Finale jako vymenene
Od lonskeho jubilejniho 20. rocniku nezustal v Plzni kamen na
kameni. Vse bylo letos trochu jinak. Stare utulne kino Elektra
jiz neni kinem, ale je z nej trznice. Na stesti nedaleko od
stredu mesta vyrostl novy multiplex, kde se prodava popcorn a
hamburgery. To vsak neovlivnilo navstevnost festivalu. Zatimco
v Elektre se kazdou chvili otevrely dvere a platno osvitil
slunecni paprsek, multiplexu se sebemensi chyba neodpousti. Skutecnosti
ale je, ze pri zahajeni predpremieroveho filmu Olgy Dabrowske
Kulicky byl film mirne rozostren, v zaveru byl zvuk sveden
pouze do leveho kanalu a behem zaverecnych titulku se rozsvitilo,
aby se divaci pri odchodu neprizabili, coz se na festivalech nedela.
Behem nasledujicich dnu se promitani nekdy zlepsilo, ale jindy
i nekolik minut chybela spodni nebo horni cast promitaneho filmu.
Vzdy vsak pri zaverecnych titulkach bylo zatroubeno k odchodu,
ackoliv u nekolika filmu se po titulkach jeste objevil jakysi
doslov, o ktery spechajici divaci prisli a ti, kteri zustali nevideli
pres odchazejici divaky. Inu, automatika.
Prvnim prijemnym prekvapenim vsak byl uvodni film. Skladal se
ze ctyrech povidek, ze ctyr vypovedi o zivote. Prvni pribeh je
na piskovisti, kde si male deti hraji na svatbu. Holcicka ukazuje
chlapeckovi, jak se ma pri svatbe chovat, vymeni si prstynky a
pokud cekate neco neslusneho, tak se nedockate. Hra v tomto momente
konci. Nastava dalsi hra, deti jdou hledat poklad. S nimi se rozbehne
za pokladem i chlapecek, jenze holcicka ostre zasahne a rekne:
"Jsi ted zenaty, zustanes na piskovisti!" a je vymalovano.
Chlapecek s kyselym oblicejem musi delat babovicky.
A to byly za nami teprve asi prvni dve minuty filmu a jeste se
neobjevily ani uvodni titulky. Radim Hladik pred casem rekl: "My
(generace narozena po valce) jsme vedeli, co chceme rici, ale
nevedeli jsme, jak to rici. Dnesni generace vi, jak to rici, zna
dokonale techniku, vyrazove prostredky, ale nevi, co ma rici."
V tomhle filmu vsak bylo videt, ze autorka scenare a reziserka
vedela, co chce rici. Na platne se neobjevil ani jeden ze sedmi
znamych hercu, kteri se objevuji v ruznych obmenach temer v kazdem
filmu, jako kdyby se navazovalo na Milose Formana ci Dusana Hanaka,
kteri se nebali sahnout po neznamych hercich ci dokonce nehercich.
Tehdy se objevily zazracne osobnosti jako Vladimir Pucholt v Cernem
Petrovi. Olga Dabrowska nesla do tradicnich barrandovskych
atelieru, ale druhou povidku toci v rozpadle, vytunelovane kladenske
Poldovce. Nestava se casto, aby nas hned prvni festivalovy
film, vlastne predpremiera pri zahajeni tolik oslovil, ze bychom
interview natocili prave s reziserem ci reziserkou filmu, ktery
byl pri slavnostnim zahajeni. Vyhodou Finale bylo v minulosti
prave to, ze s reziserem i s herci se dalo hovorit primo na schodech
stareho kina Elektra. Tim, ze zmizelo kino Elektra
zmizely i schody, ktere jsme museli nahradit utulnou kavarnou
Mestanske besedy, kde se vse s vyjimkou promitani souteznich
filmu odehravalo. Po vecernim predstaveni jsme se dohodli, ze
nebudeme ranni ptacata a ze se zde sejdeme dopoledne, ci spise
v poledne, o pul dvanacte. Jenze prostredi v hotelu Rous bylo
tak neuveritelne prijemne a internet s e-maily tak neuveritelne
neprijemny, ze jsem najednou pohledl na hodinky a zjistil, ze
je tri minuty po dvanacte. Vypnul jsem pocitac a vyrazil do Mestanske
besedy, ale nikdo tam nebyl. Posmutnel jsem, ze jsem propasl
exkluzivni rozhovor a zacal se chystat na myslenku, co o filmu
napisu. Kdyz tak asi pul hodinky medituji, najednou se objevi
reziserka. Bylo jasne, ze za chvili odjizdi do Prahy. Neodjela
vsak a my jsme konecne pri dobre vode, ktera stala vice
nez kafe, jez bylo jako doprovod k te dobre vode, mohli
zapnout magnetofon a zacit si povidat. Nez jsme ho vypnuli, ubehlo
dalsich ctyricet minut a bylo porad o necem hovorit. Po chvili
si k nam prisedly i herecky, ktere hraly v druhe povidce.
