roberta Frosta
o dvou cestach (a ovsem i nase dva pribehy mluvi o dvou cestach
- jedna vedla na Zapad a druha do Osvetimi) a hlavne te mene uzivane
(less travelled road), i kdyz nikdo z mych dnesnich hrdinu nemel
volbu, kterou cestou jit..
Prvni pribeh
Vzpominkovy vecer zacal proslovem generalniho konzula Ceske republiky
v Torontu, Richarda Krpace, iniciatora projektu. Projekt (na kterem
se podileli i dalsi clenove konzulatu: konzul Jiri Slais, Radka
Metelkova a nejvic snad .Michaela Vaclavikova, ktera take - jak
jsem se dozvedel od generalniho konzula - prisla s napadem pozvat
Wintonovy deti, zijici v Ontariu), i projev nesly stopy Krpacova
vzacneho talentu vyhmatnout okamzik a obleknout ho do havu trvani.
Uz titul programu si vynutil pozornost: Jak jsme utekli Hitlerovi
(How we escaped Hitler). Ke Krpacovu talentu patri i schopnost
vynutit z mikrofonu prijatelnou (a nekdy mimoradnou) uroven slysitelnosti,
coz neni tak obvykle, jak by se na prvni pohled zdalo. To se v
pristim cisle programu - vzpominani Joe Schlesingera a Petera
C. Newmana na valku, detstvi a utek - dusledne darilo jen Hane
Gartnerove, ktera interview ridila. Skvele obsazeni: Joe Schlesinger,
po leta hlavni politicky korespondent na CBC, producent programu
The National a tvurce zvlastnich dokumentarnich filmu,
jako na priklad Winton: The Power of Good, vyznamenany
ctyrmi Gemini Awards a nejvyssim kanadskym vyznamenanim
Companion of the Order of Canada; Peter C. Newman, jeden
z nejprednejsich kanadskych novinaru, autor 25 knih, kronikar
kanadskych obchodnich dynastii jako Hudson Bay Company,
Conrad Black a Titani, byl redaktorem The Toronto
Star a MacLean's a je drzitelem spousty vyznamenani
vcetne Companion of the Order of Canada; Hana Gartnerova,
jedna z nejuspesnejsich kanadskych televiznich osobnosti (ziskala
tri Gemini Awards a titul Nejlepsi komentatorky roku 1995
(kdy se stala komentatorkou CBC-TV's The Magazine), dnes
nejznamejsi jako prispevatelka pribehu pro The Fifth Estate.
Nejtezsi otazku, kterou se Hana Gartnerova zeptala - nejen svych
dvou hostu, ale vlastne vsech a nikoho - znela: Co citili matky
deti, ktere privedly sve deti Wintonovi k ceste, o jejimz zakonceni
nic nevedely a nemohly vedet, ale musely pocitat s nejhorsim?
Jaka hruza je dohnala k cinu pro matky tak zoufalemu?
Film Mateje Minace The Power of Good (napsany a vypraveny
Joe Schlesingerem) je oslavou zivota Nicholase Wintona, jednoho
z tech Britu, kteri se necekane objevi odnikud a nekriklave a
nejak samozrejme udelaji neco, na co nikdo jiny neprisel a kdyby
prisel, nenasel by odvahu, aby to udelal. Ti z nas, kteri se pamatuji
na brezen 1939, na zpupnost nacistickych armad obsazujicich orvanou
trosku Ceskoslovenska, a kteri o Wintonove akci nic nevedeli,
jeste dnes docela nechapou, jak se tomuto nenapadnemu britskemu
makleri podarilo do 1. zari 1939, kdy vypukla Druha svetova valka,
z nacisty okupovane Prahy do Liverpoolu unest 669 zidovskych deti...
Po desetileti zadne z deti nevedelo, kdo jim zachranil zivot.
Nevedela to ani Wintonova zena, ponevadz Winton to nepovazoval
za dost dulezite, aby o tom mluvil. Na stesti svet se o tom dozvedel
vcas, aby Nicholasu Wintonovi mohl podekovat: Vaclav Havel mu
udelil Rad T. G. Masaryka a kralovna Alzbeta II. ho pasovala na
rytire (nezda se, ze tyto pocty ho nejak vykolejily). A "jeho"
deti mu mely prilezitost podekovat. Mile sentimentalni zaver prvniho
pribehu...
Hana Gartner
Druhy pribeh
Petr Benes byl mym spoluzakem na slanskem gymnaziu. Zatimco ja
byl drobny a tenky, Petr byl hlavne baculaty, ale opravdu... Jeho
rodice byli zamozni obchodnici s zelezem a vlastnili ve Slanem
u nadrazi blok domu. Na synackovo kamaradstvi se mnou se tvarili
dost priznive: zrejme jsem se jim jevil jako celkem neskodny,
slusne vychovany tvor, ktery by v podstate lineho Petra mohl vyburcovat
k vetsimu usili ve skole. A ponevadz jsem byl z vesnice a v zime
jsem na kole nemohl dojizdet, pozvali mne, abych na autobus misto
na namesti cekal u nich a ucil se s Petrem. Priznavam se, ze pred
prvni navstevou se mi nekde z hlubin povedomi vynorila ozvena
davne povery, ze Zide si potrpi na krestanskou krev a do Benesovic
domu jsem vstupoval s pocitem namichanym ze strachu a zvedavosti.
Byl jsem skoro zklaman, kdyz misto, aby se mi nekdo snazil podrezat
krk, jsem byl pozvan k prvotridnimu obedu. A nase pratelstvi rostlo
a vzkvetalo. Pak prisel Mnichov a o neco pozdeji nacisticke armady
obsadily nasi zemi. Ja jsem je videl pochodovat kolem slanske
radnice. Psal se 15. brezen 1939. Byl to osklivy destivy den.
Ja rval bezmocnym vztekem. Chvili se zdalo ze snad nedojde k nejhorsimu.
Ale jak dny a mesice plynuly, posledni jiskry nadeje jedna za
druhou pohasinaly. Petr byl denne tissi a zamyslenejsi. Kdyz jednou
neprisel nekolik dni do skoly, sel jsem ho navstivit. Nasel jsem
ho pred domem. Na jeho kabate svitila zluta Davidova hvezda. Chvili
jsme mluvili, pak Petr rekl: "Radsi bez. Nesmis se s Zidy
stykat." Potom uz jsem ho nikdy nevidel, Po valce se z Osvetimi
(alespon myslim, ze z Osvetimi) vratila (jedina z peticlenne rodiny)
Petrova matka. Mela silene oci a na tvari necitelnou grimasu.
Tak skoncil druhy z mych dvou pribehu z obludneho casu...
Josef Cermak
Peter Newman