Navrat na hlavni stranu

Hledani ztraceneho sveta s Miro Zbirkou!
Atlantida

1. Zem pradavnych slnk
v chladnom tieni tajomstiev
na mapach jej davno niet
Zem pradavnych slnk
nepoznas jej zalospev
a more nevyda viac ten svet
Pod hladinou spi kamen s tvarou naveky
v nehybnom tieni rias
a milenci su si v tej hlbke vzdialeny
s rukou sa mina vlas
® Len more cez brany cias
zenie na brehy stlpy vln
more cez brany cias von vynasa stlpy vln

2. Zem stratenych slnk v oknach bludia oci ryb
tam hlboko niet kam ujst
zem stratenych slnk v oknach bludia oci ryb
hladaju kluc od ust
Pod hladinou spi kamen tvar a testament
v nehybnom tieni rias
cas ostal tam stat ocami hviezd sa diva svet
v tej hlbke je nieco z nas

3. Nepovie nam vsak viac
kde mtvy v nom byvaju
nepovie nam vsak viac
co mesta v nom skryvaju

Text k Atlantide mne zustal na mysli po skonceni koncertu asi nejpopularnejsiho slovenskeho zpevaka Miro Zbirky. Jeho poeticnost znovu vynikla, kdyz jsem si ho precetl na internetu a mel jsem chut si nekde sehnat cedecko a jeste jednou si tuto pisnicku poslechnout. Letos jsem si mohl vychutnat dvakrat Zbirkovo umeni. Poprve to bylo na plzenskem festivalu Finale, kdy hral v detskem muzikalu Dezo Ursinyho Neberte nam princeznu (z roku 1981). Podruhe pri koncertu v Ukrajinskem stredisku v Christie Parku.
Zde laska mezi zpevakem a publikem nebyla na prvni pohled. Kulturne vyhladovele publikum totiz milovalo zpevaka davno pred tim nez se objevil s dvema ceskymi hudebniky, kytaristou Janem Ponocnym a hracem na klavesy Janem Korinkem, na podiu. Mnozi z divaku byli v sale jiz hodinu pred koncertem. Miro Zbirka vzapeti svou lasku opetoval a byla ruka v rukave. Kdyz zazpival poetickou pisnicku Mur nasich lasok, tak nejednoho z nas postihla jakasi nostalgie nad necim, co je nenavratne pryc. V okamziku, kdyz zjistil, ze v sale je i nekolik Kanadanu, kteri nerozumi slovensky zazpival Beatles a pak se vratil ke svemu slovenskemu repertoaru. Miro Zbirka vstoupil do sveta pop-music v druhe polovine osmdesatych let a v popularite dokazal konkurovat i takovym hvezdam jako je Karel Gott. Pri tom v Toronte vystupoval velice skromne. Udelal si cas na sve fanousky i na media. V kratkem rozhovoru jsme se ho zeptali na obdobi, kdy zacinal:
ABE: Jak vzpominate na obdobi Beatmenu a Buttons, dvou bratislavskych skupin, ktere jsou asi dnes jiz zapomenute?
MZ:
Mam velice rad toto obdobi a take zpevaka Dodo Suhajdu. Pamatuji se, jak byli nesmirne hrdi na to, kdyz Rolling Stones vydali celkem neznamou desku, kterou vsak ja mam stale rad, Between the Buttons. Vsichni v Bratislave si mysleli, ze Buttons jsou kamosi s Rolling Stones a oni se tvarili jako kdyby tomu tak skutecne bylo. Druha legendarni skupina Beatmeni spise inklinovali k Beatles. Zacinali driv, oblekali se jako Beatles, pripominali je ve vsem, coz bylo na tu dobu fantasticke. Z nich se oddelil Dezo Ursiny, s typickym autorskym rukopisem, kdy neustale vymyslel disonantni akordy. Vytvoril skupinu The Soulmen, tim se pripodobnil spise skupine Cream. Toto obdobi, ktere jsme si nedavno pripomneli v Bratislave velkym koncertem v PKO, mam velice rad. Dodnes z neho pochazeji krasne pisnicky jako treba jsou na desce skupiny Prudy Zvonky, zvonte. Kdyz to dnes poslouchate, tak tam hraje skvele Marian Varga s Palem Hamelem. Oba doposud pusobi. To jsou zaklady slovenske pisne. V te dobe se vse soustredovalo okolo V-klubu. Tehdy jsem tam videl v patnacti letech zname postavy nejen slovenske kultury jako Jakubiska, ale i Karla Kryla.
