Navrat na hlavni stranu

Na okraj
O sokolovani
K napsani teto crty jsem byl inspirovan (vyprovokovan?) jednak poznamkou pritele, ze jsem nebyl na letosnim Ceskem a Slovenskem dnu na Masaryktownu (nevidel mne v programu Nove vize) a jednak uvahou krajanske pracovnice Barbary Sherriffove v dopise pratelum v Ceskem a Slovenskem sdruzeni.
Na Ceskem a Slovenskem dnu jsem podle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi byl, a dokonce jsem byl - az do hovoru se svym pritelem - presvedcen, ze jsem na nem s torontskou sokolskou jednotou cvicil. Ale jsem ve veku, kdy i moje nejvetsi jistoty se nejiste prikrci, kdyz na ne nekdo vytahne houfnici. Pro vsecky pripady jsem pristi utery rano (kdy je program Nove vize opakovan) pred pul osmou zapnul televizi a rovnou zamiril na kanal ctyri. A ja tam opravdu nebyl. Zahledl jsem tam nekolik clenu nasi jednoty v cvicebnich uborech, ale ne sebe. Je mozne, ze jsem byl na zaberu cvicici skupiny, ale nepoznal jsem to. Slo o jediny zaber, ktery byl vzat z vysky, dalky a zezadu a ja se zezadu (zvlast kdyz je to soucasne take z vysky a z dalky) moc neznam. Tohle neni nutne mineno jako kritika kameramana, ani si nestezuji na redaktory. Kazdy delame, co umime a co muzeme. Behem Ceskeho a Slovenskeho dne se toho stalo moc a na vsecko nebyl cas. Naprosto si nestezuji, ze jsem se v programu nezahledl. Ja se za svuj dlouhy zivot na fotografiich a filmech uz parkrat videl a to, co jsem videl mne neuchvatilo.
Ale jediny zaber z vystoupeni sokolskych muzu a zen (a k tomu seshora a z dalky a zezadu, i kdyz vim, ze cvicenci byli uprostred, divaci na obou stranach a kameraman pouze na jedne) A to mne privadi k dopisu Barbary Sherriffove, ktera soudi, ze mame problem prilakat nove cleny do sdruzeni, ponevadz nemame respekt k sve minulosti, protoze nam chybi narodni hrdost. Domniva se, ze nas krajansky tisk by nam mel pripominat vyznamne udalosti a osobnosti nasich dejin. A uz jsme u Sokolu...
Pred dvema tydny o ucasti Sokolu na odboji prednasel pro seniory Jan Waldauf. Z jeho znamenite prednasky uvadim jen nekolik cisel, jmen a fakt:
Vetsina prislusniku ceskoslovenskych legii v Prvni svetove valce byla cleny Sokola.
15. brezna 1939 nemecke vojsko obsadilo zbytek Ceskoslovenska; 16. brezna zacal sokolsky odboj: sokolska petka, slozena z nejvyssich funkcionaru, uzce spolupracovala s ridici slozkou narodniho odboje "Obranou naroda" (velitel general Josef Bily /Sokol/, zemsky velitel na Morave Gen. Hugo Vojta /prebornik vinohradskeho Sokola/, oba popraveni 30. zari 1941). Do konce rijna 1941 popraveno na 300 odbojovych pracovniku, vcetne nacelnika COS, Augustina Pechlata.
Ze 7. na 8. rijna 1941 Gestapo zatklo pres 1,000 sokolskych cinovniku, z nichz se vratila jen hrstka.
V noci z 28. na 29. prosince 1941 bylo v Protektoratu vysazeno 7 cs. parasutistu (jeden z nich, Slovak Jozef Gabcik, byl clenem Sokola) s poslanim likvidovat generala SS, risskeho protektora Reinharda Heydricha. Po atentatu 27. kvetna 1942 bylo zatceno 3,189 lidi, z nichz 1,585 bylo popraveno.
Ukryvanim parasutistu byla poverena skupina "Rijen", slozka sokolske odbojove organizace "Jindra", ktera zajistila ukryt i v pravoslavnem kostele Cyrila a Metodeje v Resslove ulici. Proti sedmi parasutistum (vsichni zahynuli) bylo nasazeno 757 prislusniku dvou oddilu SS a nekolik desitek gestapaku spolu s cetou hasicu.
Celkem behem valky bylo v koncentracich vezneno 12,288 sokolskych prislusniku, z nichz 4042 byli popraveni.
Za zminku snad stoji i to, ze Slovenske narodni povstani vedli dva Sokolove, generalove Viest a Golian; ze predsedou Ceske narodni rady (ktera prijala kapitulaci nemecke armady), byl Sokol profesor Albert Prazak a predsedou Slovenske narodni rady Sokol Vavro Srobar, stejne jako Sokoly byli i Pavel Blaho, gen. Mikulas Ferjencik, Jan Opletal a profesor Vladimir Krajina...

