Vim vic, co je s oblohou
- nez jak to je s chudobou?
Byli jsme predminuly tyden u soudu: nikoliv kvuli nasemu maleru
- ja byl divak a Eva prekladala Polakovi, ktery neumi anglicky,
ale byl obzalovan kvuli stavbe palace bez naleziteho stavebniho
povoleni. Budovat bez stavebniho povoleni nelze v zadne spolecnosti,
to je jasne, ale zaujal nas Polakuv vzlyk, ze ho na Urade udal
soused chudak.
"Soused chudak?" podivil se soudce a Polak objasnil,
ze jeho soused, rozeny Kanadan a chudak, bydli v chatrci s kozou
v jedne domacnosti. "S kozou?" ptal se soudce. "Ano,
s kozou rohatou," povzdechl obzalovany Polak. Postupne se
vyjasnilo, ze ta koza rohata beha Polakovi po kvetinove zahrade
a ten roztrpcen hazi po zvireti kameny, aby kozu ze sveho pozemku
zahnal... "A ze msty mne ten chudak udal na Urade,"
zakvilel dotceny Polak. "To prece nic nedokazuje," rekl
trpelive soudce. "Jak ne?" zakricel Polak, vzdyt ten
chudak nema pripojenou elektrinu ani telefon. Soudce pokyval hlavou,
rozhodl, ze Polak musi do sesti tydnu ziskat od Uradu stavebni
povoleni a ukoncil soudni jednani.
Od teto soudni minihistorky premyslim nad chudobou a co chudoba
obnasi. Denne mi tema chudoby pripominali z televize v cvrlikani
predvolebni kampane ve trech zemich, ktere mne nejvic zajimaji
- v Kanade, v Cesku a v USA. Levicacke tvrzeni o tryznive kanadske
chudobe nezabralo a Kanadane zvolili sobe mensinovou lec dosti
silnou konzervativni vladu. Opacne se kvileni levicaku o rostouci
chudobe promitlo ve vysledky voleb v me rodne zemi a volici sobe
zvolili levicove predstavitele v regionalnich a senatnich volbach
a zhola potupnou spoluucast komunistu na vladnuti. Americka kampan
je ve finale a levicak Obama plnou hubou chudoby tryzni me usi.
Protoze na tomto kontinente chudobu nevidim a zadneho chudaka
neznam, zahajil jsem patrani, co chudoba jako ekonomicky terminus
technicus znamena. V USA a taky tak v Kanade se uroven chudoby
kazdorocne stanovuje jako soucet volitelneho kose zbozi a sluzeb,
ktere jsou povazovany za minimalni potreby na bezny, rekneme skromny
zivot a spolecnost tento standart akceptuje. Pro rok 2006 byla
tato minimalni hladina, zvana chudoba, stanovena v americkych
dolarech na 10 488 na osobu. Je-li toto moc nebo malo anebo chudoba,
at si ctenar spocita sam. Trebas na koruny, a z toho plyne relativnost
teto castky. Podelenim celkove castky 365 dny v roce dostanu 29
dolaru na den a protoze mam tri knihy, nazvane dovolena v Evrope
(v Karibiku, v Brazilii) za 30 dolaru denne, obavam se, ze 30
dolaru denne neni zadna chudoba, ale dost penez na zivot. Nespokojen
s timto pristupem ke stanoveni chudoby, obratil jsem se do analyzy
americke chudoby v dile Roberta Rectora (Heritage Foundation)
a ejhle: dle pruzkumu v roce 2005 zije 43% tzv. chudaku ve vlastnim
dome; tento dum, vlastneny podle americkeho statistickeho uradu
tzv. chudakem, je dum se tremi loznicemi, dvema koupelnami, s
garazi a s verandou; dale 80% klasifikovanych americkych chudych
vlastni klimatizaci; dve tretiny chudych domacnosti maji vice
nez dve mistnosti na clena domacnosti; tri ctvrtiny chudych domacnosti
vlastni auto, tretina vlastni dve auta; 97% tzv. chudych domacnosti
vlastni barevnou televizi, 78% chudaku vlastni video a DVD prehravac,
62% chudych ma kabelovy a satelitni televizni prenos; 89% chudych
americkych domacnosti vlastni mikrovlnnou troubu a 40% ma automatickou
mycku nadobi. Ale dost suchoparne statistiky, je totiz nabiledni,
ze takto stanovena americka chudoba se mimo americky kontinent
musi jevit jako vysoky zivotni standart.
