Michal Schoenberg a Jiri Havelka
Tancit ci netancit - slapnout
ci neslapnout na kuri oko
Stepping on Toes
Reziser Bernard Safarik kdyz se vracel ze svycarskeho exilu domu,
nalezl mnoho veci jinak nez si pamatoval z doby, kdy odchazel.
Zcela zmizely tolik povestne fronty na maso ci pomerance, zmizely
i Tuzexy a pokud nejake fronty jeste jsou, pak jsou bud na i-pody,
podobne jako v Torontu, nebo, coz je ceskou zvlastnosti,
na zapis do tanecnich.
Marne patral, jestli se fenomen tanecnich vyskytuje jeste
nekde jinde ve svete. Nic podobneho nenasel. Kurzy tance a spolecenskeho
chovani prozivaji renezanci. Obliba je tak velka, ze o tom Safarik
natocil dokumentarni film. V osmdesatych letech se zdalo, ze tento
fenomen zmizi z povrchu zeme ceske; dnes jsou tanecni v rozkvetu
vic nez kdy jindy. V tanecnich se mladi lide uci nejen tanci,
ale i tomu, jak se chovat ve spolecnosti. Jak predchazet trapnemu
okamziku, kdyz jim kaviar upadne z chlebicku na recepci a neni
po ruce zrovna ubrousek. Jak tento zbytek jidla sikovne kopnout
pod stul, aby v tom ostatni hoste neslapali. Tanecni jsou take
o tom, jak byt ohleduplny ke svemu partnerovi.
Malokdo dnes vi, kdyz prijede do Cech ci na Slovensko, ze tam
plati pravidlo o sudych a lichych kvetech. Sudy pocet je na pohreb,
lichy je k narozeninam. Pravidlo neplati, pokud je kvetu vic nez
deset. Autorem pravidla je Guth-Jarkovsky. Temto a jinym pravidlum
se uci dnes mladi lide s chuti a respektem.
Tezko rici, jestli s renezanci tanecnich roste i ohleduplnost,
ale kdyz jsem se vratil po letech do Prahy, velice casto se mi
stalo, ze tramvaj byla plna mladych lidi, ale byla zde i rada
volnych mist k sezeni. Na druhou stranu jsem si vsiml, ze v posledni
dobe lidi vsech vekovych skupin, ruzneho pohlavi, rasy, narodnosti,
ci kulturniho pozadi nevnimaji sve okoli, kdyz maji sluchatka
na usich. Auto, kterym lomcuji decibely a v kterem ridic zrovna
telefonuje vetsinou neukazuje, ze zahyba nebo predjizdi.
V tanecnich se mladi lide meli naucit, jak byt oheduplny k partnerovi.
Do jake miry to funguje je otazkou. A lze tento fenomen, o kterem
Bernard Safarik tvrdi, ze je pouze cesky, prenest nekam jinam?
Dramaturg a profesor Torontske univerzity Michal Schönberg
spolu s reziserem Jirim Havelkou, ktery zde pusobi jako Snider
Artist in Residence, se pokusi tuto otazku zodpovedet behem
predstaveni Stepping on Toes.
Michal Schönberg pusobi na Torontske univerzite od roku
1973? tehdy se divadelni skola jmenovala Scarborough College.
Ctyrikrat jsme meli moznost videt experimentalni divadlo, kdy
spolu vystupovali torontsti studenti a mladi herci prazskeho divadla
Ypsilon. Naposledy v roce 2006, kdy spolupracoval i s reziserem
Jirim Havelkou. Pro Havelku to neni prvni experiment tohoto druhu.
Vloni nastudoval v prazskem Divadle Archa Exit 89.
Tato inscenace byla nastudovana v ramci rozsahlejsiho cesko-nemeckeho
projektu Zipp. Krome symbolickeho roku 1989 je s timto
cislem spojen i vyjezd z dalnice, kde se stala tragicka udalost,
pri ktere zahynul Alexander Dubcek. Cili jedna se o generaci,
ktera se narodila po roce 1968 a dospivala kolem roku 1989. Jiri
Havelka se jako absolvent DAMU venuje hlavne experimentalnimu
divadlu.
Na rozdil od Toronta je v Praze divadelni struktura znacne clenita.
