Navrat na hlavni stranu

Umrti

Za MUDr. Norbertem Kazdanem
Narodil se 5. kvetna 1916 v Rize v Lotyssku a zemrel 22. brezna 2008 v Jewish General Hospital v Montrealu. Recepce na rozloucenou se konala 30. brezna v Montrealu. Pohrebni obrady budou vykonany v katedrale sv. Jakuba v Praze, "v meste, ktere miloval". Mezi temi dvema daty probehlo temer 92 roku. V roce 1934 dokoncil stredni skolu, v roce 1936 se zapsal na lekarskou fakultu Karlovy univerzity. Po uzavreni vysokych skol 17. listopadu 1939 utekl do Bratislavy, kde se zapojil do odboje. V roce 1943 byl zatcen Gestapem a veznen v Kounicove koleji v Brne a v koncentracnich taborech Osvetim a Buchenwald. Po navratu dostudoval medicinu a promoval 12. dubna 1946. Jako lekar pracoval v nemocnici v Koline, pak na Druhe klinice orthopedicke UK v Praze a na chirurgickem oddeleni na Bulovce. V roce 1950 byl vzat do vazby a odsouzen za velezradu na 12 let, behem kterych pracoval jako lekar na taborech a ve veznicich. Po propusteni z vezeni v r. 1962 pracoval jako delnik na stavbach v Praze. V roce 1965 emigroval do Kanady, pracoval v ruznych anglickych a francouzskych nemocnicich jako resident a od roku 1970 ve vlastni ordinaci. V roce 1967 se ozenil s Evou Tagwerker. (Podle archivu Aloise Fogla)
Dr. Kazdanovi se dostalo rady vyznamenani vcetne Masarykovy ceny od Ceskoslovenske vlady, ceny Jana Masaryka, German-Canadian ceny pratelstvi od nemeckeho velvyslanectvi v Kanade, cestneho clenstvi Ceskoslovenskeho sdruzeni v Kanade, Sokolske zupy Kanadske a rakouskych, nemeckych a litevskych spolku v Montrealu. Ale snad nejvetsiho uznani se mu dostalo od jeho spoluveznu. Vilem Hejl a Karel Kaplan ve sve knize Zprava o organizovanem nasili zaznamenali: "Celou radou taboru prosel dr. Norbert Kazdan, za nacisticke okupace vezneny v Osvetimi. Dr. Kazdan se na tyto svoje zazitky odvolaval za konfliktu s veliteli: "Tam nemel zadny obycejny esesman pravo menit moje rozhodnuti. Toto pravo mel pouze eseslekar. Vy nejste odbornik." O jinem "kazdanovskem okamziku" se mne zminila Eda Ottova. Pochazi z doby, kdy dr. Kazdan byl veznen komunisty. Po afere se Slanskym a spol. zacali do komunistickych kriminalu prichazet jako vezni komunisticti hodnostari. Nekteri se samozrejme povazovali za neco lepsiho nez reakcionarska pakaz. Dr. Kazdan jednoho z techto vytecniku oslovil:" Vy, kdyz sundate uniformu, tak jste h Ja, kdyz sundam uniformu, tak jsem porad lekar."
Setkal jsem se s Dr. Kazdanem nekolikrat na sletech. Choval se vzdycky uhlazene, ale ja mel dojem, ze za tou uhlazenosti se skryval silny a odvazny, snad i dobrodruzny muz, jemuz nedobri lide by se meli moudre vyhnout. Snad nejsilneji tento dojem potvrdil Lumir Salivar - sam politicky vezen a muz mnoha ctnosti, jehoz rozlouceni nasleduje: No, psat neco o Norbertovi je prijemne, protoze to byl clovek podle meho gusta. Inteligentni, vzdelany, zasadovy nekdy az do krajnosti, cimz si leckdy vytvarel odpurce a myslim i vylozene nepratele. Ale kdyz nekoho "jmenoval" svym pritelem, pak na neho nedal dopustit. Jako lekar byl vynikajici, ani nevim, mel-li nejakou specializaci. Ja ho poznal jako lagroveho lekare a vim, ze delal vsechno. Od chripek az po vazne dulni urazy. A nenechal si od bacharu do sveho remesla mluvit. Kdyz mu "zdravotak" zacal mluvit do toho, koho a na jak dlouho ma nechavat a ktere vezne ano a ktere ne na marodce a osvobodit je docasne od prace, tak to se hned rozcilil, hodil stetoskop na nejblizsi postel, doslova ze sebe strhal bily plast a se svym remeslem "prastil" a zdravotak mel moc prace pana doktora uklidnit a premluvit ho, aby sve rozhodnuti, ze tedy pujde farat, odvolal. Norbert byl velice obavany a nemilovany specielne u bomzaku, u nekterych vezn bylo jejich bomzactvi verejnym tajemstvim. Ty, kteri nemeli zcela evidentni chorobu nebo uraz, zcela proste z ordinace vyhodil a mnohdy vlastnima rukama. Vetsinou to skoncilo zcela regulerni bitkou. A pan doktor se umel prat. A kdyz takoveho bomzaka dostal pod nuz, tak mu to marodeni radne osladil. Hypokrates nehypokrates. Mam dojem, ze na takove vezne si schovaval obzvlaste tupe skalpely. Norbert pro mnohe politicke vezne zustava v pameti jako vyrazna lagrova postavicka. Dost nepravem. Mozna, ze nekdy byl sverazny, coz mu na cti nikdy neubiralo. Jako lekar se snazil (az na ty bomzacke vyjimky) veznum pomahat. A dluzno rici, ze velmi uspesne.