Terezka Nvotova hraje v druhe povidce
ABE: Olgo, jak dlouho jste delala tento film?
OD: Zacala jsem ho delat asi pred tremi lety, kdy jsem oslovila
Cestmira Kopeckeho, jestli by nechtel se mnou udelat film. Prijemne
mne prekvapilo, ze souhlasil. Je to clovek, ktery vas behem nataceni
nesmirne obohacuje. Takze uz pri tom prvnim telefonatu mi dal
strasne moc napadu. Byl to nekolikahodinovy telefonat. Najednou
jsem citila, ze by to mohl byt hlubsi film.
ABE: Byly tam ctyri povidky, mohla byste rici, o co v nich
jde?
OD: Prvni snad ani neni povidka, spis je to skec, ktera se
jmenuje Svatba. Holcicka se na detskem hristi vda za chlapecka.
Potom, kdyz se chlapecek ozeni a chce jit hledat poklad, protoze
to bere jako hru a chce si hrat na neco jineho a deti se rozebihaji,
ze pujdou hledat poklad, tak holcicka mu rekne: "Ne, ne,
ty uz nikam nepujdes, jsi zenatej a zustanes tady se mnou."
Uz mu to zacalo.
Druha povidka Mamincin andilek, to je o teenagerkach
a hlavni postava, ten andilek, je na pul dite a na pul uz zenska.
Je to holka, ktera straslive miluje a lpi na sve mamince. Tatinka
nema. Maminku chce jen pro sebe a zarli, kdyz ma maminka nekoho
jineho rada. V tom je zcela detska, ale uz k tomu pouziva naprosto
zenske zbrane, takze vlastne diskvalifikuje mamincina partnera
tim, ze ho svede a pak ho vlastne vydira, aby maminku nechal a
aby ji mela jen pro sebe.
Treti povidka se jmenuje Mravni imperativ. To je zase o
zene, ktere je pres tricet. Neuprosne ji utikaji biologicke hodiny.
Ma s muzi spatne zkusenosti a chce si najit takoveho hodneho,
charakterniho, cestneho manzela a shodou okolnosti zacne hledat
mezi katoliky a zameri se na katolickeho kneze, ktery zije v celibatu.
To vsak vidi pouze jako prekazku pro sebe, kterou musi zdolat.
Farare nakonec ziska a pri tom netusi, jak fatalni zasah do jeho
zivota udelala a ani ji to moc nezajima. V povidce to konci tim,
ze mu pak udela jakysi oltar s kycovou neonovou panenkou Mariou.
Myslim si, ze vsechny zeny v tomto filmu nejsou prvoplanove potvory,
vsechny maji vztah k nekomu. Tahle zena se skutecne zamiluje do
farare a chce ho mit rada a ma pocit, ze kdyz mu rozsviti panenku
Mariu, ze to staci. Zkratka nekdo ma rad motyly, nekdo chodi na
ryby, tak on je verici, tak aby se citil dobre mu to bude tolerovat.
Posledni povidka je Pomalu ale slabnu. Je o babicce, ktera
prozila s dedeckem cely zivot, ma ho rada, ale nikdy se nesnazila
a netouzila priblizit se k jeho dusi. Tuto svou lasku projevuje
v takovem opecovavani jako kdyby to byl kralicek. Je ji jedno,
jestli se stara o ziveho ci mrtveho dedecka. Ten jeji druh lasky
staci i na ten hrobecek. Ani na ten hrob nevybere neco z jeho
basni, ale jakousi parodii Zalmu 22: Proc jsi mne opustil.
On ji totiz vsim ublizuje. Jejim sokem je on sam a jeho duse.
Ublizuje ji tim, ze zkolabuje. "Co mi to delas," tam
rika. Ta povidka je tragicka v tom, ze se jedna o zoufalstvi,
ktere si ten clovek neuvedomuje. Ona se hlavni hrdinka identifikuje
s roli manzelky. Nehleda sama sebe, nehleda dusi sveho partnera.
