Novy stadion v Edenu pred utkanim proti Jablonci
Navraty do pritomnosti
Jsou lidi, kteri v okamziku emigrace odrizli svoji minulost a
od toho okamziku ziji novym zivotem. Druha skupina tahne ten svuj
ranecek na zadech a nemuze se ho zbavit. Ta prvni ziskava Nobelovy
ceny, mezinarodni uznani, je uspesna a kdyz potom filmova ci tenisova
hvezda se vrati domu, pred televiznimi kamerami oprasuje svuj
rodny jazyk, vytahuje vzpominky. Lehce klouze po povrchu, pak
vse pochvali a zase odjede do sveho noveho domova. Tento typ lidi
rika, ze se jim v Cechach libi, ale ze uz by tam zit nemohli.
Jsou lide, kteri se zpatky vratili a skutecne zjistili, ze se
tam zit neda a pak se vratili zpatky, narozdil od lidi, kteri
tam zustali a jsou tam spokojeni nebo jiz zase nespokojeni. Posledni
skupinou jsou ti, kteri se tam vraci na urcity cas, snazi se to
znovu a znovu pochopit a pak se vraci zase za more a nejsou doma
ani tam ani tady nebo naopak jsou doma tady i tam.
Do te posledni skupiny patrim snad i ja. Kdyz odjedu na plzensky
festival koncem zimy, je mi lito, ze prijdu o brusleni a o zimu,
kterou mam v Torontu rad. Kdyz odjedu pozdeji, mrzi mne, ze neuvidim
rozkvetle tulipany a Stanley Cup. Kdyz jsem v Torontu, tak mne
vadi, vse, co mi utika v Praze. Tesim se do Toronta i do Prahy.
Pomer doby stravene v Torontu a v Praze je 11:1 a za ten mesic
se neda pri nejlepsi vuli stihnout to, co jini stihnou za jeden
rok, i kdyz nas cestinar Blumauer tvrdil, ze mozne je vsechno
a daval jako priklad, ze pri reforme skolstvi v padesatych letech,
kdy se zkracovala skolni dochazka z dvanacti na jedenact let se
cely jeden rocnik stihl za tri tydny vcetne maturity.
Neco podobneho je navsteva Cech, kdy se snazim cely rok stihnout
za jeden mesic, vcetne plzenskeho festivalu Finale, o kterem jsem
psal v minulem cisle. To bylo bylo udelano v Praze. Pravda, znam
lidi, kteri jedou do Prahy na tyden a behem toho tydne stihnou
sedm divadelnich predstaveni. V mem pripade to byla pouze predstaveni
tri.
Predstaveni Zitra se bude jsem mohl shlednout diky skladateli
a jmenovci Alesi Brezinovi. Pred predstavenim dochazelo ke komickym
situacim, kdy mne predstavil a pak se mne lide ptali, jak se skutecne
jmenuji a kdyz jsem jim odpovedel, tak si mysleli, ze si z nich
delam srandu.
Pokud bychom chteli cele dilo nekam zaradit, tak je oznacovano
jako opera, ale podle mne se jedna spise o requiem venovane Milade
Horakove. Priznam se, ze jsem mel z predstaveni strach, obaval
jsem se zpivanych dialogu mezi prokuratorem Urvalkem a Horakovou.
Nic z toho vsak tam nebylo. Ctyriasedesat minut trvajici skladba
se opirala o dobove dokumenty. Vyjimkou byl uvod a zaver, ktery
je na text basne Jana Vodnanskeho Odevy levne a pri tom tak
divne, kterou zpiva Sona Cervena. Moc zastupuje kontratenor
Jan Mikusek, ktery prechazi z vysokeho hysterickeho zenskeho hlasu
do sebejisteho muzskeho hlasu. Prokuratorky zastupuji odrostle
pionyrky s cernymi satky, misto rudych. Autori rikaji, ze chteli
ukazat masinerii moci, nikoliv jeden konkretni proces. Nezvykle
je take resena scena, kdy misto opony je zrcadlo, ktere je pruhledne
pouze z neosvetlene strany do osvetlene, takze divaci vidi sami
sebe na procesu a maji pocit, ze jsou na nem ucastni. Totez plati
pro herce, kteri hraji jakoby pred zrcadlem a dirigent stoji za
nimi. I prisna ceska kritika byla tentokrat k intimnimu predstaveni
v Divadle Kolovrat pozitivni.
Hned pres ulici se nachazi Stavovske divadlo (pred rokem 1989
Tylovo divadlo). V Molierove Donu Juanovi, muzete videt
Miroslava Donutila a Jana Kacera. Hra, kdy se jedinec sam sobe
stane moralni autoritou ma i po temer pul tisicileti svuj naboj.
Za to zcela aktualni byl Stopparduv Rock'n'roll v Narodnim
divadle. Pravda v historicke budove jsou jaksi i Plastici komorni
a jeden nevi, jestli ma jit na ne v kravate nebo v dzinech. Lid
voli vetsinou zlatou stredni cestu. Zatimco pri scenach z Prahy
sedmdesatych let obecenstvo oziva, pri scenach z ospale Cambridge
spise usina. V Anglii je tomu mozna naopak.
Silne jsou obzvlaste dialogy, kdy Jan (David Prachar) v roli spasitele
rock'n'rollu diskutuje s intelektualem Ferdinandem (podobnost
s Ferdinandem v Havlovych hrach neni nahodna - hraje ho Jan Hartl).
Oba nachazeji pod vlivem represe spolecnou rec. Velkym zklamanim
je moralni selhani levicoveho intelektuala profesora na Cambridgi
Maxe (Alois Svehlik), jehoz analyz vyuzivala StB.
