Jsou to zvlastni lide. Vetsinou se na ne zapomina nebo se jejich
cinnost ohodnoti kytkou a bonbonierou za celozivotni praci. A
presto jsou necim jako sul zeme. Nejsou videt, ale maji pro spolecnost
nebo komunitu neuveritelny vyznam. Jejich prace je nekdy absurdni.
Napriklad vyuka cestiny a slovenstiny v dobach komunismu. Vzdyt
navsteva stare vlasti temer neprichazela v uvahu. Presto Aneta
Machova a Ludmila Carkova kazdou sobotu behem skolniho roku nekolik
desitek let naucily zaklady cestiny desitky, mozna stovky deti.
Doba se zmenila a mnozi z tech, kteri recitovali pri ruznych slavnostech
dnes ziji v Cechach i na Slovensku. Mnozi z nich jsou radi, ze
se tam mohou podivat.
Koncem rijna se stehuje z Toronta do severniho Ontaria dalsi nenapadna
postava nasi komunity Natasa Legierska. Prisla do Kanady v dobe
normalizace v osmdesatych letech. Zapojila se do Ceskoslovenskeho
baptistickeho sboru, kde ucila deti v nedelni skole, editovala
casopis Slavna nadeje, vychovavala tri deti, ale hlavne
nekonecne hodiny stravila pri vyuce hudby a zpevu. Z jeji prace
tezil nejen Ceskoslovensky baptisticky sbor ci Slovensky evangelicky
kostel svateho Pavla, a nejen v Torontu, ale i ve sborech v Kitcheneru
a okoli, kde hrala na varhany, a cela krajanska komunita. Vzpomenme
jen na pasma vanocnich koled vzdy v prosinci. At jiz padal snih
nebo bylo teplo, najednou mel clovek pocit, ze vanoce jsou zde
a malokdo si uvedomoval, ze za nacvikem stoji hodiny a hodiny
driny a nacvicovani s detmi. Pri tom Natasa dokazala podchytit
nejen deti, ktere chodily do kostela, ale i desitky deti, ktere
byly ze sekularizovaneho prostredi. Pri tom nikdy nedavala najevo
sve emoce, to, cim prochazi ve svem zivote. Jeji zivot nebyl jednoduchy.
Snad proto mozna mnohe prekvapilo, kdyz ji letos v nakladatelstvi
Grantis vysla kniha, kde sve pocity sdeluje. A opet udelala to
jaksi nenapadne, bez reklamy, skromne.
ABE: Nataso, KLENBA LASKY je tvoji prvni knihou. Basne pisou vetsinou
mladsi lide, pak s tim prestanou. Jak to bylo s Tebou, psala jsi
v mladi, pak jsi prestala a pak zase zacala, nebo jsi zacala najednou
az ted?
NL: Poezii jsem milovala, rada jsem prednasela basne, ale
nikdy jsem verse nepsala. Pozdeji, kdyz jsem pripravovala ruzne
programy pro deti a mladez v ramci Ceskoslovenskeho baptistickeho
kostela, vzhledem k nedostatku vhodnych materialu v ceskem a ve
slovenskem jazyce jsem zacala skladat verse pro tuto vekovou kategorii.
Rozhodujicim momentem, kdy jsem zacala vyjadrovat sve vnitrni
myslenkove procesy slovy, bylo uvedomeni si, ze to, co se v mem
nitru odehrava, musi ven. Je zajimave, ze clovek, ktery se v obdobi
detstvi a dospivani vyrovnava s urcitymi formami nasili, prochazi
specifickymi fazemi po cely svuj zivot. Po dosazeni veku dospelosti
se takovy jedinec soustredi na svuj momentalni zivot na
karieru nebo na rodinu. Potom prijde obdobi takoveho jakoby ustaleni,
kdy je kariera na dobre ceste, deti odrustaji. Do toho relativniho
klidu najedou zacnou prichazet vzpominky na to, co bylo. To, co
bylo potlaceno se vraci jako bumerang. Je velice tezke tomu celit,
protoze to obycejne prijde v tu nejmene prihodnou dobu. Vyrovnavani
se s tim, co zasadilo rany znovu boli. Aby bolest odesla, musi
byt aplikovano neco, co bolest zmirni, utisi, a clovek muze jit
dal. Musi dojit k vnitrnimu vyrovnani s tim, co zranilo a stale
boli. V mem pripade to byly basne. Verse vznikaly v slzach. Pohlednu-li
zpet, uvedomuji si, ze to byl urcity zpusob terapie. Stale jsem
mela tuzku a papir po ruce.
ABE: Jak dlouho tato sbirka vznikala?
NL: Prvni verse vznikly v roce 1987. Nejintenzivnejsi obdobi
bylo od roku 2000 az do vydani sbirky roku 2008.
ABE: Psala jsi pro krestansky casopis Slavna nadeje. Do jake
miry te tato prace ovlivnila?
NL: Pri teto praci jsem si uvedomila skutecny dopad psaneho
slova a vzajemneho sdileni. A to je vlastne duvodem, proc jsem
se nakonec rozhodla tyto velice osobni a citove verse uverejnit.
Porozumela jsem tomu, ze nasili prozilo, proziva a bude prozivat
mnoho lidi. To je to, co clovek pochopi az s vekem. V mladi je
totiz presvedceny, ze on je jediny, komu se "to deje".
Bez ohledu na to, jaky rok se pise a z jake rodiny nebo spolecnosti
pochazi. Mnoho zla se delo a deje pod rouskou krestanstvi. Uvedomila
jsem si, ze tim mohu pomoci stejne postizenym. Poukazat v beznadeji
na nadeji.
ABE: V Torontu te lidi znaji, ze jsi vedla zpev, jsi hudebne
nadana, proc jsi se rozhodla pro tuto formu. Mas pocit, ze bys
chtela z nekterych basni udelat spis pisne?
NL: Vzpominam si na urcite skladatelske pokusy v mladi. Pozdeji
to byly spis upravy pisni a skladbicek pro deti, se kterymi jsem
pracovala. V hudbe jsem vzdy nachazela utechu. Snad jiz od peti
let jsem kazdou moznou chvili travila u harmonia. A proc prave
basne? Nad formou jsem snad ani nepremyslela. Charakterizovala
bych tuto formu jako vykrik duse, ktera nechce zahynout. Myslim,
ze pro dramaticnost by bylo obtizne verse zhudebnit. Nam vsem
znama zpevacka a skladatelka pisni Marka Rajna vsak ma trochu
jiny nazor. Pozadala mne o povoleni nektere verse zhudebnit. Mozna
nas na nekterem vystoupeni prekvapi tim, co ji inspirovalo.
ABE: Kdybys je chtela recitovat s hudbou, jakou hudbu bys pro
to zvolila?
NL: To je velice tezka otazka. Prave pro tu dramaticnost.
Miluji klasiku, liturgie mi imponuje, klasicky jazz a blues mne
dojima, country si rada poslechnu prave kvuli tem pribehum, ktere
vypravi. K nekterym versum by pravdepodobne byl nejvhodnejsi rock.
ABE: Kdo sbirku vydal a kde je mozne ji koupit?
NL: Sbirka vysla tento rok v ceskem nakladatelstvi Grantis.
Zajemci o sbirku mohou napsat na e-mailovou adresu grantis@grantis.cz
nebo natasha.legierski@sympatico.ca.
abe