Povanocni zamysleni
Kdyz pak oni odjeli, aj andel Pane ukazal se Josefovi
ve snach rka: Vstana, vezmi detatko i matku jeho, a utec do Egypta,
a bud tam, dokudz nepovim tobe; nebot bude Herodes hledati detatko,
aby je zahubil.
Kteryz vstav v noci, vzal detatko i matku jeho a odsel do Egypta.
A byl tam az do smrti Herodesovy, aby se naplnilo povedomi Pane
skrze proroka rkouciho: Z Egypta povolal jsem syna sveho.
Tehdy Herodes uzrev, ze oklaman byl od mudrcu, rozhneval se naramne,
a poslav, zahladil vsecka pacholata, kteraz byla v Betleme i ve
vsech koncinach jeho, od dvouletych a nize, podle casu, na kteryz
se byl pilne vyptal od mudrcu.
Tehdy naplneno jest to povedeni Jeremiase proroka rkouciho:
Hlas v Rama slysan jest, narikani a plac a kvileni mnohe: Rachel
placici synu svych a nedala se potesiti, protoze jich neni.
Prvni nedele po Vanocich se v reformacni cirkvi luterske
nazyva Svatek svate rodiny a cte se pri tom nas text z evangelia
Matousova. Svatou rodinou se prirozene mysli sv. Josef, sv. Marie
a maly Jezisek.
Co to vsak rika nam? Je nutne si hned na pocatku rici dve dulezite
veci:
1. Jezis sam nikdy nezminoval zvlastni okolnosti sveho narozeni.
Pro jeho zvest nemely vyznam. Jezis se take nikdy neodvolaval
na svuj davidovsky puvod. Jak by take mohl? Vzdyt minulost - at
jeho ci kohokoliv jineho - nemela byt zadnou vysadou ci vyhodou
pro kralovstvi Bozi.
2. Prvni krestane (tzv. ranna cirkev) se po prvni tri stoleti
obesla bez Vanoc a jejich slaveni. Zato pohane slavili! Vsechny
narody na severni polokouli slavili koncem prosince svatky slunovratu.
Rimane slavili nejprve saturnalie (do 25.12.) k pocte
boha Saturna a po nich hned brumalie - svatky slunovratu.
Krestane se pochopitelne dusledne zadnych oslav nezucastnovali.
Vlastni svatky a oslavy krestane prakticky nemeli. Pochopitelne:
byli totiz "nepovolene nabozenstvi", tudiz bez prava
shromazdovaciho a tedy i bez kostelu.
Co tedy vlastne meli? Co slavili?
Predevsim slavili den po zidovske sobote, ktery nazyvali Den Pane.
Zpocatku dokonce az vecer, nebot to byl den pracovni. Z zidovskych
svatku podrzeli dva: "paschu" a "letnice"
- ale dali jim jiny vyznam. Paschu (velikonoce), nebot v ten
cas se odehrala smrt a vzkriseni Jezise Krista, a letnice (svatodusni
svatky), nebot tehdy doslo k "vyliti Ducha svateho na ucedniky,
cili pocatek cirkve.
Ale ani tyto svatky nebyly nikterak verejnosti k videni
- vzdyt cirkev se zvnejsku jevila jako tajny ci prinejmensim soukromy
spolek, ktery se schazi v soukromych (verejnosti nepristupnych)
prostorech. Mimochodem to take hodne prispelo k tomu, ze
byli obvinovani z protistatni cinnosti a ze se jim rikalo
"atheiste" - coz bylo tehdy povazovano za nemravnost.
Samo slovo cirkev (ecclesia) neznamena nic nez "vybor"
(shromazdeni vybranych) a biskup (episkopos) nic nez profanni
slovo "dohlizitel". Jak civilni, ne-nabozenske, nesvatecni!
Jak ostre to kontrastovalo s mnozstvim nadhernych chramu
a svatyni v kazdem meste a mnozstvim svatku a slavnosti,
vetsinou pristupnych siroke verejnosti. Krestane budili pozornost
tim, ze se jim uzkostlive vyhybali.
Situace se prudce zmenila po r. 313, kdy se cirkev stala nabozenstvim
nejen povolenym, ale kratce nato i nabozenstvim statnim. Cili
stala se z cirkve "vyberove" cirkvi lidovou (masovou).
