Na okraj
O sokolovani
K napsani teto crty jsem byl inspirovan (vyprovokovan?)
jednak poznamkou pritele, ze jsem nebyl na letosnim Ceskem a Slovenskem
dnu na Masaryktownu (nevidel mne v programu Nove vize)
a jednak uvahou krajanske pracovnice Barbary Sherriffove v dopise
pratelum v Ceskem a Slovenskem sdruzeni.
Na Ceskem a Slovenskem dnu jsem podle sveho nejlepsiho vedomi
a svedomi byl, a dokonce jsem byl - az do hovoru se svym pritelem
- presvedcen, ze jsem na nem s torontskou sokolskou jednotou cvicil.
Ale jsem ve veku, kdy i moje nejvetsi jistoty se nejiste prikrci,
kdyz na ne nekdo vytahne houfnici. Pro vsecky pripady jsem pristi
utery rano (kdy je program Nove vize opakovan) pred pul
osmou zapnul televizi a rovnou zamiril na kanal ctyri. A ja tam
opravdu nebyl. Zahledl jsem tam nekolik clenu nasi jednoty v cvicebnich
uborech, ale ne sebe. Je mozne, ze jsem byl na zaberu cvicici
skupiny, ale nepoznal jsem to. Slo o jediny zaber, ktery byl vzat
z vysky, dalky a zezadu a ja se zezadu (zvlast kdyz je to soucasne
take z vysky a z dalky) moc neznam. Tohle neni nutne mineno jako
kritika kameramana, ani si nestezuji na redaktory. Kazdy delame,
co umime a co muzeme. Behem Ceskeho a Slovenskeho dne se toho
stalo moc a na vsecko nebyl cas. Naprosto si nestezuji, ze jsem
se v programu nezahledl. Ja se za svuj dlouhy zivot na fotografiich
a filmech uz parkrat videl a to, co jsem videl mne neuchvatilo.
Ale jediny zaber z vystoupeni sokolskych muzu a zen (a k tomu
seshora a z dalky a zezadu, i kdyz vim, ze cvicenci byli uprostred,
divaci na obou stranach a kameraman pouze na jedne) A to mne privadi
k dopisu Barbary Sherriffove, ktera soudi, ze mame problem prilakat
nove cleny do sdruzeni, ponevadz nemame respekt k sve minulosti,
protoze nam chybi narodni hrdost. Domniva se, ze nas krajansky
tisk by nam mel pripominat vyznamne udalosti a osobnosti nasich
dejin. A uz jsme u Sokolu...
Pred dvema tydny o ucasti Sokolu na odboji prednasel pro seniory
Jan Waldauf. Z jeho znamenite prednasky uvadim jen nekolik cisel,
jmen a fakt:
Vetsina prislusniku ceskoslovenskych legii v Prvni svetove
valce byla cleny Sokola.
15. brezna 1939 nemecke vojsko obsadilo zbytek Ceskoslovenska;
16. brezna zacal sokolsky odboj: sokolska petka, slozena z nejvyssich
funkcionaru, uzce spolupracovala s ridici slozkou narodniho odboje
"Obranou naroda" (velitel general Josef Bily /Sokol/,
zemsky velitel na Morave Gen. Hugo Vojta /prebornik vinohradskeho
Sokola/, oba popraveni 30. zari 1941). Do konce rijna 1941 popraveno
na 300 odbojovych pracovniku, vcetne nacelnika COS, Augustina
Pechlata.
Ze 7. na 8. rijna 1941 Gestapo zatklo pres 1,000 sokolskych cinovniku,
z nichz se vratila jen hrstka.
V noci z 28. na 29. prosince 1941 bylo v Protektoratu vysazeno
7 cs. parasutistu (jeden z nich, Slovak Jozef Gabcik, byl
clenem Sokola) s poslanim likvidovat generala SS, risskeho protektora
Reinharda Heydricha. Po atentatu 27. kvetna 1942 bylo zatceno
3,189 lidi, z nichz 1,585 bylo popraveno.
Ukryvanim parasutistu byla poverena skupina "Rijen",
slozka sokolske odbojove organizace "Jindra", ktera
zajistila ukryt i v pravoslavnem kostele Cyrila a Metodeje v Resslove
ulici. Proti sedmi parasutistum (vsichni zahynuli) bylo nasazeno
757 prislusniku dvou oddilu SS a nekolik desitek gestapaku spolu
s cetou hasicu.
Celkem behem valky bylo v koncentracich vezneno 12,288 sokolskych
prislusniku, z nichz 4042 byli popraveni.
Za zminku snad stoji i to, ze Slovenske narodni povstani vedli
dva Sokolove, generalove Viest a Golian; ze predsedou Ceske narodni
rady (ktera prijala kapitulaci nemecke armady), byl Sokol profesor
Albert Prazak a predsedou Slovenske narodni rady Sokol Vavro Srobar,
stejne jako Sokoly byli i Pavel Blaho, gen. Mikulas Ferjencik,
Jan Opletal a profesor Vladimir Krajina...
Ale i to postaci, abychom si udelali, jakkoliv povrchni, obrazek,
o vyznamu Sokolstva pro nas narod. Tak snad prece jenom si vystoupeni
Sokolu (s malymi vyjimkami vystoupili na kazdem Ceskoslovenskem
i Ceskem a Slovenskem dnu) zaslouzi vic, nez jeden ne prave reprezentacni
zaber. Jestlize nejake hnuti modelovalo narodni charakter v devatenactem
a v prvni polovici dvacateho stoleti, bylo to, myslim, sokolstvo.
