Petr Chudozilov: Hitchcock
V dubnu roku 1982, prave jsem s celou rodinou vcetne psa emigroval
do Svycarska, me jednou takhle v nedeli napadlo, trosku si vyrazit
za Basilej, mesto, jez se melo stat nasim novym domovem. Namirili
jsme si to proti proudu ciperne ricky jmenem Wiese a s
pietou kroupali posledni arasidove venecky, jez jsme si privezli
jako sladke pohlazeni stare vlasti na rozloucenou, Prifrcel ptak
pripominajici kosa a touzebne se mi zahledel do ust. Sporadal
darovane drobky, legracne poskocil jakoby poklonou vzdaval diky
a stremhlav skocil do vody. Prochazel se po dnu ricky a zobakem
obracel oblazky v nadeji, ze najde jeste neco k zakousnuti. Tak
jsem poprve v zivote spatril skorce, jehoz podobu a zvyky jsem
az doposud znal pouze z vypraveni a obrazku.
Wiese, ve slovniku jsme nasli, ze to znamena totez co Louka,
se od prvni chvile stala uzouckym, ale dulezitym mustkem, po nemz
jsme se pokouseli citove prejit do ciziho zivota. Vidali jsme
zde lovici lednacky, hnizdici zluvu a dokonce vzacneho krutihlava
ohrozeneho vymrenim, to vse nejake tri kilometry od stredu mesta!
Potkavali jsme domorodce, vencici psy ale nekdy i kozly, kteri
k nam promlouvali nesrozumitelnym dialektem svycarske nemciny,
ale zretelne pratelsky a povzbudive. Docetli jsme se, ze slozeni
vody ve Wiese uz od stredoveku ovlivnovalo prumyslovy a
demograficky vyvoj mesta zatimco levy basilejsky breh Ryna byl
zasobovan vapenitou vodou z Jury, nehodici se k provozovani remesel,
na pravem brehu tvoricim tak zvanou Malou Basilej se od nepameti
usazovali kozeluhove a barviri, jimz mekka voda ze Schwarzwaldu
privadena Wiesou velmi vyhovovala a vytvorili tak zaklady
pro pozdejsi vznik dnes svetoznameho basilejskeho chemickeho a
farmaceutickeho prumyslu. Diky Wiese se Mala Basilej stala
a podnes zustala lovistem drobneho cloveka, chudobnejsiho nezli
ti na druhem brehu, ale zato srdecnejsiho, s nekomplikovanym vztahem
k cizincum.
Ricce, plynouci mezi Svycarskem a Nemeckem, se stal osudnym jeji
prihranicni charakter. Uz v roce 1852 Svycarsko podepsalo dohodu
s Velkovevodstvim Badenskym, umoznujici nemecke strane vybudovani
bezcelni silnice, prochazejici povodim Wiesy. V roce 1975
byla statni smlouva nove formulovana a zacaly pripravy projektu.
Temer soucasne ekologove zahajili boj za zachranu jedinecne prirodni
lokality. Obecne je samozrejme na nemecke i svycarske strane uznavano,
ze reka je lepsi nez silnice. Vzacnym ptakum, obojzivelnikum,
hmyzu a jedinecne flore by se nemel brat jejich domov. Vi se,
ze stavba je spojena se znacnymi geologickymi riziky. Bezcelni
silnice v moderni Evrope bez hranic je anachronismus, zejmena
ma-li byt vedena v bezprostredni blizkosti ochranneho pasma, kde
se tvori pitna voda. Na strane druhe, smlouva je jednou smlouva
a musi se dodrzet, mezinarodni zajem ma prednost pred lokalnimi
predstavami o usporadani sveta. Konec koncu, autem jezdi kazdy
rad, akorat ze nikdo nechce, aby silnice vedla prave jeho zahradou.
Era slozitych pravnich jednani, demonstraci a hladovek skoncila
letos 6. unora prvnim stavebnim zasahem. Policajti a hasici ocesali
z korun stromu retezy prikovane aktivisty a ke slovu prisly drevorubecke
pily. Vyklizeni arealu od sympatizantu a cumilu probehlo nenasilne,
jenom nejaky pes velikosti jezevcika, pro vecnost budiz zaznamenano,
ze se jmenoval Snupi, se vratil do zakazaneho prostoru a pokusil
se sezrat policajta. "Je to dobre znameni, kdyz je respektovan
pravni stat!" spokojene prohlasil jeden mistni svycarsky
politik. Za trest jsem mu na fotografii v novinach primaloval
osli usi, tak jak jsem to kdysi davno delaval Husakovi. Uz to
vypadalo, ze budeme muset vytahnout z hrobu Alfreda Hitchcocka,
aby nam zorganizoval ptaky k novemu utoku, ale hned tyden pote,
12. unora, jsme si v Basileji 58,2 procenty odhlasovali, ze tu
silnici nechceme. Vyhraje ve finale pravo nebo rozum?
18.2.2006
Psano pro CRO 6. Otisteno s vedomim autora.