Norbert tedy uz neni mezi nami, odesel kamsi do toho Velkeho Muklheimu spis si jen popovidat a zavzpominat, protoze tam uz to svoje remeslo nepotrebuje. A tady zustava v nasich myslich a ve vzpominkach jako clovek, ktereho jsme meli to stesti potkat v te rude dobe, kdy ho bylo nejvice zapotrebi.
Takze zadne "sbohem Norberte", ale "na shledanou."
Josef Cermak
***---
Spominame na sestru Lenku Wetrowetz
Lenka Wetrowetz, rodena Jakob sa narodila dna 2. maja, 1911 v mestecku Zabalj, v niekdajsej Juhoslavii. Maminku stratila ako dvojrocna. Vychovala ju rodina jej tety a stryka, ktori mali zri vlastne a dve adoptivne deti. Bola to krestanska rodina, ktora navstevovala cirkevny zbor Metodistov v meste Vrbas. Lenkina teta si vsimla jej hudobne nadanie a uz v ranom veku jej zariadila lekcie hry na klavir. Lenka tym bola nadsena a neskor vystudovala hudobne konzervatorium.
V roku 1936 sa vydala za Otta Wetrowetz a prestahovala sa do vtedajsieho Ceskoslovenska. Narodila sa im dcera Otilia. Rodina zila v Bratislave. Lenka tu najprv davala lekcie hry na klavir a po niekolkych rokoch sa zamestnala v knihovnickej praci. Bola clenkou miestneho cirkevneho zboru Baptistov a spievala v tamojsom zborovom spevokole.
V roku 1967 sa Lenka s manzelom prestahovali do Nemecka. V tej dobe uz mali dvoch vnukov, Tomasa a Martina. Vnucata im velmi chybali, obzvlast po prestahovani ich dcery s rodinou do Kanady v roku 1968. Stari rodicia ich navstivili v Kanade niekolkokrat.
Po smrti svojho manzela sa Lenka stahovala opat, a sice do Kanady, kde od roku 1982 zila v rodine jej dcery. Bola im velkou pomocou, starala sa o svojho najmladsieho vnuka Jana, varila, upratovala, pracovala v zahrade. Ku svojej znalosti nemciny, madarciny a slovenciny, pridala teraz novy jazyk, anglictinu, ktora jej isla velmi dobre. Lenka bola clenkou Ceskoslovenskeho baptistickeho zboru v Toronte. Obecenstvo tohoto miestneho cirkevneho spolocenstva si velmi zamilovala.
Pan Boh pozehnal sestru Lenku 12 pravnucatami, s ktorymi si velmi dobre rozumela a vzdy sa o ne hlboko zaujimala. Svedcila im a neustale sa za ne modlila. Na svojom oblubenom hudobnom nastroji, piane, hravala az do poslednych tyzdnov jej zivota. Jej Pan a Spasitel, Jezis Kristus, odvolal sestru Lenku Wetrovetz do jej nebeskeho domova dna 2. februara, 2008 v pozehnanom veku 96 rokov.
Spomienka a rozlucka so zosnulou sestrou Lenkou Wetrowetz sa konala v sobotu, dna 9. februara, 2008 v ontarijskom mestecku Georgetown. Pred nami vyvstal obraz osobnosti Panom Bohom mimoriadne pozehnanej, obdarovanej a oddanej svojmu Panovi, ktora s laskou sluzila svojej rodine a svojim bliznym. Jej rydzi zaujem o zivot je pre nas velkou inspiraciou, jej zivotny styl je vzorom, hodnym nasledovania.
Celej rodine sestry Lenky Wetrowetz, obzvlast jej dcere Otilii s manzelom Janom, vnucatam Tomasovi s manzelkou Vincenzou, Martinovi s manzelkou Janette, Janovi s manzelkou Hannou, ako aj pravnucatam Danielovi, Patrickovi, Alexandre, Susan, Holly, Rebecce, Katherine, Michaelovi, Caroline, Beatrice, Samuelovi a Mattiasovi a tiez vsetkym jej priatelom, znamym a bratom a sestram z torontskeho cirkevneho spolocenstva vyslovujeme uprimnu sustrast.
Ceskoslovensky baptisticky zbor v Toronte a kazatel Jan Banko

Navrat na hlavni stranu