Zamenila svoje ja za nejakou roli. Tim se zbavila sama sebe, zbavila
se jakekoliv zodpovednosti. Zbavila se i lasky. Presto si myslim,
ze v teto tragedii nejaka nadeje je. Nechtela bych, aby to byl
film o prazdnote a nicote.
ABE: Jak bylo tezke dostat se do prostredi techna a proc jste
volila prave Kladno?
OD: Ja jsem se opirala o herce, ale nikoliv slavne herce.
Potrebovala jsem se oprit o jejich um, protoze si nejsem prilis
jista v technickych vecech jako treba v hlidani osy na place.
Musela jsem se tedy oprit o scenar a o herce. Kdyby herci neumeli
hrat, tak jsem vyrizena. Strasne dobre se mi s nimi spolupracovalo,
protoze chapali scenar. Vsichni si budovali svou roli. Kazdy z
nich prinasel do sve role spoustu novych veci. Nejsem totiz bytostny
reziser, ktery musi za kazdych okolnosti tocit. Dostala jsem prilezitost
se vyjadrit a myslim si, ze kdyz budu chtit opet neco rici, tak
neco opet natocim, ale nejsem na tom zavisla. Mam radeji realne
prostredi, libi se mi balancovat az na hranici dokumentu. I v
Kulickach je tendence, ze to jde od dokumentu k hrannemu
filmu. Deti, to je neco jako home video, technoparty je
na hranici dokumentu. Fara, to je jako hra na film, je to temer
divadlo, a dedecek s babickou je syrovy film. Kladno v druhe povidce
je zdevastovane, prumyslove, ale vytvarne zajimave prostredi.
Spolupracovnik Pavel Bures prisel s myslenkou natocit to na Kladne.
Nam se to vse strasne libilo. Nabidli jsme to technarum, kteri
poradaji technoparty, jestli nechteji udelat autentickou technoparty
se svym sound-systemem, takze to byla spolecna akce. Povidka neni
o technarich. Ti jsou spis jako kulisa k pribehu te holky. Kdyby
byl film o technarich, tak by to bylo road-movie, jak tahnou Evropou.
Nekde rozbijou stany a karavany a pak tancuji. Chvili jsou v Rumunsku,
chvili na Ukrajine. To by se do kratke povidky neveslo. Urcite
by bylo zajimave o nich neco natocit.
ABE: Treti povidka se odehrava na fare, do jake miry jste pronikla
do tohoto prostredi?
OD: Videla jsem katolicka i evangelicka spolecenstvi. Zrovna
tak i nektere sekty. Poznala jsem katolicke venkovske fary, kam
se sjizdeli lidi ze vsech koutu Cech. Mladi lide tam hrali divadlo,
zpivali pisnicky. Bylo to podobne na katolickych i evangelickych
farach. Rozdily by se tam nasly. Melo to vsak mnoho spolecnych
znaku. Snazila jsem se ty lidi nezesmesnovat, nevymyslet si neco,
co by nebyla pravda.
ABE: Divadlo, ktere hraji mladi katolici je vase nebo odkud
pochazi?
OD: Je to pohadka z Tisice a jedne noci, ktera vsak
neni ve zname sbirce. Pribeh o milosrdenstvi jsme si vymysleli
s Cestmirem Kopeckym.
ABE: Evangelickeho farare hraje Jan Burian, byl pro nej nejaky
konkretni vzor?
OD: Byla jsem na jedne evangelicke fare a obcas jezdim ke
Svatovi Karaskovi na ten jeho statek.
ABE: Katolicky biskup da fararovi za ukol at jede na evangelickou
faru. Jak jste na toto reseni prisla?
OD: Chtela jsem nejakym zpusobem obhajit celibat z katolickeho
pohledu. Kdyz chce nejaky clovek predavat hluboke veci, tak by
mel mit prostor na hluboke soustredeni. Vim, ze je krasne mit
deti. Sama mam dve, proto vim, jak strasne cloveka rusi. Clovek
si musi zvolit bud rodinu a venovat se ji naplno nebo kontemplovat
a hluboce zit naplno.
ABE: Jak jste prisla na ty dva herce, na ty neuveritelne dve
postavy v zaverecne povidce?
