Umrti
Za MUDr. Norbertem Kazdanem
Narodil se 5. kvetna 1916 v Rize v Lotyssku a zemrel
22. brezna 2008 v Jewish General Hospital v Montrealu.
Recepce na rozloucenou se konala 30. brezna v Montrealu. Pohrebni
obrady budou vykonany v katedrale sv. Jakuba v Praze, "v
meste, ktere miloval". Mezi temi dvema daty probehlo temer
92 roku. V roce 1934 dokoncil stredni skolu, v roce 1936 se zapsal
na lekarskou fakultu Karlovy univerzity. Po uzavreni vysokych
skol 17. listopadu 1939 utekl do Bratislavy, kde se zapojil do
odboje. V roce 1943 byl zatcen Gestapem a veznen v Kounicove koleji
v Brne a v koncentracnich taborech Osvetim a Buchenwald. Po navratu
dostudoval medicinu a promoval 12. dubna 1946. Jako lekar pracoval
v nemocnici v Koline, pak na Druhe klinice orthopedicke UK v
Praze a na chirurgickem oddeleni na Bulovce. V roce 1950 byl vzat
do vazby a odsouzen za velezradu na 12 let, behem kterych pracoval
jako lekar na taborech a ve veznicich. Po propusteni z vezeni
v r. 1962 pracoval jako delnik na stavbach v Praze. V roce 1965
emigroval do Kanady, pracoval v ruznych anglickych a francouzskych
nemocnicich jako resident a od roku 1970 ve vlastni ordinaci.
V roce 1967 se ozenil s Evou Tagwerker. (Podle archivu Aloise
Fogla)
Dr. Kazdanovi se dostalo rady vyznamenani vcetne Masarykovy ceny
od Ceskoslovenske vlady, ceny Jana Masaryka, German-Canadian
ceny pratelstvi od nemeckeho velvyslanectvi v Kanade, cestneho
clenstvi Ceskoslovenskeho sdruzeni v Kanade, Sokolske zupy Kanadske
a rakouskych, nemeckych a litevskych spolku v Montrealu. Ale snad
nejvetsiho uznani se mu dostalo od jeho spoluveznu. Vilem Hejl
a Karel Kaplan ve sve knize Zprava o organizovanem nasili
zaznamenali: "Celou radou taboru prosel dr. Norbert Kazdan,
za nacisticke okupace vezneny v Osvetimi. Dr. Kazdan se na tyto
svoje zazitky odvolaval za konfliktu s veliteli: "Tam nemel
zadny obycejny esesman pravo menit moje rozhodnuti. Toto pravo
mel pouze eseslekar. Vy nejste odbornik." O jinem "kazdanovskem
okamziku" se mne zminila Eda Ottova. Pochazi z doby, kdy
dr. Kazdan byl veznen komunisty. Po afere se Slanskym a spol.
zacali do komunistickych kriminalu prichazet jako vezni komunisticti
hodnostari. Nekteri se samozrejme povazovali za neco lepsiho nez
reakcionarska pakaz. Dr. Kazdan jednoho z techto vytecniku oslovil:"
Vy, kdyz sundate uniformu, tak jste h Ja, kdyz sundam uniformu,
tak jsem porad lekar."
Setkal jsem se s Dr. Kazdanem nekolikrat na sletech. Choval se
vzdycky uhlazene, ale ja mel dojem, ze za tou uhlazenosti se skryval
silny a odvazny, snad i dobrodruzny muz, jemuz nedobri lide by
se meli moudre vyhnout. Snad nejsilneji tento dojem potvrdil Lumir
Salivar - sam politicky vezen a muz mnoha ctnosti, jehoz rozlouceni
nasleduje: No, psat neco o Norbertovi je prijemne, protoze to
byl clovek podle meho gusta. Inteligentni, vzdelany, zasadovy
nekdy az do krajnosti, cimz si leckdy vytvarel odpurce a myslim
i vylozene nepratele. Ale kdyz nekoho "jmenoval" svym
pritelem, pak na neho nedal dopustit. Jako lekar byl vynikajici,
ani nevim, mel-li nejakou specializaci. Ja ho poznal jako lagroveho
lekare a vim, ze delal vsechno. Od chripek az po vazne dulni urazy.
A nenechal si od bacharu do sveho remesla mluvit. Kdyz mu "zdravotak"
zacal mluvit do toho, koho a na jak dlouho ma nechavat a ktere
vezne ano a ktere ne na marodce a osvobodit je docasne od prace,
tak to se hned rozcilil, hodil stetoskop na nejblizsi postel,
doslova ze sebe strhal bily plast a se svym remeslem "prastil"
a zdravotak mel moc prace pana doktora uklidnit a premluvit ho,
aby sve rozhodnuti, ze tedy pujde farat, odvolal. Norbert byl
velice obavany a nemilovany specielne u bomzaku, u nekterych vezn
bylo jejich bomzactvi verejnym tajemstvim. Ty, kteri nemeli zcela
evidentni chorobu nebo uraz, zcela proste z ordinace vyhodil a
mnohdy vlastnima rukama. Vetsinou to skoncilo zcela regulerni
bitkou. A pan doktor se umel prat. A kdyz takoveho bomzaka dostal
pod nuz, tak mu to marodeni radne osladil. Hypokrates nehypokrates.