Do cirkve se hrnuly zastupy lidi. Tito lide vsak nevideli nic
spatneho v tom, slavit take vsechny tradicni, zazite svatky
jinych (take povolenych) nabozenstvi.
A tak cirkev zavadela dalsi svatky s krestanskym obsahem
- postupne se vytvarel tzv. cirkevni rok. Stavely se kostely -
casto na mistech, kde stavaly svatyne jinych bozstev - a slavily
se svatky casto v casech, kdy byli lide zvykli slavit.
Tak ve 4. stol. na vychode rise vznikl nevyznamny svatek Epifanie
- zjeveni tj. vyjeveni neviditelneho Boha v Jezisi Kristu
a tento svatek byl stanoven na 6. leden. A to jsou dodnes pravoslavne
Vanoce.
V zapadni casti rise jej uznavali take (Klaneni tri kralu),
ale datum narozeni Jezise stanovili zapadni biskupove na 26. prosince
- ackoli pro to neni v evangeliich zadna opora.
Nebyl v tom vsak jen konkurencni boj s jinymi kulty,
bylo v tom i castecne prijeti prastare symboliky, ktera je
starsi nez vsechna znama nabozenstvi: symbolu svetla a tmy. Symbolu
narustajici vlady tmy, usinani a jakoby umirani cele prirody -
a v tom obrat a svetlo se znovu ujima vlady - ac temer nepozorovane.
Proto i Zide slavi v prosinci "chanuku" - slavnost
svetel, ale oslavuje se tim znovuvysveceni jeruzalemskeho chramu
v r. 164 pr. Kr.
Predtim si cirkev vystacila s dvema symboly: Veceri Pane
a krtem. Symboly jsou tu chleb a vino a voda.
Pribeh o Jezisove narozeni jako chudeho krale, jako bezbranneho
ditete byl a je zvlast prihodny k symbolice svetla a tmy.
Prichod spasy uprostred kosmicke noci se tim vyjadruje.
Zatimco krest a Vecere Pane vyzaduje porozumeni a rozhodnuti cloveka,
narozeni ditete a svetlo Betlema uprostred noci proste vnimame.
Oslovuje to nase nejhloubeji skryte pocity, vlastni vsem lidem.
Proto take byl Stedry den zasvecen svatku Adama a Evy - tj. vsech
lidi (nejen krestanu). Proto obliba vanocnich svatku rychle rostla
a brzy zastinila i Velikonoce.
Proto take jsou Vanoce neznicitelnym svatkem vseho lidu, ktereho
se uporne drzi zejmena ti, kteri jinak nechteji mit s Jezisem
nic spolecneho a jejich zivotni styl je zasvecen sluzbe Mamonu
resp. Konsumu. A budou na techto svatcich trvat i kdyby je cirkve
slavit prestaly.
Saturnalie i brumalie byly svatky vesele a rozpustile - byl to
nas Silvestr. Bezduche veseli. Kdezto o Vanocich i lide zli a
nenavistni nejenze ponekud zjihnou, ale dokonce chteji mit dobrou
vuli, chteji nekoho obdarovat, jsou pristupni dobrocinnosti. V tom
je kouzlo krestanskych Vanoc a jejich popularita po celem svete
- i nekrestanskem.
Jsou znamy pripady, kdy se na fronte o Vanocich nebojovalo a obe
strany si navzajem zpivaly koledy. Zdalo se, jakoby se kralovstvi
Bozi o Vanocich priblizilo, jakoby bylo na dosah ruky - a to ne
jako sen ci pouhe reci - jako realita!
Ale prave jen o Vanocich! Kazdy prirozeny clovek je schopen byt
jiny - ale jen o svatcich! Jinak - v realite vsednich dnu
- plati jina pravidla. O tech pravych - nikoli jen svatecnich
- krestanech si prirozeny clovek mysli, ze jsou to naivni snilci,
kteri si mysli, ze v teto vanocni nalade lze zit stale.
Neni to pravda. Jiz nas text to zretelne ukazuje. Zatimco prirozeny
clovek se takrka rozplyva v krasne atmosfere Vanoc a snazi
se nemyslet na to, co bude po Vanocich (v tom je prece
smysl svatku odjakziva!), krestane znaji pribeh cely. Ne nadarmo
byl hned druhy den zasvecen prvnimu krestanskemu mucedniku Stepanovi.
