Navrat na hlavni stranu

Kdopak by se Palackeho bal?
Podle divadelni hry Kdo se boji Virginie Woolfove byl natocen film, ktery bezel dokonce i v Praze. Predchazela mu ceska verze divadelni hry Kdopak by se Kafky bal, kterou uvedlo v sedesatych letech Divadlo S. K. Neumanna v Libni. Kafka byl tehdy prijatelnejsi nez Wolfova. O par let pozdeji byla Virginia Woolfova (1882-1941) prijatelnejsi nez Kafka. Frantisek Palacky zamerne koncil ceskou historii rokem 1526, kdyz na cesky trun prisli Habsburkove. Jestlize o Palackem neco vime, pak jiz o jeho pokracovateli Francouzi Ernstu Denisovi nevime temer nic. Podobne je to s historii. Dnes se lidi neboji Palackeho a historie do roku 1526, ale nedavna historie je pro ne necim velice neprijemnym. Obzvlaste pokud byli soucasti teto doby.
Jako kdyby nikdo nechtel nest zodpovednost za obdobi nedavno minule. Pamatuji se, jak jeden dosti slavny historik v sedmdesatych letech za sebou zametal stopy a jak si daval pozor, aby nebyl podepsan pod nicim, co by ho kompromitovalo v budoucnosti. Je zajimave, jak malo lidi, kteri byli aktivni v padesatych letech berou vinu za toto obdobi na sebe. Jeden dnes popularni spisovatel, kdysi aktivni komunista, pozdeji bojovnik proti normalizaci, zakazoval v padesatych letech Foglara, dnes by pro zmenu vyradil z ucebnic Karolinu Svetlou. Kdyz jiny spisovatel zijici v exilu ho jemne upozornil, ze s tim literarnim doporucovanim, co je vhodne pro mladez, ma urcite zkusenosti, byl ohen na strese.
Dnes hledim s jakousi neduverou, kdyz byvalemu clenu KSC, dnes exponentu ODS, pripadaji pravicove reformy nedostatecne nebo kdyz byvaly funkcionar SSM je dnes na spicce pelotonu bojujiciho proti komunismu.
Na druhou stranu mne i po letech dojima dopis reditele zakladni skoly, ktery v okamziku, kdy do soudni sine pri procesu s Miladou Horakovou chodily tisice rezoluci odsuzujicich vlastizradce, zadal pokorne Klementa Gottwalda, aby tento rozsudek alespon pro ni zrusil. Clovek za jeho dopisem citi nejen tu desivou atmosferu strachu, ale zaroven odvahu jedince, ktera pozdeji dokazala rozlozit totalitu. Vzpomnel jsem si na film Dvanact rozhnevanych muzu, kdy take pouze jeden z tech dvanacti mel odvahu jit proti proudu, ale nakonec presvedci ostatni. To jsou ty okamziky, ktere hybaji dejinami, ale dejepisci je malokdy postrehnou. Lid o nich nerad slysi, protoze potrebuje hollywoodske supermany.
Porad Marka Janace o Milade Horakove, ktery jsme mohli videt ci slyset v Munkove centru v Torontu 27. cervna 2007 v den 57. vyroci popravy byl dobry prave proto, ze nelicil obeti cernobile. Obeti klickuji, maji strach, prozivaji svuj vnitrni boj, pochybnosti, tak jako pet a pul stoleti pred nimi jiny cesky intelektual v Kostnici. Dokument byl dobry take proto, ze si vsiml i toho ojedineleho hlasu, mozna hlasu prvniho disidenta, byt pro mnohe dnes hlasu chabeho a nedostacujiciho.
Ales Brezina
***

Navrat na hlavni stranu