Jak mi leta pribyvaji -
furt me lidi radi maji
Nepsal bych to, ale musim, protoze muj drahy, minim nejstarsi
zijici kumpan a kamarad ze skautu (od roku 1960), a furt spolu
mluvime, mne k tomu vyzval, popichnul, jak bilancuji svych 62
let a narozeniny. Coz rad cinim...
Tak jako kazda oslava cehokoliv, musi plnit dve podminky - je-li
s kym a je-li co, protoze podstatou slaveni je duvod (oslavy),
oslavenec a houf slavicich. Neni-li slavicich, aspon jeden ci
dva, neni oslava i kdyby se oslavenec rozkrajel. Narozeniny, ze
vsech oslav asi nejvice, tlaci oslavence do zhola pasivni rolicky.
Nikdo si nepamatuje sve prvni narozeniny, ale skoro kazdy prvni
narozeniny potomkovi organizoval a ten, potomek a oslavenec, do
toho nemel co kecat. To je dobry zacatek cele mechaniky oslavy
narozenin - ze oslavenec ma cekat, co se z toho vyvrbi, i kdyz
to jsou narozeniny jeho/jeji, je to udalost pro ty ostatni.
Jsa od natury clovek aktivni a iniciativni, nekdy i horlivy, tato
pasivita vlastnich narozenin mi vzdy smrdela - ze neni slusne
se pripominat, i kdyz bych chtel.
V podstate jde o to, ze clovek nechce byt na sve narozeniny, za
ktere vskutku ani nemuze a vznikly z pocinani rodicu, zapomenut,
ignorovan a prehlizen; osobne to povazuje za okamzik vyznamny,
ale jak to dat na vedomi tem ostatnim?
Jak uz jsem rekl, jsou narozeniny potomka udalosti rodicu; nevim,
proc se nemluvi o narozeninach nultych, ktere byvaji ty nejslavnejsi
- narozeni ditka.
V Ostrave se musel novorozenec zapit, aby byl/a zdrav, coz byla
vylucne mila povinnost otcu; neni na povazenou, ze pijeme na zdravi
a pak mame kocovinu?
Zpocatku, asi tucet narozenin, organizuji rodice, coz je blaha
tradice a oslavenec se nemusi o sve narozeniny starat vubec -
jen ceka co se vyvrbi...
Pubertak se zacina rodicum vzdalovat a prvni svizel samostatnosti
spociva taky v tom, ze se o sve narozeniny musi postarat sam,
prestoze nevi jak.
"Budu mit narozeniny!" rekne svym kumpanum, kterych
ma houf a takto sezvane slavitele pohosti, utratu zaplati, a narozeniny
se stavaji ekonomickou zatezi, protoze je sice v pasivni roli
oslavence, ale aktivne se snazi nebyt sam.
Vedle rodinne oslavy si dospelak vytvari dvoji okruh slavitelu
svych narozenin; jednak v zamestnani bylo silnou tradici slavit
narozeniny a kazde oddeleni melo vzacneho clena tymu, ktery drzel
evidenci narozenin a ochotne se chapal prijemne povinnosti dbat
slaveni, coz v normalizaci patrilo k vyznamnym rozptylenim celkove
sedivosti pracovniho zivota; a vedle toho kazdy mel krouzek kumpanu
a pratel, se kterymi se s malym usilim dalo slavit cokoliv.
Emigrant pred emigraci na takove spolecenske radosti slaveni narozenin
vubec nemysli, protoze je pred emigraci ma a teprve v cizi zemi
pozna, ze je nema.
Kdyz ma emigrant ditka, dela i v emigraci, co delali rodice: organizuje
oslavy jak se patri a postupne rozsiruje svuj spolecensky krouzek
a pracovni vztahy, ktere se daji rozsirit a prikraslit na neformalni
uroven ucasti na narozeninovych oslavach.
V osmdesatych letech jsem naprogramoval malinky software zvany
biorytmus, ktery umoznoval mym znamym tisknout krivky biorytmu
- cehoz podminkou je znat datum narozeni; a protoze jsem vzdy
dbal zakona reciprocity, domyslil jsem, ze kdyz budu venovat pozornost
narozeninam jinych - budou oni slavit moje.
A funguje to, oznamuji, ze na mych ctyricatych (1986) se u nas
seslo k hlucne oslave mych kulatin pres 30 lidi, Kanadanu.
Lec vlastni deti delaji nam totez, co jsme delali svym rodicum,
osamostatnuji se a prchaji z domova za svym stestim.
Tak jsme neodolali volani maminky z Ostravy a oslavili moje padesatiny
v Ostrave. Moje maminka milovala organizovat oslavy a zvlast
mych padesat; dala si praci nejen pripravit trachtaci, ale svolat
houf pribuznych, pratel a kamaradu a byla to velika oslava se
vsemi nalezitostmi ostravske zranice, pijatiky a zpevu. Pripadalo
mi to jako zazrak, ze v tom veku mam oba rodice zdrave a vesele
a kdo si to pamatuje jiste souhlasi, ze byli inspiraci a okrasou
teto oslavy...
Je zakonem lidstva, ze potomci zpravidla preziji rodice a od petapadesati
jsem sirotkem.
