Petr Chudozilov: Rypak
O existenci homosexuality jako takove jsem se uredne dovedel v
roce 1961 pri vykonu zakladni vojenske sluzby u 25. tezke delostrelecke
brigady v Jicine. Styk intimni povahy s osobou stejneho pohlavi
tehdy ze zakona prestal byt trestnym cinem, pokud nebyl provozovan
s nezletilymi nebo nasilne, tak nam to alespon precetli pri rannim
rozvozu do zamestnani. Fotrovsky starostlive jsme byli upozorneni,
ze nekteri amnestovani zlocinci si v pristich dnech prijdou k
nasi jednotce odkroutit vojnu. "Chlapci - pozor,'" varoval
nas velitel a neuveritelne obscenne pritom kroutil zadkem. Jeden
z prichozich, tricetilety muz neobvykle mohutne postavy, havir
z Ostravska, sice nesl nemecky znejici prijmeni, ale velitel,
ktery se pro pripad valecneho konfliktu soukrome priucoval nemcine,
ho zlomyslne oslovoval v ceskem prekladu: Rypak. "Kdyz si.
Rypak, predstavim, co vyvadite pod perinou, je mi z vas k bliti!"
rekl mu jednou stitive a zcela bez duvodu pri politickem skoleni
muzstva. "Proc si to vlastne predstavujete, soudruhu kapitane?"
zeptal se Rypak. Vsichni se Rypakove vtipne reakci dlouho a srdecne
smali. Velitel spravne poznal, komu se smejeme. Nejdriv Rypaka
pozadal, aby nerozkladal rukama kdyz mluvi s predstavenym. Pak
mu zamracene slibil, ze ho dostane tam, odkud se prave vratil.
Slovo dodrzel, vojin Rypak se totiz dopustil kuriozniho prestoupeni
vojenskeho zakladniho radu: snedl sluzebniho psa a dostal za to
nemene kuriozne zvoleny paragraf: tak zvanou rozkradacku.
Neni bez zajimavosti, ze stejne pohorseny monolog, v nemz se protrepavalo,
co buzici tropi pod perinou, jsem po letech odposlechl v Klubu
ceskoslovenskych spisovatelu na Narodni tride v Praze. Tentokrat
se certil autor, prosluly reformnimi postoji v pamatnem demokratizacnim
roce 1968, pozdeji publikoval literarni dilo o vyznamu pohlavniho
aktu pro poceti potomstva, hemzici se pasazemi, jez cast ctenarske
verejnosti povazovala za prasacke,
Existence homosexualu a lesbicek mi v devadesatych letech prihrala
tklivy, ale pravdivy pribeh ukrajinskeho devcete, jez prislo hledat
uspokojivejsi zivot do Prahy. Kdyz vyprsela platnost jejiho pracovniho
povoleni a nove nebylo v dohledu, rozhodla se pro zoufaly krok.
Inzeratem nabidla na jeji pomery obrovskou sumu tomu, kdo si ji
fingovane vezme za zenu. Telefonicky si domluvila schuzku se zajemcem,
ten se vsak z nejakeho neznameho duvodu nedostavil. Sedela v hospode
a brecela do davno studeneho kafe. "Proc tak smutna, krasko?"
zeptal se ji ucastne majitel te restaurace. "Ja si vas klidne
vezmu," nabidl, kdyz si vyslechl zamysleny plan, "akorat
se nejdriv musim zeptat sveho partnera, zda s tim bude souhlasit.
Ja jsem totiz gay." "Kolik za to budete chtit?"
zeptalo se devce tresoucim se hlasem. "Nic," rekl majitel
restaurace a ledabyle sfoukl penu z piva. Slovo dodrzel, nic si
za tu lidskou sluzbu nevzal, po svatbe nevesta byla oblecena do
snehobilych satu se zavojem a zelenym veneckem ji dokonce zamestnal
ve sve hospode za slusny plat. Zasel jsem tomu kavalirovi aspon
potrepat rukou. Perverzni mi nepripadal, spis bych se tak vyjadril
o cizineckem zakone.
Doma i v cizine jsem poznal radu lidi, sexualne orientovanych
jinak, nez jim predepisuje vzita spolecenska norma. Nikdy jsem
se sice nepokousel nakukovat pod jejich perinu, ale zato jsem
si vsimnul, ze nekteri z nich ke svemu partnerovi udrzuji silny
citovy vztah trvale povahy, z nejz by si mnohe heterosexualni
manzelstvi mohlo vzit priklad. Znam pribeh dvou spolecne zijicich
svycarskych zen, jimz ke stesti neschazeji dokonce ani deti -
reflexi muzske role jim umoznuji jejich dedeckove, zamestnavatel
ochotne proplaci detske pridavky. Ustrasene politicke debaty v
lecktere evropske zemi o registrovanem partnerskem vztahu osob
stejneho pohlavi mi pripadaji predpotopni.
Psano pro CRO 6. Otisteno s vedomim autora.