Mam dojem, ze na takove vezne si schovaval obzvlaste tupe skalpely.
Norbert pro mnohe politicke vezne zustava v pameti jako vyrazna
lagrova postavicka. Dost nepravem. Mozna, ze nekdy byl sverazny,
coz mu na cti nikdy neubiralo. Jako lekar se snazil (az na ty
bomzacke vyjimky) veznum pomahat. A dluzno rici, ze velmi uspesne.
Norbert tedy uz neni mezi nami, odesel kamsi do toho Velkeho Muklheimu
spis si jen popovidat a zavzpominat, protoze tam uz to svoje remeslo
nepotrebuje. A tady zustava v nasich myslich a ve vzpominkach
jako clovek, ktereho jsme meli to stesti potkat v te rude dobe,
kdy ho bylo nejvice zapotrebi.
Takze zadne "sbohem Norberte", ale "na shledanou."
Josef Cermak
***---
Spominame na sestru Lenku Wetrowetz
Lenka Wetrowetz, rodena Jakob sa narodila dna 2. maja, 1911 v
mestecku Zabalj, v niekdajsej Juhoslavii. Maminku stratila ako
dvojrocna. Vychovala ju rodina jej tety a stryka, ktori mali zri
vlastne a dve adoptivne deti. Bola to krestanska rodina, ktora
navstevovala cirkevny zbor Metodistov v meste Vrbas. Lenkina teta
si vsimla jej hudobne nadanie a uz v ranom veku jej zariadila
lekcie hry na klavir. Lenka tym bola nadsena a neskor vystudovala
hudobne konzervatorium.
V roku 1936 sa vydala za Otta Wetrowetz a prestahovala sa do vtedajsieho
Ceskoslovenska. Narodila sa im dcera Otilia. Rodina zila v Bratislave.
Lenka tu najprv davala lekcie hry na klavir a po niekolkych rokoch
sa zamestnala v knihovnickej praci. Bola clenkou miestneho cirkevneho
zboru Baptistov a spievala v tamojsom zborovom spevokole.
V roku 1967 sa Lenka s manzelom prestahovali do Nemecka. V tej
dobe uz mali dvoch vnukov, Tomasa a Martina. Vnucata im velmi
chybali, obzvlast po prestahovani ich dcery s rodinou do Kanady
v roku 1968. Stari rodicia ich navstivili v Kanade niekolkokrat.
Po smrti svojho manzela sa Lenka stahovala opat, a sice do Kanady,
kde od roku 1982 zila v rodine jej dcery. Bola im velkou pomocou,
starala sa o svojho najmladsieho vnuka Jana, varila, upratovala,
pracovala v zahrade. Ku svojej znalosti nemciny, madarciny a slovenciny,
pridala teraz novy jazyk, anglictinu, ktora jej isla velmi dobre.
Lenka bola clenkou Ceskoslovenskeho baptistickeho zboru v Toronte.
Obecenstvo tohoto miestneho cirkevneho spolocenstva si velmi zamilovala.
Pan Boh pozehnal sestru Lenku 12 pravnucatami, s ktorymi si velmi
dobre rozumela a vzdy sa o ne hlboko zaujimala. Svedcila im a
neustale sa za ne modlila. Na svojom oblubenom hudobnom nastroji,
piane, hravala az do poslednych tyzdnov jej zivota. Jej Pan a
Spasitel, Jezis Kristus, odvolal sestru Lenku Wetrovetz do jej
nebeskeho domova dna 2. februara, 2008 v pozehnanom veku 96 rokov.
Spomienka a rozlucka so zosnulou sestrou Lenkou Wetrowetz sa konala
v sobotu, dna 9. februara, 2008 v ontarijskom mestecku Georgetown.
Pred nami vyvstal obraz osobnosti Panom Bohom mimoriadne pozehnanej,
obdarovanej a oddanej svojmu Panovi, ktora s laskou sluzila svojej
rodine a svojim bliznym. Jej rydzi zaujem o zivot je pre nas velkou
inspiraciou, jej zivotny styl je vzorom, hodnym nasledovania.
Celej rodine sestry Lenky Wetrowetz, obzvlast jej dcere Otilii
s manzelom Janom, vnucatam Tomasovi s manzelkou Vincenzou,
Martinovi s manzelkou Janette, Janovi s manzelkou Hannou,
ako aj pravnucatam Danielovi, Patrickovi, Alexandre, Susan, Holly,
Rebecce, Katherine, Michaelovi, Caroline, Beatrice, Samuelovi
a Mattiasovi a tiez vsetkym jej priatelom, znamym a bratom a sestram
z torontskeho cirkevneho spolocenstva vyslovujeme uprimnu
sustrast.
Ceskoslovensky baptisticky zbor v Toronte
a kazatel Jan Banko