Petr Chudozilov: Navrat
starych casu
Evo Morales, novy bolivijsky prezident, upoutava pozornost svetovych
medii stylem ponekud neobvyklym i pro nadstandardne pestre latinsko
- americke pomery. Verejne a slavnostne proklel neoliberalismus,
svatorecil kulturni revoluci davno zprachniveleho velkeho kormidelnika
Mao-ce-tunga, americkemu prezidentovi Bushovi neohrozene vpalil
cejch teroristy rovnou doprostred cela. Moje pametnicke srdce
poskocilo radosti - stare zlate casy, zdanlive ztracene a davno
oplakane, se vraceji!
Morales, takto cistokrevny Indian, sice prohlasil, ze indianska
levice hleda vlastni cestu andsko - amazonskeho socialismu, jaky
tu jeste nikdy nebyl, ale na jednu z prvnich zahranicnich cest
se prece jenom radeji vydal po spolehlive vyjezdenych kolejich
vedoucich na Kubu k Fidelu Castrovi, sluzebne nejstarsimu diktatorovi
sveta. Byl obejmut a privitan s radostnym porozumenim. Kdyby byl
pred nejakymi necelymi dvaceti lety Morales zavital take do Prahy,
o jeho ideologickou vizi by se tam myslim uz moc nezajimali, ale
jako noveho majitele strategicky duleziteho bolivijskeho narodniho
nerostneho pokladu by ho spravne obejmuli nemene radostne, a jeste
by dostal nahoru hned na letisti tehdy obvyklou pusu od prvniho
tajemnika ceskoslovenske komunisticke strany. Nasli by se mnozi,
kteri by mu to zavideli.
Spanelsky kral Juan Carlos, prosluly svymi nekomplikovanymi zpusoby
vladare, jenz se nepotrebuje manifestovat, se s Moralesem pri
jeho statni navsteve v Madridu nehubickoval. Kdyz hlava bolivijskeho
statu, oproti protokolarnim zvyklostem oblecena do osoupaneho
kozeneho saka, vykonala oficialni prehlidku cestne gardy, monarcha
do Moralese vlidne a shovivave drcnul se slovy: "Nemej strach,
vsak se to taky naucis!" O Moralese bych v tomto ohledu strach
opravdu nemel. Povzbuzuje me v tom zivotni pribeh jineho prominentniho
jihoamerickeho revolucionare, Patrizio Ortize z Chile.
Ortiz nalezel k Vlastenecke fronte Manuela Rodrigueze, zname tez
jako dobre zavedena teroristicka firma. V bojich za uskutecneni
svych idealu byl zranen, zajat a odsouzen, coz zajiste patri k
revolucnimu remeslu a profesnimu riziku. Pred deviti lety, v dobe,
kdy diktator Pinochet uz davno nebyl u moci, Ortize jeho druhove
osvobodili za spektakularnich, televizniho zpracovani hodnych
okolnosti: na strese prisne strezeneho kriminalu pristala helikoptera,
mozna se opet trosicku strilelo.
Ortiz unikl do Mexika, kde by byval mel idealni podminky pro vykonavani
sve revolucni profese, ale nakonec se rozhodl pro Svycarsko, ktere
je sice spise burzoazni nez proletarske, ale zato je zde klidneji
nez v jizni Americe. Svycari ho nejdrive taky posadili za mrize,
ponevadz museli zvazit zadost Chile o vydani vezne odsouzeneho
za vrazdu policajta, ale po nekolika letech trpeliveho cekani
a nepochybne i lobistickych aktivit Ortizovi udelili statut politickeho
uprchlika.
Ve Svycarsku se Ortizovi podle jeho vlastnich slov libi. Ozenil
se, ve zkracenem pracovnim uvazku pracuje jako osetrovatel v soukromem
domove pro stare lidi, dalkove studuje literaturu a filosofii,
na navrat do svobodneho Chile nepomysli. "Miluji svycarsky
venkov," prohlasil jihoamericky revolucionar v rozhovoru,
jenz nedavno poskytl oblibenemu sobotnimu magazinu, "hory,
jezera, socialni smir a vsude poradek!" Snad jen, postezoval
si Ortiz, je svycarsky lid vystaven enormnimu tlaku, nuticim ho
k vysoke pracovni eficienci.
Uvahy o revoluci, terorismu a take o lidech, hladovejicich vsude
mozne na svete, prestoze ziji v zemich oplyvajicich neskutecnym
bohatstvim, mi pripomenuly anekdotu z casu totality. Statni recepce
na Hrade je zde definovana jako situace, kdy pracujici lid usty
svych volenych zastupcu pojida plody sve prace.
4.2.2006
Psano pro CRO 6. Otisteno s vedomim autora.