Lidi ti nemaji um, co daji
hlas komunistum
Sedeli jsme se Zdenkem u kafe a oba zasmusile mlceli z ruznych
duvodu na stejne tema: oba krajanske ctrnactideniky vydavane v
Torontu otiskly dost dlouhy rozhovor s poslankyni KK (Katerinou
Konecnou za KSCM), ucastnici delegace parlamentniho zahranicniho
vyboru, ktera navstivila Kanadu.
Zdenek byl prudce nespokojen, ze poslankyne KK svymi kulantnimi
odpovedmi (komunisticka strana NOVA a LEPSI) nebyla v rozhovoru
odhalena jako blba. Zdenek je presvedcen, ze do komousu se musi
mlatit jako cepem do klasu.
Ja zastavam pozici, ze neokomunisticky exhibicionismus se ma ignorovat
jako bzucici komari a vytesnit je ze sceny duslednym nezajmem.
Pochopitelne moje pozice "Komunisti? Ja zadne nevnimam!"
je svizelna v tom, ze Zdenek chce videt teci komunistickou krev
a vysoke tresty za komunisticke zlociny, ja zas drzim pozici,
ze objektivne koncem osmdesatych let zanikli, jejich volici a
pametnici valem vymiraji a tedy je komunismus skoncen a historii.
V pripade otisknuteho rozhovoru s komunistickou poslankyni KK
pojal mou shovivavost k zanikle komunisticke ideologii (prece
se nema kopat do padleho psa!, rekl jsem nevhodne) jako me slabosstvi
a urazku sve horlivosti, a vrazil mi nuz do bricha slovy: "Poslankyne
KK byla zvolena za severomoravsky kraj a vy z te severni Moravy
jste vsichni takovi zabedneni hlupaci."
Pochazim z Ostravy, Zdenek z Plzne, a tim urazil moji hrdost na
rodnou hroudu. (Poznamka redakce: Z obou kraju je stejny pocet
komunistickych poslancu a to po trech.) Sedeli jsme, srkali kafe
a cekali jeden na druheho, kdo prolomi tenky led.
"Poslankyne KK," promluvil jsem, "mi pripomina,
ze v casech normalizace, v letech sedmdesatych jsme komunistum
rikali KK, coz znalym teto zkratky rikalo, ze se mluvi o krave
komunisticke (ovsem v Ostrave jsme rikali kurva komunisticka
v temer technologickem vyznamu nositelum rude knizky a prislusnikum
ideologie marxisticko-leninske, a tedy se slovo neslusne vyvinulo
v terminus technicus), coz s odstupem triceti let furt funguje..."
Zdenek se neusmal, jak jsem doufal, a tak jsem pokracoval: "V
nasem sousedstvi na Slezske Ostrave se koncem sedmdesatych let
odehral skandal v materske skolce, ktery znam z vypraveni maminky
Jenika, zaka materske skolky. Sousedka, souska ucitelka, ze skolky
pribehla za pani Kucerovou, matkou Jenika a zdesene vypravela,
ze kdyz zapla detem televizi, aby se kolektivne podivaly na jakysi
sjezd, kde promlouval gentaj Gustav Husak, Jenik se takto vyjadril:
'Aha, Gusta zas bude kecat...'"
Souska pohrozila Kucerove, ze jestli se to bude opakovat, musi
to ohlasit nahoru. Kucera dostal od Kucerove drzkovou, Jenik od
Kucery vyprask a byl pokoj. O rok pozdeji (1980) jsme emigrovali
a synci ceskou verzi skolky neokusili.
V roce 1984 prijela babicka, matka Evy a stravila s nami pul roku.
Pred odletem domu se u nas sesli mnozi nasi znami, aby se rozloucili
s babickou. Poveselili jsme se a poradovali, a babicka si poplakala,
ze domu do Ostravy se ji chce asi jako do popelnice.
Pani Irena, Cechokanadanka, se obratila na osmileteho Rostika,
a optala se: "Tak co, Rosticku, chtel bys letet do Ostravy
s babickou?"
"Nechtel," rekl Rostik, "tam jsou ty kurvy komunisticke..."
Pani Irena se chytla za hlavu, obratila se na mne, co toho kluka
ucime?
"Neucime," rekl jsem. "Akorat nemusime septat a
kluk sem tam cosi zaslechne."
Zdenek se zasmal, coz je vzdy dobre znameni, a ja jsem pokracoval:
"Minuly rok priletela do Toronta pani Frejkova, Ostravacka,
navstivit syna; byla tu uz potreti, a vypravela mi, jak marne
lakala syna Jirku do Ostravy.
"Vite, ja ho vzdycky v telefonu prosim 'Prijed, Jirko, do
Ostravy' a on se mne opta: 'Este se v Ostrave pyskujou ty kurvy
komunisticke?' 'Pyskujou, pyskujou, synku,' reknu mu, a on povida:
'Tak radeji prijed sem, matko....'"
Videl jsem, ze jsem Zdenka rozptylil, a rekl jsem: "Z Ostravaku,
co ja znam, komunisty nevolil nikdo."
"Nekdo tu poslankyni KK, ktera si tu ted otvira hubu, volit
musel?"
"Ja vim," rekl jsem, a pohasl mi usmev, ale to ostravske
zdrave jadro starne a vymira a po pristich volbach poslankyne
KK bude historii."
Zdenek si povzdechnul a rekl: "Tim tvym optimismem by se
daly omitat baraky!"
To jsem vzal jako kompliment a rozloucili jsme se a rozesli. Cestou
domu jsem rozvazoval, co vyzaduje vice usili a discipliny: optimismus
nebo pesimismus? Jestli vzdelanost nebo nevzdelanost? Klidek ci
panika?
To si musim pamatovat a budu mit otazku pro Zdenka na pristi schuzku...
Zdravim a preji hezky den a vsecko dobre na kazdem kroku!
Ross Firla - Sudbury