Navrat na hlavni stranu

Budysin, Bohata weza, stavba z r. 1490, nejsikmejsi hned po vezi v Pise

Cesta do Budysinu
...i jinde po ceskych stopach
Cesta do Budysinu, je dlouha, predlouha a klikata. Chystam se sem snad uz od prvni chvile, kdy jsem se dozvedela o existenci maleho naroda, ktery mluvi reci podobnou cestine, a ktery za stredoveku patril k zemim koruny ceske ...
Vede pres impozantni Drazdany. Mesto je krasne renovovane. Je videt, ze i zde v nekdejsi NDR od padu komunismu udelali poradny kus prace. Nadherny je uz jen vnejsi komplex zamku Zwinger, plny soch a kamennych vaz s kamennymi kvety. Ani nevadi, ze kdysi zlate zbarveny kamen je dnes cerny. Dodava mestu osobity raz. Pusobi to jako kresba, kterou dite cernou tuzkou obtahlo. Mesto melo svuj zlaty vek v 18. stoleti a tato atmosfera na vas dychne z kavarenskych oken a vyloh. Obcas vsak najdete starou strukturu v podobe moderniho palace ve tvaru bedny, kde mely sidla ruzne komunisticke urady. Ceskych stop tu nachazim nekolik, a ostatne i nejvetsi nakupni ulice a pesi zona je Pragerstrasse!
Jedeme jen kousek dal na jih do Cech, pres Chomutov, ktery zdaleka neni jen sedive prumyslove centrum, a dale do Hrenska, malebne obce, kterou tvori hrstka budov z prelomu minuleho stoleti. Jsme v miste, kde Labe opousti Cechy a vteka do Nemec. Vysoke skaly kraje zvaneho Ceske Svycarsko a Sasske Svycarsko, dnes spravovane cesko-nemeckou spolupraci, matou: Nachazime se totiz na bodu s nejnizsi morskou vyskou v republice. Ubytovavame se z nejhezcim z hotylku, v zlute budove s hrazdenim, abychom odsud podnikli pesi turu k Pravcicke brane. To je skalni oblouk, nejvetsi sveho druhu ve stredni Evrope. Po ceste se kochame pohledem na uzke skalni utvary z piskovce. Vtom vidime ke skale prilepenou restauraci s terasou. To by se libilo i Indianu Jonesovi. Znamenite pivo a na jidelnicku - ceske ovocne knedliky! Upiram si je ­ neni ani poledne. Skoda. Potom jsem tuto pochoutku uz nikde nedostala. Po celodenni ture konecne nasedame na lodicky, aby nas prevoznik souteskou zavezl zbytek cesty do zpet do Hrenska. Odrazi se bidlem jako od nepometi a ve trech jazycich dava k dobru otrepane vysvetlivky a fory: "Tady mame krokodyla" a "Pane, kdyz se naklonite a podivate do vody, uvidite opicaka".
Vzdy muze byt hur. Kolikrat si posteskneme, ze mnohou turistickou lokalitu hyzdi stanky se suvenyry. Nu, vjezd do Hrenska hyzdi velke boudy, casto vtesane do skaly, kde vietnamsti podnikatele nabizeji neuveritelne mnozstvi jinak omezeneho sortimentu zbozi. Jde vesmes o nehezke kabely a tricka, v lepsim pripade slunecni bryle ci plavky. Kez by slo o suvenyry! Nevim, proc tito obchodnici, kteri plati za podnikave a nezdolne, nenabizeji aspon Becherovku nebo lazenske oplatky. Pohlednice by se hodila!
Jedeme dal - nasim cilem je Luzice a hlavni mesto Budysin. Dlouho jedeme podle reky Labe, ale nakonec se ocitame na hlavni silnici a vtom vidime napisy "Witajce k nam!" Za chvili jsme v Budysinu a parkujeme na vhodne pojmenovane ulici Wobchodowa droga, u moderniho nakupniho strediska, jake by mohlo byt kdekoli na svete. Sviti novotou. Namesti je zato typicke stredoevropske, obklopene domy s malebnymi secesnimi stity, jako v Cechach. V turistickem informacnim centru vsechny dotazy na luzickosrbskou kulturu ci historii odkazuji na Luzickosrbsky dum, kam to sice neni daleko, ale musime prejit Karl-Marx-Strasse. Zde dostavame brozury v ruznych evropskych jazycich. V Budysinu a okoli jsou dvojjazycne napisy - jmen ulic a verejnych budov. Mene uz jsou videt na soukromych objektech a obchodech. Jelikoz mame malo casu, jdeme do stredu deni, do prave luzickosrbske restaurace, kde se nam - a hadame, ze vsem poutnikum - dostalo prijeti temer kralovskeho. Zastavili jsme se na chvili v predsini, a najednou se otevrou dvere a mila zena v kroji nas vrele vita, jako by cekala jen a jen na nas. A jaka je mistni kuchyne? Je podobna ceske a nemecke. Napriklad hovezi s krenovou omackou je jako od maminky. O tom, ze pohostinstvi zde drzi krok s modou, svedci pridani orestovane zeleniny. To by si mely osvojit mnohe ceske restaurace. Ponekud nezvykly pokrm je vsak salat s uzenym kaprem. Ten ma podobu uzkych prouzku, ktere vypadaji jako sunka. Vanocniho kaprika pokrm nijak nepripomina.
Dojemne bylo, kdyz nas mlada divka v kroji s cepcem podobnym tem, jake nosi zeny kanadske sekty Menonitu, prisla uvitat po starem slovanskem zvyku chlebem a soli.
Luzicti Srbove jsou potomci Slovanu, kteri se na nemeckem uzemi usidlili zacatkem 7. stoleti. Aby se to nepletlo, jejich uzemi se deli na Horni a Dolni Luzici a panuji male jazykove rozdily. V 10. stoleti je porazili nemecke kmeny, v r. 1002 Polaci, potom opet Nemci... Ke ctyrem zemim koruny ceske vsak Luzice vetsinou patrila, ac ji obcas odtrhly boje a dejinne udalosti. Od germanizace si trochu oddechla za vlady Karla IV. Po Bile hore si ale Luzici zabralo Sasko, ktere s ni dle potreby cachrovalo s Pruskem. Suma sumarum, vetsinou cesti vladari byli zamestnani jinymi problemy na to, aby pevne a jednou provzdy pripojili Luzici k ceskemu statu.
Po roce 1918 byly snahy, jak ze strany luzickosrbskych vlastencu tak ceskoslovenske diplomacie, aby toto male uzemi s malym zapadoslovanskym narodem, dostalo samostatnost nebo aby se pripojilo k Ceskoslovensku. Bohuzel se to nikdy nepodarilo pro ruzne politicko-diplomaticke prekazky. Po druhe svetove valce se myslenkou zabyvali i Americane a meli dokonce vypracovane mapy.
Lze argumentovat, ze dnes Luzickym Srbum, kterych je dnes snad jen 120,000, nehrozi nasilne ponemcovani a pronasledovani, ktere bylo obzvlaste hrozne za nacismu. Ale je ironii osudu, ze preziti tohoto sverazneho slovanskeho naroda ohrozuje prave moderni doba, ktera ac prosta narodnostni nesnasenlivosti, klade na mlade lidi jine naroky a pozadavky, jako je konkurenceschopnost a znalost anglictiny.
Jedeme dal. Kde lepe hledat ceske stopy nez v ceskem raji.
Text: Barbora Sherrifova,
Foto Mike Sherriff


Pravcicka brana - Oblouk 25 m dlouhy a 21 m siroky

Navrat na hlavni stranu