Krome velkych klasickych divadel, Narodniho, Stavovskeho ci Na
Vinohradech, existuji i divadla malych forem, ktera vznikala v
sedesatych letech jako prazsky Semafor, Divadlo Na Zabradli,
ale i brnenske divadlo Husa na provazku, nyni s novym sefem
Vladimirem Moravkem, ci H Divadlo. Podobne je to i s Ypsilonkou,
ktera ustoupila spis od vlastni tvorby k jakesi re-interpretaci
ceskych oper a operet. Po roce 1989 vsak vznikla rada experimentalnich
scen, kde se vyuziva improvizace a tanec. V cele tohoto smeru
je Ondrej Hrab, ktery zve do Divadla Archa (drive E. F. Buriana)
svetovou divadelni spicku. Nove je Dejvicke divadlo a divadlo
v Dlouhe (Jiriho Wolkra). Rada hercu jako Hrusinsky a Brzobohaty
maji sva divadla. V komercnich divadlech se pak velice casto vyuziva
efekt zname tvare, to jest hercu ze serialu ze sedmdesatych a
osmdesatych let. Stale casteji se vsak i tam prechazi na system,
kdy se herci najimaji jen na urcite hry (Schwarz-system). Hlavni
rozdil oproti Torontu je vsak v tom, ze se stale dari vytvaret
pevna telesa, kde herci jsou spolu delsi dobu. Podle Jiriho Havelky
je hlavni rozdil mezi Torontem a Prahou v ekonomickem zazemi.
V Praze jsou stale jeste divadla, ktera dostavaji dotace, prestoze
se to nevrati, zatimco v Torontu dominuje ekonomicky system: pokud
si divadlo na sebe nevydela, tak nema pravo na existenci. Zde
jsou velka kamenna divadla suplovana divadelnimi festivaly. Ekonomicka
situace pak ma vliv na repertoar. Vetsina predstaveni stavi na
malych souborech.
Po urcitem propadu v devadesatych letech jsou dnes divadla v Cechach
opet ziva a temer vsechna zaplnena. Na jedne strane nuzek zustavaji
ziva predstaveni, na druhe ostatni media,
kde nyni mezi mladou generaci dominuje internet. Podle Havelky
je divadlo tak odlisne, ze hlad po nem bude stale vetsi a vetsi.
Mozna, ze zajemcu o nej ubude, ale zkvalitni se zazemi. Mimo to
vsak bude existovat i jakasi muzikalova kultura. Uzka skupina
lidi byla schopna prejit pres normalizacni devastaci a dnes to
muze byt uzka skupina, ktera nas prenese pres ekonomickou devastaci.
Projekt Stepping on Toes navazuje na ctyri predchozi zajezdy
Ypsilonky do Kanady a kanadskych a indianskych hercu do Prahy.
Z techto ctyr predstaveni participoval Jiri Havelka na trech.
Nejprve jako herec, pozdeji jako asistent rezie a nakonec jako
spolureziser. Ve hre bude ctrnact hercu a bude se na ni podilet
celkem tricet studentu. Tanec je obrazem vztahu dvou lidi, kde
se daji urcite veci ci figury predvidat, coz se vsak neda v normalnim
zivote. Na tomto protikladu je postavene cele predstaveni. Bude
tam osm divek a sest chlapcu, ale reziser se chtel vyhnout klasickemu
trojuhelniku, ktery tanec vylucuje. Jedna z herecek bude hrat
manazerku tancirny, jedna herecka prijde pozde a tak bude bez
partnera. Tanec je zde jako metafora. Nekteri lide jsou dobri
tanecnici, ale nemohou tancit spolu. Je to podobne jako ve vztahu
mezi lidmi. Oba mohou byt osobnosti, ale nemusi to mezi nimi fungovat.
Nekteri lide to vzdaji hned a hledaji jineho partnera nebo partnerku,
nekteri se to snazi udrzet a snazi se zjistit, proc to nefunguje.
Nekdy to trva dele a nekdy spolu zustanou pres vypadky a problemy,
ktere spolu maji. Ve hre neni instituce tanecniho mistra, ale
je to o pribehu, tango ma svuj pribeh, polka je zase jina. Tango
je postavene na hadce a tanci po nem, zatimco polka ma zcela jinou
historii i rytmus. Aby se studenti naucili klasickemu tanci, byla
najmuta specialni ucitelka, ktera dochazi na predstaveni dvakrat
tydne. Pri nejmensim se nekteri studenti nauci tancit. Nekteri
lepe, nekteri hure a nekteri se to mozna vubec nenauci, ale to
bylo i v Praze, dodava Michal Schönberg.
Predstaveni bude bez prestavky a bude trvat hodinu a pul. Hudbu
ke hre slozil Alexander Rapoport, choreografkou je Lia Murphy,
a ve hre budou hrat studenti z ctvrteho rocniku univerzity. Premiera
hry bude ve stredu 18. brezna 2009 v renovovanem divadle Leigha
Lee Brown ve Scarborough - 1265 Military Trail, Toronto, ON M1C
1A4. Dalsi predstaveni budou v ramci programu Celebration of
the Arts (19. 3. - 21.3. 2009). Vsechna predstaveni zacinaji
ve 20.00. V sobotu, 21.3. je take matine ve 14.00.
Na jedno predstaveni se vejde 100 divaku, proto si objednejte
vcas vstupenky na cisle 416/208-4769 anebo na 416/978-8849.
Ales Brezina