Listopad 1989 - Odzvoneno
(Sonda do duse maleho naroda)
Dnes uz asi nikdo presne nevi, kdo vlastne vymyslil zvoneni klici
ve statisicovych davech na namestich a na Letenske plani v tehdejsi
velmi vzrusene dobe, kdo k tomu pridal vyzvu k mohutnemu
volani "Koncime Milosi!". Snad to vytrysklo primo z duse
ceskeho a slovenskeho lidu pred devatenacti lety, mozna ze k tomu
prispeli tehdejsi tribuni lidu a komentatori demonstraci, snad
pater Maly nebo mozna tehdy i sam Vaclav Havel. Nevim. Vim vsak,
ze tehdy viditelne semknuty narod bez komunistu pouzil
svazky klicu, zvonku, ktere mel a ma kazdy z nas u sebe,
a zvonil o sto sest. Odzvonili jsme ere neslavneho pokusu o jakys
takys komunismus, etapu, ktera stala nas narod 41 let utrpeni,
bolesti, vezneni, poprav a nove vzedmute buhvi kolikate
jiz v historii emigracni vlny.
Rika se, ze nas narod se dovede pevne semknout jen ve chvilich
obzvlaste tezkych. Historickych prikladu teto umele, vetsinou
zvenci vyvolane pospolitosti, mame v pohnute historii malych
narodu uprostred Evropy mnoho. Tomu zatim poslednimu prikladu
bylo nenavratne odzvoneno. Jiz dlouho nezvonime na namestich.
Vuli projevujeme v demokratickych volbach, po kterych jsme
v totalitnim rezimu tolik touzili, a doplnujeme je politickymi
cachry, po kterych nikdo nevolal.
Tretina volicu k volbam vubec nejde; ti pak po hospodach
nejvice nadavaji "na pomery". Druhou tretinu tvori
at tak ci onak otevreni i zakukleni levicaci, z 15%
stari komuniste, kteri vzpominaji na "stare dobre casy vedouci
ulohy jedine strany", a dale priznivci ideji socialdemokratismu,
kteri by rozdavali plnymi hrstmi to, co jini vytvorili. Zbyvajici
tretina jsou konzervativci, pravicovy stred a jasna pravice. Z toho
vseho vyplyva, ze jiz po dlouhou dobu vice jak dvanacti let, tedy
uz po trojich volbach, vznika u nas pomer 100 na 100 a po naslednych
zakulisnich poslaneckych hratkach s pretahovanim prebehliku
se objevuje "krehka vetsina napric politickym spektrem",
kdy zakony jsou schvalovany jednim az dvema potrebnymi hlasy.
Take jsme jiz zazili kratickou urednickou vladu a pro obcany nepochopitelnou
"opozicni smlouvu".
Dnes k napinavosti souboju prispivaji uz i rozbroje uvnitr
koalicnich stran mistnim odpurcum se zacalo rikat "rebelove"
a drobna povstani se dari hasit jen v posledni vterine jako
v katastrofickych filmech. Zpestrenim jsou opakovana hlasovani
o neduvere vlade, dale navrhy pro ustavni a obecne soudy a dalsi
kratochvile vcetne obcasnych skandalu.
Z pohledu bezneho ceskeho obcana, ktery nebyl na rozdil od
volicu zapadoevropskych a americkych na skutecnou parlamentni
demokracii a cinnost opozice 41 let zvykly vubec a novodobou skolou
demokracie prosel zatim jen po relativne kratkou dobu, snad 18
let, je to stale jeste deni nevidane a neslychane. Priznejme si,
ze se v nem prosti obcane ve velke vetsine nevyznaji, jsou
nachylni videt za vsim politikareni, lumparny, zlodejny a svinstvo,
vecny boj o penize a o dobre bydlo.
V jistem smeru se jiz delsi dobu siri po vlastech ceskych
deziluze, zklamani a rozcarovani. Asi bychom chteli spise zase
zacit zvonit klici na namestich. Opet zazit tu silu maleho naroda
vyverajici z jeho semknutosti.
Nejak to nejde.
Je odzvoneno.
Jindrich Vobora- Praha
***