Navrat na hlavni stranu

Vancouverske Divadlo Za rohem tricetilete!
Moderni rychla doba ucinila cas mediem ponekud relativnim. Mnohdy se nam zda, ze rok je nejak kratsi, stejne tak tyden, den. A prece zeme se otaci stejne rychle jako za cisare Rudolfa II. nebo TGM. V same podstate tricet let je dnes stejne dlouha doba jako v minulosti.
A je to mnoho let pro ochotnicke divadlo Cechu a Slovaku zijicich na pobrezi Pacifiku, ve Vancouveru. V Kanade druhe nejvetsi a nejstarsi po torontskem Novem divadle, Divadlo Za rohem.
V sobotu 29. zari se jeho clenove, zakladatele, reziseri, herci, producenti, vsichni (se svymi mnohdy neaktivnimi druhy), kdoz se za tu dlouhou dobu ruznym dilem, nepatrnym stejne jako monumentalnim, zaslouzili o trvajici existenci divadla, sesli v Severnim Vancouveru, na temze miste, kde oslavili dvacate jubileum, aby si pripomneli a oslavili jubileum jeste vyznamnejsi.
Je o to vyznamnejsi, ze snad krome obcasne financni podpory v pocatecnich letech, po mnoha leta dalsi takova podpora se deje nez prizni a navstevnosti divaku, milovniku divadla.
Mezi prvnim predstavenim v roce 1977, Na ty louce zeleny s Jarou Kohoutem jako hostem, a zatim nejposlednejsi inscenaci Obsluhoval jsem anglickeho krale, konalo se 36 predstaveni divadelnich, 10 veceru hudby a poezie, 3 autorske kabarety, 3 detska predstaveni a 3 predstaveni hostujici. Na jevistich (mnozne cislo je duvodne, soubor nema divadlo stale, pronajima dle moznosti) vystridala se dlouha rada ucinkujicich, nekteri jednou, dvakrat, jini bezmala v kazde inscenaci. Byly i chvile, kdy soubor ocitl se v situaci, kdy elan a energie jakoby zacinaly slabnout, pohody a radosti ubyvalo, starsi clenove stali se jeste starsimi, ti mladsi pocitovali tlak ekonomicky, jakym nejednou se kapitalismus vyznacuje. Ale byly to krize kratkodobe, doslo k dalsi inscenaci, k obnoveni elanu. A tak se rok po roce navlekal na tu neviditelnou nit casu, ktera tedy letos dosahla pozoruhodne delky triceti let.
V blahopranich k oslavam situaci vystihla jedna ze zakladatelek divadla, pani Jarmila Smekalova: "...V mych nejsmelejsich snech by me pred 30 lety nenapadlo, jakych uspechu a takrka profesionalni urovne Divadlo Za rohem dosahne. Za velky uspech take povazuji okolnost, ze mezi cleny jsou mladi lide a tak budoucnost spolku je zajistena." A z toho mohou mit poteseni i dva stale aktivni, doslova kmenovi a predni clenove souboru pusobici v nem onech celych 30 let, dr. Josef Skala a Petr Bugar.
Velmi zdarila posledni inscenace Hrabalova dila naznacuje, ze tomu tak muze byt a snad i bude. Byla by velika skoda, kdyby tomu tak nebylo. Ochotnicke ci amaterske divadlo ma totiz sva specifika. Ti, co se mu venuji cini tak dobrovolne a ve svem volnem case, ve valne vetsine pripadu (krome tech nejstarsich clenu) vedle svych zamestnani, mnohdy na ukor rodiny a nejen zcela zdarma, ale i za mensich i vetsich financnich vydaju, ktere se jim navrati jen radosti z vydareneho predstaveni ci jine s divadlem spojene aktivity.
Jak tomu nasvedcuji slova pani Jarmily Smekalove: "Takova spokojenost je skutecne zaslouzena." O urovni Divadla Za rohem se velmi pekne vyjadril nejeden z profesionalu, at jiz spisovatel Ivan Klima, herci Ladislav Smoljak a Vaclav Postranecky, vseumel F. R. Cch ci dokonce snad nejuznavanejsi cesky divadelni kritik V. Just, kteri meli moznost nektere inscenace videt bud zive nebo ze zaznamu.
Zaverem pak jeste ne zcela bezvyznamnou skutecnost: to, ze na vychode Kanady uspesne a jeste o malo let dele existuje Nove divadlo v Toronte a na zapade divadlo vancouverske, da se chapat jako jakesi magicke pouto spojujici milovniky ceske kultury a umeni, a v tomto pripade divadla, napric ohromnou kanadskou zemi.
Douska: Mnohem vice informaci muze zajemce najit na webove strance, staci heslo divadlo za rohem.


Vladimir Cicha - Vancouver

Navrat na hlavni stranu