Brezen zas je tady - slavime
prijezd do Kanady
Kazdy, koho znam slavi mesic brezen - kalendarni konec zimy a
zacatek raseni a jarniho kveteni. My mame extra breznove vyroci
- prilet do Sudbury 10. brezna 1981.
Tento den slavime kazdorocne vyletem na sudburske letiste - tam
posedime v hale, vypijeme kafe, zajedeme k hotelu Coulson,
kde jsme stravili prvni tyden, vzpominame na pocatky.
Parkrat se mne moji znami ptali, co nas na Sudburanech fascinuje?
Vzdy odpovim: "Poctivost."
"Poctivost?" a zpravidla dostanu otazku: "Co to
poctivost znamena? Jak ta poctivost vypada?"
Hledal jsem nejakou teorii poctivosti, a tu jsem nenasel a z nedostatku
teorie jsme stanovili definici poctivosti: "Chovat se a delat
jinym to, co bychom chteli, aby oni delali nam." Coz je ovsem
prastare a jeste talmudske.
"Dej mi priklad," vyzval mne Zdenek, kdyz jsem to zalibeni
v sudburske poctivosti velebil.
Pribehy o poctivosti Sudburanu zacnu pondelnim pribehem. Jeli
jsme s Evou koupit koberec; ten v obyvaku uz je vyslapany. Vybrali
jsme hezky asi 4x5 metru, zaplatili a s pomoci prodavace vynesli
srolovany koberec z obchodu na parkoviste k autu.
Lec chyba lavky, nase nove auto nema zahradku na strese jako mel
predchozi vuz. Vysvetlil jsem ten prehmat obchodnikovi a on se
optal, kde bydlime? Dal jsem adresu a on rekl, ze mi koberec priveze
po praci domu a odnesl zaplaceny koberec zpatky dovnitr. Uz byla
tma, kdyz prodavac zaklepal a prinesl koberec do obyvaku. Dekoval
jsem, vyprovazel ho ze dveri a cpal jsem mu do ruky desetidolarovku.
Odmitl tuzer a rekl, ze to udelal s potesenim
Zdenek se na mne dival, jako ze je to malickost a tak jsem pokracoval.
Dalsi den, v utery, jsme sli do telocvicny; Eva nesla kamaradce
z Aikida pet DVD. Pri prevlekani v satne na igelitku s DVD zapomnela
a kdyz se za puldruhe hodiny vratila z telocvicny do satny a vzpomnela
si na DVD, igelitka byla pryc. "To bylo velmi trapne,"
rekla mi, "ale co delat?" Za dva dny jsme sli znova
do telocvicny a v recepci se Eva optala, jestli nahodou nekdo
neprinesl igelitku s filmy, a recepcni rekla: "Ale ano, tady
je igelitka a v ni pet DVD; nekdo to nasel v satne a prinesl sem,
ale nevedeli jsme komu to patri." Eva byla velice stastna...
Zdenek nevypadal zvlast potesen temi dvemi priklady, a tak jsem
vypravel, co se mi stalo vcera: spechal jsem na schuzku s kamaradem,
a pri ometani cerstveho snehu z auta mi vypadl z kapsy do snehu
mobil, coz jsem si nevsiml. A protoze mi nikdo nevolal a ja nikoho
nepotreboval volat, nevsiml jsem si ztraty mobilu, az kdyz jsem
byl doma. Eva se mne zeptala, kde mam mobil, a ja smatal po kapsach
a Eva mi s usmevem podala muj mobil, a vypravela, ze chvili po
mem odjezdu si vzpomnela, abych koupil citrony, a nedovolala se.
Za chvili to zkusila znovu a zase nic. Za par minut zazvonil telefon
a kdyz se ohlasila, cizi hlas na druhe strane se optal, koho vola?
Zkoprnela Eva zablekotala, ze vola manzela Rostu, a ten cizi hlas
rekl, ze nasel mobil ve snehu a ted patra, komu ten mobil patri.
