Dneska v dobe internetu
- vidim, kolik medu je tu
Toto je prvni vskutku digitalni story, ktera by se pred dvaceti
lety vubec nemohla stat a pred deseti lety by se mohla stat jen
nekterym - na internetu vzdelanym; az dnes je takovy pribeh sdelitelny
skoro kazdemu, kdo ma otevrene oci a pripojku na internet - tento
fenomen, tento novotvar, jenz je nepopsatelny jako Buh, a stejne
vsudypritomny.
Internet v teto story hraje prim; lec story s internetem v hlavni
roli nemuze byt story bez lidi, kteri internet zabydluji a uzivaji;
napred predstavim ucastniky teto story:
Oscara za vedlejsi roli, tu hlavni dostane internet, bez ktere
by se pribeh nekonal, dostane Milena. Kdo je Milena? Milena je
muj kontakt v rodne Ostrave; Milenu jsem potkal na socialnim uradu
v tom tristnim roce 2001, kdyz jsem prichvatal do Ostravy zachranit
nezachranitelnou situaci - maminka umirala na rakovinu a tatinek,
veteran s 84 lety zdraveho zivota a 58 lety stastneho manzelstvi,
si neumel a nemohl pomahat sam. Hledal jsem usilovne nejakou formu
vypomoci a na socialce jsem hovoril s Milenou asi pul hodiny.
Pred odletem z Ostravy jsem zasel pani Milene podekovat za jeji
poradu, vymenili jsme si emejlove adresy a odletel jsem domu do
Sudbury. Za mesic po mem odletu umrela maminka, za dalsi dva odesel
za maminkou tatinek.
To bylo kolem data 11. zari 2001 (9/11) a ani jsem se nedostal
do Ostravy na pohreb. Emejlem jsem si vylil bolave srdce smerem
k ocim pani Mileny a ona mi ucastne odepsala a piseme si dodnes.
Pred puldruhym rokem se objevil komunikacni zazrak - SKYPE a
s Milenou si furt mame co rict - skajpujeme denne.
Vecer nez jdu spat napisu par radek Milene v case, kdy Ostrava
spi a zatimco ja spim, Milena si precte mou zpravicku a napise
co je noveho v Ostrave, coz ja ctu pred snidani, kdyz je v Ostrave
o sest hodin vic, Milena uz je po obede a vari si kafe ke svacine.
Techto sest hodin casoveho rozdilu mezi Ostravou a Sudbury je
pro digitalni story dulezite, protoze story se odehravala, kdyz
jsem spal a posbiral ji (story), az kdyz byla pointa hotova.
Druhym ucastnikem v digitalni story je jista Marie, Milenina pritelkyne.
Nikdy jsem Marii nepoznal, jen z psani od Mileny, kdyz vypravi,
co s pritelkyni podnika. Z historek se mi zda jako jedna z tech,
od kterych jeden muze cekat lecjake prekvapeni a znacnou davku
chuti do zivota.
Digitalni story, konecne, povzdechl si, kdo to cte, jsem rekonstruoval
ze skajpovych vzkazu, ktere mi poslala Milena (v case, kdy jsem
chrnel v posteli).
Prvni ranni vzkaz od Mileny: "Mam zajimavou prihodu, kterou
mi vcera vypravela Marie. V roce 1968 tesne pred okupaci chodila
na zdravotni skolu se spoluzackou jistou Marii Gabankovou. Uz
tenkrat tihla k umeni malirskemu a jednoho dne vnutila Marii cely
svazek casopisu Dejiny umeni. To jeste Marie-certice netusila,
ze spoluzacka uz sprada plany na emigraci. Jednoho dne neprisla
do skoly a od te doby o ni neslysela. Vypravela mi, jak si dala
tyto casopisy svazat a ma je dodnes. Rekla jsem ji, ze dnes neni
zadny problem najit skoro vse na googlu, pokud je trosku znama
a nezmenila si jmeno. Po prichodu domu jsem bezela k pocitaci
a dotycnou M. Gabankovou jsem nasla, jako znamou vytvarnici a
malirku. Hadej kde? Ano spravne, jak jinak nez v Kanade! Nasla
jsem ji na www.novydomov.com. Je to casopis, kde se pise o ceske
komunite a je vyfocena pred svym obrazem. To pisu jen tak pro
ilustraci, ze diky internetu je svet dostupny vsem!"