ABE: Natocil jste s Dezem Ursinym film Neberte nam princeznu. Jak k tomu doslo?
MZ:
Ursiny mel fixni ideu, ze musime neco udelat spolu. Jednou me obsadil do nejake epizodni role, kde jsem vyhubly v dlouhych vlasech pouze postaval. V tomto muzikalu, o kterem hovorite mne obsadil do hlavni role a ja pak pritahl jeste Mariku Gombitovou.
ABE: To uz je obdobi let osmdesatych
MZ:
Osmdesata leta byla o neco snadnejsi nez sedmdesata. Normalizace byla pro rockovou a beatovou hudbu velice tezka. Tehdy jsme se snazili s Modusem prosadit, ale neslo to. Meli jsme rocni zakaz vystupovani, protoze jsme hrali na Bratislavske lyre pisnicku Usmev a v Rudem pravu napsali, ze jsme se nalezli v prvcich kosmopolitnich. Tato veta vsak zapricinila, ze jsme rok nemohli natocit zadne album. Prvni album jsme tedy natocili az v roce 1978. Kdyz se to prehouplo do tech let osmdesatych, tak to najednou zacalo byt nejak jednodussi. Dnes mne mladi hudebnici nechteji verit, ze kdyz jsme v te dobe natocili pisen Cerny kvet, tak se to prejmenovalo na Biely kvet, aby to bylo optimistictejsi.
ABE: Vidite rozdil v hudebnim vyvoji v Cechach a na Slovensku?
MZ:
Rozdil byl. Jedno z mych zduvodneni je, ze tomu tak bylo, protoze jsme byli blizko Vidne. Byli jsme tedy zasazeni rakouskou televizi a hlavne rozhlasovou stranici Ö3. Pro nas tedy nebylo cestou prekladat hity. Prelozit Rod Stuarta do slovenstiny by vypadalo smesne. Pro nas tedy byla cesta tvorit vlastni pisne. Meli jsme stesti, ze tam byl Janko Lehotsky, ktery sypal melodie z rukavu. Pak jsem zacal i ja psat pisnicky. Tato cesta se pak prosadila i v Cechach, kde se nejprve vychazelo z prekladu anglickych pisnicek a nikdo to moc nepoznal.
ABE: V textove oblasti byl takovou velkou postavou Kamil Peteraj
MZ:
Kamil Peteraj mel neobycejny zaber. Psal nejen pro mne, ale i pro Pavola Hamela, Janka Lehotskeho, Mariku Gobitovou. Byli tam i jini borci jako Boris Filan, Janko Straser.
ABE: V Cechach vsak existoval tvrdy underground, skupiny jako Plastic People of the Universe, DG 307 Bylo neco podobneho na Slovensku?
MZ:
Byly tam kapely jako Bez ladu a skladu, ale mate pravdu, ze v Cechach byl rock vic potlacovan. Nebylo to jednoduche ani na Slovensku, ale to, co melo rockove prvky, to se tezko protlacovalo v Cechach zejmena do medii a do televize. Plastici, ti uz vubec nikam nesmeli. Ale treba problemy mel i takovy Prazsky vyber.
ABE: Ironii je, ze Plastici hrali Bondyho a ten pak emigroval do Bratislavy
MZ:
Vyvoj sel skutecne prekvapive zvlastnim smerem, ale to uz jsme v devadesatych letech a temer v soucasnosti.
Cas vymezeny na rozhovor se naplnil a tak o soucasnosti, pokud Miro Zbirka prijede, tak nekdy priste.
Ales Brezina

Navrat na hlavni stranu