OD: Opet mi pomohl Cestmir Kopecky a pak Josef Hausman s tim
nametem. Pani Libuse Balounova je herecka z Karlovych Varu, ktera
hrala spoustu roli a dokonce v triaosmdesati letech hrala celovecerni
predstaveni pro jednoho herce po dobu jednoho roku. Je dvanacta
v republice v bridzi. Kazdy den chodi dvanact kilometru na prochazku.
Nyni je ji petaosmdesat. Cestmir mne rekl, abych se na ni jela
podivat, ze by konecne mohla debutovat ve filmu. Nedelali jsme
ani zadne kamerove zkousky. Kdyz jsem se s ni seznamila, tak srsela
napady a pri nataceni pekne pana Vystrcila dirigovala, takze ji
i ta role sedela. Josef Vystrcil je z Hradce a obcas hral v Moravkovych
hrach. Sem tam se i v nejakem filmu mihnul, ale zadnou hlavni
roli zatim nemel. Chtela jsem, aby i on byl osobnosti.
ABE: Ve filmu se zabyvate virou, odpovednosti, otazkou svedomi,
tak jak to cinili kdysi Bergman nebo Tarkovsky. Chcete v tom pokracovat?
OD: Jsem clovek, ktery hleda, nekdy mam pocit, ze jsem verici,
s pochybnostmi, jindy mam pocit, ze nikoliv, ale mam jakousi nadeji.
Tak nejak se mi to prolina a dokazi se divat na zivot jako clovek
verici i neverici. Hrozne rada bych tyto dva svety propojovala
a ukazovala je navzajem. S Cestmirem mame plan udelat tetralogii.
Zeny jsou jako prvni. Druhy by byl o muzich, proc nedokazi zachranit
svet. To, ze maji protivne manzelky, to tam bude jako danost.
To je jako pocasi, s tim se neda nic delat. Nasleduje film o tom,
jak Buh zrazuje cloveka a pak by byl film o tom, jak clovek zrazuje
Boha. Ale k temto tematum musim dozrat.
Ivo Trajkov: Movie
Reziser Ivo Trajkov pochazi z Makedonie, ale zije nyni v Praze.
V Makedonii natocil v roce 2003 film o detskem koncentracnim tabore
v Titove Jugoslavii Velka voda, ktery byl rovnez promitan
pred casem na plzenskem Finale.
Nyni prisel opet s originalni myslenkou. Udelat celovecerni
film s 8 mm kamerou. Kamera se dala sehnat pomerne lehce, ale
problem byl s materialem. Nakonec sehnal superosmickovy Fomapan,
coz byl film, ktery se nejprve exponoval z jedne strany a pak
se otocil a natacelo se z druhe strany. V laboratori se pak rozrizl.
Ivo Trajkov se spolu s dalsimi lidmi zavrel do temne komory a
ctrnact dnu nejprve rozrezavali film a pak ho teprve zakladali
do kazet, ktere mohli pouzit. Dojem stareho amaterskeho filmu
je primo dokonaly. Tim se zaroven vyvaroval toho, aby eroticke
sceny byly prilis graficke. K filmu vypravi komentar Miroslav
Taborsky. Jedna se o zkrachovaleho rezisera, ktery vezme starou
kameru, odmita video a chce tocit. Prvni, koho potka je stopar,
ktery muze byt i andelem. Nekdo, kdo se mu nevnucuje. Nekdo, koho
clovek vtahne do sveho zivota. Stopar sedi vedle nej na prednim
sedadle a na kazdou otazku odpovida jednim sluvkem "Jo!"
Zalezi na tom, jak se clovek zepta. Reziser vypravi o svem bujnem
sexualnim zivote, ale stopar (andel) mu jaksi brani, aby v tom
pokracoval. Kdyz se prece jen k necemu odvazi, musi stopare vylozit
a ujet, coz v nem budi vycitky svedomi. Jelikoz material dostal
reziser zadarmo, cely film byl natocen v roce 1999, ale teprve
nyni se k natocenemu materialu vratil a slepil ho dohromady. Jedna
se skutecne o nizkorozpoctovy film, ktery stal asi 500 dolaru
a jelikoz je to road-movie, tak se jedna o penize za benzin.
Je jasne, ze tento film nemohl ziskat nekterou z hlavnich cen
festivalu.
Hlavni cena Lednacek pripadla Alici Nelis za film s Ivou
Bittovou Tajnosti. O filmu jsme psali jiz vloni, kdy byl
uveden pouze pro media v predpremiere.
