Petr Chudozilov: Spioni,
skodovky, tygri
V temnych dobach totality hralo pro nas emigranty zbozi
exportovane ze stare vlasti zvlastni, temer sakralni roli. Zakoupeni
lahve plzenskeho piva napriklad v takovem Londyne bylo vzrusujicim
zazitkem. Jednou jsem tam dokonce potkal krajana, jemuz byl povolen
vybeh na Zapad. Z pytlicku zobal nadherne vonici lesnenky. "Kolik
deviz vam dali na den? Na jak dlouho vas pustili?" zajimal
se sympaticky mlady muz, kdyz jsem ho oslovil v nasi materstine.
Lesnenky mi nenabidl. "Jak by sem to rek," odpovedel
jsem umyslne zovialne, abych nastolil duvernou atmosferu, "ja
sem tady nafurt." "Jo takhle," rekl
muz a bez otaleni zmizel v davu proudicim nekonecnou ulici Porto
Bello. Predpisove se tak vyhnul styku s osobami vuci svetove socialisticke
soustave nepratelsky zamerenymi. "Vsak my si te stejne najdem?"
skuhral jsem za nim zlopovestne, "ja sem totiz vod
CIA, abys vedel!"
Pivo, prestoze bylo hrisne drahe a prodavali je jen v napadnem
trictvrtelitrovem plneni, naproti tomu vyvolavalo k novemu zivotu
stare, nekdy dokonce i prijemne vzpominky na Prahu. Nadto vyplnovalo
identifikacni prazdnotu, otevirajici se pred privandrovalcem:
bylo dukazem, ze zeme, odkud prichazim, opravdu existuje, ze nejsem
pouha fikce, ze take i ja, stejne jako domorodci v Londyne, Parizi
a Basileji, jsem clovek s osobni historii, detstvim a rodici,
jakkoliv se to lidem mistnim, nekdy vsak kupodivu i mne samotnemu,
muze jevit jako malo pravdepodobne.
Setkani s ceskoslovenskymi produkty v cizine nebyvalo pred ctvrtstoletim
mnoho. Bazant, ktereho v me rodine tradicne peceme na Silvestra
po polsku s kyselym zelim a spekem, pochazel ze stareho domova
stejne jako broky, uvizle v jeho mase. Ty broky mame dodnes schovane
na pamatku. Jindy jsme nasemu nejmladsimu diteti koupili lacine
brusle na klicku, vyrobene na Slovensku. Obycejny kachlik odloupnuty
na zachode nam najednou pripadal jako odvracena strana Mesice,
nebot jsme na jeho rubu cetli, ze byl vyroben v Rakovniku. Nyni
jiz zanikly obchudek s madarskymi specialitami drze nabizel segedinsky
gulas v konzerve jako budapestsky vyrobek, prestoze na prebalu
zcela jasne stalo Made in Czechoslovakia. V kiosku jsem si kupovaval
Rude pravo a potvrzoval tak podezreni poctivych ceskych
emigrantu, ze jsem zdrhnul z profannich ekonomickych duvodu. Mozna
dokonce, jak uz moje prijmeni napovida, jsem rusky spion. Lichotilo
mi to, prestoze poctivci, jen co si upravili vztah s rezimem,
z jehoz sparu kdysi prchli, a zacali jezdit do Prahy, tam na me
vsechno zalovali a delali mi ostudu.
V Anglii, Dansku ci Norsku clovek tu a tam potkal na silnici skodovku
s typicky prorezavelou karoserii. Ceska auta si tenkrat na Zapade
kupovali lide na kvalitu mene narocni, majici hluboko do kapsy.
Ty casy jsou pryc. Dnes jsem cestou do prace napocital osm zaparkovanych
skodovek tri ruznych typu, jez ovsem se svymi prvohornimi predchudci
maji spolecneho uz jenom velmi malo, mozna jen tu firmu. Vypadaji
pekne, tesi se slusne povesti a zdaleka nenalezi k tomu podbizive
nejlevnejsimu. V prestiznim svycarskem liste Neue Zürcher
Zeitung se prave docitam, ze Ceska republika zvysuje tempo
hospodarskeho rustu kvartal od kvartalu, hruby narodni produkt
loni narostl o krasnych sest procent a s takovou pry brzy dohoni
i slovenskeho ekonomickeho tygra. Ceska republika podle Neue
Zürcher Zeitung vdeci za razantni hospodarsky rust predevsim
dynamickemu exportu, mezi nejuspesnejsi artikly patri prave automobily.
"Vsak vona jim ty prachy stejne sezere ta Nomura,"
skodolibe me poucil jeden z mistnich krajanu a pridal expoze o
investicich a ztratach japonske banky v Praze. Do Ceska, od te
doby, co se jeho jmeno vocitlo na tech seznamech, uz jezdi
malokdy. Ironii osudu mi prave on kdysi zazlival cetbu Rudeho
prava.
15.4.2006
Psano pro CRO 6 - Otisteno s vedomim
autora.