Za par minut Milena napsala dalsi vzkaz: "Kdyby tvoje vyjimecna
zena Eva vypatrala nejaky kontakt na M. Gabankovou, ta kniha kreseb,
kterou krtila, by mohla byt zajimava! Jsem zvedava, jestli vyjde
i v Cechach."
O pulhodinu pozdeji Milena napsala: "Prave mi psala Marie,
ze uz se ji podarilo ziskat kontakt na vytvarnici Gabankovou.
Gabankova uci ve skole v Torontu a jeji manzel se jmenuje Ales
Brezina a ma webove stranky www.zpravy.ca"
Dalsi vzkaz od Mileny, "No, to je ale neskutecne! Mam adresu
na Alesovy noviny, www.zpravy.ca. Tak ty ses mi ani nepochlubil,
ze pises do Alesovych novin? Vidis, jak vsechno vypluje napovrch?"
Predchozi serii vzkazu od Mileny jsem si precetl, kdyz jsem se
vratil z ranni vychazky sudburskou polarni krajinou; jeji zpravy
mne nadchly a odepsal jsem Milene: "Coz sis nevsimla, ze
se neumim moc chlubit? Ale dobre veci se vzdy dozvis... S Alesem
Brezinou to bylo tak: Mame dobrou znamou v St. Catharines, nejaka
Nada Humlova, ktera prodavala ceske knizky, mela takovy podnik
zvany Literacy Pragensis a my od ni kupovali knizky. V
devadesatych letech jsem ji parkrat napsal chvalu na knizky a
ona se znala s Alesem a tak mu kterysi ten dopis dala a on to
uverejnil, a od te doby obcas neco uverejni... Autor knizky o
Vitalni dulezitosti pratelstvi (Tom Rath: Vital Friends)
pise, ze pratelstvi energizuje, nabiji cloveka energii, a tedy
prospiva, kdyz se o pratelstvi pecuje (jako o kvetinu), kdyz se
zaleva a prikrmuje napady, pak je prospesne a dlouhotrvajici;
k memu zdeseni to malokdo vi, nerku-li dela. Dnesni priklad tve
historky s certici Marii, a od ni k Marii Gabankove a, protoze
jsi hledala a nevzdala se, k Alesovi a pres Alese zas ke mne -
neni to fascinujici?? Ted to napis Alesovi a Ales to povi G. a
tak se dobre veci siri jako kola na vode. Pripada mi to uzasne!!!
Az toto budes vypravet Marii, tak si teprve uvedomis, cos dokazala,
co ona se asi ani nepokusila udelat..." a Milena obratem
odepsala: "Predstav si, ze kdyz jeste obe Marie chodily
na SVVS, tak ji M. Gabankova namalovala a Marie ma doposud ten
obrazek - cili svuj portret - schovany. Nedavno si jej povesila
na zed. Letos to bude devetadvacet let, co se znam s Marii certici."
Milena mi poslala po SKYPE portret Marie od Marie Gabankove a
odepsal jsem: "Skvostne! TO URCITE NAPIS ALESOVI! M. Gabankova
bude mit radost jako ma radost kazdy, kdo neni zapomenuty, zapadly
v zumpe minulosti; Ales potrebuje hezke pribehy jako kazdy, kdo
neco tvori a zridka se dozvi, ze to tvori dobre"
Neminil jsem timto zapisem nazvanym Digitalni story kritizovat
ty, kteri pocitace a informacni revoluci ignoruji, ani ty, kteri
pocitac pripojeny na internet maji, ale tento nepouzivaji; chci
naopak velebit tu rostouci mnozinu lidi, kteri objali internet
jako dalnici mezi lidmi rozmanitych zalib a preferenci, ktera
jim umoznuje delat fascinujici objevy z pohodli sveho domova.
Skarohlidove, kteri v progresu hledaji upadek, nemaji problem
s pokrokem, ale sami se sebou a svou neobratnosti se pokroku prizpusobit
a objevovat nove obzory.
Mimochodem, krome puvabneho pribehu, jsem ziskal digitalni malirskou
prvotinu pani Marie Gabankove, kterou si necham zaramovat.
Ross Firla - Sudbury
