Navrat na hlavni stranu

Petr Chudozilov: Socialni upiri
"V hotelu Tichota jsem taky poznal, ze kdo vymyslel, ze prace slechti cloveka, to ze nikdo jiny nebyl nez ti, kteri tady celou noc pili a jedli s krasnymi slecnami na kolenou, bohati, kteri dovedli byt stastni jako male deti. Nasi hoste, kterym bylo jedno, kolik za noc utratili, kteri rozhazovali bankovky na vsechny svetove strany a delalo jim to dobre. Nikdy jsem nevidel tak stastne muzske jako ty bohate prumyslniky a tovarniky. Umeli skotacit a radovat se ze zivota jako mali haranti," pise Bohumil Hrabal, puvodne spise proletar pochazejici ze strednestavovskych pomeru, v pozdejsich fazich zivota tu a tam bohac, ve svem proslulem romanu Obsluhoval jsem anglickeho krale. Citoval jsem zkracene ze starsiho exiloveho vydani v nemz neni uveden nakladatel, mozna slo o kolinsky Index.
K tomu, abych ve sve knihovne zase jednou po letech vyhledal skromne vypravenou, zazloutlou knizku, me primela kampan, vedena ve svycarskych mediich a na demonstracich zvlaste intenzivne kolem letosniho prvomajoveho svatku prace nekterymi odborarskymi vudci, salonnimi ultralevicaky a dobre organizovanymi chaoty. Jejim tercem byly vysoke platy spickovych manazeru, bankovnich reditelu ci prezidentu spravnich rad. Emocionalni televizni vystupy politiku, jimz je lidove prezdivano Küpli-socialist, coz bych volne prelozil jako socialista holdujici sampanskemu, ctrnactileti skvele obleceni chaoti v drahych znackovych botach plundrujici curysska klenotnictvi, a nekdy dokonce i skutecni, opravdu pracujici delnici neschopni akceptovat, ze jenom obchodovatelne vysledky prace jejich rukou jim mohou trvale zajistit dobrou budoucnost, to vsechno vyvolalo k medialnimu zmrtvychvstani obraz kapitalisty vysavajiciho pracujici lid: socialniho upira. Strizlivejsi komentatori pripomenuli, ze pricinou stagnujicich, neprilis vysokych platu napriklad cisniku, zen u pokladen obchodnich domu nebo pomocnych delniku v zadnem pripade nejsou milionove odmeny nekolika spickovych manazeru, jez se ostatne na celonarodnim prijmu podileji jen nepatrnym zlomkem. Kampan mimoto odvadi pozornost od skutecne nalehavych problemu, napriklad nerovnosti v odmenovani muzske a zenske prace. Svycarska zena porad jeste dostava v prumeru o 25 procent mene za stejny vykon nez jeji muzsky protejsek. Pobavila me vtipna poznamka, ze milionove vydelky uspesnych tenistu nebo fotbalistu uz davno nikoho nedrazdi je to tim, ze tvrdou praci takoveho Rogera Federera na kurtu je mozno v televizi sledovat po dlouhe hodiny, zatimco den bankere si normalni clovek vubec nedovede a ani nechce predstavit. Kdo cetl Hrabalova Anglickeho krale pozorne, vsimnul si, ze bohacova prace neprestava ani uprostred radovanek, kdy je groteskne domlouvan prodej lode kravskych kuzi z Konga anebo cele ulice cinzovnich domu, ze pad zpatky do chudoby je rychlejsi nez cesta nahoru za uspechem.
Ve sve vlastni osobe spojuji proletare s jeho protikladem; jako spisovatel nekdy vydelam za vecer autorskeho cteni dvojnasobek odmeny jez mi pripadne za nocni roznaseni novin, nekdy za deste a mrazu, po cely dlouhy mesic. Nedrazdi me to, ziji sam se sebou v socialnim smiru. Znam nekolik zamoznejsich kapitalistu: obchodnika s vlnou, modniho navrhare, zubare, nakladatele, majitele restaurace. Vsichni sebou vrti od rana do noci mnohem ciperneji nezli ti, co pri demonstracich rozbijeji vyklady kramu a zastavaji komunistickou viru, ze spolecnost je povinna dat jim vsechno co potrebuji, treba i bez prace. Prace nikam nevede, docetl jsem se v rozhovoru s nezletilym chaotem, nybrz cloveku naopak bere skutecny smysl zivota. Roli socialniho upira, kdyby me takova blbost vubec napadla, bych rozhodne prirknul spise jemu nez manazerovi pracujicimu patnact hodin denne vcetne soboty a nedele,
13.5.2006
Psano pro CRO 6. Otisteno s vedomim autora.

Navrat na hlavni stranu