Navrat na hlavni stranu

Podobno jest kralovstvi nebeske zrnu horcicnemu
Vlastne pro mne zacala priprava na Vanoce jiz o tyden drive. Letos jsem totiz dvakrat kazal v Ceskoslovenskem baptistickem kostele. A to druhe kazani pripadlo na posledni nedeli pred adventem. Tak nejak na posledni nedeli stareho cirkevniho roku, protoze adventem vlastne zacina rok novy. Pri tom jsem si uvedomil, ze vlastne malo veci vznika najednou jakoby lousknutim prstu. Ani Advent neni vyjimkou.
Stary zakon vypravi o tom, jak se Izrael menil vyvijel a opet skobrtal a padal. Skutecne nejde o rovnou a primou cestu. A uvod Noveho zakona nam popisuje fantastickou evoluci od okamziku zvestovani pres betlemske jesle, Kazani na hore, ukrizovani a vzkriseni.
Jenze to je pouze jen urcity usek z delsiho dejinneho useku. Velke veci se deji jaksi nenapadne nepozorovane. V Bibli je rada podobenstvi, kdy se vypravi o necem malem, co ma pak velky vyznam, at je to zrno horcicne nebo kvas pri zadelavani chleba, ci sul zeme.
Timto zpusobem se i pralamuje Kralovstvi Bozi do naseho sveta. V prvni polovine minuleho stoleti hajil teologii evoluce hlavne francouzsky filosof Teilharda de Chardin (1981-1955). Je zajimave, ze byl soucastnikem i dvou nejznamejsich francouzskych existencialistickych filosofu Alberta Camuse a Jean-Paul Sartra. Prestoze oba z nich se nepriznavaji k Bohu, uznavaji ze lidsky rozum nejak na vse nestaci. Ve filmu podle Sartrova romanu Zed jsou dva pratele, z nichz jednoho dopadnou vladni vojaci. Druhemu se podari utect a skryt. Pri vyslechu mu v hlave probehne dabelsky logicka myslenka. "Ja jsem odsouzen na smrt, ale co kdybych si svuj vlastni zivot prodlouzil a vojakum jejich ukol stizil." Na dotaz, kde se skryva dotycny tedy odpovi jinotajem: "Skryva se v hrobich!" Druhy den si ho velitel vojaku povola a rekne mu: "Drzim sve slovo, skutecne jsme ho nalezli na hrbitove a za informaci, kterou jsi nam poskytl te propoustim." Kdybychom pribeh hloubeji analyzovali dospejeme k zaveru, ze proti puvodni zdanlive logicke myslence stoji skutecnost, ze oba pratele mysleli stejnym zpusobem a dospeli ke stejnemu zaveru: Kde bude nejobtiznejsi dotycneho nalezt, ci kde bude nejlepsi se schovat. Prestoze by se Sartre asi tomuto zaveru branil, lidska logika prohrala s daleko vetsim a silnejsim intelektem
Americky teolog nemeckeho puvodu Paul Tillich (1886-1965) hovori o Bohu jako HLUBINE. Anglicky spisovatel Aldous Huxley (1894-1963) ve svem romanu Konec civilizace (New Brave World) popisuje svet zbaveny utrpeni jako svet prazdny a bezobsazny. Je to svet s absolutni absenci citu a lasky. Dokonaly svet konzumu.
Je zajimave, ze prvni polovina dvacateho stoleti byla jakoby tehotna prave touto touhou po nahlednuti do Kralovstvi Boziho, rekneme s Tillichem po nahlednuti do HLUBINY a clovek by byl nestastny, kdyby tuto zakladni moznost lidske existence nemel. Dnes je clovek, ktery tuto HLUBINU hleda pripadem pro psychiatra.
Vratim se vsak k francouzskemu filosofovi Teilhadru de Chardin, ten proti apokalyptickemu Huxleyho videni konce civilizace stavi pojeti evoluce, ze se svet vyviji k bodu OMEGA, to jest k dokonalosti, kterou mel Jezis Kristus a o Vanocich si JEHO prichod pripominame.
Nebojme si tuto skutecnost priznat spolu s francouzskym filosofem a teologem a radujme se z toho, kdyz se nekde stane neco dobreho, protoze to muze byt prave to zrnko horcicne, ktere je podobno kralovstvi nebeskemu.
Ales Brezina

Navrat na hlavni stranu