Cas samozrejme nestoji. Ceskoslovensky i pozdeji Cesky a Slovensky
den v dobe, kdy v minulem stoleti vladli sovetsti mistodrzici,
mel jinou napln i jinou formu nez ten, ktery se vyvijel po devadesatem
roce minuleho stoleti a zvlast ten letosni. Ten drivejsi byl formalnejsi,
konal se v nedeli, behem projevu a vystoupeni skupin bylo koupaliste
zavreno a ostatni cinnost omezena. Obsahem tyto dny byly slavnostni,
jakymsi opakovanym projevem vzdoru i nadeje. Ten letosni - jako
uz nekolik poslednich - se konal v sobotu, byl obsahem blizsi
pouti, bohaty zabavou, programem, komercne podbarveny. Na tom
ovsem neni nic zleho. Nase rodna zem momentalne neni obsazena
ani nepratelskymi armadami ani ovladana cizi ideologii. Tak proc
bychom se netesili... Nekteri lide z me generace prestanou na
tyto dny chodit (smrt, stari, nemoci - letos mi mezi legionari
chybel Bohumil Jan Moravec, jedna z nejpozoruhodnejsich postav
nasi komunity), nekteri davali prednost tissim zakoutim, jinym
treba vadi, ze se mluvilo skoro vyhradne anglicky, ale to bylo
vzdycky problemem. Mozna, ze bude chodit vice lidi, kteri se chteji
proste pobavit. A proc ne? Kazda generace si musi najit svou cestu
v presvedceni, ze oni objevili svet. Jako ti pred nami a jako
my. I tato dnesni se na chvili opije uspechy a rozesmutni svymi
porazkami a pak se ti stastni s pocitem, ze snad nebyli docela
darmoslapy vytrati do noci. V mem pripade s pocitem vdecnosti,
ze jsem byl clenem nadherne sokolske rodiny.
***
Ctvero vyroci manzelu Travnickovych
Ten titulek je vlastne trochu nepresny. Ve skutecnosti Jan Travnicek
slavi dve vyroci, jeho pani jedno a oba dohromady take jedno.
Nejdriv se narodil Jan (a to je to jeho vyroci). Narodil se 26.
cervna 1927 (pred nekolika malo tydny dovrsil osmdesatku) ve vesnicce
Nasavrti u Chocne, kde jeho rodina hospodarila a Jan si docela
rad vzpomina, jak pomahal na poli. Zrejme to s hospodarenim myslil
vazne, ponevadz dokonce studoval zemedelskou skolu. Ale pak se
svet zblaznil a z Jana se 6. ledna 1949 stal uprchlik (proveroval
ho znamy skautsky pracovnik Velen Fandrlik) a skoncil v taboru
Lechfield u Augsburku, odkud si na jeden rok odskocil na praci
do Svycarska. Mozna by zustal dele, ale nedostal prodlouzeni povoleni,
vratil se do Nemecka, potom odjel do Australie a nakonec (k nasemu
prospechu) 15. kvetna 1957 (druhe Janovo vyroci) pristal v Kanade.
V Kanade pracoval v ucetnictvi u nekolika americkych firem, az
se (ale i pozdeji) v roce 1976 v Graduate klubu potkal s peknou
a sikovnou mladou zenou z Winnipegu.
Ona mlada zena se narodila (a to je jeji vyroci) 16. unora 1937
ve Winnipegu. Jmenovala se Drucilla Godin a byla ucitelkou (pozdeji
si jeste udelala B.A.). V cervenci 1977 se vzali (a to je jejich
vyroci). Takze letos Drucilla a Jan slavi osmdesate vyroci jeho
narozeni, sedmdesate vyroci jejiho narozeni, padesate vyroci jeho
prichodu do Kanady a tricate vyroci sve svatby...
Je treba rict, ze jejich zivot svatbou neskoncil - Drucilla ucila
az do roku 1993 na ruznych skolach nejdrive v Hamiltonu a pozdeji
v Torontu. Jan, ktery brzy po prichodu do Kanady vstoupil jak
do Sokola, tak do Ceskoslovenskeho sdruzeni v Kanade (a take tancoval
s Janem Kunovjankem, Janem Cervenakem a Oldrichem Bobkem ve skupine
Moravskych Slovaku), 14.unora 1981 vstoupil do Masarykova ustavu
(spolu se stodolarovym sekem). O dva roky pozdeji byl zvolen predsedou
teto organizace a vzorne ji vedl dvacet roku.
Dostalo se mu rady vyznamenani: Masarykovy ceny Ceskeho a Slovenskeho
sdruzeni v Kanade (1996), Pozvani do kanadskeho parlamentu pri
prilezitosti navstevy prezidenta Havla (1999), Certifikatu mesta
Toronta za dobrovolnou praci (2002), 2003 Gratias Agit (vyznamenani
ceskeho ministra zahranicnich veci za zasluhy o dobre jmeno Ceske
republiky), 2004 zasazen na jeho pocest strom na Masaryktownu.
Ale Janovi se mozna bude nejvic zamlouvat lavicka, kterou v parku
Masaryktownu dala na pocest jeho osmdesatky umistnit Drucilla.
Mila Drucillo, mily Jane, k Vasim narozeninam, k vyroci Janova
prichodu do Kanady i k vyroci Vasi svatby Vam uprimne blahoprejeme.
Vsechna vyroci jsme s Vami oslavili ve Vasem domove na Masaryktownu
7. cervence 2007.
Josef Cermak