Budysin, Bohata weza, stavba z r. 1490, nejsikmejsi hned po vezi v Pise
Cesta do Budysinu
...i jinde po ceskych stopach
Cesta do Budysinu, je dlouha, predlouha a klikata.
Chystam se sem snad uz od prvni chvile, kdy jsem se dozvedela
o existenci maleho naroda, ktery mluvi reci podobnou cestine,
a ktery za stredoveku patril k zemim koruny ceske ...
Vede pres impozantni Drazdany. Mesto je krasne renovovane. Je
videt, ze i zde v nekdejsi NDR od padu komunismu udelali poradny
kus prace. Nadherny je uz jen vnejsi komplex zamku Zwinger,
plny soch a kamennych vaz s kamennymi kvety. Ani nevadi, ze kdysi
zlate zbarveny kamen je dnes cerny. Dodava mestu osobity raz.
Pusobi to jako kresba, kterou dite cernou tuzkou obtahlo. Mesto
melo svuj zlaty vek v 18. stoleti a tato atmosfera na vas dychne
z kavarenskych oken a vyloh. Obcas vsak najdete starou strukturu
v podobe moderniho palace ve tvaru bedny, kde mely sidla ruzne
komunisticke urady. Ceskych stop tu nachazim nekolik, a ostatne
i nejvetsi nakupni ulice a pesi zona je Pragerstrasse!
Jedeme jen kousek dal na jih do Cech, pres Chomutov, ktery zdaleka
neni jen sedive prumyslove centrum, a dale do Hrenska, malebne
obce, kterou tvori hrstka budov z prelomu minuleho stoleti. Jsme
v miste, kde Labe opousti Cechy a vteka do Nemec. Vysoke skaly
kraje zvaneho Ceske Svycarsko a Sasske Svycarsko, dnes spravovane
cesko-nemeckou spolupraci, matou: Nachazime se totiz na bodu s
nejnizsi morskou vyskou v republice. Ubytovavame se z nejhezcim
z hotylku, v zlute budove s hrazdenim, abychom odsud podnikli
pesi turu k Pravcicke brane. To je skalni oblouk, nejvetsi sveho
druhu ve stredni Evrope. Po ceste se kochame pohledem na uzke
skalni utvary z piskovce. Vtom vidime ke skale prilepenou restauraci
s terasou. To by se libilo i Indianu Jonesovi. Znamenite pivo
a na jidelnicku - ceske ovocne knedliky! Upiram si je neni
ani poledne. Skoda. Potom jsem tuto pochoutku uz nikde nedostala.
Po celodenni ture konecne nasedame na lodicky, aby nas prevoznik
souteskou zavezl zbytek cesty do zpet do Hrenska. Odrazi se bidlem
jako od nepometi a ve trech jazycich dava k dobru otrepane vysvetlivky
a fory: "Tady mame krokodyla" a "Pane, kdyz se
naklonite a podivate do vody, uvidite opicaka".
Vzdy muze byt hur. Kolikrat si posteskneme, ze mnohou turistickou
lokalitu hyzdi stanky se suvenyry. Nu, vjezd do Hrenska hyzdi
velke boudy, casto vtesane do skaly, kde vietnamsti podnikatele
nabizeji neuveritelne mnozstvi jinak omezeneho sortimentu zbozi.
Jde vesmes o nehezke kabely a tricka, v lepsim pripade slunecni
bryle ci plavky. Kez by slo o suvenyry! Nevim, proc tito obchodnici,
kteri plati za podnikave a nezdolne, nenabizeji aspon Becherovku
nebo lazenske oplatky. Pohlednice by se hodila!
