Bajecne dny v mestecku Luhacovice
Ctenar, ktery hnedle shleda tento text prilis osobnim,
necht nalistuje clanek jineho dopisovatele tohoto dobreho listu.
Lazenske mestecko Luhacovice se naleza v malebne krajine, kopcovite,
bohate na stavnate louky a smisene lesy a mestecko samo rozlozeno
je v udoli, kterym proteka poklidny potok. Ma nadrazi vlakove
i autobusove, jez obe nachazeji se na jeho okraji. Hlavni ulice
nese jmeno Masaryka a je dnes velmi upravena, bohata na obchody
a obchudky vseho druhu, na nekolik prodejen sudoveho vina, na
namesti v nejz usti, naleza se znamenita pekarna/cukrarna a o
vlidne hospudky take neni nouze. V nich ceny nikterak nepripominaji
lazensky charakter mestecka.
Promenada s nekolika fontanami, lecebnami a ubytovnami ma z vetsi
casti povrch ze zlutaveho pisku. Sleduje tez potok, jenz prepasan
je nekolika uzkymi mostiky. Konci tenisovymi dvorci znamenite
udrzovanymi kustodem panem Safrankem. V pozadi mensi tribuny a
pod hlavni budovou komplexu naleza se malinkaty vycep a kutlousek
se stolkem a ctyrmi zidlemi, kde lze dostat pivo Rychtar
dobre chuti za pouhych 15 Kc. Pro tenisty informace: dokonaly
tenisovy antukovy kurt da se tu pronajmout na hodinu za 120 Kc
a pan Safranek na nejakou ctvrthodinku navic nijak nehledi.
Kazdy den pobytu jezdil jsem s choti, babickou kluciny, s kocarkem
a robetem, staveli jsme se v nekterem z blizkych hostincu, pojedli
klobasku nebo jinou drobnost, nebot matka moji snachy je pilna
a skvela kucharka, znamenita hostitelka a tezce by nesla nas navrat
s plnymi zaludky. Opet mne fascinovala blizkost a pocet prijemnych
hostincu, jeden hnedle nedaleko obydli, dalsi Koliba U cerneho
psa take nedaleko, nadherna to budova s vyhledem do kraje,
vsude drevo, skvela obsluha, dobre jidlo a kdyz jsme se s kocarkem
(a nebo ja solo pesky) vydali jindy jinou nedalekou cestou, prijemna
prochazka lesem zahy nas zavedla k jinemu podniku, penzionu/restauraci
U hraze, kde velmi solidni pobyt pro jednu osobu stoji
300 Kc za noc.
Jednou nebo dvakrat pokracovali jsme s kocarkem od prehrady zpet
k mestecku Luhacovice a cestou jeden se ocitne u jine skvele restaurace,
kde v prijemnem pocasi hoste si dopravaji chutnou krmi a napoj
pod velikymi slunecniky.
Pri jedne z dalsich prochazek vydal jsem se po sipce inzerujici
lecjakou zabavu, restauraci, ping-pong, tenisove kurty. Pesinka
vede mirnym svahem do udoli v nemz naleza se hostinec s moznosti
ubytovani a tri tenisove kurty, jejichz povrchem je umela trava.
Hraje se na tom znamenite. Tady treba zaplatit za hodinu najmu
kurtu 150 Kc. Vyzkousel jsem si ty dvorce dvakrat (bohuzel vzdy
s vypujcenou raketou), prvne byli jsme s partnerem vyhosteni nahlou
prutrzi mracen, den nato kurty uz byly vhodne ku hrani a tak jsem
mohl jejich prijemny povrch dokonale okusit.
Synova chot, cekajici na svoleni k imigraci do pekne Kanady, pujcila
mi sve kolo na kterem jsem jezdil z mista naseho ubytovani a jejiho
domova (je to 3 km od Luhacovic vzdalena obec) nejen do lazenskeho
mestecka, ale i do nedalekeho okoli. V tom naleza se penzion VEGA,
na krasnem miste s vyhledem do daleka, se vsim potrebnym, saunou,
posilovnou, dnes to veci nezbytnou(!), tenisem, kavarnou, restauraci.
Cesta k objektu a zpet, roubena svestkovymi stromy pripomnela
mi mladsi casy travene ne venkove.