V kazdem mensim meste se nachazi galerie. Autori nekdy chteji
sokovat, jindy pobavit. Krome nekolika skvostu, ktere si galerie
ponechavaji jako stalou sbirku, casto predstavuji umelce, kteri
maji humor. Takovou ukazkou byla vystava Pavla Matusky z Trebechovic
pod Orebem v Orlicke galerii v Rychnove nad Kneznou. Jeho obrazy
jsou velice casto inspirovany Jarou Cimrmanem.
Malokdo dnes vi, ze tento velikan byl pritomen i fotbalovemu utkani
Slavia-Oxford 28. brezna 1899, ackoliv ho zadne dobove prameny
neuvadeji.
Co se tehdy stalo jsem se dovedel na tiskove konferenci 6. kvetna
2008. Oxford University Association Football Club byl totiz souperem
Slavie pri oteviracim utkani v novem Edenu, ktere bylo 7. kvetna
2008. Pratelsky souboj byl reprizou legendarniho souboje, ktery
se odehral prave v utery 28. brezna 1899.
Podivejme se na historii tohoto utkani:
Mezinarodni sekretar SK Slavia nahodne zjistil, ze Oxford hraje
v dubnu roku 1899 dva zapasy ve Vidni, pred tim se zastavi v Praze,
kde bude hrat proti DFC.
Nelenil a napsal do Oxfordu zadost o sehrani zapasu o den drive.
Prisla odpoved: " Yes, forty pounds. Jameson."
Zajisteni ziskani ctyriceti liber se ujal pan RossIer-Orovsky,
ktery podepsal smenku u Malostranske zalozny a zorganizoval podpurnou
akci u spolecenske spicky.
Vysledkem snazeni bylo, ze kardinal Schönborn dal 25 stribrnych
zlatniku, s tim, ze se take zucastni. Pozvani prijali take knize
Lobkowicz, mistodrzitel hrabe Coudenhove, Thurn-Taxis z Loucne,
Arthur, svobodny pan z Krausu, primator Podlipny, britsky konzul
Pistor (pujcil britskou vlajku), zlakan byl i policejni direktor,
ktery zajistil na utkani pritomnost petadvaceti strazniku jako
poradatelskou sluzbu. (Zda byli vyzbrojeni nejakou zasahovou pyrotechnikou
neni znamo.)
Veslarsky klub Blesk zapujcil pestrobarevnou vlajkoslavu, firma
ROTT ohrazeni hriste, firma GOTTWALD tri sta zahradnich zidli,
dva skladaci altany - stany a pokladnu se stolem. Na utkani zvaly
bile plakaty s modrym tiskem.
Rano prijelo jedenact hracu a vedouci muzstva z Oxfordu a byli
privitani delegaci SK Slavia, drozkami se dostali do nejlepsiho
hotelu v Praze, byli prijati na radnici a pak odjeli na Letnou
k utkani, ktere zacinalo v 16 hodin.
Prisla rekordni navsteva 4000 platicich divaku, i kdyz bylo vstupne
pet zlatych. Mnoho lidi se divalo bez placeni za plotem.
Po slavnostnich projevech nastoupili Anglicane v modro-bilych
trickach a poprve v Praze predvedli skutecny fotbal.
Ukazali kolektivni hru, narozdil od slavistickeho solovani jedincu
a po polocase vedli 3:0. Ve druhem polocase branka nepadla a tak
utkani timto stavem skoncilo.
Pamatna sestava byla: Vosatka-Stradal, Stockel, Pressier, Hrabe,
Kryz, Baumruck, Setzer-Bloomer, Havel, Kindl, Zamostny.
Oxford na druhy den porazil DFC 9:0 a pak vidensky vyber 15:0
a tym videnskych Anglicanu 13:0. O to vic je nutne ocenit vysledek
Slavie.
Odveta s Oxfordem se hrala za 37 let 7. dubna 1936 v Praze a Slavia
vyhrala 8:2 (5:2).
V reprize po 109 letech zvitezila Slavia 5:0. Pred utkanim na
tiskove konferenci se vzpominalo na otevreni stadionu ve Vrsovicich
v roce 1953. Byli zde pametnici tohoto utkani inzenyr Andrejkovic
a zaloznik Moravec.
Pamatuji se, ze jsme bydleli vedle stadionu a ze se tehdy vypousteli
postovni holubi. Na fotbal jsme jako deti pronikaly tim, ze jsme
se mohli protahnout skrz mrize, kdyz se poradatel nedival. Jinak
fotbal pro deti stal jednu korunu, coz byla cena zmrzliny.
Pred utkanim vratil kapitan Oxfordu zminenych ctyricet liber s
podekovanim, ze Slavia nechtela nic za inflaci, ktera postihla
nejen korunu, ale i za tech 109 let libru.
Slavne zahajeni vsak zustane ve stinu udalosti, ktera se stala
o deset dnu pozdeji. Na posledni chvili zkolaudovanem a vyprodanem
stadionu ziskala Slavia mistrovsky titul, ale o tom ve sportovni
casti na strane 12.
Duvod proto zustat v Praze o par dnu dele byl jasny. Bohuzel to
znamenalo zpozdeni novin, ale to verim, ze ctenari odpusti.
Byl cas opet zamirit pres ocean do Toronta a mohu chvalit spolecnost
KLM. Je perfektni, ale hlavne ma skvely jizdni rad. Dva lety denne.
Prvni ranni mne nepripada skvely ani cesta z Toronta do Prahy
brzy odpoledne neni nejlepsi. Za to vecerni ve 22:20 je bezchybny.
Po celodennim trmaceni se cloveku zacnou klizit oci a kdyz je
otevre, tak je v Amsterodamu a pri ceste zpatky, prijede pozde
vecer a zaleze hezky do perin a probudi se tak jak se ma probudit
- brzy rano.
Ales Brezina - Praha/Toronto