Ivan Trojan ve filmu Vaclav
O filmu Roming Jiriho Vejdelka jsme psali behem Mezinarodniho
torontskeho filmoveho festivalu. Jiri Vejdelek vsak prisel do
Plzne s dalsim filmem Vaclav. Opet zde vypravi o cloveku
spolecensky diskvalifikovanem, pohybujicim se na hranici normalnosti
a mentalniho postizeni. Vaclav ma hezky vztah s matkou, je pracovity,
ale ne vzdy se mu prace dari. Kulhajici maminku vozi v kare zhotovene
z Trabantu. Miluje mistni knihovnici, kam si chodi vypujcovat
knihy, ackoliv neumi cist. Ta ma vsak dite s jeho bratrem, ktery
na neho zarli a chce ho dat do ustavu pro mentalne postizene.
Mezi bratry dojde ke konfliktu a Vaclav, jehoz otec v sedmdesatych
letech spachal ve vezeni sebevrazdu, se ocitne ve stejne situaci.
Vzhledem k tomu, ze se nedokaze ve vezeni prizpusobit, vraci se
po ctyrech mesicich nejen jako mentalne postizeny, ale i jako
invalida na vozicku. Ivan Trojan, ktery hraje hlavni roli byl
na tomto festivalu ocenen za nejlepsi muzsky vykon.
Dalsi skupinou filmu jsou snimky o mezilidskych vztazich Venkovsky
ucitel (bezel mimo soutez a bohuzel jsem ho nevidel) od Bohdana
Slamy, film Jana Hrebejka Medvidek, ktery sleduje pribeh
tri manzelstvi, z nichz ani jedno neni dokonale a do teto kategorie
bychom mohli zaradit i film Vladimira Michalka O rodicich a
detech na motivy knihy Emila Hakla. V tomto filmu se na dvou
paralelnich pribezich setkavaji tri generace. Zde stoji za zminku
vynikajici vykon Josefa Somra.
Crash Road: Agata Henychova
O mlade generaci, sprejerich a predcasne dospelych gymnazistkach
vypraveji filmy Crash Road a Gympl. Pokud jsem hovoril
s mladymi lidmi na festivalu, tak nepoznavaji svou generaci, ale
kdyz jedeme po Praze, tak grafitu je pomerne dost.
Posledni velkou skupinou jsou bezduche, ale komercne velmi uspesne
veselohry, ktere, jak rika Ivo Trajkov, likviduji cesky film.
Na festivalu vsak nebezi pouze celovecerni nove filmy. Letos prinesl
i retrospektivu filmu Vaclava Taborskeho. Ten se objevil i v hlavni
nocni sobotni show Noc s Andelem spolu s dokumentaristkou
Helenou Trestikovou. Letos byl festival venovan i prehlidce filmu
Evalda Schorma, kteremu podobne jako vloni Janu Spatovi vydalo
Finale knihu i s DVD.
Skutecne velke pozornosti se tesilo po dvaactyriceti letech uvedeni
filmu Spor, jenz jaksi odstartoval Prazske jaro. Tehdy
mlada generace, ktera se narodila ve ctyricatych letech zaluje
starsi generaci za to, co se stalo v padesatych letech, za to,
ze z ni udelala cynickou a lhostejnou generaci. Tu starsi generaci
zastupuje tehdy ctyricatnik, dnes osmdesatnik Pavel Kohout. Jednim
ze svedku v tomto procesu, ktery hovori o toleranci je
Jiri Menzel. Tvrdi, ze vina za stav spolecnosti jde napric generacemi.
Na plzenskem Finale se oba objevili jeste jednou, tentokrat
v ponekud opacne roli. Pavel Kohout jako signatar Charty 77, Jiri
Menzel podepsal Antichartu. Tento krok zduvodnoval tim,
ze je pragmatik a ze chtel natocit nekolik dobrych filmu a ze
ani za film Kdo hleda zlate dno se nemusi stydet, protoze
hovori o poctivych lidech. Pavel Kohout kontroval, ze poctivou
praci vykonal i kat Mydlar pri poprave na Staromestskem namesti.
Menzel se proti tomuto postoji ohradil, ze je snad rozdil mezi
Postrizinami a exekuci v roce 1621.