Naivni byli v nasem oddilu ti tri mudrci od vychodu. Tito
astrologove (to ma evangelista na mysli) vycetli zrod velikeho
krale z kosmickych ukazu. Ale zcela neznali skutecnych pomeru
se objevi primo v Jeruzaleme a vyptavaji se. Jako by nevedeli
kdo byl Herodes.
Intrikami a lsti se stal kralem Judeje. Obratne se priklonil vzdy
na "spravnou" stranu v bojich o moc v rimskem
imperiu. K Cesarovi a Kleopatre proti Pompejovi, proti Antoniovi
a Kleopatre pro Oktavia (Augusta). Kralem se stal nakonec rozhodnutim
rimskeho Senatu. Cely zivot se bal, ze bude ukladne zavrazden
a aby tomu predesel, dal ukladne zavrazdit tchana, tchyni, svagra,
manzelku a tri ze svych synu (nemluve o trech stech svych vlastnich
velitelu a dustojniku). Sam cisar Augustus pry kdysi prohodil,
ze by dal prednost byt Herodovym veprem nez synem.
Coz to nevedeli mudrcove? Jestli mohlo neco Heroda vydesit nejvic
- pak to byla zvest o krali z davidovskeho rodu. Uz davno
by nechal vsechny Davidovy potomky vyhladit, jenze Zidu, kteri
mohli nejak odvozovat svuj puvod od nektereho z kralu davidovske
linie bylo mnoho a nikdo nemel jejich seznam.
Mudrci zpusobili betlemske vrazdeni z nevedomosti. I to je
realita. Takovych pripadu je mnoho. Herodes vrazdi vedome. Ve
svete realneho mocenskeho boje likviduje sve protivniky preventivne
- driv nez oni zlikviduji jeho. Takova je realita. Nemohl prece
tusit, ze Jezis nebude chtit usednout na jeho misto.
Cteni z knihy Zjeveni vsak mluvi jeste jinak. Drak se nemyli,
ceka az zena porodi, aby dite zahubil, protoze vi, ze v nem
(v onom diteti) jde o prevraceni vsech hodnot a pravidel
jimiz se svet ridil a ridi. Kdyby slo jen o vymenu osob na trunu,
to by drakovi nevadilo - stale by byl vladcem sveta. Je snad neco
realistictejsiho v pohledu na svet? Svet je stale v rukou
draka.
Muzeme si snad pochvalovat nasi dobu? Minule stoleti za sebou
nechalo takove mnozstvi zabitych, umucenych a zotrocenych jako
zadne jine. A nebylo to jen dilo nekolika malo zloduchu. Ti by
nezmohli nic, kdyby nemeli statisice pomahacu a miliony lhostejnych.
Ale i nase nove stoleti - nemylme se - i kdyz se v Evrope
uz nezabiji, i toto stoleti stoji na zistnosti a sobectvi. Zistnosti
jednotlivcu, spolku i narodu. To je realita.
Nas oddil vsak ukazuje jeste jednani jineho muze - Josefa. Josef
uposlechne neprodlene hlas posla Boziho a jeste v noci sebere
rodinu a odejde. Co je na tom svateho? Ktery otec by to neudelal?
Herodes jedna a zasahuje. Josef jedna a zachranuje. I to je realita.
Jina realita, ale realita. Herodovo nasili se uskutecni (svet
je v rukou draka), ale miji se cilem. Nasili Herodovo je
nakonec beze smyslu. Jen zvysuje mnozstvi zla, chut na pomstu
a tak opet strach Heroduv. Jednani Josefovo ma skutecny smysl.
Jeho jednanim svet unika totalni zkaze a ma stale nadeji.
Co je na tom nerealistickeho? Ktery tatinek by to neudelal? Jen
kdyby vedel co se chysta! A tak se zda, ze to jedine nerealne
na nasem pribehu je to, ze k Josefovi promluvil posel Bozi.
To zni jako z pohadky. Neni tomu tak. Jen hloupi tatinkove
tomu neveri a pak se vymlouvaji, ze nevedeli co je dobre pro jejich
dite.
Uvedomme si vyznam toho kdyz muzeme rici: "Svice noham mym
je slovo Tve a svetlo stezce me". Amen.
Jan Kozlik, Mseno, 28. prosince 2003
