Navrat na hlavni stranu

Italske prazdniny (3)
V Rime vidime deti v kocarcich, ale kde jsou starsi deti? Kde si hraji? Pravda, rano pred osmou vidime deti vedene za ruku do skoly. Videl jsem take cerny mercedes zastavit pred skolou, a sofer v placate cepici otevrel zadni dvere osmiletemu skolakovi.
Kde jsou deti odpoledne a vecer, to nevime. Doma? Videli jsme deti s rodici v kavarne, mladi rodice srkali cappuccino, deti knouraly a zlobily. V sobotu jsme videli deti vezene na hrbetech poniku v parku na pahorku Celio. Za poniky slapaly dva rodicovske pary a bedlive sledovaly, zda jejich uz aspon desetileti milackove nespadnou ze sedla. Sedlak, ktery koniky vedl, udelal otocku kolem fontany. Za chvili jsme ho videli s jinym parem deti. Mam matnou vzpominku, ze v deseti letech jsem se snazil urvat z pece rodicu. Dnes v nedeli jsem pozoroval rodinku, rodice se dvema detmi asi 8 a 10 let. Doslova prinesli dva male bicykly na namesticko. Otec se snazil naucit kluka jizde na kole, maminka holcicku, deti kvilely, ze nechteji a vypadalo to, ze se uci jezdit na kole za trest na namesticku pred Minervou, coz je ohraniceno retezy a jedina dlazdena plocha, kde neparkuji auta.
Sam jsem se ucil jezdit mezi kamarady, vrstevniky a pochybuji, ze me rodice nekdy napadlo, jak jsem se to naucil. Leda podle toho, jak jsem loudil, aby mi kolo koupili, coz se stalo na vanoce. Zaujalo nas, jak se v Rime rodice boji pustit deti z dohledu; a zda se, ze se deti prilis z dohledu vymanit nechteji. Ten kluk, co ho tata ucil jezdit na kole se vzbouril. Prastil kolem o dlazbu a sel s tatinkem poustet se schodu chramu elektricke auticko, dalkove rizene. Tatinek ho mel pripravene v batuzku, asi tech pokusu ucit syna jezdit na kole bylo vic. A tak si tatinek hral a chlapec se snazil na auticko slapnout.
Nevim, kde kluci cutaji micudu, protoze kazdy placek je zaprany zaparkovanymi auty a motocykly, takze ani holcicky nemaji misto pro skakani pres svihadlo.
Ale 23. zari se neco zmenilo: celou nedeli az do 18 hodin vecer bylo vnitrni mesto uzavreno motoristum. Tisice Rimanu vytahlo do ulic a videl jsem spoustu mladych paru s kocarky a malymi detmi, jak si to kraceji prostredkem ulic. Zdalo se nam, ze se lide usmivaji vic nez jindy a citi tu svobodu pohybu po nohach v ulicich, kde se jindy pohybuji jen po pneumatikach. V sest vecer zaznely zvony nescetnych kostelu a policie odtahla dopravni zabrany z hlavnich tepen a auta a motocykly vyrazily zpet do ulic. Jakysi chlap na me zahoukal, kdyz jsme se loudali zpet na chodnik vozovkou jinak rusne via di Fori Imperiali a volal na me anglicky: "Uz je sest!" Tak jsem mu take anglicky odpovedel slovy, ktera se ve slusnem casopise netisknou. On houkal na lidi dal, protoze jsme nebyli jedini, komu se z vozovky nechtelo... myslim, ze to policii trvalo aspon hodinu nez zahnala lidi na chodniky.
***
Na te rimske ceste jsou pomniky ceske!
Na cem byl zalozen uspech a dlouhe trvani rimske rise? Pravdepodobne na verejnem prospechu. Zadna staroveka rise nebyla zaostrena na stavbu vodovodu, kanalizace, mostu a komunikaci tak jako elity a spirit rise rimske.
Pro srovnani, Egyptane budovali monumentalni hrobky, pyramidy pro faraony, Babylonane vezove chramy az k nebi, Keltove zili v chatrcich, ale staveli kamenne kalendare. Rimane postavili 120 000 kilometru konzularnich cest (v dnesni terminologii dalnice) po celem imperiu a mnohe jsou dnes skryte pod dalnicni siti neb rimsti inzenyri si neomylne volili tu nejlepsi trasu.
Pocasi bylo slunecne a Piazza del Popolo byla plna lidi radujicich se z ticha a prostoru, ktery jindy patri automobilum. Na kilometrovem useku Via Lata, od stredoveku zvane Via del Corso, jsme videli stovky cyklistu, tisice chodcu, desitky mladych manzelu s kocarky, poulicni kejklire a jine umelce, sumare, proste plno humanity neomezovane hlukem a motory.
Na leve strane Milvijskeho mostu k nasemu velkemu prekvapeni je na mocnem podstavci socha Jana Nepomuckeho!
Vedle mostu se rozklada byvala olympijska vesnice, postavena pro olympiadu v roce 1964, dnes sidliste, a tam jsme nasli namesti Jana Palacha mucednika za svobodu, jak pravi napis na tabulce se jmenem namesti.
Nevime, zda ti dva Janove jsou tam na vzdalenost 100 metru od sebe umyslne ci nahodou, ale pripadalo nam noblesni, ze jsme po putovani po rimske dlazbe za antickou pamatkou narazili hned na dve pripominky rodne hroudy.
A tak jsme se toulali po novych cestach postavenych na starych v tomto neobycejnem meste, az uderem seste odstranili policiste zabrany a do ulic vtrhla auta. Coz byla chvile ustupu k domaci veceri.
