Priznavam, ze nevim - jak
nakladat s odpoustenim
Debatovali jsme dnes s kamaradem Zdenkem o clanku od pana Josefa
Cermaka Proc jsem nesel na Gotta? Proc nejezdim na Kubu?
a malem jsme se nepohodli. Tedy Zdenek ani ja jsme se na slavneho
Zlateho slavika nesli podivat (a na Kubu z principu jsme
se nikdy nejeli koupat ani slunit) a byli jsme s obsahem a pointou
clanku oba ve shode s autorem. Tez jsme se shodli, ze Cermakuv
clanek mnohym pruznym Cechum zahybal svedomim i zaludkem.
V cem jsme se nepohodli bylo to, co-a-jak vyzaduje proces ODPOUSTENI.
Rozzuril jsem Zdenka vetou, ze Chybovat je lidske a odpoustet
je bozske, coz jsem asi nemel vybleptnout, protoze jsme oba
agnostici a nezapojeni v cirkvi.
Zdenek mne nazval pokrytcem, a ja rekl, ze je zapskly jak pychavka.
(Oboji vzajemne narceni je krive a spise zlomyslne nez pravdive.)
Neni tedy k podivu, ze Zdenek zvysil hlas a rekl, ze Gottovi neodpusti
podepsani anti-charty nikdy; a Fidelovi co udelal s Kubanci tez
nikdy.
Ach boze, Zdenku, vzdychl jsem pateticky, pred nedavnem jsem Ti
pujcil film Limonadovy Joe a Starci na chmelu, a
oba se ti libily a nazpival je Karel Gott...
Jen mala poznamka redakce: Ve starcich na chmelu zpiva
Josef Laufer nikoliv bozsky Kaja. Ten nazpival pisnicku z filmu:
Kdyby sis oci vyplakala. Tato pisnicka vsak ve filmu neni.
Filip ji recituje Hance jako basen, kterou slozil. Pozdeji k tomu
nekdo udelal hudbu a nazpival to Gott.
"To Gott nazpival dlouho pred podpisem anti-charty,"
halasil Zdenek nachytan.
Pravda, rekl jsem tise, abych Zdenka zklidnil, ale nase debata
neni o Gottovi, na ktereho jsme nesli a nepujdeme, ale o tom zatracenem
udobi odpousteni...
"Jiste lidske pocinani nemohu odpustit nikdy," opakoval
se Zdenek.
"Odpustil bys svemu synovi, kdyby te podvedl a okradl?"
zeptal jsem se zavile a vypravel Zdenkovi tristni story svych
znamych, jejichz dcera se na studiich vdala, porodila ditko, a
rodicum nic nerekla, aby neprestali posilat penize na studia;
toto trvalo skoro rok, co byla vdana a matkou, nez se pravda provalila
a padla slova jako nepromluvime spolu nikdy vice, coz se
za par let vyresilo a dnes ziji v sousedstvi a prarodice se staraji
o milovaneho vnuka.
"To se neda srovnavat," Zdenek zklidnil hlas, "protoze
v rodine se musi odpoustet."
"Musi?" zasmal jsem se, a vypravel Zdenkovi pribeh z
knihy Frantiska Langera (Filatelisticke povidky, 1965):
mezi filatelisticke cennosti patri omarkovane a neotevrene dopisy;
Langer, vasnivy filatelista, ziskal v aukci dva neotevrene dopisy
a lici krusny stret mezi zalibou filatelisty a zvedavosti spisovatele.
Zvedavost vyhrala, autor otevrel prvni dopis odeslany z bojiste
v prvni svetove valce a cetl tristni prosbu sveho syna, aby se
proboha postarali o devecku na otcove statku, se kterou syn mel
nemanzelske dite. Dopis nebyl nikdy precten a Langer otevrel druhy
dopis adresovany na stejnou adresu, ve kterem psal synuv kamarad
truchlive oznamujic, ze vas syn podlehl zraneni, umrel a je pohrben
tam a tam. Ani tento dopis otec neotevrel, a tak se nedozvedel
o vnouckovi ani smrti syna, protoze prohresek proti sedlacke moralce,
ze se syn spustil s deveckou (a proto odesel do valky) byl neodpustitelny...
"Mas tu knizku?" zaseptal Zdenek, zjevne dojaty timto
pribehem o ne-odpousteni ani ve veci zivota a smrti.
Nemam, rekl jsem, ale snadno to najdes v ceskem antikvariatu...
Zdenek si to zapsal do zapisnicku a pak mi dal sanci otazkou:
"Tak kdy se ma Gottova vina podepsani anti-charty odpustit?"
"Minis oficialne ci privatne?" drazdil jsem ho klickovanim,
coz on nesnasi.
"Oficialne!" Zdenek zase zvysil hlas a ja rekl s hranym
klidem: "To je snadna odpoved - az si provinilec odsedi
trest, pak by mu melo byt odpusteno."
"Vzdyt na potrestani anti-chartistu neni v Cesku zadny zakon,"
vykrikl Zdenek a videl jsem, jak se drzi zpatky, aby mne nenazval
volem, coz mel na jazyku.
"Aha," rekl jsem s falesnym usmevem, "tedy odpust
Gottovi a zlob se na Cechy, ze jim to nevadi tolik jako tobe..."
"s tebou je blba rec," rekl Zdenek vycerpany mou argumentaci,
ale nezapomnel se optat, "A kdy odpoustime privatne?"
"Podle vlastni urovne sebezachovy," rekl jsem, "podle
toho, jak nam vlastni hladina neodpustitelneho ci neodpustitelnosti
bude kalit zivot. Nezapominej na toho sedlaka z Langera, ktery
neodpustil synovi, ze se spustil s deveckou, a po zbytek zivota
nevedel, ze mu umrel jediny syn a ze nezachova svuj selsky rod
vnukem."
Zdenek vrtel hlavou, zvedl se ze zidle, a rekl na rozloucenou,
ze si tu knihu sezene.
Kracel jsem domu a rozumoval jsem, jestli bych Gottovi potrasl
rukou, ale napadlo mne, ze Gott zajiste o me malickosti nevi.
Aha, napadlo mne, Karel Gott byl v roce 1977 hvezdou, byl o podpis
anti-charty pozadan, asi mu bylo vyhrozovano, kdyz nepodepise,
zvolil cestu zpivani.
A tu je podstatne, ze trebas president Vaclav Klaus byl v roce
1977 nula, a nikdo ho o podpis anti-charty (anebo charty) ani
nepozadal, protoze nemel tu slavu a jmeno.
Az Gott prijede na dalsi turne do Kanady, ktereho se nezucastnim,
mozna zapocne svuj koncert omluvou za pocinani proti chartistum
pred vice nez triceti lety.
A to by Karla Gotta zajiste ozdobilo. Ale co jini, tak oslavovani
umelci, kteri tento paskvil podepsali? Jejich seznam je az vycerpavajici
cist, stranka jmen vsech moznych oblibenych umelcu, kteri si dodnes
nemysli, nebo nepripusti, ze moralne selhali.
Verim, ze si Karel Gott zasadni clanek Josefa Cermaka precetl.
Anebo ne, neb ma na stara kolena jine starosti, s miminky,
a na antichartu si nevzpomene, stejne jako vetsina ceskeho naroda.
Ross Firla - Sudbury