Kdopak by se Palackeho bal?
Podle divadelni hry Kdo se boji Virginie Woolfove byl natocen
film, ktery bezel dokonce i v Praze. Predchazela mu ceska verze
divadelni hry Kdopak by se Kafky bal, kterou uvedlo v sedesatych
letech Divadlo S. K. Neumanna v Libni. Kafka byl tehdy
prijatelnejsi nez Wolfova. O par let pozdeji byla Virginia Woolfova
(1882-1941) prijatelnejsi nez Kafka. Frantisek Palacky zamerne
koncil ceskou historii rokem 1526, kdyz na cesky trun prisli Habsburkove.
Jestlize o Palackem neco vime, pak jiz o jeho pokracovateli Francouzi
Ernstu Denisovi nevime temer nic. Podobne je to s historii. Dnes
se lidi neboji Palackeho a historie do roku 1526, ale nedavna
historie je pro ne necim velice neprijemnym. Obzvlaste pokud byli
soucasti teto doby.
Jako kdyby nikdo nechtel nest zodpovednost za obdobi nedavno minule.
Pamatuji se, jak jeden dosti slavny historik v sedmdesatych letech
za sebou zametal stopy a jak si daval pozor, aby nebyl podepsan
pod nicim, co by ho kompromitovalo v budoucnosti. Je zajimave,
jak malo lidi, kteri byli aktivni v padesatych letech berou vinu
za toto obdobi na sebe. Jeden dnes popularni spisovatel, kdysi
aktivni komunista, pozdeji bojovnik proti normalizaci, zakazoval
v padesatych letech Foglara, dnes by pro zmenu vyradil z ucebnic
Karolinu Svetlou. Kdyz jiny spisovatel zijici v exilu ho jemne
upozornil, ze s tim literarnim doporucovanim, co je vhodne pro
mladez, ma urcite zkusenosti, byl ohen na strese.
Dnes hledim s jakousi neduverou, kdyz byvalemu clenu KSC, dnes
exponentu ODS, pripadaji pravicove reformy nedostatecne nebo kdyz
byvaly funkcionar SSM je dnes na spicce pelotonu bojujiciho proti
komunismu.
Na druhou stranu mne i po letech dojima dopis reditele zakladni
skoly, ktery v okamziku, kdy do soudni sine pri procesu s Miladou
Horakovou chodily tisice rezoluci odsuzujicich vlastizradce, zadal
pokorne Klementa Gottwalda, aby tento rozsudek alespon pro ni
zrusil. Clovek za jeho dopisem citi nejen tu desivou atmosferu
strachu, ale zaroven odvahu jedince, ktera pozdeji dokazala rozlozit
totalitu. Vzpomnel jsem si na film Dvanact rozhnevanych muzu,
kdy take pouze jeden z tech dvanacti mel odvahu jit proti
proudu, ale nakonec presvedci ostatni. To jsou ty okamziky, ktere
hybaji dejinami, ale dejepisci je malokdy postrehnou. Lid o nich
nerad slysi, protoze potrebuje hollywoodske supermany.
Porad Marka Janace o Milade Horakove, ktery jsme mohli videt ci
slyset v Munkove centru v Torontu 27. cervna 2007 v den 57. vyroci
popravy byl dobry prave proto, ze nelicil obeti cernobile. Obeti
klickuji, maji strach, prozivaji svuj vnitrni boj, pochybnosti,
tak jako pet a pul stoleti pred nimi jiny cesky intelektual v
Kostnici. Dokument byl dobry take proto, ze si vsiml i toho ojedineleho
hlasu, mozna hlasu prvniho disidenta, byt pro mnohe dnes hlasu
chabeho a nedostacujiciho.
Ales Brezina
***