Jedna z mych kolojizd Luhacovicemi vedla az k obchodu Albert,
kde jsem si za par supu koupil blok, do nehoz jsem si napsal par
bodu, z nichz ted sepisuji tento elaborat.
Cestou zpet zastavil jsem se na sklenku sudoveho vina v obchode
na zminene Masarykove tride, a upijeje, pohled mi padl na nekolik
cedulicek s vetami, ktere si ted dovolim citovat:
Kdyz blbec spi, dela verejne prospesnou praci
Na dluh davame osobam starsim sedmdesati let v doprovodu obou
rodicu
Alkohol je sice jed, ale kdyz neni, tak je to otrava.
Kdyz nejsem tady tak jsem nekde jinde, jeste se nestalo, abych
nebyl nikde.
Jestli ti slivovice vadi pri praci, nepracuj!
Kupujte Saratici, zrychli vas krok!
Docetl jsem, opsal si ty vety a presel ulici do cestovni kancelare,
kde prijemna dama provozovala jakousi soukromou smenarnu. Vymenil
jsem si par dolaru v kurzu vyhodnejsim nez nabizely dve financni
instituce mestecka. Stoji za zminku, ze o teto moznosti mi rekla
zamestnankyne jedne z tech instituci.
Zpatecni kolojizda zavedla mne k Literarni kavarne. Je
to malinkaty podnik, kde lze si na chvili pujcit knizku z celkem
solidniho vyberu nebo si primo koupit nekterou z del majitele
podniku. Cetl jsem si tam chvili ze dvou dilu velmi zajimave publikace
Cerna kniha komunismu autoru Stephane Courtains, Nicolas
Werth, Jea n-Louis Panne, Andrzej Paczkowski, Karel Bartosek,
Jean-Louis Margolin vydano nakladatelstvim Paseka (Ibsenova 3,
120 00, Praha 2). A upijel pritom lahodny napoj, ac dodan v malem
mnozstvi, ale i za laci 25 Kc horkou slivovici s medem. Je to
lahudka, ale obe knihy byly jen k listovani, nikoli ke koupi,
jak mi sdelil majitel toho mista, sam spisovatel pan Kopp.
Popojel jsem na kolonadu, posadil se na lavicku a chvili si cetl
nedavno v Praze zakoupenou knihu B. Kurase Evropa snu a skutecnosti
a byl jsem rad, ze ziju v Kanade. Jenze otazka, jak rychle i tady
dojde k tomu o cem B. Kuras pise, mne ponekud zneklidnovala.
Doma pak, u fantastickych pribuznych, kteri se nam pribuznymi
stali vlastne nasledkem sportovniho vykonu syna, ktery se dvema
kamarady (jeho kamarad nejlepsi, vyznacny vedec a cyklista, byl
necely rok nato zabit u Albany, USA, pri pravidelnem treninku,
mladikem zavodicim v aute). Na ceste se jednoho vecera s nynejsi
svou choti seznamil.
Vecer jsme sledovali utkani hokejoveho mistrovstvi sveta. Dalsi
to z paradoxu dnesni doby. Jake mistrovstvi sveta, kdyz mnoha
zemim chybi ti nejlepsi hraci, v te dobe bojujici v Americe o
trofej Stanley Cup!
Kdyz hra skoncila, sel jsem do pokoje a zacal psat laicke pojednani
s nazvem Pripomenuti, o tom, jak velike hrichy minulosti
jsou dnes az s prekvapujici benevolenci promijeny osnovatelum
te doby komunistickeho temna
Z kanadskeho konzulatu ve Vidni dosel pozadavek, aby chot naseho
syna dodala informace o tom, cim se zabyvala od sveho osmnacteho
roku, ac ve formularich se zadaji informace za poslednich deset
let. Dnes je ji jednatricet. Vyplnili jsme formular a jel jsem
na kole do Luhacovic na jedine misto, kde lze poslat fax, abych
dokument odeslal.
Nastal den odletu z Prahy. V Praze si mi stale libi, nikdy se
tam nenudim a pokud nectu noviny o poklescich politiku, mam tam
velmi pekne casy. A mestecko Luhacovice To je oaza na nervy zdravych
stejne jako neklidnych a tim ci onim neduhem suzovanych navstevniku
Vladimir Cicha - Vancouver