V diskusi jsem se optal, proc nebyla zastoupena generace zalujici
strany a ze to je vlastne dukazem toho, ze ta starsi a po roce
1989 i mladsi generace ji prevalcovala. Jestlize byl Pavel Kohout
ochoten diskutovat v roce 1966, tak tentokrat nikoliv a kdyz jsem
mu velice jemne rekl, ze je nenapravitelny militarista, zatimco
ja jsem mozna nenapravitelny pacifista, tak spustil tu starou
pisnicku: "Co byste delal proti Hitlerovi!" Jemne jsem
mu pripomnel, ze komunismus nikde nepadl nasilnou cestou a tam,
kde se o to nekdo pokusil jako ve Vietnamu, v Koreji ci na Kube,
tam zakorenil napevno. Pavel Kohout rozcilene pravil, ze nema
cas a odesel. Opet bojuje
V soutezi dokumentu zvitezil film Obcan Havel, ktery byl
i na torontskem festivalu Hot Docs a o kterem pise
na jinem miste Josef Cermak.
V posledni den festivalu jsem pozadal o zhodnoceni reditele Finale
Ivana Jachima.
IJ: Pro nas to byl sice 21. rocnik, ale poprve to bylo
bez kina Elektra v novych prostorach. Jde o kombinaci Mestanske
besedy, krasneho secesniho baraku, a deset minut vzdaleneho
multiplexu. Nevedeli jsme, jak to bude fungovat. Budeme muset
jeste hodne premyslet, jak to spojit a jak to zesynchronizovat,
protoze ta atmosfera z tech predchozich let, kdy se vsichni potkali
v hale kina, to se podarilo vytvorit jen castecne. Prijemne bylo,
ze chodilo hodne lidi, hodne lidi prislo na dokumenty. Na ta absolutni
cisla je to neporovnatelne, protoze pracujeme s jinymi saly. Nechceme
pridavat dalsi saly, protoze bychom kanibalizovali sami na sobe.
Davam prednost tomu, abychom meli veci pod kontrolou nez sekat
mnozstvi projekci a chlubit se tim, kolik se toho tady odpromitalo.
ABE: Jak se podarilo zkoordinovat jednotliva promitani. Mne
napriklad pripadalo dopoledne nevytizene
IJ: To je dalsi orisek, protoze my mame predstavu o tom, na
co bychom radi upozornili, co bychom radi uvedli. Ted mam na mysli
ten historicky program, protoze nove filmy jsou dane a to funguje.
Je to minoritni zalezitost, ktera je limitovana prostory a nosici,
z kterych se to promita. Proto se snazime starsi filmy prenaset
z celuloidu na digitalni format, ale nejsem si jist, ze se nam
to podarilo.
ABE: Co vas z promitanych filmu zaujalo?
IJ: Pro mne byl objevem film Hynka Bocana z roku 1968 Cest
a slava. Z novych filmu jsou to nadstandartni filmy O rodicich
a detech, Venkovsky ucitel, Vaclav V ceske kinematografii
se toci jednak nepovedene filmy a vedle toho jsou nadprumerne
snimky.
ABE: Neohrozuji nektere spatne filmy samotnou podstatu festivalu
ceskeho filmu?
IJ: Situace neni tragicka. Ono se sice v mediich pise, ze
filmari dostavaji vic penez a toci hur a vetsi blbosti. To muze
byt castecne pravda, ale podle mne je to typicka bulvarizace problemu.
Jestlize se natoci pres dvacet filmu a mezi nimi je takovy film
jako Vaclav, Tajnosti, Venkovsky ucitel, O rodicich a detech,
tak to neni tak zle. To jsou nadprumerne filmy.
ABE: A co Finale 2009?
IJ: Musime premyslet o nove infrastrukture. Mel jsem zde zajimavou
schuzku s reditelem festivalu polskych filmu v Gdyni. Muj zaver
je, ze v Polsku to funguje uplne jinak.
Dodejme, ze skutecnosti je, ze se zmenily nejen prostory, v kterych
se letosni Finale uskutecnilo, ale ze se meni i mysleni lidi,
ktere je urcovano televizi, mnozstvim kanalu, DVD, nedostatkem
casu.
Ve stejnou dobu, kdy probihalo Finale se objevil v kinech
film Petra Zelenky Karamazovi. Uz jenom fakt, ze se nekdo
dnes vraci ke klasikum, aby se pokusil je pretlumocit teto dobe
je nadeji pro dalsi festivaly.
Ales Brezina