K Vanocum je blizko, velebime
stistko
Hlavnim puvabem pravidelnych besed se Zdenkem jsou jeho skvostne
napady. Sedeli jsme spolu u stolku v kavarne Books&Beans
a bez uvodu mi Zdenek podal pomeranc. Drzel jsem oranzovy tenisak
v ruce a Zdenek rekl: "Preju Ti klidny Advent a vsecko dobre."
Videl, ze nevim co odpovedet, a pokracoval: "Pro mne je od
detstvi pomeranc symbolem Vanoc..." "Vzpominam,"
pokracoval, "jak muj otec okrajoval slupku po Stedrovecerni
zranici a rikal mi, ze to je darek z Maroka, abych byl zdravy..."
Par stolu od nas sedela mlada zena s predskolnim klukem, ktery
delal rotyku a domahal se pozornosti. Deti v tomto veku vzdoruji,
obzvlaste, kdyz jsou ignorovany. "Mas nuz?" optal se
Zdenek. Vytahnul jsem z kapsy perorizek a podal mu ho. Zdenek
otevrel nozik, vzal mi pomeranc a zacal ho krajet po liniich poledniku;
pomeranc zavonel lokalem, kluk to ucitil, dival se k nam a Zdenek
mu pokynul rukou, aby prisel bliz. Kluk prisel k nasemu stolku,
oprel se lokty o desku a dival se na Zdenka, jak zarezava linie
do pomerance. "Tak rozkrajoval pomeranc muj tata," rekl
Zdenek anglicky klucinovi; opatrne polozil pomeranc na stul, od
horniho polu odchlipnul jeden dilek za druhym tak, ze se tucna
slupka rozevrela jako kvet a vyndal duzinu. Kluk hledel zcela
zaujaty tim malym umeleckym dilem. Zdenek mu polozil rozevreny
kvet na dlan, rozlomil duzinu na tri dily a jeden dil polozil
do kvetu a rekl klukovi: "Snez to, abys byl cely rok zdravy."
Kluk podekoval a odesel s tim pomerancovym kvetem k matce.
Matka se smerem k nam usmala, rozlamala kus pomerance na dilky
a kluk si je bral, zvykal a nepoustel pomerancovy kvet z ruky.
"Vis, ze slovo orange se v anglictine nerymuje s zadnym
anglickym slovem?" "Nepovidej," rekl jsem povzbudive,
aby mi Zdenek povedel, co o pomeranci vi. Pomerance rostou na
keri zvanem citrus, citrus sinensis, tri az deset metru
vysokem, kvete bilymi kvety trochu podobnym lekninum; puvodne
rostl jen v Asii, v Indii, Cine a Vietnamu. V Italii se objevil
v jedenactem stoleti, v Anglii ve ctrnactem. Nazev byl prevzat
z perskeho slova naranj, a to z puvodniho staroindickeho
naranga." Od slova pomeranc asi bude nazev barvy oranzove?"
popichnul jsem vyklad. "Ovsem," pokracoval Zdenek poteseny
mym zajmem, "prvne tuto barvu pojal do sveho znaku anglicky
kral Henry VIII., zapsano v roce 1512, a pozdeji Holandane ucinili
oranzovou svou narodni barvou, asi v sedmnactem stoleti, a dodnes
maji oranzove dresy holandsti sportovci. Oranzova barva se udela
pul napul z cervene a ze zlute; to znas, ale s primesi zelene
vznika barva azurova..." "...a oranzova je v Americe
barva ohrozeni a vysokeho rizika," rekl jsem horlive.
Krasna zena s klukem uz meli oblecene kabaty. Zastavila se u naseho
stolu a rekla Zdenkovi, ze jeji kluk nikdy nechtel jist pomeranc,
az dnes poprve. "Asi se mu libilo, jak se da pomeranc hezky
oloupat," rekl Zdenek; a klukovi rekl: "Ten pomeranc
je z Brazilie. Vis, kde je Brazilie?" "Ja mu to ukazu
v Atlasu," rekla ta zena a odesli. "Britsti moreplavci
vedeli, ze pomeranc, citron a citrus, vsechny rostou na citrusu,
maji vysoky obsah vitaminu C, coz je hlavni obrana proti kurdejim.
Uz v patnactem stoleti Britove vozili na sve dlouhe plavby semena
citrusu a kam pripluli, tam je sazeli. Tato praxe se mezi namorniky
v Evrope rozsirila rychlosti pozaru. Kolumbus privezl semena citrusu
(1493) a vysazel je po karibskem souostrovi, kde pristal."
"Vsimam si v obchode, odkud je ovoce, ktere kupujeme, a pomerance
byvaji z Kalifornie, Mexika, Jihoafricke republiky, z Izraele
a nedavno z Ciny," rekl jsem. "Na svete se v roce 2005
vypestovalo 60 milionu tun pomerancu," pokracoval ve faktografii
Zdenek, "z vetsi poloviny se pomerance lisuji na pomerancovou
stavu, ktera se lepe skladuje nez pomerance."
Zdenek vytahnul z tasky dalsi pomeranc, dal mi ho a rekl, ze k
Vanocum musi byt pomeranc cely a ne tekuty. Drzel jsem pomeranc
v ruce a vzpomenul, ze moje babicka sesbirala slupky pomerance
z vanocniho stolu, macela je ve vode, pak opekla v roztavenem
cukru a rikala tomu kandovane pomerance. "V mem detstvi
byl pomeranc vanocni vzacnost," rekl Zdenek. "A dnes
patri mezi lacine ovoce dostupne cely rok; vsiml sis, jak vzacnost
zanika s dostupnosti?"
To je Zdenkovo oblibene tema o negativnim blahobytu, ze cim je
neco lacinejsi, tim je to bezcennejsi. Podal jsem Zdenkovi propisovacku
a rekl, at mi ten pomeranc podepise a ze ho uskladnim v chladnu
a snim az o Stedrem veceru. Zdenek se zasklebil, pohrozil mi prstem
a rekl, ze jsem zapomnel, jak nase matky staly frontu na pomerance
a dnes jsou pomerance v kosiku na stole cely rok. "Nezapomnel,"
rekl jsem, a pomeranc mi zustava vzacnym symbolem Vanoc a po Tvem
zajimavem vykladu vim o pomeranci mnohem vic. Prinesl jsem ten
brazilsky pomeranc a nebyl k rozeznani od jihoafrickych, ktere
Eva koupila vcera v supermarketu. Pred veceri Eva naladovala nekolik
pomerancu do mixeru a vypili jsme sklenici plnou vitaminu C, coz
delame denne.
Zdravim a preji hezky den a prijemny Advent.
Ross Firla, Sudbury