S rizkem do Chorvatska?
Nuze, jsem presvedcen, ze teprve nalezite vybaveni a peclive materialni
zajisteni prinasi cestovateli tu pravou radost a poteseni na cestach.
A jak tomu bylo tentokrat? Inu, posudte sami.
Klobasky, trvanlivy salamek, slaninka, syr pareny, uzeny i taveny,
a nekolik lanchmeatovych konzervicek, vse to zaujalo v batohu
sve presne misto. Ani ne moc ani malo. Byl jsem sam se sebou nadmiru
spokojen. Ne vsak dlouho. Prvni znepokojeni se dostavilo pote,
co v hloucku turistu miricich na autobusove nadrazi kdosi nezodpovedne
rozsiril famu, ze do zeme chorvatske, ktera se shodou okolnosti
ztotoznovala s cilem me cesty, nelze dovazet ani masne ani mlecne
produkty. Spolu s nervozitou byl moji prvni reakci znamy slintavy
Pavlovuv reflex. Jeste predtim, nez me mohla ozarit nablyskana
karoserie naseho dalkoveho autokaru, schroustal jsem nejvrchnejsi
klobasy. Samozrejme bez chleba. Na nej se pry opatreni nevztahuje.
Prikusoval jsem tedy kvalitni emental, nebot pojidat samotny salam,
a klobasu obzvlast, jest, jak znamo, velky hrich.
Batohu jsem tedy mirne ulehcil, ale o to vice me tizily chmurne
predstavy, co bude s mym proviantem dal. Zbytecne. Busvedouci
vida mou skleslost, me rozhodne ujistil, ze podle posledni zpravy
zastupitelskeho uradu Chorvatske republiky se predmetne narizeni
odvolava. Oh, jak zhluboka jsem si oddychl. Neni nic krasnejsiho
nez vyjizdet na cestu bez starosti a s volnou mysli. Ale tak uplne
tomu zase nebylo. Zacal jsem si vycitat, jak unahlene jsem propadl
panice, jak mnoho me muze prave zkonzumovane tam v tech divokych
horach chybet. A jelikoz se obchod s lahudkami nachazel jen par
kroku a ridic prislibil, ze posecka, ucinil jsem to nejmoudrejsi:
chybejici dokoupil a jeste pridal navrch. Dle ocekavani tim byla
nastolena i ma vnitrni rovnovaha.
Pohoda vladla v celem autobuse. Jednoduse se tak ukazalo, ze srovnatelnymi
cestovnimi zasobami je vybaven naprosto kazdy, aniz by mel v planu
ucinit byt jediny vyslap z plaze obklopene kiosky a restauracemi.
Ale proc ne, rikam si. Proti gustu zadny disputat.
Situace se dramaticky zmenila, kdyz kapitan autobusu zcela netakticky
prerusil na obrazovce videa vsemi s bozskym rozpolozenim sledovany
trhak Slunce, seno, jahody a par facek. Oznamil, ze dle
prave vysilane zpravy CTK chorvatske ministerstvo zemedelstvi
potvrzuje platnost zakazu dovozu, atd. atd., s vyjimkou dovozu
kojenecke stravy, atd. atd. Podle vseho zprava zasahla vsechny.
Prestoze obrazovka videa ihned zase ozila, ruch byl takovy, ze
skvele vtipy hlavnich filmovych protagonistu uplne zanikly. Nikdo
se take uz od teto chvile nesmal. Strucne a kratce receno, vsichni,
busvedouciho nevyjimaje, dostali hromadne hlad. Ve vzduchu zavonely
rizky, karbanatky, cabajky a dost mozna i pivni syrecky, tak se
ty vune mixovaly, az ani nevonely. Jakasi dama na prvnim sedadle
dokonce obetave krmila ridice. Ten zahy, s plnymi usty a vyboulenyma
ocima oznamil, ze zastavuje, abychom si mohli z tasek a kufru
ulozenych v zavazadlovem prostoru vybrat, co potrebujeme. Nikdo
se na nic neptal, kazdy vedel, o co jde. Jelikoz padla jiz tma
a misto, kde autokar zastavil nebylo osvetleno, vypukl opravdicky
chaos, cestujici ovladla nekontrolovatelna nervozita. Padlo i
par tech facek. Na slunce, (seno) a jahody ted ocividne nikdo
nepomyslil.
Opousteli jsme nouzove stanoviste za vseobecne nepohody, strkanic
a vzajemneho prekrikovani. Na silnici po nas zustaly promastene
papiry, nad nimiz lehce poletovaly igelitove sacky a tasky s napisy
Tesko, Hypernova, Kaufland
Konzumace pokracovala ve velkem. Heslo okamziku znelo: Nic
nesmi prijit nazmar. Soucasti vyhlaseneho chorvatskeho opatreni
byly totiz i avizovane sankce v podobe zabaveni nedovoleneho zbozi
a nemala pokuta. Nyni se hralo o cas. Uvedomovali si to vsichni.
Ti predvidavi vytahli z kufru i zasoby tekute, ktere cely ten
narocny proces konzumace urychlovaly a zefektivnovaly.
A ted jiz jsem se tesil na zaslouzeny nocni klid. Bylo prece v
zajmu kazdeho, abychom do zeme zaslibene dorazili nanejvyse odpocati.
Bohuzel. Ted to teprve zacalo. Dusledky neplanovaneho a nezrizeneho
prezirani na sebe nenechaly dlouho cekat. Zkratka a proste metabolicke
procesy se nedaji zastavit. Navic nekteri mene odolni spolucestujici
si ulehcovali takzvanou horni cestou. Prekvapilo me, jak prudky
dominovy efekt to vyvolalo. Jedna zadost o zastaveni stridala
druhou. Kapitan prepravy zprvu hrozil, pak prosil, ze takhle nedodrzime
predepsany jizdni rad, ale pote, co jsem ho zahledl mezi ostatnimi
bezvladne opreneho o nas moderni dopravni prostredek, na dalsi
vyzvy ke statecnosti a odolnosti sam dobrovolne rezignoval.
Ke vsemu tomu se pridala zrejme technicka zavada s klimatizaci.
Jak jinak si vysvetlit, ze toto jinak skvele zarizeni naprosto
nestacilo zajistovat svoji zakladni funkci. Ano, vzduch byl doslova
nedychatelny.
Konecne jsme dorazili k chorvatske hranici. Slouzici celni personal
nas zdravil pouze z povzdali. K puvodne nablyskanemu autokaru
se zjevne zdrahal priblizit. Podle meho soudu to nemohlo byt z
obavy pred nepratelsky naladenymi cestujicimi. Tech uz nebylo.
Vzdyt nikdo, vubec nikdo ze zemdlelych a polomrtvych pasazeru
nebyl sto ani dustojne reflektovat posledni uredni informaci.
Totiz, ze opatreni ve veci zakazu dovozu masnych a mlecnych produktu
ze zemi EU je docasne pozastaveno. Pak by to tem Chorvatum rozhodne
nemohlo projit tak lehce.
Miroslav Petr-Chorvatsko
cerven 2008