Zcela neuspokojen badanim ve statistice americke chudoby, vydal
jsem se na adresu dotycneho chudaka, ktery otravuje zmineneho
polskeho stavitele palace: jel jsem tam v slunnem podzimnim dopoledni
a nalezl na sterkove ceste omsely srub i rozestaveny palac. Protoze
mne palace, s vyjimkou antickych, valne nezajimaji, loudal jsem
se pres louku ke srubu oblozenemu po strechu topnym drivim; na
jizni strane sedel v kresilku chudak, opodal se pasla bila koza
privazana na provazu k zeleznemu koliku. Chudak nevyhlizel o moc
starsi nez ja, sedesatnik, nebyl ani spinavy, jevil se mi spise
jako spokojeny povalec nez jako chlap drceny finacnimi starostmi
a odpiranymi radostmi. Pozdravil jsem z dalky, on vstal, a rekl
jsem mu, ze se rozhlizim po krajine. Mel bystre oci, zjevne mel
chut do rozhovoru, podal mi ruku a rekl, ze je Frank. Protoze
jsem vedel, ze chudak, tedy Frank, ma domaci kozu, mel jsem pripravenych
par krajicu chleba v kapse a sel jsem krmit kozu. Frank sel se
mnou, a abych smazal zdani pripravenosti, rekl jsem, ze koza mi
prave snedla svacinu...
Frank se zasmal a rekl, ze by mi sezrala i boty, kdyby mohla.
"Ja vim," rekl jsem, "moji prarodice chovali kozu
a ta zrala i spacky cigaret." "Spechas?" rekl Frank,
"zrovna mam chut na hrnek caje." Prinesl skladaci stolek,
druhou zidlicku, dva hrnky a misku susenek. Nabidl mi caj a cigaretu.
"To cele kolem," rekl, "patrilo mym prarodicum,
prisli z Ukrajiny, farmarili tu. Muj otec pracoval v sachte, farmaril
o vikendech, spise z tradice nez z potreby. Odesel jsem po univerzite
do Kalifornie, nadelal jsem v pocitacich male jmeni a o vsecko
jsem prisel v internetove bubline, kdyz praskla na prelomu tisicileti.
S prazdnou kapsou jsem se vratil k starnoucim rodicum, a do roka
jsem oba pohrbil." "Ja tez pohrbil oba rodice v jednom
roce," rekl jsem snazive, abych se priblizil, "v 2001."
Citil jsem, ze si rozumime a optal jsem se, co bylo pak. "Po
smrti rodicu," pokracoval Frank, "si sestra vzala nejake
zdedene penize, zije v Torontu, a me zustala farma, tedy hezky
lan pudy, ktery rozprodavam stavebnikum." "Z toho nezbohatnes,"
rekl jsem vyzyvave, a on se zasklebil, zapalil si dalsi cigaretu
a rekl: "Ja uz bohaty byl a kdyz jsem byl bohaty, tak jsem
trpel nespavosti. Ted spim jako miminko, pecuju o tu starou kozu,
a ctu si v knizkach." "V knizkach?" rekl jsem se
zajmem a on nabidnul, jestli se chci podivat. Srub vevnitr vypadal
jeste lip nez zvenci; jedna stena mela ocistene a vylestene klady,
na kolicich viselo par farmarskych nastroju, chomout a kosa. Na
severni zdi byly police s knihami od podlahy az ke stropu. Kamenny
krb zdobil treti stenu. "Ty jsi tady vyrostl?" optal
jsem se. "Kdepak," rekl. "To byl puvodni srub prarodicu,
otec postavil barak, ve kterem jsme zili. Kdyz jsem se vratil
z Kalifornie, tak jsem se chtel pritulit k prirode a upravil jsem
tuto chatrc. Barak po rodicich jsem prodal nejakemu Polakovi a
ten ho strhl a stavi novy dum na starem miste." "To
je ten pres louku?" "Jo, ten," rekl Frank a zavrtel
hlavou. "Vybral jsem si blbeho souseda..." Bral jsem
knizky z polic, libilo se mi co Frank cte, podobnou dietu ctu
taky. "Nevidel jsem auto u srubu," rekl jsem zvidave,
a on odpovedel, ze ma kolo a nechce vic. Rekl mi, ze nema televizi,
ale to dulezitejsi se dozvi od sousedu. Vypadal jako clovek, ktery
si umi udelat kamarady. Nebyl to chudak ale filosof, usoudil jsem
a zvedl se k odchodu. Drzel jsem v ruce hezke vydani Thoreaua,
Walden, a Frank rekl, ze to je knizka o tichem zoufalstvi moderniho
zivota, jestli si to chci vypujcit a precist. "Velmi rad,"
rekl jsem, i kdyz mam dvoji vydani Waldenu doma, a on rekl, ze
budu mit duvod ho zase nekdy navstivit, na coz jsem rad prikyvnul.
"Ja dopoledne nikam nechodim," rekl Frank, "to
jsem vzdycky doma; nekdy odpoledne zajedu se sousedem do mesta,
ale to tak jednou, dvakrat za mesic." "Ja prijdu,"
rekl jsem, abych to neprotahoval; pred srubem jsme si potrasli
rukou a vsimnul jsem si elektrickeho vedeni na zapadni strane
srubu. Ale nekomentoval jsem to - vzdyt o nic neslo. Frank byl
zajiste bohatsi nez Polak. A tak jsem chudaka nenasel, i kdyz
jsem ho hledal.
Ross Firla - Sudbury