***
Je to krasa napohled - novy Rim a starovek!
Uspech rimske rise byl zalozen nejen na legiich, ale na verejnych sluzbach; a privadece pitne vody z Albanskych vrchu zabezpecovaly milionovemu mestu v 1. stol. n.l. 350 litru pitne vody na osobu a den.
Ve 2. stol.n.l. privadelo do Rima vodu 11 akvaduktu.
Barbari tahnouci ze severu na Apeninsky poloostrov prerusili akvadukty v roce 547 n.l. a bez vody zivot na rimskych pahorcich vyschnul a pocet obyvatel se zhroutil na par desitek tisic. Trvalo skoro tisic let do renesance, kdy byl v knihovne klastera Monte Cassino nalezen trinact stoleti stary manuskript, manual vodohospodare Sexta Julia Frontina. Podle jeho detailniho popisu byly v renesanci stare akvadukty nalezeny a postupne obnoveny a zprovozneny.
Magicke cislo 350 litru vody denne na cloveka bylo znovu v Rime dosazeno v padesatych letech 20. stoleti. Co stari Rimane povazovali za samozrejmost ve stoleti prvnim, bylo uspechem ve stoleti dvacatem.
Sli jsme nekolik hodin podel monumentalniho Claudiova akvaduktu, obdivovali klenby oblouku a mudrovali nad vzrustem a upadkem civilizace. V Rime je mozne videt nescetne pamatniky staroveke civilizace, ktera je jednim z korenu nasi civilizace. A zanik te staroveke dava dobre zduvodneni, proc musime nasi civilizaci chranit, branit a nepovazovat ji za nemennou samozrejmost.
Nedavno jsme cetli clanek v National Geographic, ze ctvrtina lidi na svete, to je 1.5 miliardy, nema pristup k dobre pitne vode; ze v Indii je jeden splachovaci zachod na 4000 obyvatel. Rimane meli pitnou vodu i kanalizaci vyresenou pred dvema tisici lety.
Vratili jsme se z vychazky podel Claudiova akvaduktu do moderniho metra - a meli jsme tak prilezitost chvalit starovek i modernu.
Stred Rima je prave ted prospikovany archeologickymi sondami, neb se ma stavet dalsi linka podzemni drahy, linka C. Archeologove maji zne na mistech, kde maji byt stanice a vzduchove sachty. Archeologie to ma v Rime tak trochu tezke - pod Rimem je staroveke a stredoveke mesto, ale nemuze se zborit soucasnost pro minulost.
Tohoto protinani staroveku a novoveku se nemuzeme nasytit.
***
Vykaslem se na praci, to si mysli zebraci
Tema, kteremu jsem se tri tydny v Rime vyhybal jsou vsudepritomni zebraci. Zebraku je v ulicich Rima mnoho, hlavne tam, kde se vyskytuji tisice turistu. Zebraci utoci na city svou ubohosti, at uz jsou jaksi podivne shrbeni, zkrouceni, ci v pokornem pokleku a nastrkuji proudu turistu misku nebo kelimek od kavy. Takovi pravidelne zaujimaji strategickou pozici na schodech kostelu.
Vetsina turistu prichazi na misto jen jednou a z toho zebrak existuje? on je tam den co den, a dav turistu je kazdy den jiny. Pozorujeme zenu na schodech u Kolosea. Ona zebra v habitu stareny, shrbena sedi na zemi (ze ma pod zadkem polstarek, je mozno videt s trochou pozornosti) a na kline ma spici dite; to dite je kazdy den jine a jeji ruce jsou mlade. Turiste jdouci z Esquilinu ke Koloseu hazeji mince do kelimku.
Pozorujeme mladeho muze (vlastne je jich vice se silnou rodinnou podobnosti), jak se plouzi kolem Pantheonu na skateboardu a dela mrzaka s kusy divadelniho plastu prilepenymi k chodidlum. Srdce by se nad nim ustrnulo, kdyby ho srdce nevidelo, jak bezi vecer k autobusu na Largo Argentina se skateboardem pod pazi.
Pozorujeme zenskou, ktera prichazi kazdy den v devet rano ke dverim supermarketu a tam zebra az do peti, kdy ma padla.
Pozorujeme mladika na moste; ten nema dite ale dva psy, kteri mu lezi u nohou, a mladik ma dvojjazycnou cedulku, kde prosi o penize, aby mohl nakrmit psy.
Zebraci maji spoustu odstinu a jednoho spolecneho jmenovatele - utok na city a pocit jakesi viny, ze se my mame lepe. Davaji tomuto krasnemu mistu jakysi lidsky rozmer. Zebraci v Rime nejsou vysledkem chudoby, ale naopak bohatstvi.
Dnes dopoledne jsme stali pred skvostnou bazilikou Santa Maria in Cosmedin a Eva s Petrem se sli podivat, jestli fronta na vlozeni ruky do Ust pravdy, jak je to videt v Rimskych prazdninach, je prilis dlouha. Ja jsem stal na chodniku opreny o sloup semaforu a tu prichazela skupina turistu stredniho veku s pruvodcem, ktery maval destnikem nad hlavou a vydaval nemecke povely. Co me to napadlo, nevim, ale natahl jsem dlan k tem obstaroznim Teutonum a oni mi davali okamzite mince a ja jsem mel asi osm euro.
Kdyz jsem to rikal Eve a Petrovi, tak mi neverili, dokud jsem jim neukazal ruku s mincemi. Velmi se za mne stydeli, Eva rekla, ze mi musi koupit lepsi obleceni a zebrani mne bylo zakazano na veky vekuv.
Ale tajne si myslim, ze bych se v Rime uzivil.

Zdravim, Rosta Firla - Rim

Navrat na hlavni stranu