Jedeme dal - nasim cilem je Luzice a hlavni mesto Budysin. Dlouho
jedeme podle reky Labe, ale nakonec se ocitame na hlavni silnici
a vtom vidime napisy "Witajce k nam!" Za chvili jsme
v Budysinu a parkujeme na vhodne pojmenovane ulici Wobchodowa
droga, u moderniho nakupniho strediska, jake by mohlo byt kdekoli
na svete. Sviti novotou. Namesti je zato typicke stredoevropske,
obklopene domy s malebnymi secesnimi stity, jako v Cechach. V
turistickem informacnim centru vsechny dotazy na luzickosrbskou
kulturu ci historii odkazuji na Luzickosrbsky dum, kam to sice
neni daleko, ale musime prejit Karl-Marx-Strasse. Zde dostavame
brozury v ruznych evropskych jazycich. V Budysinu a okoli jsou
dvojjazycne napisy - jmen ulic a verejnych budov. Mene uz jsou
videt na soukromych objektech a obchodech. Jelikoz mame malo casu,
jdeme do stredu deni, do prave luzickosrbske restaurace, kde se
nam - a hadame, ze vsem poutnikum - dostalo prijeti temer kralovskeho.
Zastavili jsme se na chvili v predsini, a najednou se otevrou
dvere a mila zena v kroji nas vrele vita, jako by cekala jen a
jen na nas. A jaka je mistni kuchyne? Je podobna ceske a nemecke.
Napriklad hovezi s krenovou omackou je jako od maminky. O tom,
ze pohostinstvi zde drzi krok s modou, svedci pridani orestovane
zeleniny. To by si mely osvojit mnohe ceske restaurace. Ponekud
nezvykly pokrm je vsak salat s uzenym kaprem. Ten ma podobu uzkych
prouzku, ktere vypadaji jako sunka. Vanocniho kaprika pokrm nijak
nepripomina.
Dojemne bylo, kdyz nas mlada divka v kroji s cepcem podobnym tem,
jake nosi zeny kanadske sekty Menonitu, prisla uvitat po starem
slovanskem zvyku chlebem a soli.
Luzicti Srbove jsou potomci Slovanu, kteri se na nemeckem uzemi
usidlili zacatkem 7. stoleti. Aby se to nepletlo, jejich uzemi
se deli na Horni a Dolni Luzici a panuji male jazykove rozdily.
V 10. stoleti je porazili nemecke kmeny, v r. 1002 Polaci, potom
opet Nemci... Ke ctyrem zemim koruny ceske vsak Luzice vetsinou
patrila, ac ji obcas odtrhly boje a dejinne udalosti. Od germanizace
si trochu oddechla za vlady Karla IV. Po Bile hore si ale Luzici
zabralo Sasko, ktere s ni dle potreby cachrovalo s Pruskem. Suma
sumarum, vetsinou cesti vladari byli zamestnani jinymi problemy
na to, aby pevne a jednou provzdy pripojili Luzici k ceskemu statu.
Po roce 1918 byly snahy, jak ze strany luzickosrbskych vlastencu
tak ceskoslovenske diplomacie, aby toto male uzemi s malym zapadoslovanskym
narodem, dostalo samostatnost nebo aby se pripojilo k Ceskoslovensku.
Bohuzel se to nikdy nepodarilo pro ruzne politicko-diplomaticke
prekazky. Po druhe svetove valce se myslenkou zabyvali i Americane
a meli dokonce vypracovane mapy.
Lze argumentovat, ze dnes Luzickym Srbum, kterych je dnes snad
jen 120,000, nehrozi nasilne ponemcovani a pronasledovani, ktere
bylo obzvlaste hrozne za nacismu. Ale je ironii osudu, ze preziti
tohoto sverazneho slovanskeho naroda ohrozuje prave moderni doba,
ktera ac prosta narodnostni nesnasenlivosti, klade na mlade lidi
jine naroky a pozadavky, jako je konkurenceschopnost a znalost
anglictiny.
Jedeme dal. Kde lepe hledat ceske stopy nez v ceskem raji.
Text: Barbora Sherrifova,
Foto Mike Sherriff
Pravcicka brana - Oblouk 25
m dlouhy a 21 m siroky