Ale i to postaci, abychom si udelali, jakkoliv povrchni, obrazek, o vyznamu Sokolstva pro nas narod. Tak snad prece jenom si vystoupeni Sokolu (s malymi vyjimkami vystoupili na kazdem Ceskoslovenskem i Ceskem a Slovenskem dnu) zaslouzi vic, nez jeden ne prave reprezentacni zaber. Jestlize nejake hnuti modelovalo narodni charakter v devatenactem a v prvni polovici dvacateho stoleti, bylo to, myslim, sokolstvo.
Cas samozrejme nestoji. Ceskoslovensky i pozdeji Cesky a Slovensky den v dobe, kdy v minulem stoleti vladli sovetsti mistodrzici, mel jinou napln i jinou formu nez ten, ktery se vyvijel po devadesatem roce minuleho stoleti a zvlast ten letosni. Ten drivejsi byl formalnejsi, konal se v nedeli, behem projevu a vystoupeni skupin bylo koupaliste zavreno a ostatni cinnost omezena. Obsahem tyto dny byly slavnostni, jakymsi opakovanym projevem vzdoru i nadeje. Ten letosni - jako uz nekolik poslednich - se konal v sobotu, byl obsahem blizsi pouti, bohaty zabavou, programem, komercne podbarveny. Na tom ovsem neni nic zleho. Nase rodna zem momentalne neni obsazena ani nepratelskymi armadami ani ovladana cizi ideologii. Tak proc bychom se netesili... Nekteri lide z me generace prestanou na tyto dny chodit (smrt, stari, nemoci - letos mi mezi legionari chybel Bohumil Jan Moravec, jedna z nejpozoruhodnejsich postav nasi komunity), nekteri davali prednost tissim zakoutim, jinym treba vadi, ze se mluvilo skoro vyhradne anglicky, ale to bylo vzdycky problemem. Mozna, ze bude chodit vice lidi, kteri se chteji proste pobavit. A proc ne? Kazda generace si musi najit svou cestu v presvedceni, ze oni objevili svet. Jako ti pred nami a jako my. I tato dnesni se na chvili opije uspechy a rozesmutni svymi porazkami a pak se ti stastni s pocitem, ze snad nebyli docela darmoslapy vytrati do noci. V mem pripade s pocitem vdecnosti, ze jsem byl clenem nadherne sokolske rodiny.
***
Ctvero vyroci manzelu Travnickovych
Ten titulek je vlastne trochu nepresny. Ve skutecnosti Jan Travnicek slavi dve vyroci, jeho pani jedno a oba dohromady take jedno.
Nejdriv se narodil Jan (a to je to jeho vyroci). Narodil se 26. cervna 1927 (pred nekolika malo tydny dovrsil osmdesatku) ve vesnicce Nasavrti u Chocne, kde jeho rodina hospodarila a Jan si docela rad vzpomina, jak pomahal na poli. Zrejme to s hospodarenim myslil vazne, ponevadz dokonce studoval zemedelskou skolu. Ale pak se svet zblaznil a z Jana se 6. ledna 1949 stal uprchlik (proveroval ho znamy skautsky pracovnik Velen Fandrlik) a skoncil v taboru Lechfield u Augsburku, odkud si na jeden rok odskocil na praci do Svycarska. Mozna by zustal dele, ale nedostal prodlouzeni povoleni, vratil se do Nemecka, potom odjel do Australie a nakonec (k nasemu prospechu) 15. kvetna 1957 (druhe Janovo vyroci) pristal v Kanade. V Kanade pracoval v ucetnictvi u nekolika americkych firem, az se (ale i pozdeji) v roce 1976 v Graduate klubu potkal s peknou a sikovnou mladou zenou z Winnipegu.
Ona mlada zena se narodila (a to je jeji vyroci) 16. unora 1937 ve Winnipegu. Jmenovala se Drucilla Godin a byla ucitelkou (pozdeji si jeste udelala B.A.). V cervenci 1977 se vzali (a to je jejich vyroci). Takze letos Drucilla a Jan slavi osmdesate vyroci jeho narozeni, sedmdesate vyroci jejiho narozeni, padesate vyroci jeho prichodu do Kanady a tricate vyroci sve svatby...
Je treba rict, ze jejich zivot svatbou neskoncil - Drucilla ucila az do roku 1993 na ruznych skolach nejdrive v Hamiltonu a pozdeji v Torontu. Jan, ktery brzy po prichodu do Kanady vstoupil jak do Sokola, tak do Ceskoslovenskeho sdruzeni v Kanade (a take tancoval s Janem Kunovjankem, Janem Cervenakem a Oldrichem Bobkem ve skupine Moravskych Slovaku), 14.unora 1981 vstoupil do Masarykova ustavu (spolu se stodolarovym sekem). O dva roky pozdeji byl zvolen predsedou teto organizace a vzorne ji vedl dvacet roku.
Dostalo se mu rady vyznamenani: Masarykovy ceny Ceskeho a Slovenskeho sdruzeni v Kanade (1996), Pozvani do kanadskeho parlamentu pri prilezitosti navstevy prezidenta Havla (1999), Certifikatu mesta Toronta za dobrovolnou praci (2002), 2003 Gratias Agit (vyznamenani ceskeho ministra zahranicnich veci za zasluhy o dobre jmeno Ceske republiky), 2004 zasazen na jeho pocest strom na Masaryktownu. Ale Janovi se mozna bude nejvic zamlouvat lavicka, kterou v parku Masaryktownu dala na pocest jeho osmdesatky umistnit Drucilla.
Mila Drucillo, mily Jane, k Vasim narozeninam, k vyroci Janova prichodu do Kanady i k vyroci Vasi svatby Vam uprimne blahoprejeme. Vsechna vyroci jsme s Vami oslavili ve Vasem domove na Masaryktownu 7. cervence 2007.
Josef Cermak

Navrat na hlavni stranu