Eva jeste vic zkoprnela se optala, kdo je a kde je, a on namisto
odpovedi se optal, kde Eva bydli a kdyz rekla adresu, cizi hlas
vysvetlil, ze sel po Wembley, uslysel zvonit telefon ze snehu,
vyhrabnul mobil a kdyz za par minut volala znova, zavolal na to
cislo zpatky a tak se domluvili a mladenec prinesl mobil ke dverim
a kdyz Eva dekovala, rekl, ze to by prece udelal kazdy a odesel.
"Tak tohle je dobre," rekl Zdenek, "ze Eva zrovna
ten mobil volala a ten mladenec si toho vsimnul a inteligentne
zavolal zpatky na cislo, ze ktereho Eva volala."
Kdyz jsem doma vypravel Eve o rozhovoru o poctivosti, Eva rekla,
ze bych to mel napsat pritelkyni Nade, ktera si mysli, ze v Sudbury
ziji sami zlodeji.
"Jejda," zvolal jsem, "to musim Zdenkovi popsat
co se stalo Nade v Sudbury. Pred par lety Nada prijela z Toronta
do Sudbury na srpnovy vikend. Tri dny jsme stravili na plazi Ramseyho
jezera, a Nada plesala tak moc, ze v pondeli rano pred odjezdem
domu chvatala na plaz k poslednimu rannimu zaplavani. My s Evou
jsme popijeli kafe, kdyz cinknul telefon a volala Nada z plaze,
ze ji nekdo ukradl obleceni, ze je v plavkach, abychom pro ni
prijeli. A plakala, ze ten nadherny srpnovy den se tak potentoval.
Eva skocila do auta, pospichala pro Nadu a v mokrych plavkach
ji placici privezla.
"Co jsi ztratila, vyzvidal jsem?"
"Ukradli mi," s durazem na slovo ukradli, "kratasy,
tricko a sandaly," rekla Nada.
"Neukradli," tvrdil jsem, "nekdo to hodil do popelnice!"
Ale Nada nebyla k uklidneni a neverila, ze se v Sudbury nekrade,
prevlikla se do nahradniho a silne frustrovana odjela na jih do
Toronta.
Odpoledne jsem zavolal Houdkovi, ktery sefoval Parky a plaze
v Sudbury a on mi promptne objasnil, co jsem si myslel: casne
rano zrizenci parku sbiraji odpadky po plazi a jedine vysvetleni
teto kradeze Nadinych svrsku je to, ze plavala daleko doprostred
jezera, coz ona priznala a zrizenec sesbiral jeji obleceni do
odpadu jako se dela kazde rano.
"To znam," rekl jsem Houdkovi, "protoze rano chodim
k jezeru na vychazku a textilniho zbozi - kalhotky, podprsenky,
ponozky, tenisky a rucniky - zustava po erotickych radovankach
mladeze v trave a v houstinach parku dost na otevreni obchudku
s pradlem z druhe ruky."
Neprodlene jsem toto odborne potvrzeni sveho ranniho vysvetleni,
co se na plazi prihodilo, zavolal postizene Nade, ale nepresvedcil
jsem ji, ze to nebyla kradez, ale nehoda.
Za dva dny mi volal kamarad Jenda z Toronta a drsne mi oznamil,
ze si to o nas nemyslel, ze v Sudbury jsou kradosi jako straky,
a co neni pribite - bude ukradeno.
Pucovat povest Sudbury je perna vec; zvlaste, kdyz k zlocinu nedoslo.
Vzdyt proti sprochu - neni obrany ani trochu.
Muj pritel se Nadine historce smal a rekl, ze co tu zije od roku
1969, nic se mu neztratilo... Budeme slavit 28 let v Sudbury a
velebit fakt, ze zijeme mezi velmi poctivymi a poradkumilovnymi
Sudburany.
Ross Firla - Sudbury