Navrat na hlavni stranu

Poezie Natasi Legierske

Jsou to zvlastni lide. Vetsinou se na ne zapomina nebo se jejich cinnost ohodnoti kytkou a bonbonierou za celozivotni praci. A presto jsou necim jako sul zeme. Nejsou videt, ale maji pro spolecnost nebo komunitu neuveritelny vyznam. Jejich prace je nekdy absurdni. Napriklad vyuka cestiny a slovenstiny v dobach komunismu. Vzdyt navsteva stare vlasti temer neprichazela v uvahu. Presto Aneta Machova a Ludmila Carkova kazdou sobotu behem skolniho roku nekolik desitek let naucily zaklady cestiny desitky, mozna stovky deti. Doba se zmenila a mnozi z tech, kteri recitovali pri ruznych slavnostech dnes ziji v Cechach i na Slovensku. Mnozi z nich jsou radi, ze se tam mohou podivat.
Koncem rijna se stehuje z Toronta do severniho Ontaria dalsi nenapadna postava nasi komunity Natasa Legierska. Prisla do Kanady v dobe normalizace v osmdesatych letech. Zapojila se do Ceskoslovenskeho baptistickeho sboru, kde ucila deti v nedelni skole, editovala casopis Slavna nadeje, vychovavala tri deti, ale hlavne nekonecne hodiny stravila pri vyuce hudby a zpevu. Z jeji prace tezil nejen Ceskoslovensky baptisticky sbor ci Slovensky evangelicky kostel svateho Pavla, a nejen v Torontu, ale i ve sborech v Kitcheneru a okoli, kde hrala na varhany, a cela krajanska komunita. Vzpomenme jen na pasma vanocnich koled vzdy v prosinci. At jiz padal snih nebo bylo teplo, najednou mel clovek pocit, ze vanoce jsou zde a malokdo si uvedomoval, ze za nacvikem stoji hodiny a hodiny driny a nacvicovani s detmi. Pri tom Natasa dokazala podchytit nejen deti, ktere chodily do kostela, ale i desitky deti, ktere byly ze sekularizovaneho prostredi. Pri tom nikdy nedavala najevo sve emoce, to, cim prochazi ve svem zivote. Jeji zivot nebyl jednoduchy. Snad proto mozna mnohe prekvapilo, kdyz ji letos v nakladatelstvi Grantis vysla kniha, kde sve pocity sdeluje. A opet udelala to jaksi nenapadne, bez reklamy, skromne.
ABE: Nataso, KLENBA LASKY je tvoji prvni knihou. Basne pisou vetsinou mladsi lide, pak s tim prestanou. Jak to bylo s Tebou, psala jsi v mladi, pak jsi prestala a pak zase zacala, nebo jsi zacala najednou az ted?
NL:
Poezii jsem milovala, rada jsem prednasela basne, ale nikdy jsem verse nepsala. Pozdeji, kdyz jsem pripravovala ruzne programy pro deti a mladez v ramci Ceskoslovenskeho baptistickeho kostela, vzhledem k nedostatku vhodnych materialu v ceskem a ve slovenskem jazyce jsem zacala skladat verse pro tuto vekovou kategorii. Rozhodujicim momentem, kdy jsem zacala vyjadrovat sve vnitrni myslenkove procesy slovy, bylo uvedomeni si, ze to, co se v mem nitru odehrava, musi ven. Je zajimave, ze clovek, ktery se v obdobi detstvi a dospivani vyrovnava s urcitymi formami nasili, prochazi specifickymi fazemi po cely svuj zivot. Po dosazeni veku dospelosti se takovy jedinec soustredi na svuj momentalni zivot ­ na karieru nebo na rodinu. Potom prijde obdobi takoveho jakoby ustaleni, kdy je kariera na dobre ceste, deti odrustaji. Do toho relativniho klidu najedou zacnou prichazet vzpominky na to, co bylo. To, co bylo potlaceno se vraci jako bumerang. Je velice tezke tomu celit, protoze to obycejne prijde v tu nejmene prihodnou dobu. Vyrovnavani se s tim, co zasadilo rany znovu boli. Aby bolest odesla, musi byt aplikovano neco, co bolest zmirni, utisi, a clovek muze jit dal. Musi dojit k vnitrnimu vyrovnani s tim, co zranilo a stale boli. V mem pripade to byly basne. Verse vznikaly v slzach. Pohlednu-li zpet, uvedomuji si, ze to byl urcity zpusob terapie. Stale jsem mela tuzku a papir po ruce.
ABE: Jak dlouho tato sbirka vznikala?
NL:
Prvni verse vznikly v roce 1987. Nejintenzivnejsi obdobi bylo od roku 2000 az do vydani sbirky roku 2008.
ABE: Psala jsi pro krestansky casopis Slavna nadeje. Do jake miry te tato prace ovlivnila?
NL:
Pri teto praci jsem si uvedomila skutecny dopad psaneho slova a vzajemneho sdileni. A to je vlastne duvodem, proc jsem se nakonec rozhodla tyto velice osobni a citove verse uverejnit. Porozumela jsem tomu, ze nasili prozilo, proziva a bude prozivat mnoho lidi. To je to, co clovek pochopi az s vekem. V mladi je totiz presvedceny, ze on je jediny, komu se "to deje". Bez ohledu na to, jaky rok se pise a z jake rodiny nebo spolecnosti pochazi. Mnoho zla se delo a deje pod rouskou krestanstvi. Uvedomila jsem si, ze tim mohu pomoci stejne postizenym. Poukazat v beznadeji na nadeji.
ABE: V Torontu te lidi znaji, ze jsi vedla zpev, jsi hudebne nadana, proc jsi se rozhodla pro tuto formu. Mas pocit, ze bys chtela z nekterych basni udelat spis pisne?
NL:
Vzpominam si na urcite skladatelske pokusy v mladi. Pozdeji to byly spis upravy pisni a skladbicek pro deti, se kterymi jsem pracovala. V hudbe jsem vzdy nachazela utechu. Snad jiz od peti let jsem kazdou moznou chvili travila u harmonia. A proc prave basne? Nad formou jsem snad ani nepremyslela. Charakterizovala bych tuto formu jako vykrik duse, ktera nechce zahynout. Myslim, ze pro dramaticnost by bylo obtizne verse zhudebnit. Nam vsem znama zpevacka a skladatelka pisni Marka Rajna vsak ma trochu jiny nazor. Pozadala mne o povoleni nektere verse zhudebnit. Mozna nas na nekterem vystoupeni prekvapi tim, co ji inspirovalo.
ABE: Kdybys je chtela recitovat s hudbou, jakou hudbu bys pro to zvolila?
NL:
To je velice tezka otazka. Prave pro tu dramaticnost. Miluji klasiku, liturgie mi imponuje, klasicky jazz a blues mne dojima, country si rada poslechnu prave kvuli tem pribehum, ktere vypravi. K nekterym versum by pravdepodobne byl nejvhodnejsi rock.
ABE: Kdo sbirku vydal a kde je mozne ji koupit?
NL:
Sbirka vysla tento rok v ceskem nakladatelstvi Grantis. Zajemci o sbirku mohou napsat na e-mailovou adresu grantis@grantis.cz nebo natasha.legierski@sympatico.ca.
abe

Navrat na hlavni stranu