Proc to pisu? Protoze ucast rodicu na oslave narozenin mi pripada
samozrejma, jakesi logicke navazani na plozeni, zrozeni a vychovani,
zatimco tvorit oslavu narozenin po odchodu rodicu je vice-mene
dilem oslavence, jak se svym konanim umistil do spolecnosti a
jak moc je zapomenut, ci na mysli lidi kolem sebe.
Tyto moje sedesate druhe narozeniny jsme slavili ve trech kolech
a nesnazil jsem se prilis, spise jen pozoroval a plesal.
O prvnim kvetnovem vikendu se sjela rodina, tedy synove se svymi
snoubenkami a oslavili jsme moje a Petrovy narozeniny, vyroci
nasi svatby (34 let) a Svatek Matek v jednom mocnem zatahu jidla,
piti a zpevu.
Pravda, snoubenky nasich synu (jedna je puvodu pakistanskeho a
druha z naroda madarskeho) koukaly na oslavu jako na folklor
z Ostravy, ale byla to parada a devuchy se ochotne pridaly, ba
i se snazily zpivat "zivijo" po slezsku. (Dostal jsem
cetne darky ackoliv mam vsecko, hlavne knihy, jak jinak, a moje
ctenarstvi se preneslo na syny a jsou to narocni ctenari - ze
mam co delat, abych nezustal pozadu.
Ve druhem kole jsem slavil s kamarady - coz vyvrcholilo debatou,
kdy ma jeden zacit psat memoary. Sice jsem vzdoroval, ze jeste
nejsem u konce cesty, avsak ze jsem v sezone podzimni mi bylo
vnuceno aritmetickym dukazem, ze 80 deleno ctyrmi na ctyri sezony
definuje muj podzim a tim jsem byl nucen slibit, ze ty svoje
memoary psat zacnu. Popravde, kdo psavy by odolal, kdyz se mu
nabidnou ctenari tech osobnich splechtu a tlachu?
Treti kolo oslav mych narozenin se konalo v nasi firme, kterou
postupne presunuji na sve mladsi partnery. Prekvapenim, ktere
mne dojalo byla skutecnost, ze jsem obliben tam, kde jsem sice
chvalil, ale taky hrube sprdaval, a dnes ve veku seniorskem jsem
zadan o radu a ucast v podnikani.
Kolik ja jsem videl u nasich klientu situaci, kdyz zakladatele
firmy nevedeli kdy je cas odejit a dat tem mladym oteze k rizeni
firmy a jak byli tito prdolove hanobeni za zady... Tomu jsem se
chtel vyhnout, a dnes si k tomu gratuluji.
Z darku, ktere jsem dostal, si vsak nejvic povazuji dopis od sve
manzelky, ktera mi napsala, co jsem a jak mne vnima; a to je nazor
nejdulezitejsi.
Muj mily Rosto,
mas narozeniny, meli jsme vyroci svatby. Chtela bych tedy napsat
neco o tom, jak se ma chovat muz, a jak to souvisi s
tebou.
Neni mozne dnes zvednout noviny, aniz by clovek cetl neco o 'pravech'.
Je velmi malo clanku o odpovednostech a povinnostech.
Opravdovi muzi rozumi co jsou jejich povinnosti, a neni to jenom,
ze by se umeli poprat, vedeli, co delat v kritickych situacich,
umeli vymenit pneumatiku, cist mapu, utesit nekoho ve smutku -
ackoliv to vse umis. Opravdovi muzi vedi, ze musi zachazet s zenami
s uctou, otevrit pro ne dvere, pomahat jim kde mohou - proste
se chovaji k zenam, jak by chteli aby se jini muzi chovali k jejich
matkam, nebo sestram, nebo dceram.
Musim rict, ze ty jsi vzdy tento respekt zachovaval (i kdyz jsem
te nekdy musela namichnout), a vzdy se choval ke mne rytirsky
a to nemluvim ani o tech mnoha povzbudivych slovech, ktere dostavam,
kdykoliv zkousim neco noveho, at je to studium, nebo aikido.
Kazdy muz ma povinnost chranit a starat se o svou rodinu. Cestny
muz neopusti sve deti, nebo nedava prednost svym zajmum pred zajmy
sve rodiny. Ne kazdy muz se stane prezidentem, nebo reditelem
velke spolecnosti nebo generalem, ale opravdovy muz je schopen
jednat zodpovedne, kdyz nastanou ruzne situace.
Opravdovy muz je zodpovedny, cestny a dela, co je potreba. Timto
muzem ses nejen stal, ale take jsi ukazal svym synum, jak se chova
opravdovy muz, a jsem stastna, ze si tento priklad vzali jako
vzorec sveho chovani, a verim, ze budou i vuci svym rodinam prikladem
opravdovych muzu, jako jsi ty byl vzdy pro me.
Objimam, Eva
Uz tyden pred narozeninami a jeste dnes, mi prichazeji pisemne
gratulace k narozeninam, postou, emejlem a skypem, takze se necitim
zapomenut, za kazdou jsem vdecny, protoze nechci byt zapomenut,
dokud mi srdce boucha a hlava mysli.
Verim na Osud, a vim, ze nevim co mne ceka; ale co vim je, ze
ty sve posledni narozeniny proziji jako ty prvni - nebudu mit
zadne slovo jak se budou slavit.
Preji hezky den a vsecko dobre na kazdem kroku, a hlavne veselou
mysl.
Ross Firla - Sudbury
***