Petr Chudozilov: Socialni
upiri
"V hotelu Tichota jsem taky poznal, ze kdo vymyslel,
ze prace slechti cloveka, to ze nikdo jiny nebyl nez ti, kteri
tady celou noc pili a jedli s krasnymi slecnami na kolenou, bohati,
kteri dovedli byt stastni jako male deti. Nasi hoste, kterym bylo
jedno, kolik za noc utratili, kteri rozhazovali bankovky na vsechny
svetove strany a delalo jim to dobre. Nikdy jsem nevidel tak stastne
muzske jako ty bohate prumyslniky a tovarniky. Umeli skotacit
a radovat se ze zivota jako mali haranti," pise Bohumil Hrabal,
puvodne spise proletar pochazejici ze strednestavovskych pomeru,
v pozdejsich fazich zivota tu a tam bohac, ve svem proslulem romanu
Obsluhoval jsem anglickeho krale. Citoval jsem zkracene
ze starsiho exiloveho vydani v nemz neni uveden nakladatel, mozna
slo o kolinsky Index.
K tomu, abych ve sve knihovne zase jednou po letech vyhledal skromne
vypravenou, zazloutlou knizku, me primela kampan, vedena ve svycarskych
mediich a na demonstracich zvlaste intenzivne kolem letosniho
prvomajoveho svatku prace nekterymi odborarskymi vudci, salonnimi
ultralevicaky a dobre organizovanymi chaoty. Jejim tercem byly
vysoke platy spickovych manazeru, bankovnich reditelu ci prezidentu
spravnich rad. Emocionalni televizni vystupy politiku, jimz je
lidove prezdivano Küpli-socialist, coz bych volne
prelozil jako socialista holdujici sampanskemu, ctrnactileti skvele
obleceni chaoti v drahych znackovych botach plundrujici curysska
klenotnictvi, a nekdy dokonce i skutecni, opravdu pracujici delnici
neschopni akceptovat, ze jenom obchodovatelne vysledky prace jejich
rukou jim mohou trvale zajistit dobrou budoucnost, to vsechno
vyvolalo k medialnimu zmrtvychvstani obraz kapitalisty vysavajiciho
pracujici lid: socialniho upira. Strizlivejsi komentatori pripomenuli,
ze pricinou stagnujicich, neprilis vysokych platu napriklad cisniku,
zen u pokladen obchodnich domu nebo pomocnych delniku v zadnem
pripade nejsou milionove odmeny nekolika spickovych manazeru,
jez se ostatne na celonarodnim prijmu podileji jen nepatrnym zlomkem.
Kampan mimoto odvadi pozornost od skutecne nalehavych problemu,
napriklad nerovnosti v odmenovani muzske a zenske prace. Svycarska
zena porad jeste dostava v prumeru o 25 procent mene za stejny
vykon nez jeji muzsky protejsek. Pobavila me vtipna poznamka,
ze milionove vydelky uspesnych tenistu nebo fotbalistu uz davno
nikoho nedrazdi je to tim, ze tvrdou praci takoveho Rogera Federera
na kurtu je mozno v televizi sledovat po dlouhe hodiny, zatimco
den bankere si normalni clovek vubec nedovede a ani nechce predstavit.
Kdo cetl Hrabalova Anglickeho krale pozorne, vsimnul si,
ze bohacova prace neprestava ani uprostred radovanek, kdy je groteskne
domlouvan prodej lode kravskych kuzi z Konga anebo cele ulice
cinzovnich domu, ze pad zpatky do chudoby je rychlejsi nez cesta
nahoru za uspechem.
Ve sve vlastni osobe spojuji proletare s jeho protikladem; jako
spisovatel nekdy vydelam za vecer autorskeho cteni dvojnasobek
odmeny jez mi pripadne za nocni roznaseni novin, nekdy za deste
a mrazu, po cely dlouhy mesic. Nedrazdi me to, ziji sam se sebou
v socialnim smiru. Znam nekolik zamoznejsich kapitalistu:
obchodnika s vlnou, modniho navrhare, zubare, nakladatele, majitele
restaurace. Vsichni sebou vrti od rana do noci mnohem ciperneji
nezli ti, co pri demonstracich rozbijeji vyklady kramu a zastavaji
komunistickou viru, ze spolecnost je povinna dat jim vsechno co
potrebuji, treba i bez prace. Prace nikam nevede, docetl jsem
se v rozhovoru s nezletilym chaotem, nybrz cloveku naopak bere
skutecny smysl zivota. Roli socialniho upira, kdyby me takova
blbost vubec napadla, bych rozhodne prirknul spise jemu nez manazerovi
pracujicimu patnact hodin denne vcetne soboty a nedele,
13.5.2006
Psano pro CRO 6. Otisteno s vedomim autora.